Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267705/bmid_zidovka-z-toleda-IN7-267705.jpg
4
910
910
Příběh slavného historického románu vychází z historických událostí, nicméně je zřejmé, že autor do něho vložil především trpké životní zkušenosti generace, která prožila pronásledování pro svůj původ, útěk do emigrace a hrůzy druhé světové války. Děj románu se odehrává ve Španělsku koncem 12. století v době, kdy Evropa žije svatou válkou – válkou mezi křesťany a muslimy. Ve Španělsku té doby je silně zastoupeno i židovské obyvatelstvo, které po prožitých pogromech touží po tom, aby v klidu a míru mohlo pracovat a zvelebovat své domovy. Na pozadí těchto historických událostí se odehrává milostný příběh kastilského krále dona Alfonsa a krásné židovky Raquel, příběh plný hluboké lásky a milostné vášně. Ovšem vztah dvou tak odlišných lidí – – něžné, citlivé a vzdělané Raquel a pyšného násilnického rytíře dona Alfonsa – – nemůže skončit jinak než smrtí jednoho z nich.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1965 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Die Jüdin von Toledo, 1955
více info...
Přidat komentář
Nadčasový příběh z konce XII.století nám představuje střet kultur reprezentující tři skupiny věřících: muslimy, křesťany a židy. Nejhůře z toho vychází skupina druhá - křesťané-vedení papežem. Jak píše autor v závěru:... Jsou tu židé, kteří usilují, seč mohou o zachování míru jen proto, že budou první, kteří budou ve víru válek zahubeni. A jsou zde především myslitelé, kteří slovem i činem zabraňují válce....
Historie ukázala proč staletí provázely pogromy, holokaust . Úspěšných, schopných, ekonomicky geniálních bylo nutno se zbavit. I o tom vypovídá tato kniha. České vydání, které jsem četl bylo z r.1965 a uvádí neuvěřitelných 215.000 výtisků.
Na začátku jsem se nezačetla a druhá polovina to nezachránila. Znám lepší historické romány, bohužel.
Už v úvodní scéně jsem měl o hlavní postavu strach. "Tak tenhle autor není z těch, kteří by svým hrdinům zajistili bezpodmínečnou nesmrtelnost," napadlo mě. A kniha si tempo a napětí bravůrně drží, skvěle ukočírované.
Postavy jsou umně vykreslené, některé sympatické, na některých vám jisté rysy vadí, pár je jich vyloženě nesnesitelných, ale co je důležité: nikdo není padouch. Chování každé jedné z nich je pochopitelné (včetně pověrčivosti, davového svatého nadšení a tupě všeobecného podhoubí antisemitismu).
Výborná jsou intermezza Musových, Rodriguových a Benjamínových úvach, střet filozofií tří náboženství, kde nikdo nevyjde z polemiky jako vítěz nebo poražený. Smekám nad tím, s jakou lehkostí cituje Feuchwanger korán, Maimonida nebo Augustina, jen tak mimochodem, a nechá postavy, aby se podle jejich myšlenek rozhodovaly.
V závěru knihy mi nejednou běhal mráz po zádech. Mám zvláštní pocit, že každá postava našla svůj osud. Působivé, hluboké a na mnoha místech: krásné.
První půlka knihy byla velmi inspirativní, představovaly se zde vážené a moudré osobnosti, načrtávaly se velkolepé plány, budovaly se jedinečné stavby. Do popředí se dostával rozkvět a prosperita za pomocí vzdělanců z islámského světa (tehdy vůdčího co do vzdělání, kultury..).
Později se kniha zhoupne do rozvláčného vyprávění, co se jen těžko popsat dá (zamilovanost), až k nezbytnému vyústění dané historií. Právě ta zamilovanost mi přišla popisována příliš zevrubně, odtažitě, což mi znemožňovalo se chvílemi s hlavními postavami a dějem ztotožnit.
Soužití Židů, křesťanů a muslimů ve Španělsku koncem 12. století v době, kdy Evropa žije svatou válkou a milostný příběh krále Alfonsa a židovky Raquel. Velký příběh lásky a vášně dvou tak nesourodých lidí může skončit jen smrtí jednoho z nich.
Krásný příběh, ale tragický.
Musím přiznat, že mi dalo docela práci, než jsem se do knihy pořádně začetla. Z počátku mi všechno to mocenské čachrování přišlo přemrštěné, ale postupně příběh dostával mnohem osobnější linku, kterou navíc přesahoval příběh společenský spojený s vírou a náboženskými rozpory. A tady jsme u toho, co je na knize podle mého nejsilnější (a co navíc přetrvává dosud) - mělkost a paradoxně zároveň zdánlivá nepřekonatelnost rozdílů mezi náboženstvími. Ač jsou jednotlivci různých vyznání schopni spolu vcelku bez problémů žít a spolupracovat, je tahle koexistence prakticky nemožná pro náboženská společenství jako větší celky. A proč?
