Žert
Milan Kundera
Román Žert postihuje úděl intelektuála v totalitní společnosti. Ironický lístek adresovaný krásné, ale hloupé dívce a zachycený pozornými funkcionáři uvede do pohybu lavinu, která vrhá lidské osudy do nicoty. Svým existenciálním vyzněním však tento zoufalý románový výkřik přesahuje politické souvislosti. Doslov napsal Zdeněk Kožmín.... celý text
Přidat komentář
Hlavní hrdina Ludvík se po letech vrací do rodného města, kde chce vykonat pomstu za svůj zničený život, podaří se mu to a dojde smíření? Úžasná kniha popisující osudy hrdinů po převratu v roce 1948, nevinné žerty končící až fatálně, brutální soukolí moci. Kunderovy knihy jsou prostě poetické i drsné zároveň, orwellovské a plné nečekaných zvratů, a tak stojí jakákoliv z nich za přečtení.
Stydím se, že jsem se k Žertu dostala až teď, ale když jsem byla na střední škole, Kundera patřil mezi zakázané autory. Po revoluci jsme četli, co se sehnat dalo, ale Žert se mi prostě do rukou nedostal. Až teď se snažím dohánět svoje resty a musím říct, že mě Žert velmi příjemně překvapil, hluboká kniha, která se mi z nějakého důvodu četla mnohem líp než Nesnesitelná lehkost bytí. Sice se odehrává v padesátých a šedesátých letech, ale její poselství je nadčasové.
Dočtení knihy pro mne bylo příjemné překvapení, protože jsem následně zjistila, že ji máme v seznamu školní literatury. Knížka je napsaná bravurně, ale dělalo mi problém se pořádně začíst, takže jsem četbu dost odkládala, což mě teď mrzí. Byla to moje první kniha od Kundery a já jsem rozhodně zvědavá na další.
Milan Kundera - světoznámý spisovatel, kterého jsem nečetl. Tak jsem se do toho pustil. Samozřejmě přišlo zklamání. Čekal jsem prostě více. Žert není jednoduchý na čtení, ale práce s jazykem je právě za ty čtyři hvězdy. To mě celkem nadchlo. Jinak příběh (příběhy), pokud o nich můžeme mluvit, jsou takové jednoduché až lehce ploché zápletky, které jsou zajímavě propojeny. Ke Kunderovi se ještě vrátím. Ale již s pocitem, že světoznámý autor nemusí být automaticky spojen s tzv. "wau efektem". :)
Žert je je dosti složitá kniha. Zprvu jsem se do ní nemohl vůbec začíst, pletl jsem si postavy, v závěru jsem měl otevřenou pusu a pochvaloval si, jak to Kundera zase vymyslel. Jazyk, jímž je toto dílo psáno, je naprosto lahodný a Kunderovu práci s textem si naprosto vychutnávám. Téma Žertu, ať už v kontextu politickém, či duchovním, má velkou hodnotu. Za mě rozhodně jedno z nejdůležitějších děl české literatury 20. století!
Možná budu působit jako kulturní barbar, který nedokáže patřičně ocenit světoznámého autora, ale je mi líto, já, spíš než bych si knihu užívala, jsem se při čtení doslova trápila. Spousta textu, kniha je plná úvah a myšlenek na úkor samotného děje a naprosté minimum přímé řeči na čtivosti taky nepřidá. Jako doklad o době plné absurdních zákazů, příkazů a nesmyslných ideologií je to dílo dozajista hodnotné, tím spíš, že přímo v té době vzniklo, navzdory tomu, že popisovat pravdivou skutečnost bylo tehdy značně ošemetné a málokdo měl tudíž tu odvahu stávající zřízení kritizovat. Snad kdybych četla přímo v té době a vnímala knihu jako jistou revoltu proti tehdejšímu režimu, dokázala bych mít ze čtení větší požitek.
Poznámka pod čarou a můj postřeh k doslovu Zdeňka Kožmína. Člověk dozajista zkušený (a jako kritik i fundovaný vyjadřovat se k literárním dílům) zde prezentuje, jak má čtenář vnímat charaktery jednotlivých postav i skutky, které ony postavy činí. Jenže proč je potřeba, aby v knize ten doslov vůbec byl? Jakoby čtenář neměl právo na vlastní názor nebo dokonce pocit z přečteného díla. Je to proto, že tehdy bylo normální vnucovat lidem co a jak si mají myslet, nebo je toto dílo opravdu natolik složité, že potřebuje dovysvětlení?
