Zeptej se ďábla
Michal Vrba
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476607/bmid_zeptej-se-dabla-AlO-476607.jpg
4
69
69
Minulosti neutečeš — předběhne tě a čeká na tebe na konci světa. František Horák měl přezdívku Rudej vztek. To bylo tehdy za minulého režimu, když se ještě všichni báli jeho vyšetřovacích metod. To bylo tehdy, když došlo k té podivné sebevraždě skokem ze skály, na jejímž vršku zůstaly jen boty. Kdo se sakra před sebevraždou zouvá? Ale to všechno je teď zapomenuto. Horák je důchodce, který žije v severočeském Ústí nad Labem a doufá, že ho už nikdo nepoznává. Jeho jedinou útěchou je uzavřené náboženské společenství a Pastor, který je vede. Jenže pak se začnou objevovat zvláštní znamení, jako by ďábel nebyl jen symbolická postava, ale někdo, kdo může člověku skutečně zastoupit cestu. A s ďáblem se pomalu vrací také minulost. Den zúčtování se blíží. Michal Vrba zaujal povídkovým souborem Kolem Jakuba (2019), který byl nominovaný na cenu Magnesia Litera. Zatímco jeho povídky pokrývaly historicky dlouhé období od středověku až do současnosti, tentokrát autor přichází se sevřenou prózou, ve které kombinuje sociální román s detektivními postupy a fantaskními motivy.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobrá kniha, zajímavá a na hranici až trochu moc fantastického příběhu. I tak jsem v ní ale našel velmi přínosný pohled na stárnutí, (ne)vyrovnání se s minulostí a když o tom tak přemýšlím i vysvětlení jinak nadpřirozeného rozuzlení. Když k tomu přidám fantastický přednes pana Bareše v audioformě, tak hodně zvažuji i jednu hvězdičků navíc…
(SPOILER) Mně se to líbilo! Ze začátku to vypadalo jako detektivka, pak jako sebezpytování protivnýho policajta, pak jako cesta na dno a zpět a nakonec satanistickej horor. Škoda, že až tak s otevřeným koncem, ale bavilo mě to celou dobu.
Tato kniha se mi moc líbila, odehrává se v místech kde žiji a autorem jsou dokonale vykreslené. Ubírám jednu hvězdičku za ten konec, to jsem úplně nepobrala, ale jinak opravdu skvělé čtení.
Toto vôbec nebolo zlé, nič som neočakával ale ako audio to malo svoju dynamiku a postavy charakter.
Dočetla jsem to v noci v kempu, musela jsem do tmy na záchod:-)posrana jsem byla strachy slušně. Velmi sugestivni. A dvě roviny k zamýšleni. Co dělat, když se vám děje něco,co vám nikdo neuvěří. A jak moc ma právo na normální život nekdo, kdo v dřívějším režimu škodil.... pro me velmi zajímava kniha. Byt s nerealnym zakladem ďábla, ale to vubec nevadilo
Vynikající román, který začíná jako společenská próza a končí jako opravdový horor. František byl obávaným estébákem, který jako jeden z mála, nedokázal zareagovat na změnu politické situace. Z absolutního dna ho dostane až Pastor, vůdce místní sekty. Pan Vrba jasným a zcela srozumitelným způsobem ukázal, jak podobná sekta funguje a jak získává své věrné ovečky. Trochu mě mrzelo, že příběh v podobném duchu dál nepokračoval, ale pan Vrba se rozhodl, že již není čas, protože se blíží konec světa. Audiokniha je moc povedená a opravdu velice dobře ji načetl pan Igor Bareš.