Víceméně mě ke knize dostal trochu zmatek v mojí mysli- proč gheta, když Ježíš byl vlastně žid, proč holocausty, když křesťanství propaguje mír a bohabojnost a život podle desatera? Kde hledat počátky všeho? Jen v tom, že Židi jako velice sečtělý národ, chtějí světa moc? Odpovědi jsem v knize nenašla, ale to je problém můj, ne knihy. Knize za ohromně dokonalé zpracování života v Evropě před mnoha sty lety dávám 5*. A kdyby šlo deset, dala bych i těch deset*-
„Chudák holka“, řekla by moje stará máma, protože by se držela linky příběhu o lásce a všem tom, co ji provází. Já jsem se držela jiné, která mě uchvátila hned a nemohla jsem se jí už pustit a na lásku jsem rovnou zapomněla, a tou bylo všechno to kolem příběhu samotného. Prostředí Španělska v době, kdy bývalo mohutnou říší, ve které se potkávaly velké kultury způsobem pro Evropu typickým. A je to popsáno úchvatně! A potom ještě jednu rovinu jsem zachytila a byla schopná sledovat, a to touhu po úspěchu, pokus o dobytí světa, alespoň toho dosažitelného, za podmínek, které aktuálně máte a v průběhu jediného života, který máte. A ta byla snad ještě lepší!
Romány od klasiků běžně nečtu, ale mám v plánu si svou četbu občas proložit právě klasikou. Židovka se četla dobře, román je bohatý a hutný, jazykově i obsahově. Příběh je prokládán náboženskými a historickými informacemi, ve kterých jsem občas malinko ztrácela pozornost a nedokázala si je tak dostatečně vychutnat a asi ani ocenit (na rozdíl od jiných čtenářů, kteří jsou v tomto směru sečtelejší). Líbil se mi nehodnotící styl autora a jeho schopnost zachytit pestrost motivací a úvah hrdinů o jejich činech. Oproti současné literatuře možná není tento román prvoplánově líbivý, o to ale kvalitnější a hodnotnější.
Kniha se mi velice libila. Mám takový pocit, že i když kniha byla psaná před x lety, tak téma mi připadá stále aktuální...
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Ačkoli nemusím starší knihy a místy je pro mě kniha těžko pochopitelná a zabíhá detailně do historie, neustále se k ní vracím a znovu prožívám příběh židovky Raquel.
Vzhledem k tématu soužití židů, křesťanů a muslimů podivně aktuální, protože tzv. média nás momentálně straší jakousi islamizací Evropy. Místo strachu je vždy lepší připomenout si historii. Jinak je stará legenda mistrně zpracována. Jen toho tvrdohlavého lpění na náboženských pravidlech, zvycích a pověrách je s pokračujícím příběhem možná trochu moc.
Jedna z knih mého dětství, kterou mám spojenou s americkým historickým velkofilmem El Cid s Charlotem Hestonem v hlavní roli. Prakticky stejná doba (dědeček krále Alfonsa v tomto románu byl oním Alfonsem, který se střetával se Cidem a v románu je o tom i drobná zmínka), stejné prostředí a stejná tématika.
K dnešku zdánlivě povzbuzující popis prolínání a obohacování kultur (dneska už samy tyto pojmy ztratily svůj lesk tváří tvář jejich zneužívání), který ale ukazuje zcela jednoznačně, že oni kanovníci ani učenci se svými nesporně humanistickými postoji a vzájemnou tolerancí představují naprosto okrajový proud, protože rozhodují úplně jiné a podstatně významnější popudy. Královna, ženoucí manžela do války, aby se zbavila nenáviděné sokyně, král, který nechápe síly, které kolem něj jsou a je jedno, jestli se jedná na jedné straně o obchod a finance, reprezentované Jehudou, nebo ono rytířství a válečnictví a otec, který si omlouvá vydání dcery do postele "barbara" vyššími cíli. Jehuda ibn Ezra vychází ze všech svých bojů se škraloupem na štítu a paradoxně, jako osobnost je u mně "poražen" nebohým Izákem z Yorku z Ivanhoea, stejně jako jeho mentálně nevýrazná dcera mně připadá spíš jako loutka na rozdíl od inteligentní a hrdé Rebeccy rovněž z Ivanhoea.
Feuchtwanger se ale v tomto případě hned několikrát mýlí, když se dívá s pohrdáním na onen svět primitivních válkychtivých Kastilců. Ve skutečnosti to nebyli (na rozdíl od křižáckých válek na středním východě) oni křesťané, kdo válčili pro nic za nic. Oni zde tak oslavovaní a kultivovaní Mauři přišli jako brutální dobyvatelé a zastavily je až Pyreneje. Křesťané se vraceli zpět, na místa o které je čtyři století předtím připravila agrese onoho Džabraíla Tárika (po němž se dodnes jmenuje onen průliv a paradoxně i ona poslední britská kolonie v Evropě). Každá akce vyvolává reakci opačného směru a stejné síly. To platí nejen ve fyzice. Ona primitivní a hrubá společnost dokázala nakonec zvítězit ne proto, že by si to přál Bůh (ono Deus vult se tam opakuje dost často a má charakterizovat myšlenkově a argumentačně chudý svět křesťanských rytířů), ale proto, že dokázala být dostatečně rezistentní vůči jiné a stejně hrubé síle, kterou představovali ani afričtí "bratranci", kteří svým souvěrcům přicházeli na pomoc.
