Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552467/bmid_zitkovske-bohyne.jpg
4
7253
7253
Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie z pera Kateřiny Tučkové. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele –její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…... celý text
Romány Literatura česká
Vydáno:
2012
,
OneHotBook
Interpreti: Miroslav Táborský , Tereza Bebarová
více info...
Přidat komentář
Moja chyba, že som od tohto mala iné očakávanie. Už som mala čo to načítané o bohyniach z iných kníh (do väčších detailov spracovaných), ktoré na túto tému vyšli, preto to pre mňa nebolo nič nové. Tu som čakala, že to bude jednoduchý príbeh z pohľadu jednej z nich, o živote na Kopaniciach, o bohyňovaní, že sa tu bude autorka držať jednej témy...Tu bolo z každého rožku trošku, zbytočne prekombinované: tu náckovia, tam LGBT problémy, hentam ŠTB, archívne vsuvky, a čo sa Dory a jej problémov týkalo, tá ma nezaujímala ani v najmenšom. Autorka obetovala dosť času na zhromažďovanie materiálu a asi tu chcela ukázať všetko, čo našla, ale za mňa nešťastná volba prezentácie. Dalo sa to uchopiť aj menej povrchne. Ak by sa chcel niekto dozvedieť viac o žítkovkých bohyniach, toto by bol ten najposlednejší zdroj, po ktorom by mal siahnuť.
Ze začátku knihy jsem byla mírně rozčarovaná a říkala si, že tohle nebude můj šálek kávy. Start knihy působil hodně rozvlekle, nemohla jsem se zkrátka začíst. Ani ne před půlkou knihy nastal zlom a začala jsem příběh opravdu vnímat, kde Dora odkrývá pravdu o bohyních, ale i o své rodině. Jak se postupně dostávala k pravdě, tím víc to začalo být čtivější, zamotanější a napínavější. Téma Žítkovských bohyň mě opravdu zaujalo, donedávna jsem o tom nic nevěděla.
Hlavní hrdinka mi moc k srdci nepřirostla, zdála se mi odtažitá, trochu nesympatická, ale svou roli zde i hrálo, že měla těžké jak dětství tak i dospívání.
Pokud vás zajímá český folklor, určitě si knihu přečtěte.
Z této knihy mám rozporuplné pocity. Chvílemi jsem četla s nadšením, těšila se, co bude dál. Chvílemi se nudila a přeskakovala celé odstavce kniha má velmi zajímavý námět, to je plus. Bohužel jsem se nemohla s hlavní postavou ztotožnit, to její vykreslení mi přišlo takové ploché, neuměla jsem se do ní vcítit, nevěřila jsem jí. Ale celkově jsem ráda, že jsem knihu přečetla , dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací
Musím uznat, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Jak strukturou tak chronologií, to že velká část příběhu je popsána skrze úřední záznamy, dopisy a sdělení, které hlavní postava Dora získává z archivu. Velmi zajímavé zároveň mi to poskytlo náhled na práci archivářů a na hodnotu, s jakou přináší informace do společnosti. Příběh sám o sobě je spíše nostalgický a smutný, zároveň ale tak nevšední a zajímavý, především jak na pozadí popisuje společenské reformy a režimy minulého století (to je prostě nevyčerpatelné téma, jestli si někdo myslí, že už vše ví o hrůzách nacismu a komunismu, mýlí se).
Za mě SUPER! Ani nevím proč mi to tak dlouho trvalo, než jsem se k této maxiknize dostal, ale stálo to za to. Dokustyl kombinovaný s klasickým vyprávěním mi naprosto sedl a s přibývajícími stránkami jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Výborná, sqělá kniha.
Kniha byla zajimava, libila se mi, pribeh ctivy, jen to nebyla uplne ta pecka, kterou jsem ocekavala.
Neuvěřitelně silný příběh založený na skutečných reáliích. Výborně kombinuje metodu vyprávění a zápisů z úředních spisů. Autorka postupně odkrývá jednotlivá tajemství rodiny, jejich obavy až do konce.
