Život podle Lucie
Lucie van Koten
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385273/bmid_zivot-podle-lucie-HBV-385273.jpg
3
38
38
Krátce po maturitě se tahle rodačka z malé jihočeské vesnice vdává za holandského učitele a vědce, stěhuje se s ním do italské Florencie a doprovází ho napříč Evropou – Ruskem, Bulharskem, Gruzií… Do Čech se vrací sice zcestovalá a s dobrou angličtinou, ale zároveň neukotvená a plná touhy po požitcích svých vrstevníků. Krach manželství jí mění život, a tak hledá cesty, jak se uživit tím, co umí a co ji baví. Bohužel se však zamiluje do manipulátora, který si libuje v mnoha dalších volných vztazích. Nejhorší chvilky života přivádějí Lucii na Srí Lanku, kde jako dobrovolnice pomáhá potřebným. Po návratu ovšem schová kufr, nasadí podpatky a úsměv a běží do práce, pro kterou by jiné zabíjely. Protože minulost je třeba brát s humorem, přítomnost se sebeúctou, budoucnost s vděkem… a vždy u toho skvěle vypadat!... celý text
Přidat komentář
Lucii neznám. Líbilo se mi její vyprávění o vztahu s Holanďanem, jak ho sama nazývá. Ale jen z pohledu příběhu. Jinak je to kniha, která podle mě ani knihou být nebyla, jelikož nemá co nabídnout. Jako blogové články bych ji četla raději.
Lucii a její blog jsem poznala zřejmě krátce po samotném začátku blogování, soudě dle slov jí samotné i podle zdání, jako bych některé z podkapitol skutečně před dekádou četla přímo na blogu: trampoty ze základní školy, Honza a jejich nerozlučnost, seznámení s Holanďanem, zásnuby a svatba (OBOČÍ!!!), život v Itálii, cesty Evropou, paní Natalia a její komplimenty, práce v obchůdku s přírodní kosmetikou…
Na blog jsem narazila čirou náhodou, když jsem - tehdy jako čerstvá středoškolačka - hledala informace o ricinovém oleji. Blogů zaměřených na přírodní kosmetiku bylo žalostně málo, a ten Luciin se tedy nabídl docela sám. Přínosné informace a vtipný, svižný styl autorky ze mě udělaly věrnou čtenářku a nevyléčitelnou fanynku přírodní kosmetiky. S postupem času jsme se však „odcizily”; jejím příspěvkům jsem odrostla zřejmě podobně, jako Lucie sama odrostla Holanďanovi. Z Lucie se mezitím stala známá blogerka, z blogu obchodní značka a platforma pro reklamu, tak jako se z „obchůdku” s přírodní kosmetikou stal supermarket se zbožím, o jehož složení prodavačky nemají tušení.
Ke knížce mě přivedla náhoda nemenší - při čekání v knihovně se na mě z police usmívala známá tvář. Ihned jsem se knížky chopila a nelituji toho - příhody z dětství, dospívání a ze života s Holanďanem mi připomněly doby vlastního mládí, kdy jsem hltala každý nový příspěvek na blogu dívky, kterou jsem považovala za světoběžnici; kapitolky z pozdějšího bytí (o rozchodu, rozvodu, o nových vztazích, dobrovolnictví…) mi pak daly nahlédnout do života, který zde autorka reviduje dost možná i sama pro sebe. Tam už jsem se, v řadě témat, jednoduše nechytala. Nedávalo - a nedává - mi smysl, že žena, která strávila část života po boku ekonoma ověnčeného tituly, pozbyde veškerého sebevědomí ve společnosti člověka, který za vrchol umění považuje díla Terryho Pratchetta a postavy z marvelovských komiksů, ale… nežila jsem tenhle život, takže nemám co mudrovat. Alespoň že kabelky zůstaly. Budiž Lucii útěchou, že v případě dalšího zájmu o géniální znalce Zeměplochy a Marvel Comics, kteří pronikají do tajů Photoshopu, stačí navštívit libovolnou základní školu - na druhém stupni je to jeden génius vedle druhého.
I dnes - stejně jako před deseti lety - si však myslím, že Lucie je příjemný člověk a kamarádka, kterou by si v životě přála každá žena; a věřím že útlá knížka příjemně ukrátí čas v nejednom karanténním odpoledni.
Knihu jsem si vybrala z toho důvodu, že ráda čtu vyprávění českých autorů o jejich životě v zahraničí, přičemž tato kniha dle anotace slibovala opravdu pestré cestovatelské zážitky. Bohužel musím říct, že mě tato kniha moc nenadchla, a to nejen kvůli tomu, že cestování spojené s poznáváním cizích zemí, kultur, historie, zvyků a obyvatel, zde bylo pouze okrajovým tématem a kniha byla spíše pouze vyprávěním Lucie o jejím životě a zejména vztazích.
Na začátku knihy jsou zařazeny kapitoly z autorčina dětství, které co se počtu stran týká zabírají významný kus knihy, a byť se tváří rádoby úsměvně, tak často postrádají pointu, vyústění či význam pro celou knihu a člověk mnohdy neví proč je má vlastně číst. Poté už následuje nejočekávanější část a hlavní tahák knihy, a sice seznámení, vztah a život s jejím až božsky opěvovaným holanďanem, kterého popisuje jako toho nejúžasnějšího muže v celém vesmíru, pak ale absolutně nechápete proč se s ním vlastně rozvedla... poněvadž to, že je starší a s tím se pojí celková jeho osobnost, zkušenosti, vědomosti a styl života, věděla autorka už na samém začátku vztahu a velice jí to imponovalo, a její důvody k rozchodu jsou tudíž posléze zcela malicherné, pokud nějaké ovšem v knize vůbec najdete.
