Život sira Alexandra Fleminga
André Maurois
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71362/mid_zivot-sira-alexandra-fleminga-Q6f-71362.jpg
5
59
59
Životopis slavného lékaře, objevitele penicilinu, nositele Nobelovy ceny. Zajímavě, ba napínavě líčí lékařské převraty 20. století a zároveň přibližuje život dosti skromného a „obyčejného“ člověka A. Fleminga.
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1963 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
La vie de sir Alexander Fleming, 1959
více info...
Přidat komentář
Objev penicilinu má historii vytrvalostního běhu na dlouhou trať. Fleming byl bezesporu osobností a je zajímavé, že jeho laskavost koresponduje s povahou S. Freuda. Jeho obětavost neznala mezí a musela přijít světová válka, ve které byly jeho objevy konečně uvedeny v praktické medicíně. Zachránil mnoho životů. Pocházel z prostých poměrů a životem procházel i díky šťastným náhodám. Ale štěstí přeje připraveným. Pracoval neúnavně a stále věřil svému penicilínu, i když ho neuměl vyrobit pro praktické užití.
Jedná se o velice zajímavý životopis sira Alexandra Fleminga, slavného lékaře a objevitele penicilinu. Tuto knihu napsal a Flemingův život krásné popsal francouzský historik André Maurois. Jedná se asi o jednu z nejvíce vzorovějších prací pro historiografické odvětví dějiny medicíny.
Život A. Fleminga byl rozhodně zajímavý, ovšem tato kniha je pro mne spíše odrazový můstek a jdu pátrat po nějaké jiné o jeho osobě, neb styl mi moc nesedl a chvílemi jsem se tou útlou knížkou prokousávala opravdu pomalu.
Nečetl jsem ani zdaleka všechny životopisy z pera tohoto skvělého autora, ale ať to byla biografie Dumase, Balzaca, Turgeněva, Huga nebo nyní Fleminga, pokaždé dokázal Maurois vykreslit hlavního hrdinu jako Mirka Dušína, kterého prostě musíte mít rádi.
Jsem docela rád, že se Maurois nikdy nepustil do životopisu Hitlera, Stalina nebo jiných lidských zrůd.
Mně to strašně bavilo, ale zároveň mi přišlo až nepřirozené, aby byl někdo tak dokonalý, jak je zde vykreslován Fleming. Vědec, to má být (dle ideálu v mysli lidí) člověk, který neuvidí své děti růst, protože se zřídkakdy dostane domů. Fleming měl to štěstí, že se naučil pracovat rychle a tak se občas dostal i na zahrádku. Z laboratoře ho vynesli nohama napřed (tedy skoro) a to je náš vzor pro přírodovědce i doktory medicíny dodnes. Ale, ať byla realita jakákoliv, jeho objev byl zásadní pro každého. Člověk už je na dostupnost antibiotik tak zvyklý, že si to ani neuvědomuje, ale kdo z nás nemá v nejbližším okolí někoho, kdo by bez nich pravděpodobně nepřežil? Chápu, že se na Fleminga přišly v Řecku podívat i staré babky, které mu nerozuměly ani slovo. Šly se podívat na doktora, který svou prací zachraňuje životy, i když je sám skoro 70 let po smrti. Takový se nevidí každý den.
Moc hezky zpracována kniha, která pojednává o skromném skotském lékaři objeviteli penicilinu. Většina z nás mu vděčí za svůj život. K té většině se přidávám. Autor pojal tuto biografii poněkud jinak a tak vytvořil napínavou knihu o převratných objevech v lékařství první poloviny 20. století. Takže dychtivě sledujeme nejen životní osudy vědce, zahrádkáře, nadšeného sportovce, ale i celou historii vzniku a výroby antibiotik. Zajímalo by mě, co všechno prožíval sir Alexandr Fleming a jeho další spolupracovníci, kteří přinesli lidstvu tak účinný lék. Musel to být obrovský pocit štěstí a radosti.
