Kým chceme být?
Robert Kirkman
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240109/bmid_zivi-mrtvi-15-kym-chceme-byt-A0H-240109.jpg
4
155
155
Živí mrtví (komiks) série
< 15. díl >
Je na čase pohřbít mrtvé a vyrovnat se s následky. Jenže po boji možná nastává ticho, ale rozhodně ne klid. Staré konflikty se derou na povrch.
Literatura světová Horory Komiksy
Vydáno: 2015 , CrewOriginální název:
We Find Ourselves, 2011
více info...
Přidat komentář
Převzetí moci se původním obyvatelům Alexandrie nemusí zamlouvat a tak tu máme další příběh, ve kterém představují větší hrozbu živí, než mrtví.
Následky brutality z předchozího dílu na sebe nenechávají dlouho čekat. Naše parta se musí poprat s novým uspořádáním, přijít na nová řešení a ještě do toho zpracovávat emocionální traumata. To není snadný úkol a je jasné, že jednotlivé postavy si to v hlavě pobírají po svém. Kirkman to udržuje stále v neutěšené rovině, zcela logicky, a i tak to pořád funguje, aniž bych měla pocit, že se nudím a že pořád čtu to samé dokola. Aspoň já to tak zatím mám. A doufám, že se pocit nudy nedostaví. Tohle si drží stále laťku vysoko a nutí to stále člověka myslet, jak by se asi zachoval v předkládaných situacích.
Postavy dělají mnohdy těžká, strašná a nezvratitelná rozhodnutí a odsoudit je za ně je z morálního hlediska vlastně dost jednoduché. Ale nejednali bychom za stejných podmínek někdy stejně či obdobně?
No nic, dost filozofování. Tohle je určitě jeden z těch silnějších dílů a já jsem zvědavá, kam to povede dál. Zdá se, že postavy se snaží chytit další dech a nastartovat své osudy novým směrem, tak uvidíme...
Po konfliktu v předchozím díle se síly přeskupují a Rick Grimes znovu prochází vnitřním uvědoměním a změnou k lepšímu (snad). Tohle už tu sice jednou, ba i dvakrát bylo, přesto je to zase trochu jiné než dříve a zápletka klape. Průhledné jsou ovšem scenáristické kličky, které okatě věští zárodky budoucích problémů. Ale Robert Kirkman už několikrát dokázal, ze se zaběhnutými klišé si umí dobře poradit, což ostatně předvede i v tomto díle. Jen už začíná být maličko únavné napínání ohledně toho, která z původních postav zařve jako další, protože pravdou je, že už dlouho nikdo neumřel. Každopádně nová fáze přežívání v pozůstatcích civilizace funguje, snad jen, že mi přijde zaslepené stále se spoléhat na nálezy potravin v opuštěných městech, když od katastrofy utekly odhadem dva roky. Věřil bych v nějaké to pěstování flóry a chování zvířat, než na sbírání plesnivějících potravin. Nicméně, obrana nového útočiště slibuje možnost konečného zakotvení, pročež přeživším držím do budoucna palce.
Bez nadsázky jeden z nejlepších příběhů, co jsem kdy četl. Jestli Robert Kirkman něčím vyniká, je to práce s tempem a rytmem vyprávění, čtenář se tady ani na chvíli nenudí. Rychlejší díly střídají pomalejší, násilí střídá reflexe, části zaměřené na skupinu jako celek střídají ty komornější a osobnější. Prohlédnout strukturu příběhu není nijak těžké postavy putují postapokalyptickým světem, pak najdou bezpečný úkryt, potom zjistí, že má nějakou slabinu, a nakonec ho musí opustit a začít zase od začátku Kirkman je ale velmi nápaditý. Každý úkryt je jiný a naši hrdinové jsou v něm jinak dlouho, každá větší skupina nepřátel, na kterou narazí, se výrazně liší od všech ostatních, každá část komiksu má jiný náboj a nádech. Nikdy jsem neměl pocit, že by se něco opakovalo nebo že by byl příběh uměle prodlužován, a kdykoliv jsem začal mít dojem, že už mě nic nepřekvapí, přišel nějaký šok.
