Žert
Milan Kundera
Román Žert má mnoho zajímavých postav a široce rozvinutý děj. Splňuje tak nezbytný předpoklad každé epiky, který se z nemalé části současné prózy vytratil. Hojnou měrou uspokojuje naši čtenářskou touhu po prožívání pestrých lidských osudů. Zároveň však nemůžeme necítit, že poutavými příběhy se zdaleka nevyčerpává. Cítíme, že se nás osobně dotýká jejich znepokojivým smyslem. Jinými slovy to znamená, že přitažlivé vypravěčství tu není jediným cílem; román vykonává jistý tlak, pod nímž jsme nuceni nově si uvědomit naši vlastní dobovou situaci, situaci lidí z druhé poloviny 60. let, kteří v sobě nesou – a vždycky ponesou – rozporný prožitek své nedávné společné minulosti. — z doslovu Miroslava Petříčka... celý text
Přidat komentář
Na začátek bych chtěl říct, že Kunderův styl psaní mi opravdu sedne a já se dokážu přesně naladit na jeho notu, což se asi každému nepoštěstí a proto si nedokáže jeho dílo tak užít.
Hodnotu tohoto románu bych pak viděl v propracovanosti všech jeho rovin, které se navzájem prolínají a střetávají.
První rovinou je samotný děj, kde už jen způsob vypravování je velmi zajímavý. Autor dokáže mistrovsky vystihnout pohledy jednotlivých postav a čtenář se nemůže ubránit "sžívání" se s nimi.
Každý člověk pak "přičuchne" k jednomu z charakterů. U mě to byl ze začátku sám Ludvík, ale když se později drala na světlo jeho pravá povaha, sympatizoval jsem spíše s Jaroslavem.
Ostatně psychologie postav a jejich vnitřní monology je další úžasnou hodnotou díla, jež se vyřádila především na Ludvíkovi. Ke konci knihy (ne úplně ke konci) jsem ho upřímně nenáviděl.
Ludvík myslí jen na sebe a na své přízemní touhy.Dokonce i Lucie, kterou miluje, ho vnímá jako zprznitele. V jedné Kostkově samomluvě (motlitbě) uvnitř knihy mu to Kostka pěkně nandal, když přemýšlí o tom, že "Ludvík žije v pekle". Je spoután neschopností odpustit. Otrokem své křivdy. Touží jenom po mstě a neštítí se pro splnění své přízemní touhy ničeho. Zneužije ženského těla, ba co hůř, i důvěry a lásky Heleniny. Na jeho obhajobu byste mohli namítnou, že byl zlomen vyhnáním ze Strany. Tím však nebyl jeho charakter zásadně změněn. Už předtím jeho život směřoval chtíč, erotická touha a potřeba moci a silného postavení.
Už jen to, že si dokáži tyto nakažlivě nemocné vlastnosti člověka uvědomit a že ve mně vyvolávají emoce, mluví podle mě o brilantnosti této knihy. To je její poselství.
Jednu hvězdičku jsem ubral za lehký nádech propagandy "svornosti" a socialistické společnosti, ale to do knihy asi patří, stejně tak jako ona "knedlíkovitost", myšlence na níž jsem se nemohl ubránit.
Nicméně obrázek doby je další hodnotnou rovinou knihy, a je zde nepostradatelná.
I čtenáři méně náročnému má kniha co říci. "Prolnutí" dějových linií a dramatické, silné nebo dokonce melodramatické uzlové momenty a konfrontace nutí člověka živě a barvitě si onu scénu přehrávat před očima ještě minuty, hodiny, dny,...poté co knížku zavře.
Asi jsem na to už moc jinde. Hlavně mi nesedl hlavní hrdina. Tu zmýlenou jsem mu přála, ještě si měl ty prášky vzít on.
Pro mě je to nucená povinná četba. Věta Optimismus je opium lidstva, ať žije Trockij! je sice geniální a často používaná i mnou, odpůrkyní románu, ale jinak mě Žert naprosto ničím neoslovil. Asi ještě budu muset dorůst.
Hodně dobrá kniha. Vybrala jsem si ji, protože mě zaujal název :D Když jsem si zjistila, o čem to je, ještě víc mě to utvrdilo v tom, že se mi to bude líbit. Trochu mě mátlo to, že tam je víc vypravěčů, ale i tak se mi to dost líbilo. Je to takové tragikomické a líbí se mi, jak se tam prolíná láska s nenávistí.
Pane Kundero, díky za ten folklór od nás ze Slovácka - za to dávám o jednu hvězdu více. Žert hodně dobrý, i když nepříliš veselý.
Na první čtení to bylo tak ,že jsem bral Žert jako víceméně dobový román, ve kterém se čtenář lecos zajímavého dozví o konci 40. let až po 60. léta u nás. Teď ale chápu, proč autorovi tato literární "nálepka" (jenž mu přinesla jak špatné překlady do mnoha jazyků tak i určitou slávu) vadila, a proč se tak usilovně snažil zpětně vymezovat proti všem těm dobovým kontextům a rychlokvašným překladům.
Žert je především román a jako román pojednává výsostně ironickýn způsobem o životních peripetiích, které jsou transparetntní. A tak mnohé z rozporu mezi skutečným životem a zásadovou užvaněností (jakéhokoliv) revolučního období (i když se kulisy obměnily) platí i dnes. Ta ironická nevážnost a lehkost s jakou autor popisuje všechno to pinožení pro dosažení pomíjivé slasti, je výsadou všech Kunderových děl.
