Židé na cestě

Soubor literárních esejů o situaci ortodoxních židů z východní Evropy po první světové válce. Vlivem útlaku a mnohých pogromů se veliká část židů z Haliče, Bukoviny a dalších oblastí východního Polska a dnešní Ukrajiny vydalo k masové migraci na západ. Roth, sám původem haličský žid, reportuje o této migraci a o jejich příčinách. Nejprve ilustruje situaci ortodoxních (chasidských) židů ve východní Evropě, jejich sociální a rodinné vazby a ukotvení, jejich duchovní a spiritistické kořeny. Zabývá se také příčinami masové migrace po první světové válce. V další části knihy se autor zabývá soudobou situací židovské diaspory a nově příchozích východních židů v evropských metropolích, konkrétně ve Vídni, Berlíně a Paříži, všímá si života v ghettech, snah o asimilaci, problematického vztahu majority především k nově příchozím židům a všudypřítomné policejní a politické šikany a antisemitismu. Další kapitolou je popis situace židovských imigrantů ve Spojených Státech a jejich asimilační proces a nakonec i soudobému postavení židovské menšiny v tehdy nově ustavovaném Sovětském Svazu.

Roth si všímá velikých rozdílů mezi integrovanými diasporami v daných zemích, směřující v dané době převážně k asimilaci a ortodoxními židy z východní Evropy, kteří jsou více religiózní a i pro své souvěrce velmi konzervativní a málo pochopitelní. Autor se zabývá i tehdy relativně novým sionistickým hnutím a všímá si velmi problematického pohledu chasidských židů vůči sionistům. Na svých rešeršních cestách si s velkým smyslem pro detail všímá situací židů v místech jejich migrace – asimilantů, východních ortodoxních imigrantů i sionistů, kteří se v té době chystali k odchodu do Palestiny. Jedná se v tomto ohledu o velmi ucelený soubor reportáží o situaci židů ve 20. a třicátých letech 20. století – od konce 1. světové války do roku 1937 – který i v současné době skýtá mnoho faktů a poskytuje realistický vhled do dané problematiky.

21.10.2021

Erudovaná výpověď o životě židovského národa ve 20. a 30. letech min. století v evropských zemích i v Americe. Velice zajímavá a čtivá kniha plná pro mne nových skutečností. Život těchto lidí a jakýchkoli jiných běženců si lze jen těžko představit.
"nelze si představit kolik hanby dokáže snést člověk, kterého už jednou ponížili..."

17.02.2019

Výstižné postřehy, z nichž mnohé jsou nadčasové a lze se nad nimi zamýšlet i v obecnější rovině. "Ve Španělsku byli zbožní lidé. A kde jsou zbožní křesťané, mohou žít i Židé. Protože bázeň Boží je pořád ještě jistější než takzvaná moderní humanita."
"... jestli lze z lidí se zděděnými duchovními zájmy udělat zemědělce, jestli jde ze silně vyhraněných individualit vytvořit individua s masovou psychologií."

07.10.2016

Joseph Roth psát umí! V této ani ne 100stránkové brožurce předkládá čtenáři svůj pohled na problematiku "putujících židů" z Východu na Západ, včetně Západu zaoceáního. Nejbrilantnější částí je bezesporu hned úvodní stať, zamyšlení se nad skutečností co obnáší býti židem v Evropě 20./30. let 20. století (alespoň odtušuji, neboť ani překladatel ani editor z nakladatelství Academia nepokládali za hodno Rothův spis časově zařadit). Následuje oddíl "žid a město", na které navazují jednotlivá nejvýznamnější města Evropy, v nichž židé žili (Vídeň, Berlín, Paříž), a také země Spojených států amerických a Ruska. Nelze si nepovšimnout Rothovy náklonnosti k našemu "bratru na věčné časy", zvláště v úvahách, jež ze všech výše zmíněných případech vychází jediní pozitivně. Pro druhé vydání dopsal autor novou předmluvu reagující na hrozivý vývoj v Německu, který brožuru uzavírá.
Dovolil bych si uvést dvě citace:

"Židé vyvraceli přísloví, které říká, že když se dva perou, třetí se směje. Židé byli stále ten třetí, jenž neměl žádný důvod ke smíchu." (str. 19)
"Nemůže existovat žádná evropská, a také žádná evropsko-křesťanská, morálka, dokud trvá zásada "nevměšování". Proč si tedy evropské státy osobovaly právo šířit civilizaci a morálku ve vzdálených světadílech? Proč ne v Evropě? Staletá civilizace jednoho evropského národa ještě zdaleka nedokazuje, že skrze záhadnou kletbu osudu nebude opět barbarská." (s. 97)