Úžasní jsou i hrdinové. Na to, že jde o komiks, se autorovi podařilo přijít s množstvím překvapivě komplexních postav, které si člověk oblíbí. Vyvíjí se jak jednotliví hrdinové, tak i skupina jako celek na začátku jsou všichni dost naivní a důvěřiví, postupně se z nich ale stávají zvířata, která následně těžko hledají cestu zpět k lidství. Kirkman se důsledně věnuje traumatům, která s sebou přežití v tomto nelítostném světě nese a s nimiž se každá z postav vyrovnává po svém. Právě pomalejší a komornější části, kdy se hrdinové zamýšlejí nad tím, kým vlastně jsou, komiks neuvěřitelně pozvedávají.
Nakonec musím ještě vyzdvihnout tón vyprávění. Jako celek je to samozřejmě velmi temné a tragické, zároveň je tu ale dost humoru a nechybí řada pěkných chvilek (což je další podstatný důvod, proč se člověk s postavami sžije).
P. S.: pokud s komiksem váháte kvůli seriálu, nejzásadnější body jsou většinou stejné, ale hodně věcí je tu jinak. Ačkoliv budete ochuzeni o některá překvapení, je to přece jenom odlišný příběh. Rozhodně stojí za to a z mého pohledu je o poznání lepší, především co se týče zmiňovaného vypravěčského tempa zatímco v seriálu je často několik vyčkávacích dílů, kde se nic nestane, komiks jde neustále dopředu.
Toto je pre mňa najslabší diel celej série, aj keď chápem, prečo taký bol a že to bolo dôležité. Veľmi pripomínal 9. diel, postavy a čitateľ sa museli znovu spamätať po vyvrcholení v predošlom čísle. V tomto príbehu šlo vždy hlavne o ľudí, nie o zombie, a tak sme tu podrobne prebrali aj psychiku ústrednej postavy, ktorá už nie je práve najlepšia.
Trochu hádok, trochu nesúhlasiacich susedov, ale hlavne trochu nudy.
V tomto dieli sa dej nijako neposúva, a to preto, že všetci tu riešia iba to, ako sa vysporiadať z katastrofou, ktorá nastala v predchádzajúcej časti.
Tomu rozumiem, ale prečo to museli takto naťahovať?
To neviem a nevadí mi to.
Niektoré veci je lepšie neriešiť...
Za mňa 80 %
Kurva.
Do prdele, tohle nám zabere věčnost...
Už bychom asi měli
začít dělat další vatru.
Zkurvená práce.
Po otevření komiksu si můžete přečíst tento supr dialog. A hned první obrázek je rozmlácená „kousákova“ hlava. Od počátku tohoto patnáctého dílu je jasné, že tohle bude jen pro otrlé. Slabší povahy budou zvracet nebo při nejlepším jen odvracet hlavu. Ale pozor na krumpáč, který zezadu může přiletět. Tvařte se alespoň trochu lidsky a nechrchlejte. Těl už je dost, tak ať nepřibude i to vaše.
Malá ochutnávka:
MAGGIE: Po tom všem, čím jsem si prošla, i po všech těch hrozných věcech mám teď najednou pocit, že jsem
ŠŤASTNÁ...
SPOKOJENÁ...
...a to je teď tak ŠPATNĚ!
Umřelo tolik lidí....
Opatření, která jsou vybudována jsou neefektivní. Je potřeba, aby komunita začala přemýšlet, zdokonalovat, protože přežití je teď priorita. Vedou se dialogy, komunikuje se a opět se řeší mezilidské vztahy. Tedy, kdo s kým, jak to vyřešit láskou nebo i smrtí. Opět plné pocitů, citů, lásky ale i spousty krve. Taky jsem od toho nic jiného neočekával. Přijdou zvraty, ale na ty zatím není čas. Opět bravůrní a povedené.
Citát: Přeživší se vždycky cítí provinile.
Tenhlé díl byl o něco klidnější, což nemění na tom že je to furt skvělý další díl. Každým dílem se ještě víc těším na ten další.
Nejsem zvyklý na něco tak svižného. Pořád se něco děje. Včera to byla komiksová jízda, půjčil jsem si čtyři komiksy na celý týden, ale po přečtení tohoto dílu jsem už věděl, že je musím sloupnout najednou a všechny.
Mírná stagnace a trochu obav, co a jak dál. To k tomu prostě patří. Opět velmi drsná kresba. Doufám, že tohle půjde vpřed a bude se to stále zlepšovat.