Afričtí Almorávidé byli v prvé řadě dobyvateli oné maurské části Pyrenejského poloostrova a i když porazili na druhou stranu neustále se hašteřící křesťanské státečky na severu, nedokázali už ovládnout trvale ani muslimskou část tehdejšího Španělska ani Portugalsko. To, že již v té době byla maurská společnost na Pyrenejském poloostrově rozložená, v románu není až zas tak zdůrazňováno, i když jeho důsledkem byl odchod Jehudy do Kastilie. Bitva, v níž byl Alfonso VIII. poražen u Alarcosu a která "způsobila" smrt doni Raquel v roce 1195 zdaleka nebyla tak ničivá a fatální, jak se z knihy zdá.
Tentýž král v klíčové bitvě celé reconquisty u Las Navas de Tolosa o sedmnáct let později Araby definitivně porazil a zlomil i přes skutečnost, že celá reconquista skončila vlastně až dobytím Granady. Nicméně Feuchtwanger s fakty nijak nemanipuluje, pouze vyznění jeho knihy je ve vazbě na pozdější skutečný vývoj poněkud zavádějící. A kniha sama o sobě je nádherná, a jako u Feuchtwangera vždycky, je zalidněna řadou až fascinujících postav a osobností.
Ale onen historický backgound by si měl každý čtenář po přečtení trochu upřesnit, aby nesklouzl k onomu zavádějícímu obrazu až idylické "koexistence" oněch tří náboženství.
Ale o tom mimo jiné historické romány jsou - nespokojit se jenom s příběhem a tím, co nám autor předvádí, ale zjistit si širší souvislosti. Nakonec, v onom Ivanhoeovi, kterého zde zmiňuji, ten oslňující Černý rytíř ve skutečnosti nebyl zdaleka takový "klaďas", jak je tam líčen. A přitom kdykoliv Ivanhoea i Židovku (kterou mám zcela iracionálně radši) čtu, tak mi to potěšení nijak nekazí - spíš naopak.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, opravdu velice poutavé čtení. Jen je podle mě velká škoda, že na začátku každé části je v podstatě řečeno, jak to dopadne.
Tato kniha mi přinesla obrovskou sumu historických informací stejně jako spoustu témat k zamyšlení. Dala mi nahlédnout do života a myšlení představitelů hlavních náboženství - židů, křesťanů a muslimů. I křesťané zabíjeli ve jménu Boha, ani oni se nebáli zemřít ve Svaté válce, není to výsada muslimů, jak je nám dnes podsouváno. Na jednu stranu náboženství člověku přináší duševní klid, protože není třeba si dělat starosti, když jste v rukou Božích. Na druhou stranu se ale pod záminkou Božího rozhodnutí činí strašné věci bez jakýchkoliv výčitek svědomí. A to ve všech třech náboženstvích.
Navíc se ukázalo, že historie se pořád opakuje, lidé se nemění. Anonymita davu je hrozivá a vede ke strašným skutkům. Za jakékoliv neštěstí je potřeba najít a potrestat viníka, i když s neštěstím třeba nemá vůbec nic společného. Židé mají napříč dějinami nelehký osud. Pokud přináší ostatním blahobyt, jsou tolerováni a někdy i vedeni v úctě. Ale stačí maličkost a celý svět je proti nim.
Velice poučná kniha. Poslouchala jsem audioknihu v dokonalém přednesu pana Aleše Procházky . Neuvěřitelný zážitek.
Myslela jsem si, že půjde o neschůdnou, nudnou četbu, ale tato knížka mne velmi příjemně překvapila. Vtipně, bez příkras jsou v ní vykresleny postavy se svými dobrými i horšími vlastnostmi, výstižně popsány vztahy mezi třemi nejsilnějšími náboženstvími v okouzlujícím a krutém středověku. Když se do příběhu ponoříte, budete na vlastní kůži cítit horké španělské slunce, strach, výhru a zoufalství dona Jehudy, Raquel i Alfonsa Kastilského. Za mě spokojenost a doporučení.
Štítky knihy
Židé středověk 12. století německá literatura Španělsko křížové výpravy milenky panovníků historické rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Dávná historie středověkého Španělska v celé své kráse a nahotě. Spousta užitečných mouder a líčení náboženských sporů mezi židy, křesťany a muslimy. Místy na můj vkus trochu zdlouhavé, ale velice informativní a napínavé až do samého konce.