Žítkovské bohyne
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/271767/mid_zitkovske-bohyne-ZPM-271767.jpg
4
7357
7357
Dnes už kultový román z Česko-slovenského pohraničia Bielych Karpát od českej autorky Kateřiny Tučkovej vyšiel iba pred tromi rokmi a doteraz sa ho predalo viac ako 100.000 výtlačkov. Žitkovské bohyne boli vychýrené veštkyne, liečiteľky, ale aj zaklínačky, ktorých povesť si doteraz pamätá mnoho ľudí od Záhoria až po Žilinu, pričom ich velehlasná povesť siahala až do Viedne. Vedeli pričarovať lásku vytúženej osoby, ale aj rozohnať divokú búrku. Ľudia ich nazývali bohyňami a ich umenie bohovaním. Umenie, pre ktoré sa v 21. storočí už nenašlo miesto. Ůžasný príbeh, za ktorý získala autorka literárnu cenu Josefa Škvoreckého, vychádza teraz aj v skvelom slovenskom preklade, aby priblížil časť aj našich dejín slovenským čitateľom.... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno: 2015 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Žítkovské bohyně, 2012
více info...
Přidat komentář
Až překvapivě čtivé a kvalitně napsané. Líbí se mi snaha autorky čerpat z historických pramenů a zajímavě přiblížit další pro mě neznámou část Moravy.
Vy všichni, co tadý hýkate blahem: Celý přiběh je smyšlený a ani v nejmenším nepřibližuje zivot kopanickych bohyn.
Tucková se obohatila na tematu, který celý znicila. Je to vrcholně neetický pocin.
Vnucka poslední zijicí bohyně je pravem rozezlena: "Nejvíc se nás však dotýká, že do těchto svých výmyslů zavlekla i dříve žijící osoby, konkrétně mám na mysli svoji babičku Irmu Gabrhelovou, ale není to případ jediný."
Badatel Jirí Jilik, který se s posledni bohyní Irmou Gabrhelovou setkal:
„Ukrást někomu jeho vlastní život a nahradit jej životem, který si autor vymyslí, jen aby vyvolal pocit věrohodnosti vymyšleného příběhu, je podle mne vrcholně neetické, a to přesto, že Irma Gabrhelová není v románu vyloženě negativní postavou."
Kniha mne nejdříve bavila, ale ke konci jsem měla problém ji dočíst. Konec děje mne překvapil.
Zamotaný začátek si mě získal. Chtěla jsem vědět, jak to celé bylo.
A pak se začaly příběhy namotávat a pomalu se odkrývalo i rodinné tajemství.
Naprosto mě uchvátil závěr, takový konec jsem vůbec neočekávala, ačkoli tomu mnohé nasvědčovalo.
Pak člověk spíš celému příběhu uvěří.
Je mi jasné, že se ke knize ještě vrátím.
Skvělá kniha, originální námět a zpracování. Často mám po dočtení knih pocit, že kloužou po povrchu, ale tahle mě držela od začátku do konce a vůbec mi povrchní nepřišla.
Naprostý bestseller roku 2012. Přečetla jsem ji během víkendu po nočních směnách. :) Krásná kniha o silných a zajímavých ženách.
Zjišťuji, že jsem asi jediná...ale kniha se mi vůbec nečetla dobře. Nebavil mne styl, časté citace zpráv a zápisů, čekala jsem román, děj a vyprávění...a to bylo trochu víc až v druhé polovině. Možná jsem pod dojmy okolí očekávala moc, když jsem se na "Bohyně " těšila. Námět určitě zajímavý, zpracování zklamalo.
Fantastická, naprosto úžasná kniha. Jedna z nejlepších, které jsem četl. Začátek knihy - myslel jsem, že čtu nějaký hororový příběh, ale chápu důležitost zaujmout dějem hned od prvních stránek. Konec - smutný, ale finis corona opus. Mistrně podaný příběh bohyň z Bílých Karpat, do té doby jsem o nich nikdy neslyšel. Velmi smutné a srdcebolící čtení od kterého se ovšem nelze odtrhnout. Nejvíc mě bolelo systematické ničení Surmeny v psychiatrické léčebně za komunistického režimu. Kniha byla napsaná po důkladném a dlouhém studiu historických faktů, jak je u autorky zvykem. Miluji paní Tučkovou a moc se těším na její další knihu, která by měla vyjít už letos.