Následuje část knihy věnovaná jejímu novému příteli, kterého pro změnu popisuje jako toho největšího manipulátora, agresora, prospěcháře, sukničkáře a bohéma na světě... zde Vás to tedy přivádí k dalšímu absolutnímu nepochopení, a sice proč v tomto vztahu setrvávala? Vzhledem k vyobrazení až pekelného tyrana a popisování zážitků s ním Vám to přijde naprosto hloupé... no a když už autorka konečně tento nezdravý vztah ukončí a čtenář si po těchto trýznivých kapitolách může konečně oddychnout, přijde zase něco úplně jiného v podobě jejího odjezdu na Srí Lanku, kde se záchranou světa snaží vlastně zachránit i sebe. Tyto kapitoly jsou ale zajímavé jako pohled na odvrácenou tvář světa a zkušenosti tím získané.
Přesto všechno musím říct, že kniha nebyla úplně špatná, četla se dobře, byť na mě působila celkově velmi nesourodě, místy vlažně a nebyla tím čím slibovala. Musím však ocenit autorčinu odvahu vyprávět svůj životní příběh a její působení a osvětu ve světě přírodní kosmetiky, kdy se tak konečně osvobodila od závislosti na mužích a stala svébytnou nezávislou ženou jdoucí si za svým cílem a životem.
Kniha se mi libila, bavila me, mozna i proto, ze jsme si s autorkou v nekterych vecech evidentne podobne (vztah k telocviku, rizeni auta atd.), je to takove hodne oddechove cteni, ale proc ne?
Luciin blog a její příspěvky sem tam čtu již asi dva roky, tak jsem byla zvědavá na vydání jejích příběhů v knižní podobě. No upřímně žádná sláva, prostě průměrná autobiografie. Něco bylo zajímavého, něco méně - nejvíce mě bavily popisy života v zahraničí a naopak mě docela zklamala ta "těžká" část, kdy Lucka žila v nezdravém vztahu a trpěla depresemi. Netuším, ale u téhle části mě to prostě nevzalo za srdce. Ale jako krátká "oddychovka" to bylo docela fajn.
Dle komentářů jsem od knihy zase tak moc nečekala,autorčin blog neznám,ale kniha se četla dobře..jenom jsem nepochopila proč žila s Richardem,navíc docela dlouho..a naopak mě zaujalo téma Srí Lanka a její pobyt tam,určitě zajímavá zkušenost..
Lucia je vtipná mladá žena, o ktorej som si neviem prečo myslela, že je staršia vzhľadom na to, že jej blog som čítala ešte predtým ako bol známy a na základe jej príhod som si myslela, že toho zažila veľmi veľa, to znamená, že inak by to nestíhala, ak by nebola aj staršou. Ale opak je pravdou- po knihy si myslím, že sme s Luciou rovesníčky.
Čo o knihe- klasická fabulácia deja takýchto sebareflexívnych životopisov- veľmi vtipný začiatok, priam ideálne detstvo s jemne bláznivou rodinkou, potom veľká láska, pre istotu dve lásky, veľké emócie, rozchody, odchody/príchody až nalezenie svojho zenu natoľko, že teraz môže vydať knižku a rozdávať rady ako do života.
Presne tak to bolo aj s čítaním, kým ma začiatok bavil, tak po druhej polovici knihy som mala pocit tlačenia na pílu. A možno mi len nebolo sympatické konanie autorky... Kto vie. Kniha na oddych, na dovolenku.
Mám ráda autorčin blog, proto jsem v knihovně po knížce sáhla bez váhání, ale už po prvních stránkách jsem začala přemýšlet, proč to vlastně čtu. Stručný vypravěčský styl, jakkoliv zábavný, který mi vyhovuje na internetu se mi do knížky najednou nehodil, dětské příhody mi připadaly vlastně o ničem, často s přeskakováním tam a zpět nebo nečekaně zkráceným koncem - celkově vhodné spíš na zavzpomínání mezi kamarády z dětství než na sepsání pro neznámé čtenáře. I druhá část by se dala zkrátit do několika vět, které jsem navíc už četla v blogu, teprve "temnější" závěrečná třetina přinesla nějaké překvapení, snad i možnost vcítění nebo inspiraci. Zůstal ve mně dojem, že na knížku bylo ještě brzy, chtělo to "nasbírat" víc materiálu, ať už zážitků nebo myšlenek, aby nebyla knížka jen slepencem natažených blogových příspěvků.
Autorčin blog jsem znala o to víc překvapenější jsem byla velmi osobní zpovědí, nikdy by mě nenapadlo čím si prošla, ti kdo knihu četli určitě vědí, kterou část mám na mysli. Krom mrazivějšich pasáží nechybí vtip, lehká ironie a sebeironie, kvůli kterým se na blog vracím. Děkuji a přeji hodně štěstí!
Příjemná knížka, u které se zasmějete, ale taky vás přinutí trochu se zamyslet nad vlastním životem. Rozhodně doporučuji i těm, kdo Luciin blog neznají.
Život podle Lucie
Když jsem to četla, bavilo mě to. Ale šlo to bohužel odnikud nikam, proto nižší hodnocení - prostě forma blogových příspěvků tomu sluší víc :)