Živí a mrtví
Kirill Michajlovič Simonov
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237351/zivi-a-mrtvi-237351.jpg
4
40
40
Živí a mrtví série
1. díl >
Román je uznáván za jedno z nejlepších děl inspirovaných velkou vlasteneckou válkou. Vrací se k jejímu začátku a mistrovsky evokuje první týdny, kdy válka jako smršť rozrušila život země i každého jednotlivce. I v těžkých podmínkách kultu osobnosti se však osvědčila síla a odolnost lidí, umožnila jim zvládnout svízelnou situaci a účinně se postavit na odpor fašistickému vetřelci. 3.vydání... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Živyje a miortvyje, 1960
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivě napsaný válečný román z počátku německého vpádu do sovětského svazu. Zprvu nepřipravena na nacistický vpád, obrací postupně armáda běh okupace a vytlačuje Němce zpět na západ mimo vlastní území. Hlavní postava je obyčejný vojenský novinář,který se shodou okolností zapojí do bojů a kromě vysvobození se z německého obklíčení a zajetí, podílí se na následné ofenzivě. Sincov si užije opravdu nezáviděníhodné příhody... Když člověk přejde všechny ty politické náznaky komunismu (což prostě k podobné literatuře psané v té době patří), je to opravdu pěkně napsané a bez přehánění vykresluje první týdny a měsíce války na ruském území.
Vojnový román, ktorý opisuje prvé týždne napadnutia Sovietskeho zväzu - chaos, zlá organizácia, nedostatočné vybavenie vojakov, nedôvera,.... Na druhej strane vykresľuje odvážnych ľudí, ktorý sa aj napriek nepriaznivej situácii, aj za cenu života, dokázali postaviť nemeckej armáde, aspoň ju na chvíľu zadržať a dať šancu ďalším lepšie sa pripraviť. Ale nie každý bol hrdina, našli sa aj iné charaktery - zbabelec, aj nejaký politický komisár,...
Hlavný hrdina kladie otázky.... je možné, že nikto netušil čo príde, čo sa chystá?... Kniha bola napísaná v dobe, keď nejaká kritika neprichádzala do úvahy. Určite stojí za prečítanie.
Do knihy jsem se pustila díky druhému dílu, který má ten nejhezčí název vůbec. Člověk se opravdu nerodí pro válku. V prvním díle válka začne v první větě. Autor vážně umí , kniha má spád a postavy se kterými se lze ztotožnit. Při nerovné bitvě na obloze se vám budou klepat kolena.
Opravdu se tu vyskytují hlavně vzorní komunisté, knižní hrdinové, podle kterých by se kniha měla jmenovat Živí nebo mrtví, to je jedno. Matky , které jdou do boje, a tím riskují, že jejich dítě bude úplný sirotek... Ale taky zbabělci a byrokrati, zbytečně mrtví, neuvěřitelný chaos a nepřipravenost. Lynč chudáků žhářů Němců jsem nezaznamenala, takže komentář Pytlíka bych úplně vážně nebrala. Bohužel náš Sincov asi v půlce ztratí papíry a my zjistíme, že oproti ztrátě stranické legitimace Hitler na rudým náměstí hadr. A pak už se to jen tak vleče...
Ve své době možná odvážné a neobvyklé, ale pro současného člověka, který je alespoň minimálně obeznámen s pravdou o situaci v rudé armádě, dost nezáživné. Člověk jen marně přemítá, která z postav je mu míň nesympatická. Neboť všelijaké politické komisaře, byť se v románu chovají sebebodřeji, si doopravdy zamilovat nemůže. V románu jsou vykresleni jednoznačně kladně, přitom je všeobecně známo, že na počátečních porážkách měli významný podíl, neboť coby nevojáci kafrali velitelům do vedení bojových operací, pokud je přímo nevedli. Na románu zaujme snad jen několik realistických skutečností, kdy i v obležené Moskvě mají funkcionáři dost času a energie věnovat se dlouhé hodiny takové produktivní činnosti, jako je zkoumání, co se stalo se stranickou legitimací a jestli ten či onen má či nemá právo vyfotit se na novou. Nebo střílení či přímo lynč německých zajatců, či posílání zastaralých bombardérů bez jištění stíhačkami na jistou smrt. Ovšem na druhou stranu, když už se nějaká stíhačka - jestřábek na scéně objeví, sundá před svým sestřelením minimálně dvě moderní německé stíhačky, o čemž silně pochybuji.
Jeden z nejlepších sovětských válečných románů, který jsem četl. Chybí oslavy neomylného Stalina, objevují se zde zbabělci, byrokrati, nevinné oběti Stalinových čistek, ale především vzorní komunisté.
Simonov mezi řádky obviňuje Stalina za nepřipravenost, za chaos.
