Žert

05.09.2015

Četla jsem ji, díky povinné četbě.. Ano, píšu DÍKY, protože mě kniha velmi zaujala. Autor píše svým stylem, trochu jsem se sice ztrácela, kvůli retrospektivní kompozici, ale i tak jsem se nenechala odradit.. :-) Příběh byl poučný, knihu bych si klidně ráda přečetla znovu.

21.07.2015

Kniha se v Evropě proslavila především svým plastickým a sžíravě kritickým popisem „doby kultu“ v poválečném Československu. To ale rozhodně není největší devizou Žertu. Ten je totiž hlavně výtečným románem, který pomocí poutavé zápletky, stylisticky bravurně rozrůzněnému vyprávění jednotlivých dílů a suverénní práci s jazykem říká opravdu mnoho o lidech, jejich vztazích, tužbách a hlavně emocích – lásce a nenávisti, mstě a odpuštění. Několik lidských osudů se v různých místech a časech proplétá, až je cesta svede do slováckého maloměsta. Když Ludvík pozoruje Jízdu králů, nachází pro ni slovo „nebohost“. To přitom dokonale vystihuje i jeho životní osud a především mstitelskou misi, kterou jel do svého rodného města vykonat na choti svého nenáviděného „kata“ z minulosti. Pak i sám prozře: „Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti je to právě naopak. Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno.“ Krátce řečeno, velmi silná kniha s řadou chytrých postřehů. (10/10)

24.05.2015

No tak nevím co si o této knize mám myslet. Možná byla poplatná a populární v jiné době, ale v současné? Mě to připadalo jak ,, budovatelské knihy" naruby. Tam se už nebudovalo, byl tam náznak 50. let. Nebyla tam narážka manželství jistého spisovatele a herečky? nebo na tom jak děti tzv,, kulaků se snaží přizpůsobit nové době, ale nějak se jim to nedaří? Opravdu nevím jak to hodnotit.

Veliká škoda, že za mého mládí to nebyla povinná četba.Knihu jsem četl jedním dechem

12.05.2015

Žert a sex s láskou a (hlavně) bez lásky, osudovost a banalita... Ach ano!
Helena mě štvala.
Lucie jsem litovala.
Do Kostky jsem se zamilovala. Stejně tak do Ludvíka.
Jára mi byl sympatický asi jako folklor, který tvořil.

Žert je duha, precizně vypracovaná. Co člověk, to jiný styl, za to autora opravdu obdivuji!

20.04.2015

Často jsem slýchala, že Milan Kundera je náš největší současný spisovatel, a že bych si od něj tudíž, jako náruživá čtenářka, měla něco přečíst. Vybrala jsem si jeho asi neznámější knihu - Žert.
Zpočátku jsem měla problém vžít se do doby ovládané socialismem, schůzemi a kádrovými posudky, avšak od okamžiku Ludvíkovy pohlednice na stranické soustředění s dnes již ikonickými větami ,,Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí! Ať žije Trockij!" mě děj knihy doslova pohltil. Lucie, s její ztrátou víry v pravou duševní i tělesnou lásku, mi bylo upřímně líto, a Jaroslav, s jeho tradicemi a Jízdou králů, mne naopak příliš neoslovil. S postavou Ludvíka Jahna jsem se ale dlouho nedokázala ztotožnit, v rozhodujícím okamžiku s Helenou jsem jím byla přímo znechucena. Závěr knihy potom poněkud opravil můj pohled na jeho charakter - když jsem vzala v úvahu, co všechno prožil, a jak se k němu strana, nebo lidé jako Zemánek či Markéta zachovali, nemůžu se jeho povaze již déle divit...

