Žid Süss
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80667/zid-suss-80667.jpg
4
133
133
Touha po moci, ovládat své okolí, řídit osudy jiných je člověku dáno odpradávna, zvláště muži, jako je finančník Süss Oppenheimer, nejvlivnější muž vévody Karla Alexandra. S kamennou tváří se pouští do nejodvážnějších transakcí v pevné víře, že dosáhne všeho, co si umane. Je tvrdý, nekompromisní, dokonale zvládá umění řídit osudy jiných, do svého nitra však nedá nahlédnout nikomu. Jedno slabé místo má -- překrásnou dceru Naemi, kterou ukrývá před celým světem. Čím stoupá výš, tím více má nepřátel a neuvědomuje si, že tím bezprostředně ohrožuje i život dcery. Po střetu něžné Naemi s chlípným vévodou Karlem Alexandrem dívka raději volí smrt, než aby mu vyhověla. Ruku, kterou mu panovník podává na usmířenou, přijímá Süss jenom naoko. V nitru připravuje rafinovanou pomstu...... celý text
Přidat komentář
Je to historicky roman postaveny na zivotnim pribehu realne postavy.
Prvnich sto stran je docela nezazivnych ale pak je roman svizny, dobre ctivy s mnoha detaily.
Krome popisu zivotni cesty velmi zajimaveho cloveka, prinasi kniha poucny pohled na zidovstvi a zachazeni s zidy v te historicke dobe. Je tragicka skutecnost ze za 200 let od smrti Josefa Süsse dochazelo v Nemecku k systematickemu vyhlazovani Zidu. Nemecko se za tu dobu nikam neposunulo. A opet, udalosti dnesni doby ukazuji, ze antisemitismus (v jine forme) stale existuje.
(SPOILER)
Děj románu je zasazen do Württemberského vévodství v první třetině 18. století. Je to složitá doba plná intrik a nábožensky motivovaného nepřátelství. Kniha sleduje vzestup a pád Josefa Süsse, inteligentního a úspěšného židovského obchodníka, který spojil svůj osud s původně bezvýznamným příslušníkem vedlejší větve württemberského šlechtického rodu, který se ale shodou okolností dostává na trůn. Jeho vláda je despotická, omezuje náboženské svobody a prostřednictvím Süsse dře poddané z kůže. Když nenáviděný vévoda umírá, znamená to zároveň i pád Süsse, který je odsouzen k smrti a popraven.
Co na jeho osudu zaujalo Feuchtwangera byl Süssův postoj ke svému židovství. Židé jako finančníci tradičně zastávali vysoké posty, ale Süssovo postavení bylo přece jen výjimečné a to především k tomu, že své židovství nikdy neskrýval nebo nepopíral. To je vidět zejména v kontrastu s jeho bratrem, který dosáhl také vysokého postavení, které ale bylo vykoupeno rezignací na svůj původ a konverzí ke katolicismu. Süss tedy své židovství zpočátku staví na odiv z ješitnosti, aby ukázal, že to, co se podařilo jemu, se ještě žádnému židovi.
Zlomový okamžik přichází, když je nuzný židovský prodejce obviněn z rituální vraždy mladé dívky, je odsouzen k smrti a hrozí vypuknutí protižidovských nálad po celém kraji. Židovská komunita v celém Německu se spojí pro záchranu toho nejubožejšího, ale není to nic platné. Jediný, kdo může pomoct je Süss se svým vlivem na vévodu. Nejvýznamnější duchovní vůdci se vydají k finančníkovi, aby prosili o pomoc. Süss si uvědomuje, že proces je pouze zástupnou záležitostí a skutečným cílem nenávisti je on sám, ale cítí se ve svém postavení dostatečně silný a apely na své židovství odmítá s tím, že by ohrozil své zájmy. Jeho židovství nejde tak daleko, aby cítil spřízněnost s člověkem židem, kterého nezná a který pro něj nic neznamená.
Süssova dcera, vychovávaná v ústraní, se však doslechla o nenávisti, kterou lidé k jejímu otci chovají. Není jiná možnost, Süss musí předstoupit před svou dceru a ukázat jakým člověkem skutečně je, protože dívka ho zná pouze povrchně z jeho občasných návštěv a má o něm pouze idealizované představy. Myšlenky na to, jaký pro svou dceru chce být, ho vedou k jeho vůbec prvnímu altruistickému činu a skutečně intervenuje ve prospěch falešně obviněného žida. To sice opravdu do jisté míry politicky Süsse poškodí, na druhou stranu mu to dodává v očích židovské komunity obrovský morální kredit. On sice své židovství vnitřně stále nepřijal, ono však přijalo jeho. Je to však zatím spojení povrchní světské nikoliv duchovní.