Vypravěčsky je to napsáno skvěle, těžko se odtrhnout, výborně zachyceny pocity postav.
O tématu knihy jsem nevěděl nic. Jen jsem věděl, že je kniha oblíbená. Bylo to velmi poutavé čtení, při němž jsem se dozvěděl o fenoménu, o kterém jsem do té doby neměl tušení. Nesmírně mě bavil investigativní háv výstaby celého příběhu. Navíc se odehrává v oblasti, odkud možná pocházeli někteří mí předci.
Výhoda Kateřiny Tučkové je, že vybírá zajímavá témata, bylo tomu tak u Vyhnání Gerty Schnirch, tady je téma ještě atraktivnější. Je jasné, že musí chytnout.
Příběh je to na každý pád umně spletený, vyfabulovaný na základě skutečných reálií žítkovských bohyní, mě asi - samozřejmě vedle vlastních bohyní - nejvíc zaujala ta hra na skutečnost, úřední spisy, dopisy, hlášení, u kterých čtenář může nabýt dojmu, že jsou to opisy skutečných dokumentů a že tedy celý příběh je jen jakousi lehce upravenou literaturou faktu.
No ale tady už mám taky trochu pochyby, jako mám vždy, když se v beletrii objevují skutečná jména, přece jen to propojení skutečnosti a smyšlenek může být problematické a vlastně chápu, proč u mnohých, zvlášť místních, vyvolává otazníky. Tím spíš, že v knize nabývá na vrchu spíš ta negativní, černá magie a příběh se jeví nakonec jako dost pochmurný, a to nejen těmi estébáckými persekucemi...
Nicméně knihu jsem přečetla s chutí, palec nahoru, za tu hromadu faktů, které musela autorka nastudovat, a hlavně za to přiblížení fenoménu žítkovského čarování a magického kraje Bílých Karpat.
*
Samozřejmě po přečtení knihy jsem začala pátrat, jak to bylo "doopravdy".
Doporučuju knížku Žítkovské čarování Jiřího Jilíka, z této publikace si dovolím citovat:
"Jestliže však anglické ,cunning fol´ do jedné shořely jako čarodějnice na hranicích, bohyně ze zapomenutého karpatského regionu Kopanic - byť i ony byly vystaveny pronásledování - středověký hon na čarodějnice přežily. V 19.století dokonce zaznamenaly dobu své největší proslulosti a slávy a během 20.století se jako přežitek pověrčivosti z našeho světa vytratily, aniž by si kdokoliv uvědomil, že jsou posledními autentickými představitelkami násilím vymýceného, nám neznámého a nedostupného poznání a vědění, které provázelo člověka na tisícileté pouti tímto světem.“
(SPOILER) Na knihu jsem narazila víceméně náhodou a nelituji. Přečetla jsem jedním dechem asi za 3 dny. Téma mne moc oslovilo, bylo tam vše, co mám ráda - historie a její zkoumání, folklór (jako bych slyšela svou profesorku vyprávějící o Kopanicích), téměř detektivní vyprávění. Autorka udělala kus práce při shromažďování materiálů. Staletí Bohyně přežily a nakonec je zlikviduje STB. Nu, škoda. Doporučuji k přečtení. Velmi zajímavý fenomén.
Zajímavé téma, pečlivě zpracované a s překvapivým koncem. Není to jednoduché čtení, měla jsem pocit, že se textem musím doslova prokousávat, ale odměnou mi byl rozvětvený krásně napsaný příběh. Líbilo se mi propojení děje s dokumenty z archivu STB, i to, jak se příběh stáčel jinam, než jsem čekala. A konec byl pro mě docela šok. Tohle mě tedy opravdu nenapadlo ani náhodou!
Extrémně zajímavé téma výborně zpracované. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout ani na chvilku. Doporučuji do jakéhokoliv počasí, jelikož na tento skvost je čas vždy :)
(SPOILER) Super! Jen tedy na to, jak byla Dora chytra, tak to vazne neodhalila, ze co je jeji milenka zac?!
