Život lorda Byrona
André Maurois
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11638/bmid_zivot-lorda-byrona-VJr-11638.jpeg
4
52
52
Románová biografie britského romantického básníka George Gordona Byrona (1788 - 1824).
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1970 , Mladá frontaOriginální název:
Byron, 1930
více info...
Přidat komentář
Nemyslím si, že by Maurois mohl napsat něco, co by se nedalo číst, tudíž jsem se rád zakousl po Balzacovi i do Byrona. Příjemné uvěřitelné čtení.
Čtení, které mě bavilo od začátku do konce. Život lorda Byrona nebyl dlouhý, ale zato plně prožitý, byť si lord kolikrát stěžuje jak nešťastný je. Až jsem záviděl to období před 200 lety - po světě chodila zhruba 1 mld lidí a byli si vzácnější, lord nemá nouzi o milenky, ani se nesnaží, sám je uhrane svým kosým pohledem a samy mu padají do náruče, nakonec 9. přikázání znají úplně jinak. Knihu jsem poprvé krátce prolistoval - "občas nějaké verše, to bude asi životopis", odložil jsem ji že ji vrátím, pak jsem se k ní vrátil a začal číst a jsem rád za to. Je to 400 poctivých hustých stran a čte se to samo - respekt překladu od J. Zaorálka, dostalo se mi do ruk vydání z roku 1970 a po padesáti letech tu knihu přečetl první já, listy tuhé a některé ještě slepené. Určitě se k ní zase vrátím.
Od školních let jsem měla pocit, že je nutné si dílo lorda Byrona přečíst. Mezi básníky má neotřesitelné místo na Olympu, kam se podíváte, narážíte na odkazy na Childe Haroldovu pouť. Jenže kde ji vzít? Sáhla jsem místo ní po životopisu a dobře jsem udělala. Zjistila jsem, že básník rozhodně nebude moje krevní skupina, že se bez jeho veršů obejdu. Kniha A. Mauroise je tak chaotická, jak chaotický byl Byronův život, a patrně ani nemůže být jiná, pramenem je jen korespondence jeho a jeho současníků. Rozhodně plně uspokojila touhu vyplnit mezeru ve vědomostech, dílo lorda Byrona nechám v klidu spát.
André Maurois byl mistr: moudrý, zkušený člověk a jazykový virtuos.
„Život lorda Byrona" jsem četla několikrát a ještě ho několikrát číst budu. Poprvé jsem ho uzmula otci, který si ho neprozřetelně odložil na skříňku vedle vany; začetla jsem se a odmítla jsem mu ho vydat, když se po něm sháněl. To mi bylo třináct. Od té doby je pro mě Maurois synonymem dobré, ba nejlepší literatury. Vděčím mu za revoluční rozšíření svých dětských obzorů o literaturu a dějiny, které teď patří k mým nejmilovanějším oborům. A také za pochvalu od maturitní komise, které jsem nadšeně vykládala, jak se jmenoval Byronův bernardýn (Boatswain).
Bože, co všechno je v té knize! A jak krásně, jak mírně a aforisticky je to řečeno! Jak kultivovaný a velký byl Mauroisův duch! Jedna z nejlepších čtenářských zkušeností mého života. 100/100, lze-li hodnotit číslem.
* „Nebojí se všichni lidé smrti. Jedni se jí bojí, protože milují život, jiní proto, že se bojí života budoucího. Ale lidský život je boj velmi krušný a existují citlivé bytosti, uvědomující si nějaký vnitřní konflikt, z něhož není východisko, bytosti, jimž se smrt jeví jako vítaný odpočinek a klid. K těmto bytostem patřil také Byron."
* „Pro ty, kteří jako jediní dokáží utěšit ztrápené srdce, bývá zpravidla odměnou to, že ho jako jediní dobře znají."
Řadí se k nejlepším životopisům, které jsem četla. Byronova poezie byla poezie do neklidné doby a jeho život byl plný milostných skandálů, měl mnoho dluhů a bouřlivých výstřelků. A André Maurois o tom všem umí , velice poutavě a skvěle psát. Jsem ráda, že mám biografii ve své knihovně.
"Čím toužil být? Hamletem nebo Donem Quijotem? Věděl to on sám? Ještě stále vměšoval iluze dětských let do moudrosti, která dokonale znala skutečnost. Mnohdy si přával utvářet vesmír, a jindy rezignovaně pohlížel na jeho věčné, bláznivé kolotání."
Kniha, která se mi dostala do ruky tak nějak náhodou, a u které jsem se bála, abych se přece jenom vyprávěním o jediné osobě trochu nenudila, tak mě skutečně nadchla. Doporučuji všem životopisomilům, i když nejste zrovna milovníci básníků nebo tohoto období. Opravdu zajímavá osobnost se zajímavým životem. A dobře napsané.