Jakoby na potvrzení, je je falešné spojovat své židovství se světskou slávou se Süss dozvídá, že jeho otec nebyl židovský kantor, ale baron a polní maršál, a že si tedy bude moci nechat oficiálně uznat křesťanský původ a s tím spojené povýšení do šlechtického stavu a další výhody. To přivádí Süsse k mnohem hlubším úvahám o podstatě židovské víry a existence. I ten nejšpinavější polský žid se může stát šlechticem, když se dá pokřtít, přesto se tito jinak zdatní obchodníci tohoto snadného výdělku vzdají a raději se nechají zabíjet. Pro náboženství? Víru? Přesvědčení? Pocity povznesení a sounáležitosti, které pociťoval při záchraně toho nejposlednějšího a zbytného Žida před jistou smrtí, nebyly falešné a vypočítané jen na efekt. Vycházely z hlubin jeho nitra. Chápe, že jen syn své matky, nikoliv svého otce.
Po vévodově smrti je potřeba najít za celou jeho krutovládu viníka. Pro katolickou i protestantskou stranu se nabízí výhodné řešení - žid. Celý soudní proces proti Süssovi je přehlídkou nejsprostších antisemitských urážek a předsudků. I když podle práva je Süss nevinný, je odsouzen k smrti. Nic nepomůže snaha duchovních vůdců židovské komunity vykoupit Süssův život obrovskou částkou, která byla vybrána po celém Německu. Opakovaně odmítá návrhy křesťanských duchovních, aby konvertoval. Jakoby i sama fyzická změna jeho zevnějšku, kterou prochází ve vězení, odpovídala změnám uvnitř jeho duše. Süss přijímá a chápe své židovství. V obrovsky silné závěrečné scéně, kdy se davy lidí přišly podívat na Židovu popravu a ukojit své temné pudy, se nad všemi krutými zvuky nesou hlasy Židů, modlících se modlitbu za umírající a jim v odpověď přichází z popraviště hlas odsouzeného, který se modlí s sebou, který přijal své židovství coby hlubokou duchovní jednotu se svým lidem "Jediný a věčný je Jahve Adonaj."
Vlastně to je docela úžasný, nadčasový příběh, který se mohl stát kdekoli a kdykoli, bez ohledu na náboženské vyznání hlavního hrdiny. Je vyprávěný mistrným, brilantním jazykem – a skutečnost, že šlo o autorovu prvotinu, nutí ke smeknutí čapky.
Přesto musím jednu hvězdičku ubrat.
Jistě znáte ty malůvky typu „nakresli motýla jedním tahem“. Obrázek složený z miliónu kudrlinek. Ano, motýl vypadá opravdu krásně, ale ta přemrštěná zdobnost někdy vadí. Z mého pohledu je – přes všechnu krásu stylu – román tak moc šíleně mnohomluvný (kudrlinkovatý), že jsem se už někde v polovině knížky cítil fyzicky unaven. A přesycen. Všeho tam bylo nějak příliš mnoho. Přesto knížku hodnotím druhým nejvyšším oceněním.
P.S.: Goebbelsova drzost použít román, sepsaný židem, jako podklad k natočení filmu s protižidovskou tématikou, byla skutečně donebevolající.
Nebylo nejlepší začínat s tímto spisovatele Ošklivou vévodkyní, ale když já prostě musím všechno číst postupně. Ale druhý román v pořadí už byl mnohem lepší. Nekonal se nudný dějepis, ale Feuchtwanger se pustil do vzestupu a pádu hlavního hrdiny, který nebyl ani kladnou... ani zápornou postavou. Bylo celkem jasné, jak jednoduše mohli nacisté tento román přizpůsobit pro své účely. Jsem zvědavý na další romány, tímhle si mě autor zatím dokázal získat.
První setkání s Feuchtwangerem.Začátek takové těžké čtení,od půlky už to šlo.Kniha z prostředí německé šlechty osmnáctého století.Židé,katolíci,protestanti.Intriky,boje o moc,kalkul.Vše skvěle,do detailu popsáno.
Už se těším na Čekárnu.
Začátkem knihy jsem se opravdu těžce prokousávala. Sto stran úvodu je i na mě hodně. Přesto knížka za přečtení stála. (Tak jako všechny Feuchtwangerovi knihy.)
Příběh vzestupu a pádu finančníka Süsse se podobá mnoha jiným příběhům, které byly napsány, nebo prožity. Nicméně v tomto příběhu jde i o náboženskou a rasovou nesnášenlivost, která tu více, tu méně je součástí každé společnosti.