Málokdo na světě asi zachránil více lidských životů, než Sir Alexander Fleming. Možná zachránil i můj život, narodil jsem se v polovině padesátých let, v raném dětství jsem byl jedna ruka s angínou a kdoví, kdyby nebylo penicilínu, jestli bych to dal. Knihu jsem četl před dobrými čtyřiceti lety a byl jsem z ní nadšen. Je na ní krásně vidět, jakou sílu má (měla) americká výzkumná a průmyslová mašinerie. Kdyby patent na výrobu penicilínu zůstal v Anglii, trvalo by roky, možná desetiletí, než by se začal vyrábět ve velkém. Po předání patentu do USA byla masová produkce otázkou několika let. Američané, když se do něčeho pustí, tak to s tou svojí vědeckou systematičností dotáhnou do konce. Jedno, jestli se jedná o dostavbu Panamského průplavu, výrobu atomové zbraně, přistání na Měsíci nebo o výrobu penicilínu. Jsem od přírody technologický optimista a tyhle příběhy mi dělají radost. Napovídají, kam se dostaneme v blízké budoucnosti například s přechodem na výrobu a uchování energie udržitelným způsobem.
Jsou obory, které pro mne zůstanou již asi napořád někde za hranicí sci-fi. Ale s hlubokou úctou se skláním před těmi, kteří si je pokořili. Sir Fleming byl vyjímečný člověk. Navíc jsem to četla teď - v době covidové - a pobavilo mne, jak se v některých detailech historie opakuje.
Velice zajímavý životopis, krásně napsané, zejména v dnešní době jsem si uvědomila, jak velkou roli může někdy sehrát náhoda a jak je důležité nepodceňovat i drobné objevy, z kterých může později vzniknout něco zásadního.
Alespoň jednou v životě stojí za přečtení, obzory lidského vědění, týmová vědecká práce, morálka, úloha jedince ve společnosti.
Výborná kniha,dost informací o různých aspektech života vědce.Popisuje vědeckou práci,soukromí i povahu Sira Alexandra Fleminga "tak akorát",není to bulvár a není to vědecká práce plná (pro mě)nepochopitelných pojmů.
Knihu jsem nepřečetla celou, pouze mi posloužila jako zdroj při zpracování zápočtové práce. Normálně bych se k ni jistojistě nedostala ale určitě ji doporučuju. Je dost obsáhlá a najdete tam kdejakou maličkost o A. Flemingovi - ke zpracování nějaké práce naprosto perfektní.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1998 |  Dějiny Anglie |
| 1994 | Dějiny Francie |
| 1963 | Život sira Alexandra Fleminga |
| 1939 | Dvě lásky Filipa Marcenata |
| 1979 | Životopis lorda Byrona |
Zanořila jsem se do edice Gama, kterou považuji za jednu z nejhezčích grafických řad vůbec. Od životopisu Alexandra Fleminga jsem toho moc nečekala, přestože vím, že André Maurois byl velmi oblíbený a zkušený životopisec a napsal i dějiny Anglie či Francie.
.
S Flemingem se poprvé (a naposledy) vydal na pole vědecké a vytvořil velmi čtivý román o vzniku penicilinu. Právě způsob, jakým dokázal čtenářům přiblížit vědeckou práci a prostředí, společně s vylíčením Flemingovy osobnosti, která s vrozenou skromností a mlčenlivou inteligencí neposkytuje moc literárních zvratů, dal vzniknout vyváženému "románovému životopisu". Nikdy bych neřekla, že by mě mohlo tolik bavit číst o fagocytech, imunizaci, vakcinaci a lyzozomu. To je vlastně největší klad této knihy: že i prostému laiku dokáže přiblížit bakteriologii jako úžasnou vědu a proces objevu penicilinu jako svého druhu napínavou detektivku.
.
V neposlední řadě mě bavila Flemingova skotská nátura, mlčenlivá neústupnost a jeho mimořádná pozorovací schopnost, díky níž k objevu penicilinu dospěl. Právě to, že zdůrazňoval, že na poli vědeckém je připravenost důležitá stejně jako náhoda, mnohé vypovídá o něm samotném: byl to člověk pokorný, kterého naučila nejvíce příroda sama. Přesto, že byl vědcem, nikdy neztratil dětskou hravost, díky níž jednoho dne nepřehlédl zvláštní příhodu, která stála na začátku složité cesty k objevení penicilinu.