Žert

Žert
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81842/bmid_zert-lXI-81842.jpg 4 2802 2802

Román Žert má mnoho zajímavých postav a široce rozvinutý děj. Splňuje tak nezbytný předpoklad každé epiky, který se z nemalé části současné prózy vytratil. Hojnou měrou uspokojuje naši čtenářskou touhu po prožívání pestrých lidských osudů. Zároveň však nemůžeme necítit, že poutavými příběhy se zdaleka nevyčerpává. Cítíme, že se nás osobně dotýká jejich znepokojivým smyslem. Jinými slovy to znamená, že přitažlivé vypravěčství tu není jediným cílem; román vykonává jistý tlak, pod nímž jsme nuceni nově si uvědomit naši vlastní dobovou situaci, situaci lidí z druhé poloviny 60. let, kteří v sobě nesou – a vždycky ponesou – rozporný prožitek své nedávné společné minulosti. — z doslovu Miroslava Petříčka... celý text

Přidat komentář

Manyna
16.02.2017 5 z 5

Knížky od Kundery můžu, krásně se čtou a úplně vás zevnitř rozeberou, protože se v nich kolikrát najdete.
Žert je kniha, kterou bych doporučila všem, kteří v sobě svádí nějaké vnitřní boje. Já jsem si z ní odnesla, že všechno je třeba řešit hned na místě, nikoliv si křivdy odnášet do budoucna, protože ani čas rány kolikrát nezhojí. A naučit se odpouštět, protože život pak bude rázem lehčí. Je to kniha o lidech, kteří se snaží popasovat se sebou samými a dobou, v níž se narodili.

sick.boy
02.02.2017 5 z 5

Žert, který by byl nevinný a vlastně by vůbec nebyl použit nebýt toho blbce komunismu.
Tak tenhle Žert rozehraje příběh, který by byl poloviční, kdyby do něj Kundera nevkládal své vyhraněné názory. A on má názor opravdu na všechno. Od úvahy nad vykání, která mě donutila přehodnotit názory až po rozebírání moravského folklóru, které mi občas vypínalo mozek. (pro mě asi jediný mínus knihy).
Nejvíce na mě ale zapůsobila a v hlavě mi zůstala bezmoc, kdy o vašem osudu rozhodují hlupáci, neuznávající opačný, ba ani mírně odlišný názor, protože socialismus nadevše, o něm se nežertuje!
Skvělá část o žití mezi pétépáky, nepochopení lásky, na hovno vymyšlená pomsta za všechny křivdy, pointa mi též sedí, stejně jako Kunderova neustálá polemika, kterou odráží tehdejší dobu.
Výborný příběh obalený filosofováním, jež ho občas převyšuje.


-Pečivo-
29.01.2017 4 z 5

Padesátý léta v Čechách - období kdy naše babičky roztahovaly na vejškách kytáry zapálenejm komunistickejm idealistům, kteří po druhý světový chodili do školy jen aby vedli debaty o budoucnosti národa.

Jeden z těchdle zapálenejch studentů je i Ludvík. Ludvík se snaží vyprcat Markétu. Markéta je krásná studentka, která je bohužel blbá jak banán. Když si s ni Ludvík o prázdninách dopisuje, aby si ji poradně navlhčil na další semestr, napíše ji z prdele, že optimismus je opium lidstva. A za to ho vylejou ze školy, protože je to prej silně proti straně.

Hlavní postava procesu proti Ludvíkovi je spolužák Zemánek. Ludvíkovi tím samozřejmě posere život a ten musí na vojnu, kde se brzo vstává a celý je to tam blbý. Naštěstí Ludvík brzo pozná Lucii a voprcat Lucii se stane jeho hlavním cílem. Cestou do jejího klína se do ni zamiluje, ale to je mu prd platný, protože mu stejně nedá.

Ludvík se zdrcen odvrací od ženského pokolení a rozhodne se nadále jen prcat bez citů. Proto když o několik let později jede domu na Slovácko ukončit svůj masterplán pomsty - voprcat Zemánkovi manželku Helenu - netuší, že ta se do nej zabouchne a Zemánkovi to bude putna, protože už ji stejně nemiluje. Styk se koná, pomsta nikoli. Ludvík je zklamán světem a tak nějak je mu všechno buřt. A Helena se pokusí o sebevraždu projímadlem - LOL, Kundero! Spoiler alert.

