Život je ľahký, nerob si starosti
Agnès Martin-Lugand
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454688/bmid_zivot-je-lahky-nerob-si-starosti-JOY-454688.jpg
4
471
471
Šťastní lidé / Šťastní ľudia série
< 2. díl
Po návrate z Írska sa Diane rozhodla urobiť hrubú čiaru za búrlivým vzťahom s Edwardom a začať nový život v Paríži. S pomocou starého kamaráta Félixa oživila svoju útulnú literárnu kaviarničku, kde našla pokoj a dokonca aj nový vzťah. Olivier bol milý a pozorný, a najmä – chápal jej odmietanie ďalšieho dieťaťa. Nečakaná udalosť však zasiahla do jej života ako blesk a spálila všetky piliere jej istoty, ktoré si tak ťažko budovala. Nájde odvahu opäť všetko opustiť a vydať sa po novej ceste?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
La vie est facile, ne t'inquiète pas, 2015
více info...
Přidat komentář
Druhý díl se mi líbil asi srovnatelně s prvním, můj odhad, jak to dopadne, byl správný. Příběh mi asi nijak více neutkví, ale jako oddechovka dobré.
Druhá časť sa mi páčila. Bola som rada, že vlastne je, lebo som čakala ako sa príbeh skončí. Nie je to príbeh, ktorý budem čítať zasa znova, ale som rada, že som knihu čítala. V danom momente sa mi veľmi páčila a užívala som si každú stránku :)
První díl poslouchán jako audiokniha, což mě bavilo u tohoto typu literatury víc. Tohle jsem poctivě přečetla. Děj dobrý, prvoplánový a oddechový. I se to hezky četlo. Akorát teda postava si mě nezískala ani jedna. Každá byla nějak moc.... Edward moc drsnej, Abby moc hodná, Félix moc pařmen, Olivier moc nemastnej neslanej, Diane moc labilní (vážně, ta by měla vyhledat psychologa)... Ale něco na tom asi bylo, protože jsem to zhltla za dva večery.
Krásný příběh, musím říci, že jsem ho doslova zhltala. Chtěla jsem vědět, jak to s Diane dopadne. Tentokrát se děj odehrával napůl v Paříži a napůl v krásném Irsku a myslím, že hlavní hrdinka přišla na to, že šťastným lidem nestačí jen číst a pít kávu, ale potřebují znovu i žít, nejen přežívat. Četlo se mi moc krásně a přiznávám, že mi i slzička ukápla, což už se mi dlouho nestalo. Spisovatelku ode dneška řadím mezi oblíbené, píše kouzelné oddychové knihy.
Misanhanelojc, proč prosím kopírujete mé příspěvky, konkrétně první polovinu mého komentáře u knihy Lituji, čekají mě?? Zkopírovala a dala jste ho ke čtyřem knihám...(?)
Vždy ráda sáhnu po této francouzské autorce, její knihy se mi líbí. Krásně popisuje myšlenky a pocity daných postav, což bude asi také dáno její profesí. Příběh je příjemný a pohodový.
Kniha se mi líbila stejně tak, jako ostatní knihy této autorky. Některou jsem přečetla rychleji, některou pomaleji, ale naprostá spokojenost a většinou vždy s dobrým koncem
Musím přiznat, že druhý díl byl překvapivě o něco lepší než jednička. Postavy jsou vyzrálejší, a tak nějak sympatičtější, jejich jednání logičtější, děj zajímavější a celkově věrohodnější. Jen těch cigaret a líbání na skráň bohužel moc neubylo... :-)
Kdybych neměla dobré vychování, musela bych zvolat: "Diana je kr.....! Napřed uzlíček nervů a najednou kvůli chlapovi opustí jistotu klidného života. V dalším díle by si určitě v cizí zemi "užila štěstí".... Olivera mi je líto, ale byl to takový "podpantofelník" a ti nejsou zkrátka sexy. Diana nebyla zkrátka má "krevní skupina" a kniha (i první díl) mi vůbec nesedla.
Tak jsem se konečně dostala k druhému dílu a moc jsem si užila další část Dianina příběhu. Bylo to krásné a povedené pokračování, které se četlo skoro samo.
Taková jednohubka na odpoledne. Akorát jsem si nevšimla, že je to druhý díl,tak se musím poohlédnout v knihovně po prvním.
Druhý díl se mi líbil více, než ten první, nicméně se nejedná o knihy, k nimž bych se v budoucnu vracela.
První díl se mi líbil, proto jsem rychle sáhla i po druhém. Byl to dobrý nápad. Diane vyrostla a získala odvahu, kterou potřebovala ke štěstí. Stejně tak i autorka ve svém psaní pokročila a je to vidět.
Konec přirozeného smutku nespočívá v tom, že zapomeneme na toho, kdo už tady není, ale v tom, že ho dokážeme zařadit na správné místo dokončeného příběhu a plně se zapojíme do aktivní činnosti a věnujeme se plánům a tuzbam, které dávají životu smysl.
Počkej, až čas udělá své, neplač, poslouchej své srdce...
Člověk vždycky kráčí hlavou proti zdi.
Mile, smutné, ale šťastné zároveň.
Skvela kniha stejne jako prvni dil. Edward, ktery mi byl v prvnim dile desne otravny se v tomto dile nastesti zmenil aspon k trochu snesitelnejsimu. Koureni, ktere me desne rusilo v prvnim dile, tady ustoupilo. Hlavni zapletka - hrdinka se snazi poprat s tragickou udalosti, byla uplne perfektni. Vsechno mi paradne sedelo, vsechny pocity, stavy jsem hrdince verila. Bude to patrne tim, jakou pracovni zkusenost ma autorka.
Pokračování, které se mi líbilo o krapet víc, než díl první ač byl ještě stále zahalen cigaretovým dýmem.
Typický růžovoučký román pro ženy, proti prvnímu dílu ještě i o něco veselejší. Nicméně stále zahalen nadměrným kouřovým dýmem (opravdu je nutné psát na každé druhé stránce, jak si Diane musí jít zapálit?), nová postava Oliviera je naprosté sci-fi (aneb Pan naprosto zcela dokonalý) a ani Diane ve mě žádné zásadní emoce nevzbuzovala. Prostě nenáročné čtení, odhadnutelný děj, ale přesto si to lecjaká z nás ráda přečte (a třeba ne jednou), proč by taky ne :)
Tak tento díl se mi líbil více. Občas slzy v očích. Přišlo mi nefér ať by si vybrala jednoho nebo druhého. Nakonec se snad rozhodla správně.
Štítky knihy
moře a oceány fotografování láska Francie Irsko cestování venkov rodina vdovy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Šťastní lidé čtou a pijou kávu |
| 2016 |  Šťastní lidé mají snadný život |
| 2017 | Lituji, čekají mě |
| 2019 | Kapka štěstí v ranní kávě |
| 2018 | Štěstí mi uniká mezi prsty |
Děj už byl lepší než v první knize, ale stále mi tam vadilo, to jejich kouření...skoro na každé stránce ...