Život elfů
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423551/bmid_zivot-elfu-u4B-423551.jpg
3
51
51
Byl večer a hustě sněžilo. Na vnějších schodech jedné burgundské farmy a u kostela v italských Abruzzách se našla dvě novorozená děvčátka. Jedna z nich dostala jméno Maria, druhá Clara. Obě siroty vyrůstají každá ve své zemi mezi venkovany a drsnými horaly, kteří je přijali za své. Neznají se, přesto je mezi nimi tajné pouto. A brzy je zřejmé jejich nadání i to, že nepochází z tohoto světa. Každá je svým vlastním způsobem spojená se světem elfů – světem umění, invence a tajemství – a obě mají schopnost naslouchat přírodě, která lidským životům dodává hloubku i krásu. Je tady však vážná hrozba, tíží lidský druh a pouze Maria a Clara mohou společnými silami zhatit plány zbloudilého elfa. Jakmile se obě dívenky spojí, bude je čekat dlouhá bitva… Množství nevšedních postav; nadčasový příběh o silách dobra a zla a dojímavé přemítání o síle přírody, hudby, umění, o vyprávění příběhů a lásce.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2019
,
Jota
Originální název:
La vie des elfes, 2015
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem první po pár kapitolách odložila. Ale poté, co jsem se k ní téměř po dvou měsících vrátila, jsem byla velmi příjemně překvapena a měla jsem pocit zadostiučinění myslíce si, že jsem rozlouskla lyrickou stavbu co zde převládá (nikoliv příběh) při některých částech jsem měla na krajíčku. Bylo to krásné...
Hodně zasněná kniha. Na konci knihy si říkám, zda ještě má příběh nějaké pokračování, něco by to ještě chtělo.
Větší hovadinu jsem nečetla. Styl psaní úplně debilní, autorka myšlenkami pořád někam odbíhá a celek pak působí jako cosi, co bez ladu a skladu vytahala z hlavy, vyblila na papír a poslala na tisk. Jakýsi děj se tak nějak na pozadí za vším tím zbytečným marastem odehrává, ale je to celé strašně nudné a nezajímavé. Autorka se plácá po zádech, jak vystudovala preštižní školu a učí filozofii, tak mám z toho spíš takový dojem, že se jednalo o pokus napsat děsně zahloubanou knížku s přerodnýma, úplně mozkojebnýma myšlenkama, jenže v celém tom procesu asi zapomněla na to, že aby byl někdo ochotný číst necelých 300 stran takových kokotin, je k tomu zapotřebí také zajímavý děj, který se nekoná. Vyjímkou je popis postav, který mi připadá strašně směšný a na úrovni třináctiletých holek, které vykreslují v jejich první povídce překrásnělou a předokonalenou hlavní postavu. Celek tedy hodnotím jako pseudointelektuální sračku a pro čtení vřele doporučuji lidem se sklony k masochismu.
Není to můj šálek čaje tento žánr. Přečetla jsem během dvou dnů, dalo se to, uklidňovalo mě to, jen nevím zda jsem vždy pochopila děj a posloupnost. Chvílemi jsem měla problem se vyznat zda se zrovna píše o Claře či Marii. Takové velmi oddychové, asi nejsem úplně cílová skupina čtenářů.
Ještě donedávna jsem si byla celkem jistá, že jsem schopná si přečíst s chutí prakticky cokoliv, co přede mě někdo postaví. Ovšem pak přišla Muriel Barberyová a postavila před můj čtenářský vkus tak bytelnou zeď, že ji prostě a jednoduše nejsem schopná jakkoliv překonat. Naprosto se míjím s jejím stylem (a to už i v S elegancí ježka), žádná kniha mě doposud tak silně nenudila a neuspávala a dočetla jsem jen s největším sebezapřením. A stejně jako několik lidí níže i já vlastně nemám ponětí, co jsem to vlastně četla.
Tisíc lidí tisíc chuti.Platí to i o knihách.
Pro mne to bylo zdlhave,místama nudné.Místama mě to nakoplo a něčím oslovilo.
Přímo až romantizované popisy.V postavách jsem se stracela.Knihu jsem dočetla horko těžko ale určitě nechci nikoho odradit.
Ten jazyk....ten jazyk byl naprosto kouzelný, slova mě tak hýčkala, plynula jak osvěžující voda z fontánky..... a přestože jsem nějak opomněla, že je to fantasy (a to téměř nečtu)....vlákalo mě to do svých podmanivých sítí a já se nechala lapit a unášet....
Nedočetla jsem. Táhlo se to od samého začátku, ztrácela jsem se v příběhu... Za mě bohužel ne :(
Upřímně řečeno nechápu zdejší mizerné hodnocení knihy. Asi ji vzali do ruky prozatím hlavně lidé, kteří od knihy žánru fantasy čekají úplně něco jiného. Já osobně jsem byl jednoduše okouzlen. Je to oslava přírody a umění, fantazie, tvořivosti, lásky a obětavosti. Psáno krásným, poetickým jazykem, evokujícím dojem malby nebo hudební skladby. Všechny charaktery jsou jedinečné a až na hlavního (a jediného konkrétního) záporného hrdinu jim člověk musí fandit a obdivovat je. Je víc než pravděpodobné, že tahle kniha byla míněna jako úvodní díl budoucí série, tak jen doufám, že ji autorka skutečně dokončí a že vyjde i u nás.