Schválně, jestli z popisu tohoto dílu poznáte, o jaký žánr literatury se bude jednat.
Tak dlouho spolu žili. Tak blízko, a přesto tak daleko. Nikdy o sobě nepřemýšleli jako o milencích, nikdy ani jednoho z nich nenapadlo, že by je něco spojovalo. Ale přece toho bylo tolik. Tolika příkořími si spolu prošli. A pak jednoho dne. Seděli vedle sebe. Vdovec a vdova, ale oba ještě při síle. Jeho syn se ve vedlejším pokoji zotavoval ze zranění a oni měli chvilku jen pro sebe. A pak se to stalo...
Tak co, uhádli jste zombie horor? Že ne? Jak je to možné? Copak vám to výše zmíněný popis tohoto dílu naprosto jasně neukázal?
Vážně tohle chcete číst ve svém post-apokalyptickém komiksu? Já ne.
Ani u takovejch dílů, už nedokážu jít s hodnocením dolů. Dostalo se mi to hodně pod kůži a hrozně mě baví, že to není úplně stejný, jak v seriálu, na který už dlouho koukám ze setrvačnosti a zatím těch posledních pár dílů z osmé série, sleduju po kouskách, několik měsíců. Tady se postavy chovají trochu jinak, umírá někdy, někdo jinej a jinak, atd., atd. V každém případě se furt něco děje. I při takovém díle, kde se zabýváme psychologickou stránkou věci, se toho děje dost a právě to, ze série dělá takový fenomén. Dokonce jsem si zvykl po asi čtvrtém díle na kresbu a přestalo mi vadit, že můj oblíbenec Tonny Moore, udělal jenom první. Ono se taky totiž zdá, že se Adlard dost dobře vypracoval a stal se z něj opravdu profík, radost pohledět. Tak a honem čapnout pokračování, ať jsem v klidu. Ale pomalu, abych se brzo neocitl, tam, kde mnozí čekají nervózně na daší díl. Je výhoda, číst takový skvost v době, kdy už má 25 dílů :)
Víc kecací díl (teda alespoň mě to tak přišlo), ale závěr úplně skvělej. Mě sice nebaví číst ty předlouhý rozhovory, ale spolkla jsem to. Díky ilustracím se do toho velmi vžívám a občas mám malinko pocit, že mi hrabe a že už bych to neměla číst. :D
To zas bylo sebereflexního a uvědomělého pobekávání a k novému roku hromady předsevzetí. A mně to pořád baví.
George A. Romero byl za svou první zombie trilogii oslavován především proto, že se dokázal podívat na člověka a jeho postavení vzhledem k ostatním lidem. Robert Kirkman převzal žezlo a stal se králem zombie žánru, a to i přes podobné, na první pohled trochu slabší díly své geniální série. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/12/1065-zivi-mrtvi-15-kym-chceme-byt-70.html
Pokud se na sérii podívám zpětně, vždycky byla hrozně ukecaná, plná emocí a tak z patesáti procent i nějaká ta akce, ale opravdovou řežbu by člověk pohledal. Zajímavější záporáci byli vždycky lidi než zombíci. Nějaký namotivovaný zmetek, který dokázal přemýšlet, zavařil skupině podstatně víc než horda tupých mrtvol. Nicméně vždycky knihy byly soudržné a každá kapitola otvírala a zavírala dějové linky a držely si kvalitní úroveň vyprávění. U patnáctého dílu se to to nekoná. Je to jako nádstavba, rozšíření, vyplňující vata a tak trošku díl navíc. Otravných postav je tady zase hromada a Rick mi leze na nervy, i když pořád mu nějak fandím. Nenašel jsem žádný cliffhanger, který by mě navnadil a tak netuším co se v dalších epizodách stane tak převratného, že bych mohl říct tento díl mu byl berličkou. Ale u Kirkmana je vše možné. Příští rok najdeme odpověď.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Staré dobré časy |
| 2012 | Vzestup Guvernéra |
| 2013 | Cesta do Woodbury |
| 2010 | Míle a míle |
| 2011 | Bezpečí za mřížemi |
Pokračování příběhu, kde se chystá vzpoura na příchozí skupinu ... jsoz hrozba touláci nebo osadníci ?