Kundera má zvláštní dar přidávat do svých knih pasáže, který mě vyloženě točí. X stran o Moravském folkloru a jeho původu a vlivu na komunismus? I jeden odstavec je na toto téma vyložený plejtvání odstavcema. Tady to jednoznačně přepísk, uvědomil si to a odstěhoval se zpytovat svědomí do Francie.

ondrej.b
28.01.2017 5 z 5

Opravdu skvostná kniha, která se tak pěkně čte, i když děj je často neveselý. Úplně jsem se tetelil blahem při čtení, maximální zážitek a díky za něj. Samozřejmě se mi do čtení promítal děj stejnojmenného filmu, který postrádá pochopitelně něco z knihy, ale rovněž je výborný.

LPG
12.01.2017 2 z 5

Nenene. Tohle není můj šálek. Po přečtení mám chuť se na všechno vykašlat. Všechno je takový šedivý. Kundera jako autor, klobouk dolů.

Petra21
27.12.2016 5 z 5

Asi úplně nejskvostnější Kunderův román. Svými slovy se stydím vyjádřit jakýkoli komentář k něčemu tak úchvatnému! A jakýkoli dodatek by postrádal smysl...

AlenaZelova
06.11.2016 4 z 5

Žert je druhá kniha, kterou jsem četla od Milana Kundery. Dříve jsem četla Nesnesitelnou lehkost bytí a musím uznat, že se mi více líbí Žert. Obě knihy mají však společné, pro mě jsou to náročnější knihy, na které je třeba klid a soustředit se. Nejedná se o knihu, kterou bych přečetla jedním dechem, chce svůj čas.

antuka
19.10.2016 4 z 5

Ta pasáž o hudbě! Za tu má Kundera ode mně hvězdičku navíc!

sitovka
25.09.2016

Tahle knížka je má oblíbená. Doporučuji vytrvat a knížku dočíst až do konce =D

alfonik
01.09.2016 4 z 5

Musím se přiznat, že jsem měl zpočátku trochu ke Kunderovi odpor. Naše učitelka češtiny z jeho knížek šílí a to mi ho automaticky snižovalo. Směšné lásky mě spíše potvrdily mou averzi, říkal jsem si: "co je na něm tak zajímavého....nechápu". No a pak jsme měli na výběr Žert v povinné četbě a já si řekl, že dám Kunderovi šanci. A udělal jsem dobře! Žert je skvělá kniha. Líbil se mi dokonce více než 1984 z jednoho důvodu. Žert nebyl pouze o socialismu, byl i o jiných tématech z lidského života a prokládání filozofickými pasážemi mě vůbec nenudilo, ba naopak. Přemýšlel jsem i nad pěti hvězdičkami, ale to dávám spíše výjimečně, třeba až si to přečtu znova, a to určitě udělám. Moc doporučuji!!!

Weiler
26.07.2016 5 z 5

Žert je skvělá kniha a každej by si ji měl přečíst, i kdyby si po přečtení měl myslet, že jde o paintelektuální snůšku sraček. Já měl totiž taky chvilkama pocit. Na druhou stranu, nedá se v žádnym případě upřít, že jako románová prvotina je pro Kunderu Žert sakra silnym kouskem a že dalece přesahuje období vzniku. Je z toho celého cítit, jak autor odmítá za bezpráví na něm spáchané vinit společnost jako takovou, natož současnou, když se zpětně dozví, jak ublížil Lucii, když se mu vydaří nejubožejší vítězství, které se tváří v tvář někdejšímu sokovi promění v situaci tupou jako balvan. Malé křivdy, hořké zášti a osobní tragédie se zdají tím, co vytváří decrescendo jakékoli naší neúnosné přítomnosti. Svět se proti tobě nespiknul, možná tě jen na své eratické jízdě náhodou přejel. Žert je komplexním obrazem o realitě – bez vítězů či zloduchů, bez přímočarého morálního poselství. Žádá od čtenáře trochu sebereflexe a zároveň trpělivé empatie. Je teď taky jednou z mých nejoblíbenějších českých knih.

Klarv
09.07.2016 2 z 5

Začátek knihy mne bavil. Příběh Ludvíka, který laškuje s názory za hranicí tolerance, což se mu pěkně vymstilo. Bylo to zajímavé. Dobu komunismu jsem nezažila, takže strana a vyloučení ze strany mi nic neříkalo. Až díky této knize chápu, proč to bylo tehdy tak hrozné.

Horší už byl zbytek knihy, kde se popisovala historie, tónina atd.. lidové hudby. To jsem se opravdu těžce nudila a knihou se horko těžko prokousávala.