Komunistická legitimace je zde důležitější jak člověk. Voják, který o ni přišel, je vyvrhel, dezertér… a jen v boji musí dokázat opak.
Chvílemi mi to až pripomínalo Solženicyna, který ale psal o desetiletí později.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kniha svou vypovídající hodnotu o II. světové válce, byť přes propagandistický podtón, zaměřující se na: voják a straník zároveň = mnohem lepší voják/člověk, bezpochyby má. Je zde popisováno ono rozčarování z počátečního vývoje války, kdy Rudá armáda šla od porážky k porážce a byla zatlačena hluboko do vnitrozemí a následně se na osudech hlavní postavy Sincova zaměřuje, na ono opravdu heroické vzepjetí, celého národa (národů) Sovětského svazu, které dokázalo zvrátit, za takřka již kritické situace, průběh války. I tyto úspěchy však, až do konce tohoto konfliktu, stály ještě mnoho lidských životů a předpokládám, že mimo jiné i o tom budou i další pokračování této knihy.
Pro mě cenný nález na polici knih vyřazených z obecní knihovny (ale razítko nemá, takže tam knihu donesl někdo z místních lidí). Nemůžu si pomoct, ale musím dát pět hvězdiček. Je to tvrdá kniha o tvrdé době. Nejenže v ní umírají tisíce lidí ve válce (což se u válečného románu tak jaksi čeká), ale navíc doplácejí na špatnou organizaci, nedostatečné vybavení, nedůvěru... Že byl tehdejší Sovětský svaz na počátku 2. světové války špatně vyzbrojen, jsem věděla, ale netušila jsem například, jaký chaos na bojištích zpočátku panoval, že důležitější než dobře bojovat bylo neztratit doklady (nedovedu si představit, jak to vlastně měl člověk v boji zařídit) a co všechno musel člověk podstoupit, pokud je ztratil. Nedůvěra k lidem, kteří se probojovali z obklíčení, se zbraněmi, které museli nejprve odebrat protistraně, aby vůbec mohli bojovat, je až zarážející. Říkám si, že je vlastně zázrak, že se Hitlera podařilo kousek před Moskvou zastavit...
Někomu možná může připadat přehnané líčení hrdinství sovětských vojáků. Jenže bojovat za vlast znamenalo bojovat o život. Ani v tom nepanovala jednota, ne každý byl hrdinou (tak to prostě chodí), leckdo by se raději někde ukryl, jiný se trápil, když musel čekat v nemocnici, až se uzdraví ze zranění. Líbilo se mi psychologické vykreslení postav - jejich zmatků, tápání... rozhodně nebyly černobílé. Bohužel některé zemřely dřív, než se stačil jejich příběh jakkoli rozvinout - a mně mnohých bylo skutečně líto, tím spíš, že jejich konec byl vylíčen syrově, zkrátka voják padl... A jestli byla německá vojska vylíčena v horším světle, než jaká skutečně byla? Nemyslím si, i u nás Němci ještě po kapitulaci způsobili spoustu neštěstí a sotva se můžeme divit, když německá mládež byla již roky před válkou cíleně vychovávána k nenávisti k "nižším rasám". Asi by bylo logické, kdyby na počátku ofenzivy v SSSR Němci vzali nohy na ramena a nezdržovali se zapalováním vesnic, ale ať už z vlastní nenávisti nebo z pověření svých nadřízených se snažili způsobit co největší škody, i když už bylo zřejmé, že nemají šanci válku vyhrát.
Autor vkládá některým ze svých hrdinů do úst kritiku poměrů na začátku války, ptá se, jak je možné, že Stalin nevěděl, co se chystá... anebo věděl? A komu prospěl všechen ten chaos a nedůvěra?
Kniha ovšem byla napsána a v SSSR poprvé vydána až po kritice Stalinova kultu osobnosti N. S. Chruščovem. Tím nechci její význam nijak zlehčovat, je jisté, že dříve by ani vyjít nemohla a že autor by navíc dopadl velmi špatně. Pro mě osobně má daleko větší smysl, že svědectví vyšlo. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je v ní spousta přímé řeči a i když má přes 400 stran, četla se mi moc dobře a přečetla jsem ji během několika dní.
Teprve když si pročítám předešlé komentáře si uvědomuji , že je těžké tuto knihu hodnotit.
Chtěl jsem napsat : Ze začátku mě to celkem bavilo a dost zaujalo , snad i nadchlo . Ale čím dál víc jsem byl znechucenější tím jak se všichni těšili do první línie boje chcípat zimou, hladem, špinaví beze zbraní a nábojů. Nadšení a kamádští samí féroví kluci , chystající se pobít čepicemi ty odporné Němce zvrhlé , nechutné a zákeřné. Mezi tím jsme se asi stokrát dověděli jaká nepředstavitelně životně závažná a nenapravitelná je ztráta komunistické legitimace. Člověk se takovou ztrátou stává vyvrhelem společnosti.