Ta obálka knihy mě dost odpuzovala, ale dala jsem tomu šanci, jelikož Prak i Kolem Jakuba se mi moc líbily, no nicméně jsem měla dát na první pocit... Připadalo mi, že to snad psal úplně někdo jiný, vnímala jsem to jako neobratně napsané, práce s jazykem taková školácká, a příběh samotný, kdy z tvrdého estébáka se postupně stane naivní zoufalec, kterého rozhodí, že nad ním jakýsi Pastor zlomí klacek, se mi jevil trapný a pro mě hodně nevěrohodný, a korunu tomu autor nasadil s jakoby alegorickým ďábelským motivem uf chápu čeho chtěl zřejmě dosáhnout, provázání přítomnosti s minulostí, například prvkem těch sundaných bot, zrzavými mladíky, zpytování svědomí, dávná vina a současný trest atd., ale dle mého názoru se to autorovi moc nepovedlo :-(
(SPOILER)
Po přečtení prvních pár kapitol jsem začala očekávat dramaticky se odvíjející děj plný zvratů a překvapivou pointu, jako tomu bylo u Praku. Nic z toho se však nekonalo. Děj, byť zajímavý, se pomalu vleče a odbočuje k nepodstatným detailům.
Žádné rozuzlení se nekoná. Závěr se rozplizne do pro mě nepochopitelného fantaskna.
Potěšilo Ústí jako dějiště událostí a rozporuplnost hlavní postavy.
Zaháčkovalo si mě téma... ve volebním čase značka ideál, žeano... jenže... přifařilo se samozřejmě i velmi ošidné velké očekávání... a to mi nemilosrdně utopilo třešinku ve finálním boršči ;) ... ano, z nechutně syrové minulosti můj žaludek viděl rudě... leč ta přítomnost byla zase taková nemastná nevosolená... navíc... já úplně nejvíc doufala v promyšlenou pekelnou alegorii... hrozně moc se mi nechtělo přistoupit na reálné fantaskno, kdy jsem byla nucena dočítat s rozčarovaně nechápající záložkou a do mysli se mi hrnulo jen jedno velikánské WTF... bohužel.
Pro mě mimořádná knížka. Líbil se mi děj. Negativní hrdina i ďábelské nadpřirozeno. Přesně dle mého gusta. Děkuji️
Asi jsem měla od novinky od Michala Vrby moc velká očekávání - Prakem a Kolem Jakuba nastavil laťku tak moc vysoko... František mě tolik nedostal - přitom téma je tak silné - vyšetřovatel státní bezpečnosti, po revoluci sražený na kolena (a to je ještě hodně slabé přirovnání)... Román vyvolává spoustu různorodých otázek: Může se člověk změnit? Dají se staré viny odpustit? Může člověk odpustit sám sobě? Je správnou cestou nechat se ukolébat sektářským uznáním ostatních, když sám člověk už sebeúctu nemá? Stejně jako v předchozích románech nechybí silná linka viny, trestu, odpuštění a pokusu o napravení. Jen mě tentokrát tahle linka nezasáhla tolik, jak jsem asi čekala...
Kombinace sociálního románu s fantaskními motivy nemusí vždy působit důvěryhodně, ale Vrba vyloženě nezklamal. Jako červená niť se v jeho knihách táhne osud bývalých komunistických pohlavárů, které osud vytrestá za jejich dávné činy, byť se hlavní hrdina snaží svojí duchovní cestou dojít vykoupení. Vždy když se do hlavních postav dokážu, alespoň trochu vcítit, mám pocit, že autor odvedl dobrou práci a to je i tento případ.
To byla paráda. Po Praku a Kolem Jakuba třetí zásah. Tentokrát o době, jež pořád ještě neupadla do zapomnění, psychotickém účtování s minulostí, prostupnosti dobra a zla a světě, který končí, možná metaforicky, možná skutečně... Obrazově silné, s věrohodnými postavami a podmanivou atmosférou. A abych nezapomněla - s kupodivu katarzním vyzněním.
Spisovatel Michal Vrba na sebe upozornil povídkovou sbírkou Kolem Jakuba (2019), která mu vynesla nominaci na Magnesii Literu. V románu Zeptej se ďábla autor zůstává u osvědčeného konceptu – ponechat jednotící motiv, ale vyprávět příběh ve více časových perspektivách.
