Život a osud
Vasilij Grossman
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/1332/bmid_zivot-a-osud-oAo-1332.jpg
4
34
34
Románová kronika, která vznikla v roce 1960, ale směla vyjít až o dvacet let později, zachycuje v široce rozvětveném příběhu klíčové události druhé světové války v sovětském Rusku. Nemilosrdně kritický pohlíží na způsob, jak se Stalinův vládnoucí režim vypořádal s průběhem a dopadem války, a nevyhýbá se ani jeho srovnání s nacismem. Na pozadí "velkých dějin" líčí osudy několika desítek postav úzce či volněji spjatých s rodinou Alexandry Vladimirovny Šapošnikovové. Šíří záběru i stylem vyprávění si dílo vysloužilo označení Vojna a mír 20. století.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Žizň a suďba, 1959
více info...
Přidat komentář
Chronologický chaos. Strašlivě moc lidí se strašlivě nezapamatovatelnými jmény.
Příběhy silné, jak jinak. Prolínají se a pronásledují. Tak u poloviny jsem byla schopna je sledovat. Na druhý poslech to bude možná lepší.
Poslech ušel. Myslím rychlost a kvalita, ano.
Literární skvost, podle mě největší román 20. století. Pokládám toto dílo (i s prvním dílem Za Volhou není země) za stejně velkolepý román, jaký pro 19. století je Vojna a mír. Množství postav zajišťuje velmi plastický obraz válečného Sovětského svazu. Objevuje se zde fronta, boje ve Stalingradu, Gulag i holocaust. Velmi důležité je, že Grossman se přestal bát a psal tak, jak to cítil. Proto se zde objevuje sovětský antisemitismus i odlidštění totalitní moci, zvláště v armádě. Nelze než doporučit.
Kdo bude chtít číst tuto knihu, nechť si nejdříve přečte jiné Grossmanovo dílo, a sice Za Volhou není země. Život a osud totiž přímo navazuje na tuto knihu, je jejím druhým dílem. Tuto důležitou skutečnost nám totiž vydavatel zapomněl sdělit. Na přebalu knihy se píše kde co, ale taková marginálie tam není. Takže čtenář se pak zoufale plácá ve změti postav, kterých je tu bohužel poněkud více, než je zdrávo. Měl jsem chvílemi dojem, že tu vystupují snad všichni tehdejší obyvatelé Sovětského svazu. A bez znalosti prvního dílu je nejen velmi obtížné se v ději a vůbec vazbách mezi jednotlivými vystupujícími postavami vyznat, je to nemožné. Přesto, i při neúplném pochopení všech vztahů a osudů,musím uznat, že je to pozoruhodné čtení s řadou velmi zajímavých scén a úvah. Zároveň je to ovšem kniha ne úplně čtivá, je tu řada spíše dokumentárních scén, civilních výjevů bez většího dramatického náboje. Jako celek je to ale docela působivé dílo, byť jako vyloženě umělecká literatura má své rezervy. Autor není žádný vytříbený stylista, spíše reportér. Je to ale i jedna z knih, která pomůže více pochopit ruskou mentalitu, tedy jedna z knih, kterou lidé, kteří se o sobě domnívají, že vědí nejlépe, jak by to v Rusku mělo vypadat, evidentně nečetli. Je to zajímavý národ stíhaný v historii velmi těžkými ranami, s nimiž se zároveň velmi svérázným způsobem vypořádává. Pro nás, kteří přece jen jsme součástí trochu jiné "civilizace", to může být někdy až nepochopitelné. Ale je to tak.
Súhlasím s Flipperom, kniha mohla byť rozdelená na viac častí a nie takto poprehadzovane, hoci Grossman občas dáva na začiatku pokračovania indície o ktorý príbeh sa jedná. Čo mi vadilo: klasický neduh ruskej literatúry-chaos v menách (patronymá..atď) plus okato včlenený židovský aspekt do v podstate rýdzo ruskej tragédie s klasickými ruskými prvkami. Koniec nemastný neslaný. Oveľa viac som si užil Turgenevove "ľudové" diela. Nakoniec si ale zaslúži obdiv, že si niekto v Rusku dovolil niečo také napísať. 89 percent
Neviem či kniha "volne navazuje" na predchádzajúci, alebo sa len čitateľ rýchlo stráca v zmesi mien a dejov. Grossman bol isto skvelý vojak a jeho štýl je niekedy príliš vojenský. Napríklad on je vo vojenskej hierarchií ako ryba vo vode, pričom bežný čitateľ sa stráca. Niektoré deje (moskovskij a koncent. tábor, obliehanie domu 6/1) sú skvele napísané a nebyť iných rozvláčnych dejov )ako Krymov a jeho patálie, postup vosjk k Uralu, pochovávanie synov), román by bol niekde inde. Dej fyzika Šturma a niektoré kapitoly sú popretkávané úvahami o vojne, antisemitizme, filozofií o otázkach dobra a fyziky, no rovnako striedanie dejov je tu skôr na škodu. Práve takéto "zhubnňe úvahy" boli tŕňom v oku niekdajšieho červeného režimu, lebo tam sa pochybnosti nenostia. Každopádne isto nie kniha pre každého.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) ruská literatura válečné zločiny pronásledování bitva o Stalingrad (1942-1943) Velká vlastenecká válka perzekuce válečné oběti komunistický režim reportážní romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Život a osud |
| 1999 | Panta rhei |
| 1961 | Za Volhou není země |
| 2007 | Spisovatel ve válce: Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941 – 1945 |
| 1947 |  Stalingrad |
Mrzí mě to, ale po 150 str. jsem ji odložila, i když je to určitě dobrá kniha o 2. sv. válce. Strašně postav, různá místa, nikdy jsem nevěděla, kdo je kdo. Ještě to šlo, když to bylo o civilním obyvatelstvu, ale ve vojenským prostředí jsem byla ztracená. Ale snažila jsem se. Možná na ni ještě dojde.