Život lidí, zvířat, rostlin, včel
Pavel Kolmačka
Soubor má stejně jako Kolmačkovy předchozí knížky (Moře, Wittgenstein bije žáka) několik částí (Život těla, Život ve dne v noci, Život nad kráterem, Život na pomezí, Les), jež se skládají z pásem, cyklů a samostatných básní. Převažují volné verše (občas je užit rým), vyskytují se zde i básně v próze. Žánrově je kniha velmi pestrá: lyrickou reflexi střídají hovory o snech, deníkové záznamy nebo zaslechnutá komunikace radioamatérů.... celý text
Přidat komentář
Opět výborná sbírka básní s lehce apokalyptickým laděním. Cosi hektického je v mnoha těch průzračných verších. Často jsou to jen nejasné obavy a úzkost z toho, co bují kolem nás. Jaký velkolepý Babylon chimérických představ to vytváříme a pro koho. Ale zároveň jsou pod tím civilizačním balastem stále ještě patrné přírodní cykly a ten život zvířat, rostlin, včel, který vnáší jakýsi klid, naději a víru, že tento život tady není nadarmo. Kolmačka je pokračovatelem silné tradice křesťanstvím ovlivněných básníků a jeho básně mají v lecčems blízko k mému oblíbenému Bohuslavu Reynkovi. Tou pokorou před přírodou, ale i jistou niternou expresivitou a tichou modlitbou k čemusi, co nás překračuje.
Kolmačkův opus magnum dovršen, tady není potřeba cokoliv škrtat, tady je děs a hrůza v přímém přenosu.
Autorovy další knížky
2023 | Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy |
2006 | Stopy za obzor |
2010 | Moře |
2014 | Wittgenstein bije žáka |
1998 | Viděl jsi, že jsi |
Pokud se nemýlím, tak mám za sebou svou úplně první sbírku básní od současného autora. Mám pocit, že budu muset ještě hodně čtenářsky vyrůst, abych dokázala docenit krásu lyriky, protože jsem prostě příběhová, Kolmačka se mě ale dotkl svými tématy, v nichž převládá fascinace přírodou a láska k vlastní rodině v kontrastu s trochu apokalyptickými vizemi budoucnosti.