Některá pozdější odhalení uměla zase na chvíli přinutit k pozornosti, ale Helena a msta po letech mi neseděla ani trochu. Horko těžko dočteno a dobrý dojem ze začátku je pryč.

Chápu, proč je kniha opěvovanou a hodnotnou četbou. Ale to neznamená, že se proto dobře čte. Filozofie v knihách mi nikdy neseděla, proto tak nízké hodnocení.

Stai
28.06.2016 5 z 5

Báječná knížka o tom, jak jeden hloupý žert dokáže změnit život spoustě lidem.

janasturc
24.03.2016 5 z 5

Kniha, kterou jsem začala číst jen díky povinné četbě. Po dočtení se stala knihou, díky které jsem zjistila, že i v povinné četbě jsou perfektní čtivé knihy a hlavně, že mě čtení baví! Kniha, ke které se budu určitě vracet. Perfektní!

bláža
20.02.2016 5 z 5

Existují dva druhy knih. Jedničky se čtou jen jednou. K těm druhým se člověk vrací. Žert je kniha první jakosti druhé kategorie, kterou jsem nečetla naposledy.

myryjam
17.01.2016 5 z 5

Po knížce jsem sáhla znovu po třiceti letech. A znovu bomba. Znovu jsem pochopila proč je Milan Kundera tak oceňovaný spisovatel. Možná pro dnešní generaci trochu těžší na pochopení, určitě bych tuto knihu nedávala maturantům jako povinnou, pro ně bych vybrala nejdříve směšné lásky. Jinak znovu opakuji úžasná knížka, i když mi při ní mrazí, možná teď víc než tehdy.

Albina
16.01.2016 5 z 5

Ačkoliv jsou kritikou výše hodnocené jiné Kunderovy romány, mým favoritem je Žert, a tomu se podle mého názoru vyrovná už jen Nevědomost, která bohužel zatím nevyšla česky.
V obou je knihách je cynicky nahlížena směšnost téměř veškerého lidského počínání. Ona je vůbec směšnost přítomná skoro ve všech jeho dílech, ale v těchto dvou hraje skoro hlavní roli.
I za Nevědomost plný počet hvězd.

amaenium
05.01.2016 4 z 5

Kniha není mojí první od Kundery, proto už něco málo vím a chápu styl psaní. Kniha se mi velmi líbila. Trošku obtížněji se mi četli pasáže za Jaroslava, jelikož byt velký folklorista, což mě osobně nic moc něříká, a dokázal se o folkloru rozhovořit přes více stránek. Ludvíkův příběh mi přišel zajímavý, stejně tak jako příběh Lucie. Knížku vřele doporučuji.

AdMirary
30.11.2015 2 z 5

Mě ta kniha tedy neoslovila, nebavilo mě to a do čtení jsem se spíš nutila. Charakter hlavní postavy mi sice nevadil, ale to, že od začátku bez jakékoli znatelné souvislosti vypráví tři postavy tři rozdílné děje (které mají návaznost, ale to se dozvíme až ke konci) bylo dost unavující a ztrácela jsem se díky tomu ve spojitostech. Snad toho nemám dost načteno, ale Kunderova "geniální práce s časovými rovinami" se mi zdála pro někoho, kdo Žert čte poprvé (a znova ho číst nehodlá), zmatená.

Bonda
22.09.2015

Ukázka:

„A přece k tomu, abych byl tehdy dosáhl toho těla, po kterém jsem tak zoufale toužil, stačilo jen jediné a zcela prosté: abych jí rozuměl, abych se v ní vyznal, abych ji miloval nejen pro to, čím se obracela ke mně, ale i pro to, co se mne na ní bezprostředně netýkalo, čím byla jen sama sobě a pro sebe. A já jsem to neuměl a ublížil jsem tak sobě i jí. Zalila mne vlna hněvu vůči mému tehdejšímu věku, pitomému lyrickému věku, kdy je člověk sám sobě příliš velkou záhadou, aby se mohl obracet k záhadám, jež jsou mimo něho, a kdy jsou pro něho druzí (i ti nejmilovanější) jen pohyblivými zrcadly, v nichž s úžasem shledává svůj vlastní cit, své vlastní dojetí, svou vlastní cenu. Ano, já jsem celých těch patnáct let myslel na Lucii jen jako na zrcadlo, které mi uchovávalo můj tehdejší odraz!“

Kniha, ve které všechno klapne tak, jak si autor vymyslel, a ještě je na to doslova poukázáno, aby to čtenářům došlo.