Zimní lidé
Jennifer McMahon
West Hall ve Vermontu bylo vždy město podivných zmizení a starých legend. Nejzáhadnější z nich je smrt Sary Harrison Shey, která byla v roce 1908 nalezena mrtvá na poli za jejím domem, jen několik měsíců po tragické smrti své dcery. Nyní, v současnosti, žije devatenáctiletá Ruthie na tomtéž statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou. Jednoho rána Ruthie zjistí, že její matka zmizela. Ve snaze najít nějakou stopu prohledává matčinu ložnici a pod podlahou nalézá starý deník Sary Harrison Shey. Ruthie je náhle vtažena do prastarého tajemství a zjistí, že není zdaleka jediná, kdo na tomto statku hledá někoho zmizelého. Ale může být jediná, která tuto stále se opakující historii zastaví...... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2017 , OmegaOriginální název:
The Winter People, 2016
více info...
Přidat komentář
Syntéza duchařského příběhu a skoro krimi, nebála jsem se, spíš jsem byla zvědavá, jak se to vysvětlí. Přijde mi trochu neuvěřitelně rozuzlení příběhu Sáry, hlavně kdo je tam pachatelem, ale nechci zbytečně prozrazovat děj.
Celkově docela dobrá oddychovka.
Výborná atmosféra knihy, ale viac než strašidelné, mi to miestami prišlo nechutné alebo skôr nepríjemne (už len teoretická predstava, čo je niekto schopný urobiť pre návrat milovaného čoveka, mi je proti srsti)... Nevedela som sa stotožniť s chovaním niektorých postáv a občasný chaos v striedaní minulosti a prítomnosti uberal na napätí. Koniec pobavil, presne to som očakávala.
McMahon a její duchařiny jsem si velmi oblíbila. Má svůj originální literární styl, který mi sedl. Mohu jen doporučit.
Kniha byla čtivá. Děj v několika linkách byl dobře zpracován a nakonec se vše krásně propojilo. Jen ta hrůza a napětí u mě chyběli.
Kniha je čtivá a důkladně propracovaná.Nedavám plný počet hvězd jen kvůli tomu že jsem se moc nebála jen mě občas mrazilo.
Přečetla jsem všechny tři knihy od této autorky (Zimní lidé, Vermontské psycho i Pozvaní). Mohla jsem si je porovnat a i ohodnotit podle toho jak se mi, která kniha líbila.
Zimní lidé není špatná kniha, je zajímavá, skvělé téma a zpracování. Je to čtivé, kdy se střídá linka minulosti a přítomnosti a rozplétají se záhady, které se staly. Kapitoly se střídají a drží vás v napětí, jak obě linky příběhu skončí a v závěru se rozpletou a propojí a vše vysvětlí.
Konec byl krásný až pohádkový, má své kouzlo. Prostě Gertií je takové roztomilé zlatíčko, pro mně.
Akorát to mrazení se u mně nedostavilo, po tmě chodím v pohodě a ani skříní se nebojím. :)
Kniha je čtivá, napínavá, prolíná se zde minulost a současnost. Jenom jsem asi čekala, že se budu víc bát :) I když.. objevil se i takový ten divný pocit, kdy jsem se kolem sebe musela rozhlednou a ujistit se, že se mnou v místnosti není někdo další :)
Příjemná oddychovka. Strach se tedy v žádném případě nekonal, ale napětí se občas dostavilo, hlavně u historické linky se Sárou. Ale ani maminčina překvapení nebyla špatná. Vtáhlo to rychle, děj odsýpal, četlo se fajn, postavy mě neštvaly. Občas však pokulhávala logika - zejména Sářina tetička mi nepřišla příliš věrohodná, celý život má Sáru tak ráda, stará se o ni jako o vlastní, a nakonec tohle, jen kvůli tamtomu, za co dívka nemohla? Nevím, to mi nesedělo. Také ten závěr s Alicí v podzemí mi teda i na duchařinu přišel malilinko přitaženej za vlasy, ale co už.
Naopak závěrečná linka s Katherine se povedla. Kdoví, kdo vlastně udělal to, co se stalo...
Akorát jsem se celou dobu nemohla zbavit toho, že čtu něco těžce neoriginálního. Střídaly se ve mně vlny, zda tam víc cítím Karikův Strach nebo Kingův Řbitov zviřátek... a nebo Kodžiho Kruh? Prostě čistě originálních nápadů a motivů tam bylo pomálu, ale namícháno to bylo slušně. Dávám čtyři, hlavně za tu oddychovost a čtivost.
Zajímavý příběh s prolínáním minulosti a současnosti, ale chybělo mi napětí a horor se nekonal...
Od příběhu jsem čekala pořádnou duchařinu u které se budu bát. Teda aspoň komentáře zde tomu nasvědčovaly. Přijde mi, jako bych četla snad jinou knihu. Já se totiž u knihy nudila. Příběh mi přišel poměrně nezáživný a když už se něco dělo, bylo to hodně přehnané. Knihu Zimní lidé bohužel doporučit nemohu.
Vynikající kniha přečtená raz dva. Úžasný thriller, který vám nedá spát. Skvělý poutavý děj od první do poslední stránky. Doporučuji.
Dostala jsem darem a přečetla jedním dechem. Nejlepší knížka kterou jsem kdy četla. Tohle je přesně to co mě baví! Autorka má výborné příběhy a skvěle je umí napsat. Za čas se k ni rozhodně vrátím.
Kniha je skvěle napsaná, autorka se mi s příběhem snadno dostala pod kůži. Tragédie, která postihla Gertie a její rodiče, mě donutila i plakat. Není to taková ta rádoby duchařina, kdy vše končí happyendem, autorka zůstala nohama na zemi. Nicméně jsem se první polovinu knihy musela do čtení nutit, stránky vůbec neubývaly, prolínání minulosti a přítomnosti mě zprvu mátlo. Až jsem se zorientovala v příběhu a oblíbila si postavy, tak už to šlo na jeden zátah. Nedoporučuji číst večer nebo v noci, kdy se ještě chystáte do skříně. ;-)
Kniha byla napínavá od začátku do konce. Velice rychle jsem se začetla, nemohla a odtrhnout a až do samého konce nedokázala odhadnout, jak to vlastně celé skončí. :-)
Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale nakonec myslím, že si příběh zaslouží i tu pátou :-) Kniha se četla lehce a dějem se tak proplouvalo, že najednou byl konec a pak na mě začal celý příběh dopadat. Těším se na Vermontské psycho a Pozvaní.
Kniha mě moc nenadchla. Čekala jsem víc hrůzy a strachu. Nebála jsem se, což mě zklamalo a kniha mi nepřišla ani tolik čtivá. Za mě takový průměr, občas až přemrštěné...
Supr téma. Kdyby byla kniha více mysteriózní a našla bych v ní více tajemství a větší záhadu dala bych plný počet *. Jinak fajn oddechové čtení.
Štítky knihy
duchovno horory romantika duchařské romány prolínání minulosti a současnosti Nová Anglie
Autorovy další knížky
2017 | Zimní lidé |
2020 | Pozvaní |
2018 | Vermontské psycho |
2022 | Tajemství pramenů |
2023 | Klub monster |
Velice napínavé! Musím obdivovat tu systematickou a profesionální rozkouskovanost příběhu. Klidnou a rozvážnou cestou vás autorka nechává tápat aniž by se sama nechala strhnout. Samozřejmě by se tomu dalo vytknout pár věcí, ale já se nechala strhnout atmosférou.