Přečteno během čtrnácti dnů (rozuměj u mě fakt rychle), pokaždý jsem se těšila, až se ke knížce budu moct vrátit, takže za mě zasloužených pět hvězd. Příběh z Bílých Karpat o bohyních byla pro mě doteď velká neznámá, ani by mě nenapadlo, že by mě tohle téma mohlo tak zaujmout. A stalo se. Člověku je z toho smutno. A pak je mu ještě víc smutno, když se dozví, co tahle skvělá knížka udělala s tím místem... :(
Kultovní knize jsem dlouho odolávala, ale nakonec byla skvělá, i když místy dost temná.
Přemýšlím nyní nad celou situací ohledně Žítkovských bohyň a dohledávám si další informace - touhu vědět víc ve mně autorka skutečně vzbudila. Je skvělé, že toto téma zpracovala a že si s ním dala tolik práce. Obdivuju její vůli, protože na díle je vidět, že s ním strávila spoustu času a že si na něm dala skutečně záležet. Jak už jsem zmínila, na knize nejvíc ze všeho oceňuji téma jako takové - pro mě bylo úžasné vůbec se dozvědět o světě Žítkovských bohyň. Nemám příliš ráda ženské romány, ovšem téma jakéhosi čarodějnictví atd. mě vždycky fascinovalo, a jsem spokojená s tím, že o typicky ženský román nešlo.
Přesto bohužel ve výsledku musím konstatovat, že mě kniha nebavila. Chtěla jsem ji dočíst, chtěla jsem vědět jak to dopadne a chtěla jsem ocenit ohromné úsilí, které spisovatelka vynaložila, aby tohle všechno dala dohromady, ovšem čtivé bohužel Žítkovské bohyně příliš nejsou, což je škoda.
Opět knížka, kterou jsem rozčítala několikrát --- při prvním pokusu mě hnala zvědavost, při druhém hrůza z nesložené maturitní zkoušky. Ironií je, že jsem knížku doopravdy přečetla asi dva měsíce po tom, co jsem zkoušku složila. A znovu se mi osvědčilo, že jsou jistá témata a autoři, do kterých zkrátka musím dozrát, a že když mi nikdo nestojí z pravítkem u obličeje, čte se mi líp.
Nemůžu si pomoct, ale mám prostě ráda kontroverzní témata, o kterých se lidé i dnes běžně nebaví. A Bohyně jsou jedním z těch témat. Protože co si budeme nalhávat, kolik z nás dnes skutečně věří v magii? --- Ať už v podobě hůlek nebo bylinek.
Byla jsem velmi překvapená, že se v knížce objevilo hned několik velmi temných momentů, u kterých jsem nevědomky přivírala víčka. Nečekaný konec to dovršil úplně. Kdo mohl něco takového čekat od něčeho tak nečekaného?
Podle názvu knihy jsem usoudila, že se bude jednat o příběh obyčejných lidí z počátku 19. století, kteří si k bohyním chodili pro léčivé byliny, rady, kouzla a zaříkadla. Dostala jsem však něco jiného - děj ze 2. pol. 20. století, ale o to zajímavější! Společně s Dorou jsem rozplétala složitou síť rodinných a příbuzenských vztahů bohyní ze Žítkové. Našla jsem nejen lidovou magii, ale i temnou stránku těchto žen. Poznala, s jakými problémy se musely potýkat. Ať už se jednalo o potírání čarodějnictví katolickou církví, snahu zneužít vědění nacistickou mocí, nebo zakázat jejich léčitelské praktiky lidově demokratickým režimem. Nejedná se o román v pravém slova smyslu, ale o Dořino pátrání po tajemství tety-bohyně, které vyústí v nečekaný konec. Kniha je čtivá, zajímavá, někdy hodně temná, ale rozhodně stojí za přečtení.
