Život před sebou

Predtým ako napíšem o knihe, odporúčam každému prečítať životopis autora, Romaina Garyho, alebo teda Émila Ajara, pretože ten mal priam románový život a možno by bolo zaujímavé prečítať aj o ňom nejaký beletrizovaný životopis..

Ale teda ku knihe, príbeh je "čarovný" aj napriek jeho krutosti, ale keďže román sa odohráva z perspektívy malého Moma, tak nám aj tie časti s ľudskou zlobou prídu také menej boľavé, akoby ich rozprávala dospelá postava. Momo má naozaj svojský pohľad na svet a väčšinu vecí si vysvetľuje po svojom, niekedy som mala pocit, že chudák chlapec vidí svet presne tak ako je, ale snaží sa tam vniesť svoj pohľad, aby ten svet ho až tak nebolel (napríklad ako sa stavia k svojim rodičom a pod.). Krehký vzťah medzi Ruženkou a Momom sa podarilo autorovi naozaj skvelo zachytiť aj v takejto útlej knihe a snáď literárna postava Moma má pred sebou nádej na lepší život.

P.s. Nedávno zverejnili na Netflixe aj film so Sophiou Loren na námet tejto knihy- je to zasadené do súčasnosti, avšak knižnej predlohe sa nemôže rovnať.

Momo a paní Růženka, dvě hlavní postavy této velice zajímavé knihy.
Za mne - Žádné dítě by nemělo žít bez rodičů, zažívat hlad, bolest a utrpení. Dětství by mělo být plné lásky, her a radostí.

Takový trochu neobyčejný příběh láskyplného vztahu. Hezké to bylo.

Láska a soucit si nevybírají prostředí, rasu ani vyznání. Vyprávění malého Moma o životě, který vede a lidech kolem něj. Smutný, ale láskyplný příběh. Posloucháno jako četba na pokračování na Českém rozhlasu a moc chválím zpracování.

Velice působivá kniha o netypickém chlapci, který postupně dospívá a má ještě život před sebou (ale jaký?). Vychovává ho v jakémsi neoficiálním, bytovém sirotčinci, kam odkládají na výchovu a hlídání své potomky prostitutky, stárnoucí Růženka, která se postupně ocitá na samém konci svého života a pak těžce onemocní. Román vypráví zejména o vztahu obětavé chůvy a sirotka a o jejich vzájemném opatrovávání. Mohamed je na ní zpočátku odkázaný, pak spíše ona na něho. Stará se o ně průběžně postarší lékař, narkoman. Jediná postava není harmonická, ale je to psané hlavně mezi řádky. Podle vyprávění z úhlu Mohameda se zdá, jako by byl zdejší život víc jednodušší, světlejší a neutrápený.
Sirotek Mohamed si umí poradit a nějak se protloukat životem, snaží se nepropadat malomyslnosti, být nad věcí, je poměrně sebejistý, je ovšem zvláštní a jiný. Komunita sousedů a lidí z pochybné francouzské čtvrti plné pasáků, prostitutek a jiných chudých lidí na okraji ho přijala mezi sebe, brali ho, jaký je. V této čtvrti panovala v jistém ohledu sounáležitost. Chvilkami úsměvné. Konec je hodně dojemný.

Krásná kniha a asi jedna z nejlepších, co jsem za poslední rok četla. Velmi se mi líbí, že není psána z klasického evropského-křesťanského hlediska, ale pojímá muslimsko-židovskou tématiku velmi neotřelým způsobem. Téma knihy je křehké a dojemné, ale díky osobitému a velmi břitkému humoru to nepůsobí kýčovitě. A některé promluvy postav by se mohly tesat do zlata. Momovi i paní Růžence jsem moc fandila a přemýšlím, že si knihu pořídím i do knihovničky. I přes veškerou chandru, kterou postavy zažívají, je kniha především o lásce a naději,

I v největší životní bídě je možné najít lásku a dobré srdce. Dojemný příběh.

Kniha plná veľmi silných kontrastov a protichodných pocitov. Moderné veľkomesto vs mimosystémové útočisko ľudí na okraji spoločnosti. Bizarná zmeska individuí vs srdečnosť, ktorú by ste v podobných spoločenstvách zrejme nehľadali. Krutá realita vs všadeprítomný humor. A to všetko očami neplnoletého chlapca, ktorý toho zažil viac, než niektorí dospelí za celý svoj život. Silný, veľmi intenzívny zážitok.

zvláštní smutná kniha

Místy krásný a místy vtipný popis hodně drsné reality života lidí v Paříži šedesátých sedmdesátých let.