Po celou dobu čtení, mi hlavě probíhala myšlenka, že pokud by vévoda a Süss (spíš hlavně vévoda) neměli zakořeněné tyto předsudky, mohli být dost dobře přáteli. Ale to by byl jiný příběh a asi ne tak působivý.
S vydáním této knihy měl autor trable (psal se rok 1922). Všechna německá nakladatelství (a že jich bylo) řekla ne ! A tak L.F. vydal jako svou první knihu Ošklivou vévodkyni. Četba nás utvrzuje v tom, že vystoupí-li někdo schopný z davu, zpravidla tvrdě narazí. Tak je tomu i v případě hlavního hrdiny (podle kterého je pojmenována kniha).
Jen několik let po vydání v 30. letech XX. století byl román, poukazující na přednost mocenských plánů před spravedlností, říšským ministrem propagandy Josefem Goebbelsem zfilmován v duchu nacistické propagandy a Süss zde byl ukázán jako největší zločinec a zrůda, jen dychtící po penězích, která nakonec byla "německým lidem spravedlivě potrestána".
Svým způsobem je jedno, kdyby se děj odehrával ve starověku, středověku, či novověku. Pravidla a mantinely jsou jasně stanoveny.
Sám L.F. to ještě konkretizuje :
Autor historických románů ví, že „síly uvádějící národy do pohybu jsou dodnes stejné od doby, co existuje zaznamenávaná historie. Postihnout tyto zákony je patrně nejvyšším cílem, jehož může historický román dosáhnout.“ Autor historického románu „chce vylíčit přítomnost, nehledá v historii popel, ale oheň.“
Skvělý a nadčasový román. Začala jsem číst s chutí na historický román a skončila s úvahami nad věčným antisemitismem i politikaření vládnoucích a těch, kteří mají potřebu se na systému přiživovat.
Postavy pro mne nebyly kladné ani záporné, nesouhlasila jsem s nimi a zároveň pro ně nacházela porozumění. Román není Č/B, nepříliš detailní historické popisy mi dávaly prostor pro fantazii. Závěr románu byl nevyhnutelně daný (byla bych literárně zklamaná, pokud by byl Süss osvobozen) a bez zbytečného patosu.
Pozdějším detailnějším seznámením s obdobím, kdy román vznikl, se mi potvrdil silný pocit z knihy, kdy Feuchtwanger popsal židovství a věrnost víře s citem pro budoucí vývoj situace v Německu. Věřím, že také další knihy autora budou pro mne stejně obohacující. Za mne plný počet.
Lion Feuchtwanger dokončil svůj první román "Žid Süss" v květnu roku 1922.
V Německu se však nenašel ani jediný nakladatel, který by byl ochoten knihu vydat. ... Jak autor sám později prozradil, pomohla k jeho prvnímu vydání v roce 1925 zvláštní shoda okolností.
Nakladatelství "Tři masky" (Drei Masken Verlag) nabídlo totiž Feuchtwangerovi, že vydá jeho román "Žid Süss", ustoupí-li od smlouvy, která mu jako lektoru francouzských a italských her pro toto nakladatelství zaručovala pevný a poměrně vysoký pravidelný honorář. Feuchtwanger souhlasil a román vyšel jako výkupné za likvidaci smlouvy, které se nakladatelství potřebovalo zbavit. ...
Po několika vydáních v Německu, okamžitě rozebraných, vyšel "Žid Süss" v Anglii,
v Americe, v Sovětském Svazu a dále v celé řadě zemí. ...
... film, který na Goebbelsův podnět a pod jeho dohledem natočil režisér Veit Harlan s předními německými herci, mimo jiné s Wernerem Krausem a Heinrichem Georgem. Na ně se s trpkou obžalobou obrátil Lion Feuchtwanger v otevřeném dopise, který byl uveřejněn v dubnu 1941 v Americe.
Goebbels využil popularity vynikajících německých herců a zneužil Feuchtwangerova románu k hanebnému a vskutku bezpříkladnému podvodu: obrátil v tomto filmu smysl a ideu humanistického, protifašistického literárního díla v opak, učinil z něho propagandistický nástroj zrůdné nacistické ideologie."
(doslov: Zrození romanopisce, autor doslovu: Valter Feldstein, Lion Feuchtwanger: Žid Süss, rok 1969, ISBN: 01-084-69)
Vzestup a pád. Materialismus a mocichtivost vs. spiritualismus, Kabala. Politické kejkle a manipulace, intriky, trafiky (ach, jak současné.. nebo spíše neustálé; možná bych parafrázoval známé úsloví na "mocenské intriky jsou staré jako lidstvo samo"). Pověrčivost, předsudky a nenávist, populismus. Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde. Demokracie bez demokratů, právní zákony bez vymahatelného práva.