Jaký rozdíl od knihy Nesnesitelná lehkost bytí.Kniha bravurně popisuje život v krutých 50 letech.Pan Kundera má za 1

19.01.2015

Marnost, bezmocnost, pesimismus, vítězství lži a nenávisti nad pravdou a láskou. Takto pochmurným dojmem působilo na mě čtení Kunderova Žertu. "Rozpad iluzí, ztráta věr, rozklížení charakterů..." takto popisuje v doslovu román Zdeněk Kožmín. Příběhy jednotlivých postav - Ludvíka, Heleny, Jaroslava, Kostky - se rozvíjejí samostatně, aby se v poslední kapitole setkaly na folklorní slavnosti Jízda králů. "Ani vy, Ludvíku, protože nevěříte v Boha, neumíte odpouštět. Stále si pamatujete plenární schůzi, na které zvedli všichni jednomyslně proti vám ruku a souhlasili s tím, aby byl zničen váš život. Vy jste jim to nikdy neodpustil. Nejenom jim jako jednotlivým osobám. Vy jste to nikdy neodpustil lidstvu. Dovedu vás pochopit, ale to nic nemění na tom, že taková obecná zášť k lidem je strašná a hříšná. Stala se vaším prokletím. Protože žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je jako žít v pekle. Vy žijete v pekle, Ludvíku, a já vás lituji."

16.01.2015

Kniha, která na mě zapůsobila, jako málokterá. Četla jsem ji kdysi, a pak znovu po mnoha letech a ani trochu neztratila na své působivosti.
Přitom okolnosti pro ni nejsou příznivé - nejprve dvacet let na indexu a po návratu svobody už téma, které je zdánlivě pasé - komunista a jeho problémy v padesátých a šedesátých letech, bude to někoho ještě dnes zajímat, porozumí tomu dnes ještě někdo?
Pro mě navzdory tomu úžasná, nadčasová kniha, kterou mohu číst opakovaně a vždy mě až nepochopitelně vezme za srdce.

09.01.2015

Silná kniha a mé první setkání s tímto světoznámým autorem. Trošku Tarantinovský formát přeskakování děje. Vše však velice rafinovaně propletené, vůbec ne uměle a okatě, ale velice jemně se dotýkající příběhy. Až jsem přiznám, že jsem se někdy ztratil v postavách a kdo kdy vypráví. Krásné psychologické drama. Ačkoliv téma socialismu apod. není mým favoritem i přesto jde o velice čtivé, poutavé a mistrně napsané dílo, které kombinuje děj, filozofii, psychologii a silné sdělení. Myslím si, že za 20 let bych věděl v brilantně skládaných větách, vzkazech a myšlenkách opět nové poselství a myšlenky. Vše skutečně tak geniálně zapracováno a přitom tak přirozené. Kundera určitě ano.

01.12.2014

Pan Kundera ve mě vždycky vyvolává velikou ambivalenci.

Miluji jeho styl psaní. Trocha filosofie, znalost hudby, historie, souvislostí, intelektuálství, psychologie postav, která je rozebrána až na kost, věty, které mne donutí cítit stejné emoce jako hrdina - to všechno mne uvádí v úžas a nezbývá, než se poklonit spisovatelskému umu mistra Kundery.
Co je druhá věc - to, jak se Kunderovi hlavní hrdinové chovají k ženám mne dokáže rozžhavit absolutně do běla, nejraději bych příslušné stránky trhala na miniaturní kousíčky a křičela, jak je možné, aby byl někdo takový sobec, arogantní dosebezahleděnec využívající ženy pouze k sexu, jak může všechno tak zkazit, pohřbít a vůbec nemít výčitky. Ludvíkův vztah k Lucii byl romanticky abstraktní a krásný - až do chvíle, kdy se dočkal finále ve vypůjčeném bytě, nehledě pak na cykličnost toho stejného s paní Helenou. Budiž proklet, že mě tak rozčílil :-)

Také osobitá kompozice díla dokáže rozkrýt mnohé a dělá vlastně Kunderu Kunderou.

Proto a pro tisíc dalších věcí, dávám 5 hvězdiček, protože i když teď Ludvíka nenávidím, pořád to nepřesáhlo mez, kdy bych s ním nemohla součítit jeho beznadějnost, deziluzi a trpkost. Pro mne emocionálně velmi silná kniha, což se mi, coby ledové královně :-), stává opravdu zřídkakdy.

