Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73400/bmid_zidovka-z-toleda-OaP-73400.jpg
4
907
907
Příběh slavného historického románu vychází z historických událostí, nicméně je zřejmé, že autor do něho vložil především trpké životní zkušenosti generace, která prožila pronásledování pro svůj původ, útěk do emigrace a hrůzy druhé světové války. Děj románu se odehrává ve Španělsku.koncem 12. století v době, kdy Evropa žije svatou válkou - válkou mezi křesťany a muslimy. Ve Španělsku té doby je silně zastoupeno i židovské obyvatelstvo, které po prožitých pogromech touží po tom, aby v klidu a míru mohlo pracovat a zvelebovat své domovy. Na pozadí těchto historických událostí se odehrává milostný příběh kastilského krále dona Alfonsa a krásné židovky Raquel, příběh plný hluboké lásky a milostné vášně. Ovšem vztah dvou tak odlišných lidí - - něžné, citlivé a vzdělané Raquel a pyšného násilnického rytíře dona Alfonsa -- nemůže skončit jinak než smrtí jednoho z nich.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1983 , OdeonOriginální název:
Die Jüdin von Toledo, 1955
více info...
Přidat komentář
S Židovkou z Toleda jsme si bohužel nesedly. Nerada čtu historické romány, čas od času udělám výjimku a většinou pak lituji... Tady mě nalákal středověk, rytíři, kurtoazie, skandální zápletka. Samotná kostra příběhu je přitom moc fajn. Jenže je tak "zalita omáčkou" multi-kulti filozofování, politikaření a diplomatických strategií, že jsem s námahou udržovala pozornost. Moc se mi líbil autorův doslov. Příště sáhnu rovnou po odborné literatuře, chtěla jsem beletrii jako oddechovku, ale naopak jsem se s knihou asi víc trápila.
Obrovský tlak i síla dějin a malost lidská, člověčí se setkávají se vskutku vynikajícími mistry slova. Aleš Procházka je pro mě o chlup větším mistrem než Feuchtwanger, ke kterému bych výhrady měla :)
Apoteóza arabské civilizace?
Ano. Ztuha se mi úvodem kousalo, byť všechny klady znám a jsou nesporné!
Rihatama to napsala výborně, skoro nemám, co dodat.
Šablonovitost a určitý stereotyp (nejvíc ohledně křesťanů), je tam bohužel obrovský. Hodně se Feuchtwanger dotýká diplomacie i přetvářky v soužití tří monoteistických náboženství ve středověkém Španělsku. Jehuda ibn Ezra je vlastně dost šílená postava vzhledem ke svým dětem.
V milostném vztahu muslima a židovky se potom potkávají zprvu pozitiva a možnosti pokojného soužití, což je ovšem vzhledem ke kořenům a tradicím islámu, který nikdy nebyl a nebude nepolitický, více než nereálné.
Bolestná naivita židovské dívky je věčná. Bohužel. Dvojakost nikdy není štěstí. Tma hříchu vyniká ve zprvu sympatické postavě zahradníka Belarda.
"Mojžíš pro mě znamená stejně tolik co Kristus a ten stejně tolik, co Mohamed."
"Pozemská láska, to je jako lízat med z trnů."
"Rozkoš z moci je nejtrvalejší ze všech vášní. Je to báječná zábava."
"Kdo chce, aby mu jeho sokol prokazoval dobré služby, nesmí mu dát žrádlo, musí mu tím žrádlem kývat před očima."
Bylo to moje první rande s Feuchtwangrem a jistě ne poslední. Velice mě to celé bavilo. Zejména pomalý rytmus knihy. Taky bych nevynechala ani písmeno!
Každé velké náboženství má své ideály a trochu odlišné kladné stránky a všechna zhruba stejné hříšníky. A ano, tolik se od 12. století nezměnilo protože temné i světlé stránky jednotlivého člověka se nezmění a výchova celé společnosti je nadlidský úkol.
Četla jsem trochu jako přípravu na muslimskou Albánii (a protože krásná Sevilla byla vloni) a tam mě spíš trochu jímal smutek než oslava arabské kultury. Už třeba z prázdných mešit a odpudivých muezinů z trapných amplionů ve tři hodiny v noci. Obrovský úpadek středověké kultury!
Pravoslaví tam působí jako skanzen a katolické funkční kostely by spočítal na pár prstech.
Hodně mi tam bylo smutno.