Dle doslovu - napsáno na motivy skutečných událostí (Süs měl reálnou historickou předlohu); pointa díla překroucena nacistickou propagandou ve filmovém zpracování.
.. velmi zajímavé čtení, všudypřítomná nenávist a nedůvěra k židům je "zajímavá" v kontrastu s tím, jak společnost židy "potřebuje" coby schopné finančníky a obchodníky. Ale musím říci, že další díla Feuchtwangera mne vtáhla do děje ještě trochu více a silněji. Konkrétně Oppermannové (2. díl trilogie Čekárna) a Jefta a jeho dcera.
Striktně objektivní kniha, rozhodně ne protižidovská, kde byla hlavnímu podnikavému hrdinovi doslova „vnucena“ jeho role, kterou už pak vlivem peněz nedokázal ukočírovat.
Za své majetkové ambice byl víc než potrestán (prodej a nákup drahých kamenů pro panovníka není nepodobný dnešním politickým aférám) a finální rozsudek byl překvapivý a hlavně politicky motivovaný. Škoda smutného konce, ale je to jen román a třeba by to v realitě dopadlo jinak, zvlášť vzhledem k výkupnému, které židovská obec ve prospěch obžalovaného nabídla.
Kolik z nás je vlastně židy? Společnost od nás čeká, že budeme nějací a ti co se takovými snaží být, jsou jako Süs, dokud se nezlomí... Jen ti co se umí vymanit z očekávání ostatních, nejsou jako on. Nejsou ani jako ti špinaví z getha, od kterých se vlastně čeká, že špinaví budou.
Pro mne velmi náročná kniha. Taková rozporuplná. Autor je přísně objektivní, píše věcně. Neexistuje zde vysloveně kladná ani záporná osoba. Oppenheimer nebyl sympaťák, ale ke konci jsem byla na jeho straně, protože byl zásadový. Vlastně mi ho bylo líto.
Velmi působivý román, ač se modernímu čtenáři jeho námět může zdát neatraktivní, opak je pravdou. Jakkoli si hlavního hrdinu čtenář pravděpodobně příliš neoblíbí, svým způsobem ho nemůže neobdivovat.
Od Feuchtwangera jsem četla dvě knihy - Žid Süss a Nepravý Nero - a obě byly příjemně čtivé a dokázaly vtáhnout do děje. Ale prostě si nemůžu pomoct, ty jeho konce mě vždycky rozčílí. Popisování poprav mu sice jde, ale klidně bych se bez nich obešla.
Výborná kniha, od Feuchtwangera jedna z nejčtivějších. Skvěle je zde vykreslená atmosféra antisemitských předsudků, ale také vlivu peněz na politiku a touhy po moci. Sám ústřední hrdina, rozerván mezi vlastní arogancí, mocichtivostí, vírou v peníze a láskou ke své dceři, nakonec končí tragicky, ale s pochopením toho, co je v životě důležité. Jednoznačně doporučuji.
Knihu jsem četla na VŠ kvůli jednomu úkolu, a jak už to tak bývá z dob střední, povinně předznamenává "s odporem". Ze začátku jsem byla opravdu otrávená, ale jak jsem se začítala víc a víc, přicházela jsem knize na chuť, až jsem ji nakonec doslova "hltala".
Štítky knihy
18. století Německo židovská literatura
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Feuchtwanger umí nepochybně psát, má tu uměleckou hodnotu, ale jeho styl ani tématika mi bohužel zatím nejsou příliš blízké. Jedná se vyloženě o naturalistické líčení poměrů na vévodském dvoře, žádná postava zde snad není vyloženě kladná a tudíž jsem si k nikomu nedokázal vytvořit sympatie. To je asi první důvod proč se tahle kniha čte velmi ztuha. Tím dalším je až přílišná zdlouhavost, mnohdy vyloženě opakování popisu charakterů jednotlivých postav, přitom samotný děj by se vešel snadno do půlky rozměru knihy. A ačkoli se má jednat o historický román, děj se odehrává výhradně ve Virtembersku, o okolních státech, Evropě se nedozvíte zhola nic, což mě osobně zklamalo.
Jak tu někdo zmínil antisemitismus, tak já osobně ho z téhle knihy rozhodně vnímal, žid Süss zde není líčen o nic ušlechtileji než křesťané, zhýralost, chamtivost, vypočítavost, nemravnost hlavní postavu ovládá stejně jako např. vévodu. Opravdu je těžké v téhle knize hledat nějaké ušlechtilé charaktery, takže na konci mi žida nebylo líto ani trochu.