Knižka začína úchvatnou krutou atmosférou, ktorá sa, bohužiaľ, v neskorších častiach už nevracia, a čím ďalej, tým viac, mi pripomína len konštatovanie smutného osudu.
Kniha, která byla zároveň jakousi studií jedné oblasti naší republiky a jejích obyvatel. Autorka se dívá skrze oči hrdinky na bohyně se střízlivostí a objektivitou, tudíž je již na čtenáři, jaký postoj k nim zaujme, zda čistě badatelský, duchovní, nebo prostě neutrální, poznávací. Kniha mi opravdu sedla, i přiložené zprávy ss a stb dodaly na důraznosti celého vyprávění
"Věda končí tam, kde začíná já."
Příběh Dory Idesové se odehrává v srdci Bílých Karpat a sleduje historii její rodiny. Dora zde vystupuje ve dvou rolích - etnografka se zaměřením na oblast Kopanic,
a poslední žena z rodu žítkovských bohyň. Pasáže se prolínají vyprávěním s archivními zápisy, čtenář si skládá dohromady střípky Dořina současného života,
jejího dětství a rodové minulosti. Samotný závěr příběhu je velmi překvapivý.
Ač popis může znít stroze, je to příběh, který donutí přemýšlet a objevovat
další kousek české historie, české země, a taky další kousek lidského srdce.
Ze by to byla takova pecka, jak mi kazdy doporucoval, to ne. Ale rozhodne stoji za precteni.
Co ještě napsat ke knize, která tady má už skoro pět tisíc hodnocení a přes tisíc komentářů?
Je to prostě bestseller, který se málokomu, kdo rád čte, vyhne.
Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, už od začátku mě pohltila a tak jsem četla a četla a nemohla od ní odejít, protože jsem nechtěla přetrhnout tu nit a přerušit ji realitou kolem sebe.
Děj je zasazen do kraje moravských Kopanic, mezi jeho tajemné, ale přitom reálné a respektované obyvatelky, obdařené znalostmi a i určitými magickými schopnostmi, pomocí kterých pomáhají lidem. Samotný děj a osudy hlavních postav jsou sice téměř úplně smyšlené, ani postavy nejsou (až na výjimky) reálné - nebo reálné jsou spíš jen jména některých postav. Knihu ale vnímám jen jako skvěle napsanou románovou fikci. Dokážu si představit, že spoustu lidí, ať už jsou to potomci nebo rodina „bohyní“, nebo těch, kteří je v reálu znaly, tato kniha musela velice popudit kvůli její nepravdivosti, ale o tom tady nechci spekulovat. Nebudu posuzovat knihu ani z pohledu etiky a už vůbec nechci kvůli tomu ani soudit nebo moralizovat samotnou autorku.
Je to skvěle literárně zpracovaná kniha, poutavě psaná, plná tragických osudů a silných příběhů. Vůbec mi nevadily ani pro někoho možná nezáživné citace z archivních dokumentů. Pro mě právě dokonale dokreslovaly atmosféru té doby.
Žiju nedaleko tohoto kraje, takže jsem samozřejmě toto prostředí navštívila i osobně. Domek poslední „bohyně“ jsem ale záměrně nenavštívila. Dnes už je to bohužel jen o komerční propagaci, která využívá obrovské popularity a zvědavosti, kterou kniha vyvolala. Se skutečnými hodnotami „bohyní“ to už nemá moc společného. To lze jasně vytušit i z reakcí původních obyvatel, kteří dobře ví, že moudrost, umění a tajemství okolo těchto žen by měly zůstat raději skryty. Už jenom z úcty k nim a k jejich schopnostem.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Je mi trochu líto, že naši autoři pro pocit, aby vznikla ,,dobrá kniha" kopírují tak nějak severské knihy. Opravdu musela hlavní postava už od dětství projít takovým martyriem, které v samém závěru vyústí pro Doru tak tragicky, i s nálepkou lezbičky? I když chápu, že u spousty čtenářů to jistě za pozitivní v rámci čtení bylo. Já spíše oceňuji autorčin popis krásných míst Bílých Karpat, vzdělanost a moudrost tamních, dřívějších obyvatel - obyvatelek... I připomínku, kdysi tak nelehké doby...