30.10.2014

Mé dojmy. Příběh, dle mého ne až tak podstatný, se dá shrnout do několika střípků. Pohlednice. Žert. Zemánek. Vyloučení. PTP. Ostrava. Lucie. Msta. Helena. Hořkost.

Důležitější mi přijdou jednotlivé úvahy nad situacemi. Nad časem a pamětí, která ráda konzervuje. Velmi mne zaujala linie první lásky, byť nenaplněné, k dívce Lucii. Spojeni smutkem, poněvadž ten pojí nejlépe. Sklon paměti vytvářet z lásky legendu ("první pohled"). A po mnoha letech ji Ludvík "potkává" znovu. Už to není ona, je neodmyslitelná od situace, v níž se spolu potkali, v níž se zamilovali. Nelze ji jen tak vyabstrahovat z minulosti a přesadit ji do "nyní zde". Živá v minulosti, mrtvá v přítomnosti. Miluje ji jako součást osobního příběhu. Postupem let přeměněna v legendu, mýtus. V těchto částech knihy je Kundera velmi silný.

A gigantická úvaha v závěru knihy pramení z toho, co bylo psáno v náznacích dříve. Msta, ten hybatel a pouto všeho dění již není. Čas z ní udělal osobní náboženství. Msta zůstala v paměti stejně silnou, lidi v ní nevyjímaje.
Ale život není statický. "Chodník je v ustavičném pohybu." Jiný Jahn svírá pěst před jiným Zemánkem. Msta proto v současnosti nabývá nezamýšlených významů. Je nesrozumitelná.

"Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno."

01.10.2014

Ke Kunderovi se teprve dostávám, takže po rozpačité zkušenosti s Nesnesitelnou lehkostí jsem byla velemile velepřekvapena. Kapitoly psané z různých perspektiv jsou dovedené do dokonalosti, filosofické úvahy jsou vloženy do úst postavám, tudíž nepůsobí jako pěst na oko (narozdíl od Nesnesitelné lehkosti), a postavy jsou jaksi pro čtenáře ztotožnitelné. Prostě je to fajn počtení, někdy je to legrace a někdy běhá mráz po zádech. Kniha jak má být.

26.09.2014

Pokud má člověk již něco "načteno", obtížně hledá někoho, jehož knihy hltá a nedokáže se od nich odtrhnout. Právě tohle mě díky autorovi (samozřejmě nejen) Žertu potkalo. Ano, když se vás někdo zeptá, o čem to je, máte chuť vzít ho knihou po hlavě, protože Kunderovy knihy nemají tak úplně "děj". A snad proto jsou geniální, protože ona zápletka taky není všechno. A zašantročená zápletka, to je teprve něco!

21.08.2014

Jsem další, kdo toto dílo četl jako povinnou četbu. Místy mě to nudilo, místy jsem tomu přicházela na chuť. Prostě polojasno, místy přeháňky. :D Příběh byl vlastně krutý, na zamyšlení. Ale myslím, že jednou a stačilo. :)

12.08.2014

Strašně se mi líbila alegorie Rudé armády a sepětí s dělnickou třídou od Čeňka :) A moc hezké bylo Ludvíkovo vzpomínání na Lucii jako tichou nostalgii, která v něm zůstala. Jinak velmi čtivé a číst "mezi řádky" nebylo nějak náročné. A samozřejmě perfektní demagogie komunismu.

07.07.2014

Další kniha od Kundery, která mne zaujala. Je zajímavé číst o stejných situacích z pohledu různých postav - a to se mi v této knize opravdu líbilo :) Doporučuji :)

14.05.2014

Postmoderna, jak ji znáte. Kundera si zakládá na tom, že jeho díla nelze převést na filmové plátno a něco na tom asi bude...

25.04.2014

Kniha mě místy bavila, místy se neuvěřitelně vlekla. Hodnotím průměrem.