Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy přehled
Pavel Kolmačka
Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy. Významnými účastníky tohoto času milosti se stávají zemřelí. Jejich tváře se dožadují, aby se o nich vyprávělo, a jejich hlasům, hlásícím se o slovo, je právě v tomto čase dopřáváno sluchu víc než jindy. Jednou z metafor, které román rozvíjí, je podobnost života a hudby, které „stojí na repeticích“. Pochopit své místo v životě pak znamená nahlédnout opakující se motivy, a dosáhnout tak proměny životního směřování od začarovaného kruhu ke svobodnému, tvůrčímu přijetí výchozích podmínek... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Kniha si ke mně našla cestu během vánočních svátků, i když první stránky jsem pročítal už v polovině prosince. Tematicky mi sedla přesně do přemýšlení o podobných věcech, jaké řeší hlavní hrdinové. Takový ten moment, kdy máte pocit, že ji máte číst přesně v tomto věku, v té životní etapě. Že to přišlo v pravou chvíli...v roli otce, v roli syna, v roli partnera...a tak si mohu brát nejen potěchu literární, krásnoliteraturní, ale také životní ponaučení, inspiraci k zamyšlení. Pro mě takový ten typ knihy, u kterého neřeším, jestli to baví, jestli to dává smysl, jestli to má nějaký dramatický oblouk, jestli to někam vede...prostě obrazy a melodie, každý si z nich vezme to své a já si vzal. Děkuji!
Jan Noha byl ryze pragmatický člověk, který po celý svůj život věřil ve vědu a odmítal vše mimo jasně stanovené mantinely prakticky vedeného života. Konec jeho života ovšem není vůbec veselý. Své poslední dny, poznamenané stařeckou demencí, tráví v zahradní chatě, kde se o něj stará jeho syn Alexej. Jeho očekávaná, přesto poměrně náhlá sm&t spustí v jeho nejbližším okolí vlnu mnohdy hluboko pohřbených vzpomínek. Nejen pro Alexeje a jeho sestru Kateřinu je konfrontace se sm&tí velmi bolestivá a těžko uchopitelná.
Jak už napovídá anotace, Canto Ostinato je kniha především o smrti a o různých způsobech vyrovnávání se s ní. Vyprávění sleduje několik různých postav, jejichž prostřednictvím ukazuje různé pohledy na život a na jeho konec. Některé postavy vnímají život čistě mechanicky, jako výsledek přírodních procesů, zatímco jiné ho chápou jako něco spirituálního. V knize nejde o konfrontaci těchto pohledů, nijak přímo je nehodnotí, spíše je čtenáři předkládá k vlastnímu zamyšlení. Poukazuje ovšem na určitou vyprázdněnost v současném vnímání života a smrti, která může vést k mnoha existenciálním krizím.
Pavel Kolmačka píše poměrně úsporným jazykem, věty jsou spíše krátké a nijak zvlášť popisné. Jsou to ale věty mnohdy velice silné. Autorovi stačí pár slov, aby ve čtenáři evokoval atmosféru a emoce probíhající scény. Vyprávění se soustředí hlavně na vnitřní pocity a myšlenky postav, čímž vytváří velice intimní a emotivní příběh o lidech, kteří jsou konfrontováni s vlastním životem a vlastní smrtelností. Kniha rozhodně není příjemným, pohodovým čtením. Zároveň se v ní ale nenachází jen temnota. Je v ní i světlo v podobě naděje a vyrovnání.
Canto Ostinato není nijak dějová kniha. Je to kniha spíše pocitová a myšlenková. Čtenářsky není nijak náročná, dle mého názoru je vlastně až překvapivě dobře čtivá. Vzhledem k zvolenému tématu a minimálnímu ději se ale jedná o dílo, které přiroste k srdci spíše menšímu počtu čtenářů. Pro mě se jedná o jednu z nejlepších českých knih za dlouhou dobu. Canto Ostinato je můj letošní skrytý literární poklad.
4/5
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2024 -
Státní cena za literaturu
Kniha Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 20x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 19x |
v Chystám se číst | 48x |
v Chci si koupit | 15x |
Autorovy další knížky
2023 | Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy |
2006 | Stopy za obzor |
2010 | Moře |
2014 | Wittgenstein bije žáka |
1998 | Viděl jsi, že jsi |
Pavel Kolmačka napsal mimořádnou prózu. Víc k tomu nelze dodávat, komu zarezonuje, ten se jí už nezbaví.
Z definice významu "rezonovat" vyjímám: "Něco, co si k srdci doopravdy vezmete. Co s Vámi bude v souladu. Bude Vám prospěšnější, než těch 999 před tím".