Život na ostro
Lenka Lanczová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/229365/zivot-na-ostro-Ex0-229365.jpg
4
408
408
Setkat se po osmi letech od maturity se všemi někdejšími spolužáky a spolužačkami by mohlo být fajn, kdyby drobná tmavovláska Veronika, hlavní hrdinka knihy, neměla pocit, že takřka všichni její přátelé jsou mnohem úspěšnější a v osobním i profesním životě spokojenější než ona. Veronice, které se nepodařilo dostat na vysněnou veterinu, nepřináší práce ve wellness hotelu žádné uspokojení, považuje ji za jakési provizorium. Stejně dočasné je i její bydlení v podnájmu u kamarádky a spokojená není ani v lásce, protože ta pravá se jí stále vyhýbá. Veronika by už chtěla začít žít svůj dospělý život „na ostro“ a bez všech nejistých provizorií – vdát se, mít rodinu, vlastní byt... Po srazu s gymnazisty a především po setkání s dávným idolem se zdá, že by se tohle všechno konečně mohlo změnit – a také se změní! Stačí, aby přeskočila jiskra, správně zafungovala chemie a Veronika najednou užívá života plnými doušky. Života, ve kterém není nouze o lásku, sny, touhy, štěstí, osudová setkání ani dramatické okamžiky.... celý text
Přidat komentář
Docela dobrá knížka. Prostě oddechovka. Jen hlavní hrdinka mě chováním po nehodě trochu štvala. Ale těžko soudit jak by se člověk v její situaci choval.
Tenhle příběh řadím mezi nejlepší od LL, které jsem zatím četla (a ještě Kapky rosy) člověk si uvědomí skoro až je pozdě, že žít na ostro musí každý den a ne pořád na něco čekat a odkládat. Otevřený konec mě trochu naštval, ale tak já mám jasno (Tibor to není)
Kniha rozdělená na dvě poloviny. První vyloženě sluníčková, pak přijde zlom – a děj pokračuje úplně jinak. Veronika byla typickou hrdinkou lanczovek, jen jí bylo o deset víc než těm z devadesátých let. Mrzel mě otevřený konec.
Mě knížka moc bavila, krásně se četla, ostatně jako každá knížka od této autorky :-)
Bavily se dvě čtenářky v naší knihovně a jedna z nich říká že Lancová je označována jako podřadná literatura. Tak jsem se podívala na hromádku knih, co si chci donést domů a přečíst a mezi nimi byla tato kniha. Sama jsem ji do fondu knihovny vybírala. A není to první kniha ,kterou jsem od autorky přečetla a jako oddechovku ji budu brát znovu .Přiznávám, že Sto roků samoty to není ale tu knihu mám už delší dobu rozečtenou a Život na ostro jsem přečetla rychle. První část je vhodná pro fanoušky Padesát odstínů šedi, té erotiky je tam opravdu hodně , a druhá je lepší,.civilnější , opravdovější , protože Maty je ten, po kterém ženy touží. Otevřený konec ? Co bych udělala já ? No, Piškot je jistý , tak že je jistý i ten, který na psy alergický není.
Teda... A jak to dopadlo??? (Upřímně doufám, že se k němu nevrátila....)
Od Lanczové mám přečtené (téměř - zbývá mi jedna) všechny knížky, takže vím, že otevřené závěry jsou u ní běžné. Ovšem při stylu jejího psaní v podstatě ze stejného okresu se vždy dozvíte aspoň náznakem, jak to dopadlo, protože se vám postavy míhají i v dalších knihách (např. zde profesorka Šímová).
Z toho vyplývá otázka... Kde je další kniha? :-D
Jinak kniha ničím nezklamala, stále se jedná o odpočinkovou literaturu, kterou zvládnete zhltnout klidně za jedno dvě odpoledne ;-)
No já nevím, je na tom poznat, že to píše paní, která už teenagery a dvacátníky moc nesleduje :) A navíc tohle byl pokus o fakt červenou knihovnu, snad nejvíc ze všech jejích knih, co si tak z puberty vybavuju. Hlavní hrdinka je šedá myš, která nemá žádný pořádný zájmy a bydlí v průchozí místnosti, ale zamiluje se do ní úspěšnej, bohatej, chytrej bývalej spolužák, kterej ji ve škole přehlížel. Je tam ale pak ten drsnej obrat, kterej ty růžové tři čtvrtiny knihy shodí. Jenže pak přijde další chlap, kterej má samozřejmě oči jen pro hlavní hrdinku Veroniku a nevidí napravo nalevo, ač ona se vyskytuje ve společnosti kamarádek - no dejme tomu, že se průměrné holce bez jakýchkoli ambicí obrátil najednou život natolik, že uhranula dvěma chlapům během pár měsíců. Je to ale celkově všechno strašně rychle prolítnutý, a kvůli tomu docela neosobní. Jestli chcete jednodušší oddechovou love story, tady je.
V první polovině mi to připomínalo Stmívání nebo 50 odstínu šedi (ona obyčejná, on dokonalý, jejich sex neuvěřitelně úžasný), v druhé polovině se to naštěstí začalo lámat do nějakého smysluplného děje.
Autorka opět nezklamala. Skvělé, skvělé, skvělé. Místy mi to sice přišlo naivní a přitažené za vlasy a ta přemíra sladkosti mi přišla neskutečná a lezla mi docela na nervy. Život takový skutečně není ani omylem, ale místy to bylo zase neskutečně dojemné. Prostě kniha plná citů a pocitů. Tato spisovatelka to prostě umí. Už od teenegerského věku ji mám moc ráda a moc ráda si ji jako oddechovou četbu přečtu i teď a to se nejspíš nezmění. Jediné co musím vytknout je ten otevřený konec, nesnáším otevřené konce.
