Život podle Lucie přehled

21.10.2020

Lucii a její blog jsem poznala zřejmě krátce po samotném začátku blogování, soudě dle slov jí samotné i podle zdání, jako bych některé z podkapitol skutečně před dekádou četla přímo na blogu: trampoty ze základní školy, Honza a jejich nerozlučnost, seznámení s Holanďanem, zásnuby a svatba (OBOČÍ!!!), život v Itálii, cesty Evropou, paní Natalia a její komplimenty, práce v obchůdku s přírodní kosmetikou…
Na blog jsem narazila čirou náhodou, když jsem - tehdy jako čerstvá středoškolačka - hledala informace o ricinovém oleji. Blogů zaměřených na přírodní kosmetiku bylo žalostně málo, a ten Luciin se tedy nabídl docela sám. Přínosné informace a vtipný, svižný styl autorky ze mě udělaly věrnou čtenářku a nevyléčitelnou fanynku přírodní kosmetiky. S postupem času jsme se však „odcizily”; jejím příspěvkům jsem odrostla zřejmě podobně, jako Lucie sama odrostla Holanďanovi. Z Lucie se mezitím stala známá blogerka, z blogu obchodní značka a platforma pro reklamu, tak jako se z „obchůdku” s přírodní kosmetikou stal supermarket se zbožím, o jehož složení prodavačky nemají tušení.
Ke knížce mě přivedla náhoda nemenší - při čekání v knihovně se na mě z police usmívala známá tvář. Ihned jsem se knížky chopila a nelituji toho - příhody z dětství, dospívání a ze života s Holanďanem mi připomněly doby vlastního mládí, kdy jsem hltala každý nový příspěvek na blogu dívky, kterou jsem považovala za světoběžnici; kapitolky z pozdějšího bytí (o rozchodu, rozvodu, o nových vztazích, dobrovolnictví…) mi pak daly nahlédnout do života, který zde autorka reviduje dost možná i sama pro sebe. Tam už jsem se, v řadě témat, jednoduše nechytala. Nedávalo - a nedává - mi smysl, že žena, která strávila část života po boku ekonoma ověnčeného tituly, pozbyde veškerého sebevědomí ve společnosti člověka, který za vrchol umění považuje díla Terryho Pratchetta a postavy z marvelovských komiksů, ale… nežila jsem tenhle život, takže nemám co mudrovat. Alespoň že kabelky zůstaly. Budiž Lucii útěchou, že v případě dalšího zájmu o géniální znalce Zeměplochy a Marvel Comics, kteří pronikají do tajů Photoshopu, stačí navštívit libovolnou základní školu - na druhém stupni je to jeden génius vedle druhého.
I dnes - stejně jako před deseti lety - si však myslím, že Lucie je příjemný člověk a kamarádka, kterou by si v životě přála každá žena; a věřím že útlá knížka příjemně ukrátí čas v nejednom karanténním odpoledni.