Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy diskuze
Pavel Kolmačka
Román je zarámován do šestnácti kapitol-dní, během nichž v přítomném čase umírá a je pohřben starý muž, doprovázen a zaopatřen svými dospělými dětmi. Tato situace v každém ze zúčastněných oživuje jejich nedávné i dávno minulé jednání a paměť na činy jejich vrstevníků, potomků a předků (ať už příbuzných, přátel či lidí, s kterými jenom nakrátko zkřížili cestu), z nichž vyrostly současné životní vztahy. Významnými účastníky tohoto času milosti se stávají zemřelí. Jejich tváře se dožadují, aby se o nich vyprávělo, a jejich hlasům, hlásícím se o slovo, je právě v tomto čase dopřáváno sluchu víc než jindy. Jednou z metafor, které román rozvíjí, je podobnost života a hudby, které „stojí na repeticích“. Pochopit své místo v životě pak znamená nahlédnout opakující se motivy, a dosáhnout tak proměny životního směřování od začarovaného kruhu ke svobodnému, tvůrčímu přijetí výchozích podmínek... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2023 | Canto ostinato: Listopad, prožitky blízké zimy |
2006 | Stopy za obzor |
2010 | Moře |
2014 | Wittgenstein bije žáka |
1998 | Viděl jsi, že jsi |
Pavel Kolmačka je pro mě objev roku mezi českými autory. Ten chlap mi dal! Knihu jsem dostal od kamarádky spíše náhodou. Víceméně pro její název. Sama o sobě je to nádherně provedená kniha co do formy (papír - nežloutnucí bezdřevý papír, font, design obálky, desky jsou dobré kvality. Je radost knihu držet v ruce). Obsah je síla: Na pozadí prožitku pár (pro hlavní postavy důležitých) týdnů autor vykresluje život v naší zemi v posledních 40-50 letech. Popisuje citlivě, zároveň ale bez okras. Čtení ve mě vyvolávalo krásné, někdy až vznešené pocity; text však nepůsobí pateticky. Z celku (na mě) sálá pokora a respekt k životu. Canto Ostinato Pavla Kolmačky na mě působí jako báseň v próze. Díky za ni.