Živá voda
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94400/bmid_ziva-voda-uFC-94400.png
5
277
277
Baladický příběh z Provence po 1.svět.válce je vyznáním lásky autora ke krajině i místním rolníkům, kteří celý život zápolí s tvrdými podmínkami a nedostatkem vody. Přírodní podmínky formují po staletí charaktery lidí a tak i hrdinové knihy jsou lidé tvrdí, prostí a nepoddajní. Mezi nimi se rozvíjí příběh marseillského notáře, jenž se svou rodinou hodlá sedlačit na zděděném pozemku. Jeho zájmy se kříží se zájmy vesničanů, kteří pozemku s vodou chtějí využít pro sebe a vetřelci všemožně ztrpčují život. Drama notářova úsilí tragicky dovrší sucho a zcela zničí jeho několikaletou práci. Po jeho smrti se dcera mstí vesničanům tím, že celou vesnici připraví o jediný zdroj vody. Po mnoha malých bolestných dramatech dojde mezi mstitelkou a vesničany k vzájemnému usmíření, jsou odhalena stará rodinná tajemství a notářova dcera najde ve vesničanech své nejlepší přátele.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , VyšehradOriginální název:
L'eau des collines, 1963
více info...
Přidat komentář
Moje hodně oblíbená, čas od času se ke knize ráda vracím.
Dostala jsem se k ní přes neméně působivé filmy Claude Berriho "Jean od Floretty" a "Manon od pramene" s vynikajícími herci: Yves Montand (Papet), Daniel Auteil (Kohoutek) a G. Depardieu (Jean). Ač nemám moc ráda dabované filmy (zejména v kině), zde vynikající český dabing - L. Munzar coby Papet a kupodivu skvělý M. Donutil jako Jean.
Toto poměrně rozsáhlé dílo odehrávající se na francouzském venkově ve mně vyvolalo mnoho pocitů, z nichž nejsilnější byl určitě úžas. Úžas nad krásou přírody (ale i její krutostí) a krásou jazyka...Úžas nad tím, jak dokážou být lidé krutí, aniž by vlastně věděli, komu ubližují, mající však svou vlastní minulost a úmysly, které je k mnoha činům mohou dovést...
Kniha na jednu stranu pohladí po duši, ale na druhé donutí k zamyšlení nad tím, že každý špatný skutek, vykonaný ať přímo nebo nepřímo, byl, je či bude po zásluze potrestán...Snad...
Čtení jsem si doslova užívala a šetřila, aby mně co nejdéle vydrželo. Provence, tak jiná, než jak ji znám ze svých návštěv, v knize plná zloby, pokrytectví, nenávisti a chamtivosti. Tento poetický, smutný, přesto překrásný příběh nemůžu nazvat jinak než čtenářskou lahůdkou. A také filmové zpracování je opravdu vynikající a bezesporu patří mezi skvosty filmové tvorby.
Skvost celosvětové literatury. Všechny tři klíčová díla Pagnola jsou skutečná nádhera nejen pro citlivé duše a milovníky starých časů a přírody. Podobně jako u Goghových obrazů ta atmosféra, vůně a světlo přímo zurčí z tohoto uměleckého díla. Krásné propletení prózy plné děje a poetiky a životní krásy (jako například u Řeka Zorby).
Nádherný film umocněný skvělými herci Yves Montandem, Danielem Auteil, Emmanuel Béart.Viděl jsem 2x a teď si musím přečíst knihu.
Krásná a drsná krajina s drsnými obyvateli, kteří do svého odlehlého světa v kopcích hned tak někoho nepřijmou. Jejich hlavní zákon "je cizí, nezajímám se o něj" postupně vede ke krutému konci, který zmírní druhá část knihy.
S touto knihou má člověk pocit, že je neustále na čerstvém vzduchu. Cítí to sucho, tu možnou neúrodu, svěží vodu a honící se mraky po obloze. Na každé straně nové odhalení, nové přiblížení, a já se plně shoduji s komentářem pode mnou. Navíc mi styl silně připomíná Márqeze, Velice krásná knížka.
Dávám pět hvězd, ale dala bych i deset :-). Něco tak pěkného už jsem dlouho nečetla. Jsem ráda , že se mi tato kniha dostala do rukou a považuji ji tak trochu za poklad. Bylo to opravdové pohlazení po duši.
Papet, Kohoutek, pan Jean, Manon od pramene...... Postavy nádherně napsané knihy, která voní teplem, životem, láskou, krutostí, malostí a francouzským venkovem. A tomu celému dodává sílu dar slova. Moje z nejoblíbenějších. Stejně jako "Jak voní tymián"
Silné čtení, plné vůní a fatality. Poslední strana katarze jako hrom. Vynikající filmová adaptace ve dvou dílech: Jean od Floretty a Manon od pramene.
Nesourodost krásy provensalské přírody a zloby až krutosti jejích obyvatel vytvářejí zvlášní napětí. Moje prvotní romantická představa francouzských venkovanů jako dobráků se srdcem na dlani díky této knize (a pak několika dalším francouzským knihám a filmům) vzala za své. Knihu proslavilo hlavně skvělé filmové zpracování s Yvem Montandem a Gérardem Depardieum.
Další autorova kniha ze slunné Provence. Tentokrát ne jako vzpomínky malého chlapce, ale jako příběh plný ziskuchtivosti a lačnosti, zlomyslnosti a lhostejnosti, ale také opravdové lásky, která překoná i touhu po pomstě.
Jedna z mála knih, kde je kladen výjimečný důraz na prostředí, ve kterém se odehrává děj románu. Jeho barvitý a obrazný popis je nejsilnější devizou této knihy. Když otevřete Živou vodu, vydáváte se na toulky provensálským venkovem, do kopců kde lehký vánek ohýbá stonky planě rostoucích bylin. V kontrastu s touto poetickou krajinou Pagnol rozehrává příběh lidí sobeckých, pokryteckých, lhostejných k osudům jiných. A ani tento příběh se nenechá zahanbit dokonalou provesálskou krajinou, je promyšlený, vše krásně zapadá do sebe, a na konec se uzavře do kruhu. Krásné to čtení.
Jedna z mých nejmilejších a velmi oblíbených knih, je to krásná, klidná a velice poučná kniha z nádherného prostředí francouzské Provence. Jsou zde skvěle vykresleny jednotlivé postavy a také jednotlivé emoce. No a popisy krajiny, ach, ty jsou prostě dokonalé. Samozřejmě má kniha i přesah v podobě poselství, které obsahuje. K přečtení rozhodně doporučuji.
Pan Pagnol to prostě umí. Stejně jako v "Tymiánu" je v knížce ten poklidný životní rytmus venkova, lidské starosti i radosti, vůně koření a horké slunce, dojetí i laskavý humor. Nádherná knížka.
Štítky knihy
zfilmováno Francie francouzská literatura venkov Provence francouzské romány
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Napadá mě pouze slavný citát Edmunda Burkeho: "K tomu, aby zvítězilo zlo, mnohdy stačí, aby dobří lidé (tady spíše ostatní než dobří) nedělali nic..."