Zeptej se táty
Jan Balabán
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550092/bmid_zeptej-se-taty.jpg
4
448
448
Zeptej se táty – hlavním tématem audioknihy ostravského prozaika Jana Balabána je meditační, metafyzické a poetické rozjímání o smrti. Čte Norbert Lichý. Knihu psal Jan Balabán s myšlenkou na smrt svého otce, je plná biblických symbolů a přirovnání. Sám autor zemřel v den výročí jeho úmrtí ve svých devětačtyřiceti letech. Děti, i když jsou dospělé, jsou stále dětmi a ztráta rodiče jim zasadí nezhojitelnou ránu. Čeká je vyrovnání nejen s prázdnotou v životě, ale i s minulostí zesnulého otce. Z charakterního hrdiny jejich dětství se náhle může stát přizpůsobivý oportunista. Tato kniha se pro hlavní hrdiny i autora stává nástrojem pochopení a odpuštění. Jeden ze sourozenců, Emil, citlivý snílek se sklony k alkoholismu, je do jisté míry obrazem samotného autora. A také průvodcem celou knihou, na jejím konci staví čtenáře před jeho vlastní volbu, dobro či zlo, život nebo smrt. Další, Hans je malířem, svět vnímá prostřednictvím barev, vede neustálý dialog sám se sebou. Stále je osamělý. Každá z postav se dostává do vnitřního exilu, více či méně dobrovolně, či řeší téma emigrace. Reflexe minulého režimu je všudypřítomná. Kniha Zeptej se táty se stala epilogem Jana Balabána. Získala cenu Magnesia Litera.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně hutná kniha, kterou se mi myslím vyplatilo konzumovat po malých dávkách. Často se mi totiž stávalo, že po patnácti minutách čtení jsem pak měl několik hodin o čem přemýšlet. Četl-li bych po větších objemech, obávám se, že bych se o spoustu takových zážitků ochudil. Obdivuji také Balabánův jazyk; vzpomínám si, že jsem se kochal i větou o čtyřech slovech.
Doporučuji vychutnávat pomalu.
Jedinečná. Nevím proč, ale vždycky při setkání s podobnou zádumčivou knihou mám pocit, jakoby se všechen ten spěch a snažení pozastavilo a člověku je dovoleno chvilku přemýšlet. Děkuji
Román je jako prudká řeka. Večer jsem ji koupil a druhý den ráno dočetl.
Ta možná zdánlivá nedotaženost je podle mne dána tím, že neustále čekáme odpovědi na naše otázky. Když nepřicházejí, jsme zklamaní. Balabán nám ale odpovídá, jen jiným způsobem a v trochu jiné sféře, než jsou naše očekávání ukotvena.
Knížka je super, člověk se k ní bude jistě rád vracet, protože vyvolává mnoho ne zrovna jednoduchých otázek k přemýšlení. Doporučuji, ale myslím, že je dobré ji číst pomalu, zvolna, klidně se i vracet.
Psáno nádherným jazykem, plným metafor aniž by toto nějak ubíralo čtivosti knihy. Na to že je to o smrti, což není téma z nejpříjemnějších, dávám celkem vysoké hodnocení, ale přečtu si to zřejmě někdy ještě jednou, až mi to bude mít více co říci.