Ve dvou příběhových liniích se tak čtenář seznamuje s bývalým policistou Horákem, přičemž autor se střídavě vydává do normalizace a střídavě líčí osudy hlavního hrdiny v přítomnosti. Kontrast je tak vystavěn zejména na společenském propadu, který bývalého bolševického fízla čekal po roce 1989, a to nejen v rovině politické a společenské, ale i osobní, kdy zůstal sám, bez rodiny. Náboženský motiv, který se objevuje záhy, je pouze oslím můstkem k nečekanému magičnu měnícímu se postupně v šílenství. Snad bychom román mohli označit za smělý pokus o magický realismus, to by ovšem hlavní hrdina musel nadpřirozené prvky přijímat; Horák proto naopak výrazně připomíná Klímova knížete Sternenhocha, který se postupně stále víc a víc propadá do hlubin šílenství.
Zvláštní, ale současně také zajímavý a čtivý příběh. Převážná část děje se odehrává v Ústí nad Labem - toto město jsem nikdy nenavštívil, ale autor ho v knize vykreslil natolik barvivě, že pro mě bylo obohacující vydat se sem alespoň literárně. Hlavní postavou je bývalý příslušník Státní bezpečnosti František Horák, kterého sledujeme jak v době jeho působení u uvedeného komunistického bezpečnostního sboru, tak v současnosti, kdy se stává členem uzavřeného náboženského společenství. Dějové linky se průběžně střídají a prolínají, celkově mi však historická linka přišla o něco zajímavější. Samotný závěr byl podivný, osobně jsem ho moc nepochopil, ale možná díky tomu ve mně příběh o to více zarezonoval.
Chvílemi se mi to líbilo víc, chvílemi míň. Ale myslím, že takové knížky jsou potřeba k nějakému takovému vyrovnání s minulostí. Alespoň mít naději, že nějaká spravedlnost na každého dosáhne.
Občas mě baví knihy s antihrdinou v hlavní roli, tohle byla jedna z nich.
Za mě první setkání s autorem, a zdá se, že ne poslední.
Ztotožňuji se s hodnocením níže od Bosorky ohledně Františka. Celkově je k zamyšlení minulost lidí, kteří páchali takové činy ve jménu totality nebo z jiných důvodů. Každý jednou zestárne a jeho bilancování nad prožitým časem je už vskutku ztráta času. Chovejme se tak, abychom se za sebe nemuseli nikdy stydět ani omlouvat.
Nadpřirozeno mi v knížce nevadilo, je na způsob Božího soudu, když si se spravedlností nebo odplatou neumíme poradit sami. Spíš mi přišlo nedotažené nebo nedovysvětlené hlavně kolem Pastora a lidí, kteří opouštěli Společenství.
Moc vydařená knížka.
Nevčítala jsem se tak snadno jako u předchozích Vrbových knížek, ale posléze příběh nabral spád a přinesl vlastně čtenáři spoustu otázek. Jak nahlížet na člověka, co se v nějakém období choval jako svině a který je vlastně momentálně zlomený? Dá se mu odpustit? Moc dobrá atmosféra. Magično mě v knížce nijak nerozptylovalo. Co mi nesedělo, bylo to náboženské společenství. Pro mě moc neposouvalo děj a hlavně nemělo žádné vyvrcholení. Měla jsem dojem, že příběhem zatočí nějak víc, což se nestalo. Trošku problém jsem měla s Františkem v různých časech, nějak jsem si pořád musela připomínat, že je to jedna a ta samá osoba (ale je vlastně možné, že to mohl být autorův záměr) a tomu současnému jsem toho moc zlého nepřála, naopak mi ho bylo občas líto, ač jsem se tomu bránila. Taky jsem asi čekala údernější příběh, odehrávající se kolem jeho působení v STB. Když o tom tak přemýšlím, prostě bych někde přidala a někde trochu ubrala, ale jinak stále slušné. 3,8.
PS: Opět naprosto skvělá obálka.
Štítky knihy
sebevražda rakovina, nádory komunismus Státní bezpečnost (StB) sociální romány české romány
Zeptej se ďábla
Poutavé, pro mě na hranici únosnosti.
Jako pod vlivem, špatné svědomí zdolat vírou nelze.
Nepřirozené podivnosti ovládají pocit strachu a mizející těla jsou hrozbou pro těžce zkoušeného, bývalého vyšetřovatele s přezdívkou "Rudý vztek, " mají za následek devastující rozumný úsudek pro příchod démona zla.
(Kdo peklu činí dobře, peklem se mu odmění.)
Není nad to mít čisté svědomí.