Moje úplně první přečtené dílo od Kundery. Ano, stydím se za to a hodlám to dohnat, protože jsem na tomto románu poznal, že jsem přicházel o hodně. Náročné téma, náročná výstavba a náročné autorovo vyprávění se může zdát jako nepřekonatelná bariéra, ale Kundera zde přesto dokázal vytvořit skvělý počin. Chvíli trvalo, než jsem se zorientoval v postavách, ale pak jsem se s nimi ztotožnil a četlo se mi to velice snadno. Tísnivá atmosféra poúnorového období na mě přímo dýchala a samotné vyvrcholení a závěr byly skvěle vykreslené.
Smutná a pravdivá kniha. Som rád, že som si ju prečítal, mám veľké medzery v tomto autorovi, okrem Smiešnych lások a Sviatku bezvýznamnosti som pravdepodobne nečítal nič, mal by som to napraviť.
Skvělá kniha. Klasický, jestli to tak mohu říct, Kundera. Složitější věty a celkově celá kniha, ale to je důvod proč po něm v knihovničce sáhneme. O příběhu tu padlo hodně slov, takže mohu jen potvrdit že děj byl opravdu drsný, resp. realita není vždy snadná, že...
Těším se na další setkání s panem Kunderou ve své knihovničce :-)
Celá kniha je taková ponurá a krutá. Jako ta doba. Doufala jsem, že se do děje ponořím, ale měla jsem problém, se začíst. Dle mého názoru je to celé kostrbaté a ploché. Trochu jsem se i ztrácela v postavách. Celou dobu jsem se snažila s postavami sžít, ale nešlo to. Kniha nebyla můj šálek, i když momentálně jako čtenářka tento typ příběhů vyhledávám. Od autora je to II. kniha po které jsem sáhla, no tento krát to nebyla nejlepší volba.
Netuším, co se mnou tato kniha provedla. Nemám ráda dlouhá, rozvětvená souvětí, nemusím lyrické filozofování se spoustou řečnických otázek, nebaví mě protahování nevyhnutelných rozuzlení... ale... hltala jsem každé slovo, každou myšlenku, lámala si hlavu s každou otázkou a vstřebávala všechnu moudrost, kterou jsem tam našla. Střídání perspektiv se mi moc líbilo, zvlášť když se v závěru střídaly velmi rychle a téměř tajemně, přemýšlet nad tím, čí osud právě sleduju, mě moc bavilo.
Hnusná doba dělá z lidí hnusné tvory.
Omlouvám se, že jsem napsala tuhle větu, protože tentokrát jsem po každé stránce propadala do stále šedivější reality. Aktuálnost Kunderových knih je až mrazivá.
Když jsem četla Žert poprvé, měla jsem mnohem lepší pocit, ale asi proto, že jsme měli perspektivu skvělé budoucnosti.
Chraň nás od všeho zlého v současném světě.
Jak málo stačilo, aby se jeden slibný a bezproblémový život otočil o 180 stupňů. Dneska už nám to může připadat skoro nereálné, ale pravda je taková, že s lidskými osudy se hrálo vabank a bez šance na obhajobu. Přesvědčen o nesmírné křivdě, s neschopností odpustit, doufá Ludvík v pomstu biblických rozměrů. Jenomže jak se říká: život je to, co se stane, když neplánujete. Místy vtipné, místy absurdní, často filozofické, a ne vždy lehké čtení.
Po letech jsem přečetla znovu a fakt nesdílím nadšení z Milana Kundery. Po přečtení Směšných lásek, této knihy i Neuvěřitelné lehkosti bytí, cítím mírnou nevolnost.
Chtěla jsem si přečíst Kunderu ještě jako žijího autora. Ale bohužel, cestu jsem k němu nenašla. Kniha mě nezaujala, chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se to vypráví retrospektivně. Přišlo mi to utahané a nijak zvlášť mě to nezaujalo.
Tato pomsta opravdu není sladká. ( z jiného soudku - vybavuji si, jak se mi v Jirešově filmu nelíbil pan Josef Somr s přehazovačkou a dlouho mi trvalo, než jsem ho dokázala ocenit)
Kunderu miluju. Seznámila jsem se s ním skrze knihu Nesnesitelná lehkost bytí a od té doby se tomuto skvostu nevyrovnala sice žádná jeho kniha, přesto je jeho styl psaní kouzelný. Toto fakt můžu. Kniha je až bolestně krutá, když si uvědomíte tu nespravedlnost. Líbilo se mi střídání postav, bylo to zajímavé v tomto typu knihy jsem to až tak nečekala. Číst o této době většinou není jednoduché, ale tahle kniha stojí za to
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská OstravaAutorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Dle anotace se může zdát děj knížky vcelku prostý a jednoduchý (pomsta). Ale ve skutečnosti je neuvěřitelně hluboký, těžký a drsný s hořkosladkým koncem. Snad do poslední chvíle není zcela jasné, jak kniha a jíž postavy skončí. Doporučuji!