8/8
Co zpočátku působí jako apoteóza arabské civilizace a kultury vyústí v pestrý ideový, kulturně náboženský střet islámu, judaismu a křesťanství umístěný příhodně na pomezí křesťansko-arabského světa 12. století, do Španělska, do Al Andalus... Feuchwangera jsem vzala do ruky vůbec poprvé a rozhodně ne naposledy. I když dojmu jisté šablonovitosti ze strany autora se ubránit nemohu. Křesťané dostávají docela na frak za své křižácké války a nevybíravé šíření křesťanství a Židům je neustále připomínám jejich nejtěžší hřích, ukřižování Krista, jejich počtářství a absence emocí. Jen Arabové, jak ostatně vyplývá z úvodu komentáře, z příběhu vycházejí jako nositelé kultury, jemnosti, a krásy, a jako ti, jež ctí úmluvy. Je proto asi logické, kdo musí nakonec přinést nejvyšší oběť. Milostný příběh kastilského krále Alfonsa a krásné dívky Raquel, dcery králova židovské ministra Ibrahima vychovávané v arabském prostředí, je mimořádné drama. V jihošpanělské Seville jsem před lety strávila pár týdnů a nešlo nenavštívit Cordobu či Granadu, kde nejnavštěvovanější a vskutku nejkrásnější jsou právě původní arabské památky. Zejména jsem ocenila čas, který se při četbě Židovky z Toleda zpomaluje a odnáší čtenáře do cizokrajných míst. Neubrala bych jediné písmeno z tohoto epického milostného románu.
Autor, jako německý žid prožívající perzekuce židovského obyvatelstva první poloviny 20. století, promítl těžkost této doby do tohoto díla - pouze je zasadil do jiné doby a jiné oblasti. Tím místem je Pyrenejský poloostrov (dnešní Španělsko) v době vrcholného středověku, kdy tato oblast představovala křižovatku tří největších abrahámovských náboženství.
Pověst o milostném vzplanutí krále Alfonsa vůči židovské dívce tvoří podpěru pro vinutí příběhu; velká pozornost je věnována politice a mocenským půtkám a také velmi dobrému rozpracování psychologie jednotlivých postav. Celistvé dílo je potom nářkem nad údělem Židů žijících v diasporách, kdy jejich osud byl až do nedávných dob silně spjat s geopolitickou situací v zemích, ve kterých pobývali.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih kvůli již popsané mnohovrstevnatosti a také Feuchtwangerovu nadání vyprávět. Pomyslné body navíc potom za tři mudrce - Musu, Benjamin, a Dona Rodrigua - kteří byť každý jiného náboženství dokáží vést spolu zajímavé rozmluvy a respektovat se navzájem.
Krásná a smutná kniha, která se navíc odehrává v poetickém prostředí středověku - samozřejmě sledujeme spoustu předsudků, které nakonec odsoudí hlavní postavu ke smutnému osudu, ovšem na druhou stranu můžeme sledovat i romantický příběh tehdejší doby, kdy čest a hodnoty byly pro některé lidi nad vším. Na druhou stranu sledujeme i odvrácenou tvář této doby v podobě násilí proti všemu neznámému, sílu předsudků a jakési davové psychóze, které bylo schopno docílit náboženství.
Krásné a přitom tak strašně smutné. Knížka, která vám zanechá v duši otisk. Navzdory svému roku vydání je pořád neskutečně aktuální, ukazuje, že historie se bohužel neustále opakuje a že mocným hybatelem mohou být úplně malicherné lidské pohnutky.
Zpočátku jsem měl pocit, že mě příběh i forma minou, ale po rozvláčném úvodu kniha nabrala na tempu a když mě skutečně chytla, už bohužel spěla k očekávatelnému a poněkud frustrujícímu závěru.
Bavilo mě to hodně. Politika, skrývání víry, moc peněz. Poměry v tehdejším Španělsku, informace o panovnickém páru.
Přečteno podruhé z rozestupem čtyřiceti let, tentokrát jsem ocenila i filozofické pojetí, historické souvislosti a také snahu zachytit vztah židů, křesťanů a muslimů. Zase tolik se za těch 800 let nezměnilo. Nadčasová kniha.
Smutná kniha...
Zkuste si pro zajímavost porovnat tuto knihu s knihou Ivanhoe Waltera Scotta.
Scott je sice čtivější, ale Feuchtwanger autentičtější. Každopádně podle obou autorů nebyl život židů ve středověké Evropě žádný med.
Trochu jsem se bála, aby to na mne nebyla moc velká romantika. Ne, nebyla. Přesně takhle by asi vypadal skutečný příběh vzplanutí mezi dvěma lidmi úplně jiného založení a hlavně jiného náboženství. A to v době, kdy na pyrenejském poloostrově probíhal boj o moc mezi Kastílií a Aragónií, ale rovněž se projevovaly rozpory mezi křesťany, muslimy a Židy. Navíc je to doba křížových výprav a taky útěků Židů z jednoho státu do druhého.
Konec knihy ukazuje, co dokáže zmanipulovaný dav. Plyne z toho nějaké poučení? Kdepak, lidé jsou nepoučitelní.... Podobně bezútěšně na mne působila i nedávno dočtená kniha Mé dobré město Paříž o řádění za Bartolomějské noci. A tam šlo dokonce o dva druhy křesťanství, ne o diametrálně různá náboženství.
