Zhasínáme v říši divů
DBC Pierre (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182319/bmid_zhasiname-v-risi-div-182319.jpg
4
43
43
Zhasínáme v říši divů je třetí román DBC Pierra, známého bouřliváka britské prózy. Opět přichází s oslnivou burleskou plnou literárních reminiscencí i sžíravě vtipné kritiky dnešního obžerného světa. Gabriel Brockwell, mladý estét a poeta znavený životem, se vydá hledat svou říši divů, objede přitom svět. Série divokých večírků, jimiž prochází od Londýna přes Tokio či Galpágské ostrovy, vyvrcholí dekadentně opulentní oslavou v majestátních prostorách berlínského letiště Tepelhof. DBC Pierre v plné parádě!... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , PlusOriginální název:
Lights Out in Wonderland, 2010
více info...
Přidat komentář
Úžasně nevyrovnaná kniha; úchvatné pasáže střídají naprosto banální a nezáživné. Proč mám pocit, že všichni Pierrovi hrdinové, ať už se jmenují Vernon, Ludmila či Gabriel, jsou spíše ztělesněním životního pocitu než živoucí postavy? Ovšem výsledný dojem, že nic, vůbec nic nemá smysl, je působivý...
Výjimečná kniha! Četl jsem v českém překladu, nemůžu tedy jazyk docenit sto procentně, ale kniha se stylem rozhodně vymyká, některé úseky působí skoro jako poezie.
Nenechte se odradit trochu rozporuplným začátkem knihy: bezcílné bloudění hlavní postavy městem i vlastními myšlenkami úplně nenaladí k dalšímu čtení, stejně tak jen těžko hlavní postavě věříte, že každou chvíli spáchá sebevraždu, když zbývají stovky stran příběhu.
V průběhu ale začne i obsah dohánět skvělou formu, a část odehrávající se v Berlíně (a především v až neuvěřitelném komplexu letiště Tempelhof) patří mezi to nejlepší, s čím jsem se setkal!
Jestli máte rádi knížky s myšlenkami, nad kterými budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení, Zhasínáme v říši divů vás nezklame.
Já myslel, že to snad ani nedočtu, ale naštěstí je kniha od druhé půlky zajímavější, rychlejší... závěr mě dokonce překvapil až zarazil, ale určitě se k této knize vracet nikdy nebudu.
Začátek dost hrozný, takový zmatek, málem jsem knihu odložil. Naštěstí se později děj ustaluje na normálnějším stylu a díky neotřelému, poutavému jazyku drží čtenáře téměř připoutaného u knihy. Bohužel obsah je někdy dost drsný, pro mě až nechutný, není to moje oblíbená káva. Závěr je pak sice rychle gradující, ale vlastně nedokončený, a to ani v otevřeném smyslu, aby si čtenář domyslel. Je to rozporuplná kniha, která může někoho unést naprosto, někoho částečně a někomu nesedne vůbec. Jsem v té druhé skupině a tak to je za 65%, 27. 12. 2018.
Kniha vzata v obchodě ze zvědavosti s otázkou: Jaké myšlenkové pochody donutí člověka (který je vlastně ještě dítětem, když se to tak vezme) ukončit život?
Kniha mě nezklamala v ničem. Četla jsem ji na jeden nádech, bavila jsem se poznámkami o kapitalismu, o Limbu (Arcilimbu a dalších formách), představovala jsem si svou poslední bakchanálii.
Prožívala jsem tu knihu jako bych to prožívala s nejlepším přítelem. Rozhodně doporučuji vyzkoušet nějaké recepty! :D
Říše divů? Rozhodně ano. Kniha mě dokázala překvapit, rozesmát, znechutit i nadchnout. Nejednou mi dala důvod k zastavení se ve čtení a úvahám nad autorovými myšlenkami - což považuji za přednost skvělé knihy. Jediný důvod, proč jí nehodnotím pěti hvězdami, je závěr knihy, který se mi zdá až moc uspěchaný a mnoho věcí zůstává otevřených pro čtenářovu vlastní fantazii.
Kniha ve mě 99% času zanechala naprostý úžas. Bohužel, konec mi přišel slabší, což mělo za výsledek znížení hodnocení a takové narušení celkového dojmu. Ale její hluboké "nenápadné" myšlenky? Úžasné.
"V časech, kdy přežijí jen ti nejvhodnější - ten nevhodný."
"Ať jsem se snažil sebevíc, nikdy jsem se nenaučil žít dobře. A v naší době nežít dobře, znamená nežít vůbec."
"Říkám noc, ale bylo to pozdní odpoledne vydávané za noc dospělými, kteří s časem manipulovali podle svých potřeb."
Knihu jsem dostala pod stromeček, šla jsem ji číst s trochou skepse, ani nevím proč. Ale přesně jak píše pmejst, od kapitoly Tokio už jsem četla jedním dechem a často se mi vybavil náš film Jedna ruka netleská... zajímalo by mě, jestli ho Pierre DBC někdy viděl :-) Každopádně teď vím, že už se těším na další knihy tohoto autora.
Nakladatelství Plusu se poslední dobou daří čím dál jasněji rozsvěcovat světlomety v naší zatím ne úplně prozkoumané říši divů literatury. Vždycky, když vidím plakáty, reklamy na další zaručené bestsellery, říkám si (stejně jako někdy v umění) - co všechno ještě před námi je, a jestli nás ještě něco překvapí… a ono ejhle!
Po pravdě musím říci, že kniha mne nestrhla už od prvního řádku, avšak jen díky tomu, že dost často čtu knihy od prostřed. Kapitola Tokio mne ale zdárně zbavila pochyb (a zábran), donutila se vrátit na začátek, a pak dva dny nepustit knihu z ruky.
A propos, v Plusu už nějakou chvilku frčí dvě skvělé edice – Pestrá řada a Crack-up. Takže kdyby vám náhodou po přečtení DBC Pierra přišly všechny ty další zaručené bestsellery povrchní a klišácké (jako mě se stalo s Norským dřevem, bohužel), mrkněte na ně – Rossův Pan Burák, Wrayův Spodek či Garyho Život před sebou (a další) stojí určitě za pozornost.
Štítky knihy
australská literaturaAutorovy další knížky
| 2005 |  Vernon Bůh Little |
| 2013 | Zhasínáme v říši divů |
| 2007 |  Ludmilina lámaná angličtina |
Typická postmoderní kniha, v které se cestuje, má řízné dialogy, dost se tam fetuje a chlastá, mluví se o looserství a sebevraždě, přiměřeně se filosofuje a text je plný bombastických manýrů a nápadů (jídlo a pití a unikátní večírky jako nástroj povznesení ani ne tak pro zvané jako pro ty, co je chystají) a je plná více či méně skrytého levičáctví i polemiky s ním. Dobře se to čte, snad až na začátek. UK, Tokio, Berlín. Hodně Berlína. Hodně postřehů a (pseudo)vhled do kultur oněch měst a zemí. Postkomunismus, Stasi a pach prádla pro psy, fugu a japonská fascinace hebefilií, limbus a jeho bráška, nostalgie, porozumění ostatním a dokonce něco jako soucit. Pel mel všeho, který ale dává smysl, má svůj tvar a svůj hlas. Dobré to je, to ano, ale k dokonalosti mi něco chybělo.