Zhovára sa s dobytkom, vtákmi a rybami
Konrad Lorenz
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480200/bmid_zhovara-sa-s-dobytkom-vtakmi-a-ryba-TeI-480200.jpg
5
56
56
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 1996 , Archa (SK)Originální název:
Er redete mit dem Vieh, den Vögeln und den Fischen, 1949
více info...
Přidat komentář
Kniha ze života milovníka zvířat. Zajímavé vyprávění o kavkách a jiných ptácích.
Byla jsem překvapená, jak dobře se to četlo, už od předmluvy - autorova žena (a vlastně i maminka) byla velmi tolerantní paní :) Pro milovníky zvířecího světa je to příjemné a zábavné počtení s mnoha informacemi a na vlastní kůži zažitými zkušenostmi (jen si to všechno pamatovat). Doprovodné perokresby jsou milé.
Hezké čtení. Líbily se mi popisy soužití člověka se zvířaty, ale některé sáhodlouhé popisy rybek v akváriu či tehdy ještě nezmapované zvyky zvířat, z knížky dělaly trošku mišmaš v hlavě a rozhodně bych je nenazval zábavnými, když vlastně ani nevím, o čem autor mluví.
Rozhodně zajímavá kniha ze začátků etologie, i když je pár věcí dnes trochu jinak. Musím říct, že po přečtení jsem pochopila proč je většina etologů....prostě jiná :D
Kniha s nemnoha stránkami, ale o to více nabitá úžasnými informacemi z etologie zvířat. Psána velmi příjemným slohem, s vtipem a lehkostí. Četla se báječně, a nejen, že jsem se dozvěděla zajímavé informace, ale i jsem se skvěle bavila. Doporučuji!
Po vzoru Konrada Lorenze budeme nadšeně chovat všelijaká zvířata. Hejno hus a pár kavek. Přiřazuji se k početné skupině nadšenců, kteří mu jeho svět závidí. Kniha má velké kouzlo a pobaví Vás.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Osm smrtelných hříchů civilizace |
| 1992 | Takzvané zlo |
| 1997 | Odumírání lidskosti |
| 1999 | Život se psem není pod psa |
| 2013 | Hovořil se zvěří, ptáky a rybami |
„Šťastná věda, při níž podstatná část výzkumu spočívá v tom, že člověk, nahý a divoký, prolézá ve společnosti hejna hus lužní krajinu kolem Dunaje a plave s nimi.“
Je to z velké části Konrad Lorenz, díky komu se ze zoologie stala „fröhliche Wissenschaft“, šťastná věda – pro člověka i pro zvíře. Jestliže máme poznat tvora takového, jaký je – míní autorita –, musí být duševně zdravý, tudíž musí mít volnost k pohybu a přirozenému chování. K tomu nejhezčímu, co můžou dějiny etologie nabídnout, patří obraz jejího zakladatele, kterak spí s inkubátorem přistavěným u postele, a jakmile housátko hodinu co hodinu zaštěbetá své „Vívívíví?“, velký vědec ze sna přispěje svou částí responsoria: „Gangangang“.
Vůbec první z Lorenzových knížek je trochu rozvratnou směsicí žánrů. Obsahuje obecnější „vyprávění o zvířatech“, která na rozdíl od jiných popularizačních příběhů nemají laika mást a zavádět: autor mluví třeba o antagonistickém chování některých akvarijních ryb nebo o komunikaci se zvířaty a mezi nimi. K tomu přispívá vlastními pozorováními, třeba jak sledoval rybu (perlovku červenou) řešící dilema nebo přihlížel neobvyklému rozpadu kavčího páru. Do třetice pak mluví o soužití s vlastními zvířaty a udílí chovatelské rady. V souvislosti s tím mě zaujalo, jak se od jeho časů změnila skladba chovaných zvířat: kolik dnes potkáme v zoo lišek obecných nebo labutí stěhovavých, kolik se v domácnostech najde hýlů a červenek?
Dílko se snaží podněcovat současného člověka, aby opět navázal spojení s přírodou, alespoň prostřednictvím domácího psa nebo čížka. Zajímavé je ale i proto, že se v něm objevují předzvěsti budoucích Lorenzových odbornějších monografií; například kapitola věnovaná vnitrodruhové agresi už anticipuje autorovo magnum opus „Takzvané zlo“. Pozornost si zasluhují také jednotlivé autorovy postřehy a pozorování („Jestli jsem někdy viděl rybu, která přemýšlí, pak to bylo tehdy!“) a metody studia a chovu živých tvorů. Mimochodem jen s krajními obtížemi se při čtení dusí smích, aby člověk příliš neobtěžoval své bližní v dopravních prostředcích. 5/5 pro autora.
***
Posledně jsem chválila překlad „Života se psem“, který Lorenzovi vyšel u stejného nakladatele, a proto jsem se znovu poohlédla po vydání od Arga. Tentokrát chválit nemůžu. Že překladatelé vytrvale zaměňují promyku (der Mungo) za cibetku – budiž. Že uvádějí pouze latinská nebo nenejvýš doslovně přeložená německá jména ryb, které mají ustálené názvy v češtině (kančík texaský a perlovka červená) – budiž. V poslední kapitole ale najdeme formulaci „chameleon, ryba kostnatá nebo mravenečník“ (s. 228), která mě zarazila a donutila mě shánět originál; stojí v něm Kugelfisch, tedy čtverzubec. Od té doby lituji, že jsem si stáhla německé pdfko až u poslední kapitoly, a ne u první.