Žít navěky
Dara Horn
Když nesmrtelnost není dar, ale prokletí. Ráchel má problém: nemůže zemřít. Její současné potíže – skomírající podnik, dospělý nezaměstnaný syn a mrtvý manžel – jsou ničím oproti tomu, co zažila za posledních dva tisíce let. Od chvíle, kdy v Římany okupovaném Jeruzálemě zaplatila svou smrtelností za to, aby mohl žít její syn, zkusila už všechno, aby mohla pokojně odejít z tohoto světa. Když se však Ráchelina vnučka Hannah pustí do převratného výzkumu v oblasti DNA, svitne jí nová naděje...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , Kniha ZlínOriginální název:
Eternal Life, 2018
více info...
Přidat komentář
Náhodný výběr v knihovně a musím říct, že mě to fakt moc bavilo. Od první stránky mě příběh pohltil a já se těšila na každou chvilku, kterou s Rachel prožiju. Prolínání minulosti a současnosti bylo psáno lehce, nerušilo a i když se skákalo sem a tam, vůbec to nevadilo. Zajímavý téma, zajímavé úvahy. Super!
Kniha je zde přirovnávána k Čapkově Věc Makropulos, což podle mého není zcela pravda. Jen si autorka vybrala podobné téma. A neudělala vůbec chybu.
Jednoduchý příběh, prolínání minulosti a současnosti, navíc židovské téma. Úvahy nad nesmrtelností a touha po životě a smrti. Za mě povedená kniha.
Zpočátku se četla těžce, chvíli trvalo, než jsem se do ní začetla. Ve výsledku nejsem zklamaná z přečtení, kniha byla pojatá takovým vlastním osobitým způsobem, který se jen tak nevidí. Nevím jestli bych po takovém čtení chtěla "žít navěky", ale jedno vím jistě, že by to nebyla špatná zkušenost , žít třeba do sta let, člověk by si aspoň utřídil myšlenky a zjistil by jak se svět postupně změnil.
Za mě zklamání. Nejdřív jsem se nemohla začíst, pak zajímavé, ale trochu mi vadilo to střídání časových rovin. Konec také mohl být využit lépe.
Rachel je nesmrtelná, ale nechce být. I když se svět mění, lidé jsou v podstatě stále stejní. Také je unavující a smutné vidět své děti stárnout a umírat. Vnučka naopak chce najít lék na nesmrtelnost. Babička ví, že je to nesmysl a proč. Jenže to je právě ten problém, že je ona jediná (nebo téměř jediná), kdo neumírá. Pak je jasné, že to musí být šílené, když všichni stárnou a jen ona ne. Pokud by to tak měli i jiní, bylo by všecko jinak. Snad by lidé i zmoudřeli, poučili se ze svých chyb, ale na druhou stranu by se i vylepšovali zločinci a hlavně - planeta není nafukovací....no to je ale už na jinou knihu nebo úvahu. Tento příběh nám jen chce říct, užívejte si každou chvilku a buďte rádi, že vše jednou skončí.
Zkrátka a dobře novodobá Věc Makropulos. Ráchel a Elazár jsou si tak moc souzeni, že jejich "láska" překlene dvě tisíciletí. Četlo se to hezky, ale tak nějak jsem očekávala mnohem více šokující odhalení a i trochu té nedůvěry z vnuččiny strany. V tomto ohledu mi to připomnělo zklamání z četby Sophiiny volby, kdy se čtenář musel prokousat stovkami stránek, než došlo na tu všemi propíranou a dlouho očekávanou "volbu" a autor ji popsal stroze na několika řádcích. Přesně to mi připomněla scéna z této knihy, kdy Ráchel celá tisíciletí před svými dětmi skrývá ono "hrůzné tajemství o svém skutečném věku", ale své nevím-už-kolikáté vnučce ho pak svěří jen tak mezi řečí a vnučka pochybuje jen asi deset řádků, a pak jakoby zázračně uvěří. Konec mě lehce zklamal, ale od této knihy jsem nic neočekávala, takže ji mohu zařadit do průměrně příjemných překvapení tohoto roku.
Neobyčejné. Mám ráda děje z židovského prostředí. A ještě když se přidá prolínání přítomností s dalekou minulostí jsem o to zvědavější. Kniha mě nezklamala. I počet stran byl ideální. Jen si myslím že by to neměl číst realista - byl by zklamán.
Knihu jsem dostala jako dárek zdarma k objednávce z jednoho nakladatelství a dlouho mi ležela netknutě v knihovně, protože anotace mě zas tolik nelákala. Konečně jsem se k ní dopracovala a musím říct, že jsem velmi příjemně překvapená. Zajímavé téma výborně podané, střídání časových rovin a poutavě popsaná historická linie, myšlenky, které vás donutí k zamyšlení (nejen ohledně věčného života, ale i ne/možnosti vymanění se ze stereotypů)