Jediné, co mi na knize trochu vadilo, byla přemíra některých filozofických úvah, hlavně co se týká náboženství. Ale celkově je kniha psána květnatým, poutavým stylem. Mile mne překvapila.
Uroven Zidovske valky zustava v nedohlednu. Nepochopte me spatne, roman je na vysoke urovni, ovsem ja jsem to autorovi proste neveril. Mam sice velkou slabost pro hebrejsky narod, ale predstava, jak sebou necha pomerne mocny a uspesny panovnik manipulovat neni v mych ocich realisticka.
Příběh o mladé židovce Raquel, která se zamiluje do kastilského křesťanského krále dona Alfonsa. Její otec, Jehuda ibn Ezra, je královým poradcem.
Alfonso ale touží po válce, která změní osud nejen jemu.
Klasický román, který pro mě stále dokola popisuje nesmyslnost svatých válek i náboženských neshod.
Pútavý román popisujúci spolužitie židov, kresťanov a moslimov v stredovekom Španielsku. Román má pomerne pomalé tempo rozprávania a obsahuje rozsiahle opisy. Prelína sa tu náboženská, historická, filozoficka aj romantická rovina. Pre niekoho môže byť román ťažký na čítanie, mňa osobne sa čítal veľmi dobre.
Je to zvláštní, ale kniha se mi četla lehko i těžko. Velmi těžce se mi četly pasáže týkající se jakéhokoli náboženství, ať už křesťanského nebo moslimského či o židovské víře. Možná proto, že jsem sama nevěřící a je pro mě celou podstatu náboženství/víry velmi těžké pochopit.
Když se ale vyjádřím pouze k tomu podstatnému - k historickému příběhu ze Španělska, kde se křesťanský král Alfons zamiluje do krásné dcery Raquel svého židovského poradce, pak se mi příběh líbil a to se vším, co k tomu patřilo - rozkvět, úpadek, válčení, intriky ze stran lidí, kterým se vztah krále s židovkou nelíbil, atd. A i když mi bylo jasné, kam příběh od samého počátku povede, stejně jsem byla smutná, že to tak dopadlo.
Neshodnu se se zdejšími pozitivními komentáři. Knížka byla pro mě od začátku velice těžkopádná, popisní. Zvláštní styl psaní, kde mi čtení jedné stránky trvalo snad věčnost. (Poprvé za roky jsem prodlužovala výpůjčku v knihovně!!) Zajímavý historický příběh ze Španělska, křesťané vs. muslimská a židovská víra, láska, mír, rozkvět, válka, úpadek. Nejsem typ čtenáře, který nakoukne na poslední stránky, aby se dověděl, jak děj dopadne. Tady mi to vyloženě pokazil sám autor hned na začátku každé ze třech částí. Ochudil mě o čtenářské překvapení (i když bylo předem jasné, jak to dopadne, úplně jsem byla ochuzena o ten efekt, kdy se postupně dopracuji k výsledku "tak přeci jenom"...).
Nejspíš asi budu jedna z mála ale kniha se mi nečetla vůbec dobře, musela jsem ji odkládat a vždy jsem doufala, že se jednalo jen o momentální rozpoložení ale zkrátka mi nesedla. Historické události zajímavé, taktéž milostný příběh ale pro mě tam všude okolo bylo strašně moc "omáčky"..
Krásný, ale také smutný příběh ze středověkého Pyrenejského poloostrova, který je v té době rozdělen na muslimský a křesťanský, a kdy světem zmítá svatá válka, kterou nejvíce trpí třetí skupina obyvatelstva, a to Židé. Ocitáme se v křesťanském Toledu, kde se král Alfons zamiluje do dcery svého židovského poradce. Mají spolu vášnivý vztah, a král díky tomu často zapomíná na své povinnosti, což se pochopitelně nelíbí jeho baronům a rytířům, a vzhledem k probíhající Třetí křížové výpravě ani papeži. Už od začátku tušíme, že tenhle příběh nemůže dopadnout dobře, a tak, když se král se svým vojskem ke křížové výpravě konečně připojí , směřuje děj knihy ke svému nevyhnutelnému konci.
Na knize oceňuji spoustu historických reálií a nádherný překlad, a nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.
Štítky knihy
Židé středověk 12. století německá literatura Španělsko křížové výpravy milenky panovníků historické rományAutorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Můj problém asi byl, že jsem od knihy čekala něco víc. Doufala jsem, že historické téma se stylově bude podobat knize Vatikánská princezna, kde jsme měli vesměs to samé, ale s mnohem větší dynamičností a pravděpodobně i lepším stylem psaní. Na jednu stranu opravdu zajímavý historický popis, který mě bavil a zároveň vzdělával, ale příběh strašně pokulhával a vlastně se tam nic moc nestalo. Za mě zklamání.