Kniha byla velmi čtivá hlavně pasáže s Matym. Musím vzít však jednu hvězdičku za ten konec, dle mého názoru kniha nemá ukončeny dej a to mě docela vadí
Prima oddechové čtení. Hlavni aktérka je plus minus v mem veku, takze jsem se umela snadno vzit do urcitych situací. konec me ovsem trochu zklamal....
S touto knihou se dostavilo i nostalgické zavzpomínání na časy, kdy mi bylo náct a knihy L. Lanczové jsem hltala jednu za druhou. Po přečtení této, jedné z těch novějších, musím uznat, že autorka se stále drží toho, co skvěle umí. Přestože mě osobně příběh tolik nezaujal, jelikož autorky styl už mám za ta léta najetý a tudíž se to nevyhlo jisté předvídatelnosti, má kniha vše, co má správný dívčí román obsahovat. Bylo to pěkné zavzpomínání na léta minulá :-)
Po několika letech jsem do rukou opět vzala poslední knihu, kterou napsala úžasná autorka, která mě provázela vlastně celou pubertou - jinou jsem ani nechtěla, a která mi jako jediná chyběla z jejího úctyhodně dlouhého seznamu knih.
Ani nevím čím začít - Lanczová je prostě klasa. Koplo mě to zpět do let, kdy jsem jí aktivně a pravidelně četla - ten její jednoduchý a přitom výborný styl psaní. Popis prostých činností, přírody i nervy drásajácích pocitů.
Veronika mi byla sympatická, i když to už od začátku smrdělo naivitou - i přes věk hrdinky, až moc velkým štěstím a vyhlídkou na pohádkový happyend, tak se mi to líbilo, však jsem nevěřila, že štěstí potrvá věčně. A ono taky ne. Zvrat! Přišlo to opravdu nečekaně a ještě tak drasticky. Co se týče Tibora, dokážu si ho představit, ale rozhodně ne opět v tak dokonalém, bezchybném a happyendovém stavu. Některá jeho rozhodnutí, návrhy, atd. mi přišla dost přehnaná, unáhlená. (Zvlášť na tuhle moderní, uspěchanou a nezávaznou dobu.) Celkem mě dostal, jak se ale zachoval. Ano, chápu, muselo to být těžké - jak se k tomu vlastně postavit? Ale tohle? Zbabělé. Přesto, i tak ho chápu. -_-
Matyáš byl naprosto skvělej, toho si čtenář musí oblíbit ve vteřině a chtě nechtě, především při bližším poznání - nejen z vířivky! :D Dokonce jsem se smířila s Tiborovým pracovním působištěm a přála jsem Veronice jednoznačně Matyáše, ale sakra, co ten konec? Rozhodně nemohu tvrdit, že nám to spisovatelka ulehčila. Každý si to totiž může přebrat jinak, není to jednoznačné a to mě sejří. :D Buď další knihu v rámci pokračování anebo alespoň ještě pár stránek to chtělo. Tahle je z toho člověk napnutej jak kšanda a nic. Však - já moula, si posledních pár stránek prolistovala - každopádně to silně nečekané setkání mě dostalo, zvlášť po tom všem - kdo by to čekal? Nakonec akorát člověk potom neví, komu má pak fandit. :-/
A nesmím zapomenout na Báru - naprosto úžasně napsaná bytost. Co slovo, to perla. Nepřestávala jsem se smát. :D
Shrnu to: kniha se četla sama, opravdu poutavé vyprávění, nic nudného. Paní Lanczová je zaručená kvalita. Hold už to jméno něco znamená. :) Snad se po letech, kdy nic nevyšlo dočkám nějaké další knížky a doporučení je snad jasné, ne? :))
Příběh je byl prostě super!!!
S knihami od spisovatelky rostu, v pubertě jsem četla její romány o stejně starých dívkách. V tomto románu byla hlavní hrdinka opět stejně stará jako já.
Veroniku hodně obdivuji, to co zažila ona, bych já nerozdýchala. Vše vypadalo jako jedná krásná pohádka...
Verča je hrdinka, kterou obdivuji za její sílu, odhodlanost, za to, že se nevzdává.
Kdo mi lezl na nervy, byli Tiborovi rodiče. Strašně mě rozčilovali. Za to dvojčata Alan a Adam byla úžasná.
Po knížce jsem sáhla v knihovně v poněkud prapodivné náladě, proto jsem čekala nejhorší. Zas tak hrozné to nebylo, uznávám.
Začátek je děsivě nudný a nezáživný. Postavy, no... Moc mi k srdci nepřirostly. Piškot byl velmi vítaným rozptýlením mezi těmi všemi rozvrácenými vztahy.
Co mě mrzí asi nejvíc je, že se děj rozjel pořádně až poté, co dostal slovo Matyáš. Což je téměř na konci, tedy nic moc místa.
A konec? No, tipuji, že i kdyby knížka nabídla pokračování, bude to Twilight v bledě modrém. Proto prosím žádné pokračování. Budu předstírat, že si vybrala snad normálnějšího Matyáše, který necouval v rozhodujících chvílích a nestavěl se k některým událostem dosti prapodivně.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Těžká noc |
| 2014 | Život na ostro |
| 2013 | Dvakrát dospělá |
| 1997 | Znamení Blíženců |
| 2009 | Pošeptej po větru |
Veronika je milá a sympatická hlavní hrdinka, která má ráda zvířata. Potká muže svých snů a téměř vše je dokonalé. Věděla jsem, že v příběhu nastane nějaký zvrat, ale to co jim autorka přichystala, to jsem nečekala.