"Ne, jenom jméno připomenu,
jím vzpomínán chci být či zapomenut..."
Vynikající básník, kniha pro mne byla poučením a umožnila mi udělat i vynikající projekt do školy, nejen náhlédnout do života lorda Byrona ale i pár zajímavých pasáží z jeho básní...
Lord Byron byl samozřejmě výjimečná osobnost. Kniha je poutavá hlavně těmi jeho proměnami a zvláštními myšlenkovými pochody. Jeho život byl plný všeho možného, až jsem se chvílemi v těch jeho eskapádách ztrácela. André Maurois napsal životopis lorda Byrona s velkým smyslem pro psychologii, čímž čtenář lépe nahlédne do duší postav. Velmi vhodný je pak chronologický přehled na konci knihy. A co je zvláštní, že jak Byronův otec, tak Byron sám a také i jeho dcery Ada a Medora zemřeli okolo šestatřicátého roku života. Vážně nějaké prokletí....?
Kdyby mi v hlavě nezněla jedna báseň z knihy Marťanská kronika a kdyby mi nightlybird neprozradil, že je to báseň lorda Byrona, vůbec bych si nevzpomněla, že jsem četla tento jeho životopis. Svět je plný náhod a co se týká komentáře, nemohu, než s erasehead souhlasit. Akorát mi teď vrtá hlavou, JAK se jmenovala Byronova sestra, kterou miloval. Augusta?
Divím se, že Byronův život dosud ještě nikdo nezfilmoval, to by musel být kasaštyk jak prasátko, neboť je v něm všechno, drama, romantika, intriky, tragédie, neštěstí, radost. Byron byl vskutku zvláštní postavou, primárně snad neoblíbenou a negativní, až snad prototyp Tarantinovského antihrdiny, na druhou stranu musím říct, že jsem mu v mnohém rozuměl, v mnohém s ním souzněl a v mnohém mu rozumím. Jeho povrchně misantropický vztah k lidem a náboženství je mi velmi blízký. Mauroisovi určitě patří dík za to, jak skvěle, čtivě a poutavě život a osudy tohoto básníka zpracoval. Vytvořil jeden z nejčtivějších, nejlepších a nejpohlcujících (ne-li nejčtivější, nejlepší a nejpohlcující) životopisů, co jsem kdy četl.
Štítky knihy
životopisy, biografie básníci spisovatelé angličtí spisovatelé
Autorovy další knížky
| 1998 |  Dějiny Anglie |
| 1994 | Dějiny Francie |
| 1963 | Život sira Alexandra Fleminga |
| 1939 | Dvě lásky Filipa Marcenata |
| 1979 | Životopis lorda Byrona |
Kultivovaná, zajímavá a faktograficky nesmírně zajímavá biografie, již shrnula ve své recenzi velmi pěkně JulianaH.
Tak snad jen několik slov...
Je fascinující sledoval, jak ostré barvy dávných skandálů vybledly během let do sépiova a kdysi skandální a šokující podrobnosti již vzbudí u současného čtenáře sotva více, než pozvednuté obočí.
Byron, tak jako mnozí další romantici z jeho generace (jejich literárním prototypem budiž Stendhalův slavný Julian Sorel) měl tu smůlu (či snad štěstí?), že se pro svůj temperament a touhy narodil buď přiliš brzy, nebo příliš pozdě.
Prožil svůj krátký tvůrčí život v restauračním bezčasí, kdy (parafrázuji disertaci mladého Marxe) "zašlo slunce veřejného zájmu" a zbyl jen blikavý plamen individuální revolty, kolem kterého jak můry létali Byron, Shelley a jejich souputníci, dokud se o něj nespálili..
Slavný dandy a básník, muž s tolika chybami a slabostmi přitom na samém konci života přeci jen dokázal svou velikost.
Přeci jen usiloval o něco vice, než oslňovat vytříběnými verši, ohromovat luciferskou krásou, množstvím milenek a skandálů a žít si přitom v zásadě pohodlný, přepychem a požitky naplněný život. Budiž Byronovi ke cti, že v britském parlamentu se svého času jako takřka jediný statečně zastal zubožené a bezprávné dělnické třídy, nad kterou jiní aritokraté tak leda štítivě křivili ústa a odtahovali se ve strachu - jakkoli neúspěšně a marně.
Nakonec po dlouhém čekání Slunce zdánlivě znova vyšlo, Řekové se začali zoufale bouřit proti brutálnímu tureckému útlaku.
A když už Byron konečně mohl ukázat "kým skutečně je a zač stojí", umírá předčasně, rozčarovaný, po dlouhém utrpení, bez peněz, beze slávy, nikoli v boji a s mečem v ruce jak tolik chtěl, ale na vyčerpávající horečku, v cizí zemi...