Živá voda
Marcel Pagnol
Baladický příběh z Provence po 1.svět.válce je vyznáním lásky autora ke krajině i místním rolníkům, kteří celý život zápolí s tvrdými podmínkami a nedostatkem vody. Přírodní podmínky formují po staletí charaktery lidí a tak i hrdinové knihy jsou lidé tvrdí, prostí a nepoddajní. Mezi nimi se rozvíjí příběh marseillského notáře, jenž se svou rodinou hodlá sedlačit na zděděném pozemku. Jeho zájmy se kříží se zájmy vesničanů, kteří pozemku s vodou chtějí využít pro sebe a vetřelci všemožně ztrpčují život. Drama notářova úsilí tragicky dovrší sucho a zcela zničí jeho několikaletou práci. Po jeho smrti se dcera mstí vesničanům tím, že celou vesnici připraví o jediný zdroj vody. Po mnoha malých bolestných dramatech dojde mezi mstitelkou a vesničany k vzájemnému usmíření, jsou odhalena stará rodinná tajemství a notářova dcera najde ve vesničanech své nejlepší přátele.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha, propracované vztahy a psychologie postav, citlivé popisy přírody.
Jen některé pasáže (zejména v závěru knihy) jsou za hranicí kýče, což mě poněkud zklamalo.
Děj románu Živá voda je opět situován do prostředí francouzské Provence, která je dnes pro mnohé z nás synonymem líbezného kraje, dokonalé voňavé přírody a přátelství místních lidí. Pagnolova Provence je však velmi kruté místo, které své obyvatele trýzní a vyčerpává. Příroda je nevlídná a lidé jsou zde uzavření a lhostejní k okolnímu světu. Cizinec se zde nedočká milého přijetí, naopak jsou mu házeny klacky pod nohy a jediný na koho se v této nehostinné pustině můžete spolehnout, jste vy sami. Navzdory tomu všem obyvatelům těchto vyprahlých kopců pustě závidím a představuji si sama sebe v tom bohem zapomenutém kraji. Že si ve svém komentáři odporuji? Tak to jste asi ještě nečetli Živou vodu!
Štítky knihy
zfilmováno Francie francouzská literatura venkov Provence
Autorovy další knížky
2001 | Živá voda |
1975 | Jak voní tymián |
1992 | Tatínkova sláva |
1999 | Dívenka s tmavýma očima |
2002 | Boží tajemství |
Popis knihy na jejím přebalu mě zpočátku moc nezaujal a věřila jsem, že nic nemůže přemoci Jak voní tymián. Živá voda ho sice nepřemohla, ale naprosto předčila moje očekávání! Psychologie postav je bezvadně propracovaná, a i když se u svérázných obyvatel malé provensálské vesničky setkáváme spíš se záští a špatnými vlastnostmi, na kouzle Pagnolova vyprávění to nic nemění. Živá voda je jednou z nejkrásnějších knih, co jsem zatím četla!