Neubráním se srovnání s knihou Pravidla směšného chování spisovatele Emila Hakla, která vyšla v témže roce, jako Balabánova Zeptej se táty...obě knihy jsou přibližně stejného formátu, obě řeší vyrovnávání se se smrtí otce, který v obou knihách zastával lékařskou profesi. V obou knihách je smrtí otce postižen syn, spisovatel. Obé knihy jsou plny krásných myšlenek a trefných pojmenování životních záludností. Ač každá kniha jiná, obě, mám pocit, hrály stejným nevtíravým rifem na tutéž emoční strunu. Jen u Balabána jsem u konce podvědomě očekával hlubší uzavření nastolených otázek, eventuelně jakési silnější katarze popisovaných postav. Měl jsem pocit, že kniha prostě skončila předposlední kapitolou - snad to nebylo způsobeno mou vlastní nepozorností. Objevovat tyhle analogie mě baví;)
„Žijeme ve skládačce, ve struktuře, kde prominenci získává jen to, k čemu je přitažena pozornost“ - Jan Balabán/Zeptej se táty…
Vyrovnat se se smrtí blízkého člověka je vždy těžké. O to hůř, když krátce po smrti otce dostávají jeho děti i manželka dopisy plné zášti a zloby. Rádi by se ho zeptali, co je na oněch obviněních pravdy. Odpověď však nepřichází ... Musí se s danou situací vyrovnat sami. Jejich diskuze je pak zavádí až k otázkám po smyslu lidské existence. Autor, který tento příběh psal s myšlenkou na svého nedávno zesnulého otce, a který zemřel krátce po odeslání konečné verze rukopisu, zavádí čtenáře zpět do doby normalizace, kdy nic, a tudíž ani zdravotnictví, kterého se děj dotýká, nefungovalo normálně.
Román Zeptej se táty jsou spíše úvahy o smrti, úvahy, které jsou stavěny na pozadí úmrtí lékaře MUDr.Jana Nedomy. Smrt je v románu přítomna na každá straně, je to neobyčejně tísnivý text. Ale podle mého názoru je to nejčtivější Balabánova kniha.
Jak si v běžném životě člověk neuvědomuje, že když blízký zmizí, zemře, začne najednou chybět v těch nejobyčejnějších situacích, když potřebujeme znát jeho názor, když se o něj potřebujeme opřít nebo třeba v noci, když je vedle v posteli prázdné místo. Proč Balabán tak intenzivně přemýšlel o smrti? Jeho román je fascinující a byl by fascinující, i kdyby jeho autor nezemřel těsně po jeho dokončení. Na závěr několik postřehů: působivé líčení magické noci, ve které mohli přistát mimozemšťané a zhnusení, které v Emilovi vyvolává kniha Malý princ tím, že je otcem intenzivně vnucovaná, to jsou momenty, které se mi vryly do paměti. Motiv Wolfova obvinění doktora Nedomy nemá očekávanou pointu a Emilův sen, ve kterém je jeho otec souzen, mi připadá ne-Balabánovský.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Zeptej se táty |
| 2004 | Možná že odcházíme |
| 1998 |  Prázdniny |
| 2010 | Povídky |
| 2006 | Jsme tady |
Budu tu kazit průměr, ale nemůžu si pomoct.
Čtení této novely jsem chtěla už jednou vzdát, ale kladné hodnocení a tolik hvězd mě přimělo se k ní vrátit. Čeklala jsem, že bude vážně tak skvělá.
Pro mě nebyla.
Ano, smrtí a umíráním je knížka prothkána hustě. Ano, toto téma je smutné, citlivé a bolestné a nemělo by se zlehčovat. Ano, každého to zasáhne.
Ale tohle?
Upřímně, po dočtení poslední stránky jsem si akorát řekla: "Fajn, mám to přečteno." Které bylo následovnáno:" Co to sakra bylo."
Postavy mi přišly od začátku nesympatické až debilní a jejich dialogy, ať už vnitřní nebo mezi sebou, jakbysmet. Do poloviny jsem se ztrácela v tom kdo je kdo a kdo s kým a to hlavně díky utnutí jedné dějové linie, zakončené nevyřčenou nebo napůl vyslovenou bolestnou otázkou a otevření úplně jiné s postavou o které jsem četla několik stránek dozadu. Asi je to moderní takhle psát, ale mě to vadí.
Během četby jsem se asi jednou nebo dvakrát zastavila a zamyslela i já, ale jinak mi to přišlo nesmyslné. Ten tam řeší psa z útulku, ten maluje, ta ho chce opustit, ale vlastně nechce...
Co?!?!?!?
Fakt je mi líto, ale hutnost a jedinečnost knihy šla asi mimo mě. Mě to přišlo jako slátanina se snahou o hluboké myšlenky, které se, alespoň pro mě, ztratily v překladu.
Dávám 2 hvězdy, protože si pana Balabána vážím a a měla jsem ho ráda jako publicitstu.