Dojemné, syrové i místy humorné vyprávění jednoho výrostka, jehož domovem jsou ulice plné prostitutek, jejich pasáků i jiných existencí z okraje společnosti.
Svéráznému Momovi jsem držel palce a přál mu, aby se na něj konečně usmálo štěstí a ze všech svízelných situací vyvázl bez úhony.
Za perfektní považuji, jak autor vystihl chlapcovo myšlení - předčasná vyspělost, typická pro děti ulice, se tu tříštila s naivitou.
"Bez lásky to nejde."

V atmosféře rostoucí rasové, náboženské a národnostní nesnášenlivosti, u nás (zatím) ventilované spíše slovně než činy, mi dobře padlo přečíst si tento příběh. Tragický i komický, krutý i laskavý, vtipný i vulgární příběh z prostředí natolik promíchaného, že druhé takové jen tak v literatuře nenajdeme: Židé, Arabové, Francouzi, Senegalec, Tunisan, Jugoslávci, kurvy, pasáci, transvestité, metaři, lékaři, popeláři, hokynáři, stěhováci, herečky .... rvou se se životem, jak jen to jde. Jsou si vzájemně hrozbou i oporou. V zemi, která "liberté" proslavila jak žádná jiná, žijí nesvobodně - v umělém ghetu daném pozicí na té nejnižší příčce společenské úrovně. Řeklo by se - chátra. A přesto je to příběh lásky, oddanosti, soucitu. Doslova "nesmrtelné" výroky malého Moma mi chvílemi připomínaly naši Helenku Součkovou, která se však literárně narodila až 20 let po něm. Dospívající Mohamed, který má svůj život před sebou, mě okouzlil.

Život před sebou. Tak to byla opravdu skvělá kniha. Malý Momo nám vypráví svůj příběh, který je velmi zajímavý, vtipný, smutný, závažný. Hlavní hrdina Momo je totiž dítě pařížské prostitutky, která ho odložila do výchovy k staré židovce Růžence, která vede tajnou školku pro děti prostitutek. Růženka před dávnou dobou patřila také k prostitutkám, ale pověsila řemeslo na hřebík a stará se o děti, ale začíná stárnout, děti pomalu odcházejí a zůstává jen Momo. Kniha je občas i mírně přisprostlá, ale vůbec mě to nevadilo. Přečetl jsem to jedním dechem. Opět musím konstatovat, že Pestrá řada mě zatím nikdy nezklamala.

Tak tahle kniha mě bavila moc byla plná hlubokých myšlenek a přitom velmi zábavná a někdy velmi vtipná

Moc milá knížka.

Krásná kniha, plná hluboké oběti Růženky pro opuštěné děti. Navíc napsaná fakt skvělým stylem, takže vás chytne a nepustí. Jednoznačně doporučuji. Bude vás to bavit a zároveň i dojímat.

Romai Gary jako jediný získal Goncourtovu cenu dvakrát, ta se uděluje pouze jednou. Podruhé jako pseudonym Émile Ajar za Život před sebou. Jeho identita byla odhalena až po smrti v jeho dopise na rozloučenou.
Krásná, nostalgická kniha Příslib úsvitu je bolavě sentimentální, ale zároveň skvostně humorná, retrospektivně se v ní Gary vrací k poutům mateřské lásky i k vlastním životním prohrám.
Skvěle načetl pro Český rozhlas Igor Bareš..

Přišlo mi ze začátku, že je to autobiografické dílo (ale nejspíše to bylo tou přesvědčivou ICH formou). malinko mi v tom příběhu něco chybělo. Čekala jsem, že až paní Růženka umře, konečně dojde k vyvrcholení děje A NĚCO SE STANE! Ale ono nic...Takže pointa je jinde, než ji zase hledám já.
Tuhle knížku jsem dočetla kvůli spoustě jednoduchých, ale tak bolestivě pravdivých mouder a myšlenek, kterými se to jen hemžilo. Napadlo mě, že je to taková miniverze bídníků. Dělal to ta Francie, společenské vrstvy a náboženská rozmanitost.
Občas jsem až moc soucítila s paní Růženkou. Žena, která na světě zůstala dočista sama s dětma prostitutek. Smutné.

Tragikomedický příběh z prostředí společenské spodiny v jedné z pařížských čtvrtí očima a mluvou malého chlapce, který toho už hodně zažil. Po jazykové stránce je kniha tak neotřelá, že si u několika pasáží vůbec nejsem jistá, jestli jsem je pochopila správně... Prostředí je zajímavé a příběh vůbec není špatný, ale kniha mi nějak celkově nesedla, asi jsem se nedokázala dostat tak úplně "pod povrch." Kdybych mohla, hodnotím 3,5 hvězdičky.