Příběh plný zajímavostí z historie, četlo se dobře. I když je to knížka plná životních težkostí a rodinných tragédií, zaujme.
Detailní práce s historickými reáliemi, která se je přesně vybalancovaná tak, aby šlo o zajímavé poznávání a nikoliv o nudné poučování. Možná to u někoho tuto hranci překročilo, u mě to bylo tak akorát. Život v jednom koutě Moravy, z jehož těsné blízkosti pocházím, je popsán velmi realisticky precizně a povahové charaktery a "životní styl" kopaničárů zcela podle pravdy, ať se to místním líbí nebo ne.
Pro mě rozhodně zajímavé čtení s překvapivým koncem. Některé pasáže knihy se mi četly hůř, občas jsem něco jen tak letmo proletěla, protože se mi nechtělo do sáhodlouhého textu zabředávat. Nicméně mě příběh bohyní zaujal a vlastně mi teď po dočtení chybí. Tučkovou jsem četla poprvé a určitě ne naposled.
všechno dokupy. Nacisticá ezoterika, zlí, zlí, zlí, bakaní komunisti, domácí zabijačka, čarodějnické procesy (to kdybych věděla, tak si s knihou nezačnu, tady prokázala autorka, že psát umí, a to až moc ) udavačství, ano škaredí, malí podlí Češi udavačští, zlí, zlí moc fujky. Šikana v komunistickým internátu pro opuštěný děcka. Chlast a postižený děcko( pane bože , další téma, kterýmu se vyhejbám). Útlak katolické církve , a chudák farář. Příliš mnoho pátrání v archívech. Slovník těch STB stejný, jako z životopisu našeho pana prezidenta, když se hlásil do rozvědčického kurzu Velice autentické. Potom taky zlí lékaři v hrozné psychiatrické léčebně. A čarování a přírody jen pomálu. , kletba, zahánění bouřek. A nevěřím že svěřili negramotné ženské 2 malý děcka. Leda by je očarovala. Na závěr bych chtěla říct, že autorka výběrem těchto společensky významných témat, a jejich uchopením prokázala kladný vztah k demokratickému zřízení. A cenu Magnesia Litera si plně zaslouží. Pouze je třeba dodat, že v knize se vyskytují pouze dvě lesby a žádná osoba nebinární , fluidní nebo trans. Vzhledem k tomu, že kniha je již 10 let stará, a v té době ještě nebyla problematika transsexuality v naší demokratické společnosti až tak silně akcentovaná, a věřím že autorka od té doby j vyspěla, což bude moct prokázat v další své práci. Dále navrhuji, aby dílo bylo zfilmováno. Režírovat to bude Hřebejk, a Surmerku bude hrát Geislerová Anna . Mj. Věděli jste že v Knize Legenda o Ostojovi popisuje archeolog Zdeněk Smetánka, jak se s jednou z Bohyň potkal?
Syrová a pravdivá sonda do života moravských Kopanic, i když se to tamějším obyvateům moc nelíbí. Ale jejich styl života takový opravdu byl (a někdy pořád je).
Hodně jsem o ní slyšel a těšil se na ni. Po 40. stránce jsem odložil. Téma bylinkářství a zaříkávání mě přitahuje, ale do této knihy nejsem schopen se začíst. Slova mi lítala jedním okem tam a druhým ven, otočil jsem stránku a už jsem nevěděl, o čem byla ta předchozí. Zbavovat se jí nebudu, třeba k sobě nakonec navzájem dozrajeme.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Žítkovské bohyně bych označila jako román neobvyklý, protkaný mystikou a tajemstvím. Popisy krajiny Bílých Karpat nejsou nijak časté ani zdlouhavé, dokonale ale přenáší na čtenáře atmosféru zapadlé Žítkové. Nechybí zajímavá práce s archivními prameny. Místy je čtení trochu zdlouhavé, ale pátrání po tajemstvích svého rodu nepochybně je rovněž zdlouhavé. Třešničkou na dortu je šokující epilog. Až na občasnou zdlouhavost výborné čtení.