Svým způsobem naprosto nádherná a zajímavá kniha. Díky Žertu jsem si Kunderu zamilovala a stal se mým nejoblíbenějším českým autorem. Ze začátku jsem měla trochu problémy zorientovat se v hlavních postavách (měnění vypravěčů), ale netrvalo to dlouho, utřídila jsem si to a byla z příběhu nadšená. Nejedná se úplně o příběh veselý, ba naopak. Dílo je plné Kunderových myšlenek, které já osobně vidím jako geniální. Stávalo se mi, že jsem si přečetla nějakou část několikrát za sebou, musela román na chvíli odložit a zauvažovat nad tím. Kunderův způsob psaní vyloženě nutí k přemýšlení. Knihu bych každému doporučila!
Knížka místy velmi zaujme, ale místy je velmi nudná, myslím že jednou stačilo, občas jsem se trošku ztrácela a na můj vkus příliš komunismu a folklóru, i když popisy lidských povah měl autor pěkně propracované.
Počáteční nadšení a příjemné překvapení z dlouho odkládané knihy vystřídalo vlažnější, ale stále zaujaté čtení, abych knihu dnes odkládala s pocitem... nejvlažnějším.
První třetinu knihy mě bavila sugestivnost a cynickost, která byla postupně nahrazovaná popisností a ke konci knihy už se román totálně rozpadl na střípky hudební teorie, folklóru a narychlo spíchnutých proher a porážek, které autor přidružil k osudu hlavního hrdiny (nejspíš pro posílení dojmu, jeden totiž nestačí!).
Žert zůstává mezi knihami, k nimž se ráda vrátím, ale stejně jsem zklamaná z toho, jak snaha říct příliš a říct všechno (a hlavně všechno do mrtě vysvětlit!) srazila kvalitu formy pod úvodní očekávání.
Výsledný dojem zní, že se Kundera autorsky neuhlídal a jeho román ztratil vyváženost. Tři hvězdy si ale zaslouží s přehledem a bez debat.
Žert se mi moc líbil, i když mi více než ústřední romantický příběh (a pak motiv "žertu") utvkěly úvahy o moravské hudbě, zanikajícím folklóru, Jízdě králů...
Občas jsem se ztrácela v autorových myšlenkách a kniha mi místy přišla nudná. Více se mi líbily Směšné lásky a myslím, že k Žertu už nebudu mít potřebu se vracet.
Zkrátka to není kniha pro každého.
Žert mě přesvědčil, že Milan Kundera je náš (?) nejlepší spisovatel. Nalezla jsem zde spoustu myšlenek k zamyšlení. Začátek hodnotím jako velmi čtivý, poněkud nudné jsou pasáže o folkloristice, od druhé půli je to napínavé a Kundera excelentní. "A pocítil jsem děs, že věci vzniklé omylem jsou stejně skutečné jako věci vzniklé právem a nutně. Jak rád bych odvolal svůj životní příběh ! Jenomže jakou mocí bych ho mohl odvolat, když omyly, z nichž povstal, nebyly jen mými omyly ?"
Toto je má nejoblíbenější kniha od Kundery. Líbila se mi víc než Nesnesitelná lehkost bytí, Směšné lásky a Valčík na rozloučenou. Jinak odpověď na otázku, zda je to jeho autobiografie - mám za to, že částečně ano - čerpal z vlastních zkušeností.
Ze začátku mě kniha vůbec neoslovila. Postupem jsem jí ale přišla na chuť - i když jsem místy byla spíš znechucená. Dobře vylíčené prostředí komunismu a mentalita lidí. Kniha se mi sice líbila, ale znovu bych si jí už nepřečetla.
Tato kniha mě zaujala od samého začátku, kdy jsem hořela nedočkavostí, jak se to bude vyvíjet. Kunderův popis komunistického režimu v Čechách mi pomáhá představit si, jak to v této zemi vypadalo. Jako člověk, který od narození vyrůstá v demokratickém státu, si myslím, že by si tuto knihu měly přečíst všichni mladí lidé, jelikož v této době nevědí o dějinách 20. století vůbec nic a z Žertu by zjistili, jak rychle jste se mohli stát nepřítelem státu a být šikanováni.
Na tuhle knížku je třeba mít dostatek času a klidu, jinak je zajímavá :-) v pozadí příběhu dost výstižně popsán komunistický režim, přesto kdybych jí neměla v povinné četbě, asi bych si ji přečetla až někdy později, jestli vůbec..
Velmi autenticky zobrazen vývoj chlapecké a později mužské duše a jeho náhledu na svět. Může se zdát, že cílem knihy bylo popsat a kritizovat tehdejší režim. Já si však myslím, že hlavní myšlenka je nadčasová a může být použita v kterékoliv době - lidé se v životě často nacházejí v podobných tragikomických situacích jako postavy v knize.
Štítky knihy
Morava Ostrava česká literatura studenti 60. léta 20. století PTP (Pomocné technické prapory) Moravská OstravaAutorovy další knížky
2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
1969 | Žert |
1970 | Směšné lásky |
1979 | Život je jinde |
1993 | Nesmrtelnost |
Nevim jestli to byla moje chyba nebo chyba knížky, ale přišlo mi to hrozně zmatený a lehce o ničem.. 3hvězdy jen proto, že Kunderu mám ráda.