Život s krajtou
Émile Ajar (p)
Marné hledání lásky, touha po sblížení s lidmi, po přátelství, úzkost a strach ze samoty jsou hlavní náplní tohoto vyjímečného, myšlenkově hlubokého, originálního a čtenářsky náročného díla. Soužití bezvýznamného pařížského úředníčka s krajtou je - ač zarámováno do humorných situací - hořké vyprávění o hluboké osamocenosti člověka uprostřed velkoměsta.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1984 , PráceOriginální název:
Gros-Calin, 1974
více info...
Přidat komentář
Svou touhu po dotyku, vřelosti a něze blízkého kontaktu řeší pařížský statistik Cousin svérázně, obtáčivým domácím mazlíkem. Nadsázka, bizarní humor, hodně založený na naprosto mimoběžné komunikaci s okolím a iracionální logice, díky níž je Cousin schopen myšlenkových veletočů "k obrazu svému" ... v kombinaci s neskrývanou osamělostí, úzkostí a neschopností navázat nějaký osobnější vztah. A je to kombinace vtipná a zoufale svíravá zároveň.
Stylisticky je to kniha klikatá a odbíhavá, v níž není nijak těžké se chvílemi ztratit. Čtenář se musí přizpůsobit, protože záměrem je, aby se v ní krajta cítila dobře:
"Znamená to jen, že se v tomto pojednání přizpůsobuji přirozenému chování krajt, abych se dostal líp na tělo svému tématu. Krajta se nepohybuje rovně, ale svíjí se, dělá kličky a spirály, stáčí se a hned zase roztáčí, dělá přitom někdy prstýnky a opravdové uzly, takže je tu třeba postupovat se sympatií a pochopením. Musí se prostě na těchto stránkách cítit jako doma."
Tuhle knihu jsem jednu dobu četla tak nepřetržitě, že bych ji asi byla schopna prostě odrecitovat celou nazpaměť. geniálně hořké, sebeironické - věci, které jsou smutné jsou napsány tak, že se tomu upřímně zasmějete a nejstrašnější na tom je, že je to víceméně autobiografické, prostě je to pravda. Pokud si přečtete autorův životopis, zjistíte, že slečna Dreyfusová existovala, scéna, kdy na svou lásku čeká marně na schodech s fialkami ve sklence vody, se odehrála...
Moc dobrá kniha. Na povrchu s lehkou nadsázkou, humorem a zlehčováním, v hloubi se smutkem a nevyplněnou touhou, hledá člověk ve městě blízkost, aniž by musel při tom ztrácet tvář a důstojnost. Jde o další vnor do duše autora, který jak píše v románu Příslib úsvitu, byl zoufale sám. Díky osudu a zejména díky otřesné hloubce lásky své laskavé matky, která ho zdemolovala.
Tahle knížka mě provázela několika lety na gymnáziu. Sice nežiju a nežila jsem v několikamiliónovém městě jako hlavní hrdina, ale sama se cítím velmi často. Daroval mi ji přítel, dost zvláštní, a zřejmě mi tím chtěl o sobě něco sdělit. Ano, zasmějete se, ale je to takové smutné zasmání. Někdo má holt psa, jiný krajtu. Někdo nežije pro nic, jen tak přežívá, a někdo žije pro představu, sen, který se může splnit, i když by to málokdo čekal.
Kniha má dva rozměry. Krom toho humoristického, který vás několikrát donutí k výbuchu smíchu, má ještě druhý rozměr, podpovrchový. Ta osamocenost hlavního hrdiny na vás tryská ze stránek tak, že máte pocit, že se takový život snad ani nedá vydržet. Litujete ho a uvědomujete si o to silněji, jaké štěstí máte, když nejste sami, když máte aspoň někoho. Velmi pěkná knížka, těžká, ale pěkná.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Život před sebou |
| 2018 |  Světlo ženy |
| 1986 | Příslib úsvitu |
| 1984 | Život s krajtou |
| 1984 | Soukromá linka důvěry |
Špatná volba pro otce dvou dospělých dcer. Je to pro ty 30 + leté voženílky, co marně hledjí vztah, lásku a potomky:-)