Vím, že ani Máchův Máj se moc lehce nečte, ale přesto v něm vysledujete děj již po několika stránkách. Tady trvalo strašně dlouho než se vůbec začalo něco dít a trochu to do sebe zapadat. Nerada se vzdávám, takže jsem knížku dočetla. Myšlenka je zajímavá, ale možná právě díky té zvláštní formě zapadne dříve než si probojuje cestu ke svým čtenářům. Nicméně musím ocenit nádherný květnatý jazyk, přírodní lyriku a hru se slovy.
Tuhle knihu jsem sice s utrpením tak nějak přelouskala, ale po celou dobu jsem neměla vůbec tušení, o čem to vlastně čtu. Jsem z tohoto díla nanejvýš zmatená. Nečetlo se to ani trochu dobře, kniha nedokázala udržovat mou pozornost, často jsem se ztrácela a neorientovala jsem se ani v postavách. Když se kniha jmenuje Život elfů, tak bych alespoň čekala, že to bude více o elfech, jenže o nich se něco málo dozvídáme až skoro ke konci knihy. Čekala jsem od toho úplně něco jiného... Je to jen samé kecání o ničem, vůbec mi to nedává smysl, nemá to prakticky žádný děj a navíc spousta věcí by tam ani nemusela být. No dobře, aspoň v poslední čtvrtině knihy je náznak jakéhosi děje, ale ani přesto mě kniha rozhodně nezaujala.
Právě teď jsem dočetla a přiznám, že právě teď moc nevím, co jsem to vlastně doopravdy četla a co si s těmi pocity počít. Poetická krása jazyka příběh určitě nepotlačovala, ale o čem přesně ten příběh byl... Je v něm všechno současně, zázrak, zemitá realita, láska, boj, hudba, víra... Všechno to víří kolem sebe a v sobě, právě tak jako ony popisované sněhové vločky. Nejspíš musím počkat, až se všechno ve mně usadí, abych to mohla uvidět.
Určitě doporučuji vám, kdo máte rádi poetické psaní.
Muriel Barberyová rozhodně nepíše knihy, které se čtou lehce. Nad jejími knihami prostě musíte přemýšlet. Když jsem četla knihu S elegancí ježka, měla jsem sto chutí knihu odložit, ale nakonec jsem byla moc ráda, že jsem to neudělala, s touto knihou jsem to měla stejné, prokousávala jsem se první třetinou, ale pak už to najednou dávalo smysl. Ta slovní zásoba, ten jazyk této knihy jsou neskutečné, není to kniha na jeden večer, ale rozhodně stojí za to.
Přiznám se, knihu jsem nedočetla. Zhruba v třetině knížky jsem zjistila, že nevím, co čtu. Proto hvězdičky dávat nebudu. Někomu, s duší poety a láskou k fantasy, kniha určitě sedne. Já jsem pouze milovnice fantasy.
O tom, co napíšu o této knížce, jsem přemýšlela skoro od začátku čtení.. Před chvílí jsem ji dočetla a me pocity jsou velice rozporuplné. Knížka měla naštěstí necelých 300 stran, ale pokud by měla být obsáhlejší, asi bych ji - ač to běžné nedělám - odložila.
V postavách jsem se ztrácela od začátku až do konce, z obsahu knihy si toho celkové moc nepamatuju, příběh a dej ano, ale na můj vkus je kniha z 80% plná popisů krajiny, pocitů a životů lidi, ktere pro samotný příběh nemají žádný zásadní smysl. U těchto pasáží jsem se pravidelně pristihovala, že vlastně vůbec nevnímám to, co čtu a myšlenkami poletuju kdo ví kde..
Jinak námět se mi líbil, dokázala bych si knihu představit zfilmovanou a určitě by mě bavila mnohem víc, protoze by se tam něco dělo..
Nebudu přidělovat hvězdičky, asi bych nebyla spravedlivá. Tahle knížka prostě nebyla napsána pro mě. Musím ale přiznat, že poetika jazyka je půvabná.
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 |  Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Kladem knihy je krásný poetický jazyk, který předkládá čtenáři obrazy v nesnadné formě. Proto myslím, že je to kniha vhodná převážně pro přemýšlivé mládí, jež ale zároveň už poznalo trpělivost.
Čtení ztěžují velmi malá písmena a hustý text, pro staršího člověka se pak čtení stává bojem neztratit se a přichází o schopnost porozumět. Domnívám se, že i to může být důvodem tak nízkého hodnocení.
Já jsem se v textu ztrácela. Předkládané obrazy mi nebyly vždycky jasné, od půlky jsem se cítila unavená. Pár dní jsem odpočala a pak teprve dočetla.