Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84764/bmid_zitkovske-bohyne-HEo-84764.jpg
4
7224
7224
Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat – prosit Boha o pomoc. A jeho zásahům i trošku dopomoci… Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránily tu svou? Dora Idesová je poslední z bohyní. Brání se přijmout zastaralý způsob života a věštit příchozím z odlitého vosku jako její teta Surmena. Vše se ovšem mění, jakmile pochopí, že co se v jejím životě zdálo být nešťastnou shodou okolností, bylo pečlivě promyšleným plánem. Její umístění v internátě, Jakoubkova ústavní péče, hospitalizace v psychiatrické léčebně v Kroměříži… Na konci 90. let na ni v pardubickém archivu ministerstva vnitra čeká operativní svazek vedený StB na vnitřního nepřítele – její tetu Surmenu. Dora nevěřícně rozplétá neznámé osudy své rodiny i dalších bohyní… Byly bohyně nebezpečím pro důvěřivé pacienty? Nebo byly skutečně ideologickou hrozbou normalizované společnosti? Či se o vyhlazení posledního reliktu pohanství postarala obyčejná závist a lidská zášť? Nový román Kateřiny Tučkové, autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch, je fascinujícím příběhem o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Kniha bude zfilmována, objeví se na jevišti zlínského divadla a je překládána do několika jazyků.... celý text
Přidat komentář
Kniha se velmi dobře čte, přesto se nedá označit jako oddechovka. Jste neustále nuceni přemýšlet a přemítat. Autorka dokázala bravurně vpravit jinak únavná fakta do zajímavého děje. Opravdu, do konce knížky nevíte jak to dopadne! (u jiných knih už většinou předvídáte! )
Rozdíl mezi fikcí a realitou je tak těsný, že jsem byla stále na pochybách, kde končí pravda a kde začíná fantazie. Nenásilný průnik do dějin a kultury dané oblasti. Výborné čtení. Žádná oddychovka, ale doporučuji.
Život žitý v přírodou nastavovaných kontextech je často obestřen různými mystérii a esoterismus nebo okultistické obřady jsou toho života důsledkem a nedílnou součástí. Dnešní převážně ekonomicky, ateisticky a racionálně smýšlející společnost není často ani ochotna připustit si existenci těchto věcí mezi nebem a zemí a sama se tak ochuzuje a vzdaluje od podstaty, s níž po tisíciletí žili naši předkové a jež je důležitou součástí našich tradic. Navíc mnoho přírodního - pohanského - bylo zadupáno do země křesťanstvím a to málo co zbylo rozprášili komunisté. Jsme odříznutí od kontextu sebe samých. Ale naštěstí jsou zde autoři jako Kateřina Tučková, krásná žena s kultivovaným projevem, která má na svědomí krásnou a kultivovanou knihu, jež pomáhá znovu stavět onen zbouraný most mezi naší minulostí a přítomností, což je činnost více než bohulibá. A ačkoliv se nejedná o literaturu faktu, kde bychom mohli lpět na veškerých skutečnostech v knize popisovaných, ale o beletrický román v němž i fikce hraje svou důležitou roli, většina popisovaných událostí se podle autorky měla skutečně odehrát. Navíc beletrie si jistě najde svou širší čtenářskou základnu a jak řekla stará Baglárka - aspoň tomu lidi budou líp rozumět. A já dodávám - neboť se jich to více dotkne.
Pro mě je to jistojistě nejlepší kniha tohoto roku.
Kateřina Tučková mě neuvěřitelně překvapila. Takže to vypadá, že napravím resty a brzy se pustím i do Vyhnání Gerty Schnirch.
Když jsem se dozvěděla téma nové knihy Kateřiny Tučkové, říkala jsem si v duchu "škoda že si vybrala zrovna tento motiv, to mě asi moc bavit nebude.." Ale přece jen jsem si knížku sehnala, je to přece Kateřina Tučková!
Její předešlé knihy se mi moc líbily, tak jsem dala šanci i této, i když přiznám, že jsem se do ní pustila s mírným despektem. Ale! Zaujalo mě to asi po deseti stranách a po dalších patnácti úplně pohltilo. Knihu jsem četla s napětím jak detektivku a neustále jsem si vyhledávala na mapách obce o kterých se mluví, listovala ve slovníku a dozvídala se podrobnosti například o aspergerově syndromu. Bylo to skvělé čtení!
Rozšířila jsem si díky tobě obzory a zase jsi mě nezklamala, takže díky Kateřino Tučková! Příště si tvoji knížku přečtu, i kdybys psala beletrii o tom jak se dělají topinky na sádle.
Je potěšující, že se v poslední době na české scéně objevují opravdu dobré knihy a tato k nim rozhodně patří.
Titul knihy mě zaujal na první pohled i proto, že Žítková není od mého rodiště daleko a o bohyních jsem v dětství slyšela pár podivných historek. Takže v tom byl hlavně kus nostalgie. Přiznávám, že jsem čekala spíš lehčí čtení, ale právě pro tu nostalgii jsem byla už předem odhodlaná knize leccos prominout.