Prostě trapnost .
Jenže pak je třeba si uvědomit v jaké zemi a v jaké době tahle kniha vyšla. Určitě, jak tady tvrdí můj předchůdce, by asi bez té trapné propagandistické komedie nemohla vyjít. A pro ty co si to umějí šikovně odfiltrovat se tam našla zakomponovaná i kritika Stalina a jeho režimu a taky narážky na zaostalost hospodářství a nadřazenost lidí co se dostali do vyšších funkcí.
Takže když se to vezme kolem a kolem , tak je to výborná kniha plná trapných pasáží.
.....tak a teď si s tím poraďte sami..... :-)
Krásná kniha, na svoji dobu velmi odvážná. I když musím přiznat, že další část "Člověk se nerodí pro válku" pro mne byla daleko čtivější a daleko častěji se k ní vracím.
Chápu komentáře pode mnou, neboť se domnívám, že je psali mladší lidé, kteří již dnes pohlížejí na tehdejší události jinýma očima a zároveň jsou i více akce chtiví. Dnes, kdy už není problém sehnat knihy, které o tehdejších dějinách píší objektivněji, Lze skutečně autorův pohled brát, jako poněkud zaujatý a zastaralý. Nicméně, v sedmdesátých letech, kdy se mi kniha poprvé dostala do rukou, to byl úplný trhák. Kritikům bych doporučil, přečíst si některé knihy autorových současníků, které u nás tenkrát vycházely, aby mohli lépe srovnat míru toho vlasteneckého patosu. Navíc je třeba si uvědomit, že kdyby jej autor do svého díla nezahrnul, nejen že by kniha nevyšla, ale on sám by se patrně ocitl na Sibiři. Neboť pokud tento povinný nános odložíme stranou, zbude nám na svou dobu velmi odvážná kritika sovětského politického zřízení. Za mne vynikající a nejen z nostalgie.
Knihy sovětských autorů o VVV pro mne nejsou žádnou neznámou, historicky je to mé oblíbené období a jak jsem již psal, socreal mám fakt rád. Simonov má oproti kolegům jednu velikánskou výhodu - v porovnání s nimi totiž jeho dílo nevyznívá jako agitka. Ano, patosu je tady spousta, ale tu se ukazuje že mnozí obránci vlasti prošli rukama NKVD, tu kritika Stalina či byrokracie. Navíc o katastrofálním začátku války toho ze sovětské strany zas tolik napsáno není...
Povodne som chcel dať knihe 4 hviezdy, pretože prvá polovica sa číta ozaj ľahko,stránky som priam hltal. V druhej polovici sa kniha začne dosť vliect. Dokonca som mal chvíľami pocit, že ju dokončoval úplne iný autor. Začínaju sa tam v dosť hojnej miere objavovať akési "flashbacky" ktoré na mňa posobili rušivo. Záporný hrdina v podstate chýba či skor je ztotožnený s Nemeckom.
Naviac samozrejme treba podotknúť miestami dosť silný ideologický patos. Ktorý je práve v druhej polovici knihy až úsmevný.
Každopádne pokiaľ nečakáte že budete čítať Dostojevského, Manna či Hemingwaya, živí a mrtví pekne skrátia dlhé chvíle.
Skvělé líčení o napadení Sovětského svazu Němci. Ostatně takto pojatých knich je velmi málo, a proto je tato kniha mnou velmi oceňována. Ostatně děj popisovaný z pohledu novináře, ze kterého se vzápětí po napadení stane voják v přední linii, neustále se probíjející obklíčením a k tomu všemu osobní strasti a problémy po ztrátě legitimace, takový děj nenechá nikoho, aby u knihy usnul.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Živí a mrtví |
| 1975 | Člověk se nerodí pro válku II |
| 1950 | Dny a noci |
| 1975 | Poslední léto |
| 1983 | Nežili jsme pro sebe |
Hlavním hrdinou knihy je stranická legitimace, kterou ztratil politický pracovník Sincov, co je cennější, člověk nebo lejstro , ptá se Sincov. Válku nevyhrál sám Stalin, ale celý národ a hrdinské skutky vykonávali ve válce lidé se stranickým průkazem komunisté , ale i nekomunisté. Skvělý popis počátku války, nepřipravenost, chyby ve způsobu boje, který Rusové zpočátku vedly až po zastavení Němců před Moskvou. Simonov předkládá historickou a psychologickou interpretaci ,,velké vlastenecké války,, a velmi dobře si pamatoval Tolstého lidovou válku z románu Vojna a mír a věrně ji reprodukoval.