O to víc jsem byla potěšená, když se můj předpoklad nevyplnil a zjistila jsem, že se jedná o kvalitní literaturu.
Autorka se na psaní tohoto románu opravdu dobře připravila a je evidentní, že o fikci jde jen do určité míry. Vymyšlené příběhy literárních postav se odehrávají v reálném prostředí, v reálné době a jejich osudy jsou stejně těžké, jako byly osudy těch opravdu žijících bohyní.
Kateřině Tučkové se velmi dobře podařilo popsat, jak destruktivní byla doba socialismu, jakých praktik se užívalo a jací lidé měli doslova moc nad osudy jiných.
O literární zdatnosti autorky svědčí i pojetí hlavní postavy, rozkrývající a vynášející na světlo události, které měly být navždy zapomenuty, které jsou často neuvěřitelné a možná i neskutečné, sama je ale naprosto skutečná a současná.
Díky tomu román nevyznívá jako venkovská idyla narušená zlými komunisty ani jako sbírka historek o čarodějnictví, ale působí velmi realisticky a věrohodně.
Sakra, holka mladší než já a jak to umí :-) A navíc od nás, z Brněnska :-). Už se těším na Vyhnání Gerty Schnirch. Bohyně - skvělá kniha, místo, příběh, moc se mi líbila a určitě si ji někdy přečtu znovu!
kniha je úžasným spojením fikce a skutečnosti, Tučková má úžasná a neotřelá témata, jedna z knížek, která mě tzv. vtáhla do sebe, těšila jsem se v práci na volné odpoledne, abych se mohla vrátit ke čtení
Tuhto knihu jsem si koupila do nemocnice a při jejím čtení jsem úplně zapoměla na to,že jsem tam na operaci.Dnes jsem jí přečetla podruhé,s odstupem a doma v klidu a nadchla mně úplně stejně jako poprvé.Určitě brzy navštívím nádhernou krajinu Bílých karpat a budu hledat stopy těchto tajemných žen.
Určitě dávám za jedna, některé pasáže ale byla příliš akademické a únavné - přeskakoval jsem... Ale Kateřina Tučková umí, to bezesporu, Žítkovské bohyně jsou jednou z knih roku 2012. Určitě doporučuji k přečtení.
Perfektní a neotřelý námět, skvěle zpracované, napínavé, poučné (ty "archivní" záležitosti mi tam naprosto nevadily - naopak)... a ten závěr...Pro mě (česká) kniha roku!
Je to moje první kniha koupená do čtečky. Začala jsem číst ráno cestou do školy (3,5 hod vlakem), měla cukání číst pod lavicí, cestou zpět a o půlnoci jsem skončila.Až trochu vychladne, přečtu si ji znovu a pomaličku. Přistihla jsem se, že když je to nejnapínavější, ruka jde na pohyb otočení stránky, místo stisk tlačítka.
Neodolal jsem a na několikáté doporučení jsem se začetl do knihy Žítkovské bohyně. K současným českým autorům mám vždy jisté pochyby. U této knihy mě nedůvěra opustila po první kapitole, pak už jsem si mohl užívat čtenářský zážitek bez obav ze zklamání. Kniha má velice zajímavé téma, vlastně hned několik témat. Vypráví příběh o přírodních bohyních ze Žítkové, jejichž doba skončila, a přesto není tak vzdálená. Vztah moravské lidové kultury k přírodě a k jejím zákonitostem. Podstatný prostor je v románu věnován ženám. Společnost bohyň byla společností, kde hlavní slovo měla žena. Ale ani v jiných dějových rovinách není v románu žádná kladná mužská postava, což je zajímavé. Román je cenný připomínkou historie českých zemí za posledních totalitních režimů. Autenticitu tomu všemu dodává jazyk archivů skrze dokumenty z tehdejší doby, v kterých sledujeme osudy těch "hodných" i těch "zlých". Líbil se mi jazyk i způsob vyprávění, čtenář se s hlavní hrdinkou prokousává archivy, vzpomínkami pamětníků, a tak postupně graduje zápletka a napětí až na samý závěr knihy. Mnohé z příběhů jsou přitom skutečné, pouze převedené autorkou do jazyka beletrie. Kniha mě natolik zaujala, že bych se rád jednou do míst na moravsko - slovenských hranicích podíval.
Působivé spojení literatury faktu a fabulace. Už se těším na osobní setkání s autorkou. Snad prozradí více, než zde http://www.ceskatelevize.cz/porady/10318911545-kultura-s-dvojkou/211542156000162/
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Po přečtení Vyhnání Gerty Schnirch jsem se doslova těšila na další knihu a hned jsem si ji koupila. Přesto, že téma se mi zdálo velmi zajímavé a mně blízké, kniha mne zklamala a při nejbližší příležitosti poputuje k jinému majiteli.