Život svaté Kateřiny
neznámý - neuveden , Mirek Čejka , Václav Vážný , Eduard Petrů , Jiří Pelán
Jeden z klenotů české literatury, složité, mnohovýznamové, sofistikované dílo z doby Karla IV., individualizovaný portrét moudré světice patří k neopominutelným národním literárním památkám. V naší edici jsme se pokusili zachytit a zároveň vyčerpat všechny možnosti, kterými ji lze zpřístupnit současnému čtenáři, – v komentáři uvádějícím do dobového a vzdělanostního kontextu, dále v popisu ediční situace a edičních úprav, ve věcných vysvětlivkách, jazykovém slovníčku a konečně prostřednictvím novočeského reprodukčního překladu. Edice, komentář a vysvětlivky Eduard Petrů, novočeský překlad Jiří Pelán.... celý text
Přidat komentář
Titul jsem četla do školy, a už když jsem to brala prvně do ruky, měla jsem k tomuto dílu respekt. Překvapilo mne ale, jak byl pro mne jazyk srozumitelný a přístupný. Obrovský podíl na tom určitě měla skvěle odvedená ediční práce lidí, kteří pracovali na vydání z roku 1999, které jsem měla k dispozici. Určitě mohu doporučit k přečtení - když ne celé dílo, tak alespoň ukázky, pokud se zajímáte o středověkou literaturu.
Protože jsme se o této knize učili ve škole, rozhodla jsem se, že si ji přečtu. Prvně jsem měla obavy z češtiny ze čtrnáctého století, ale textu jde skvěle porozumět, protože vždy na další straně je novočeský překlad. Toto zpracování knihy se mi líbilo a bavilo mě to číst.
Perfektní zpracování, transkript do moderní češtiny text velmi přiblížil současnému čtenáři.
Štítky knihy
legendy o světcíchAutoři knihy
Mirek Čejka
česká, 1929 - 2017 Václav Vážný
česká, 1892 - 1966 Eduard Petrů
česká, 1928 - 2006 Jiří Pelán
česká, 1950
Díky výbornému novočeskému překladu Jiřího Pelána velmi srozumitelné i čtivé dílo, které lze pokládat za jedno nejlepších ve své době (zdravím podkoního a žáka), i tak se mi při četbě trýznil ten všudypřítomný radikální dualismus, umocněný expresivním vypravěčem, přičemž jediný pohan nemohl být neodměněn přívlastkem "obludný", zatímco Kateřina je pokaždé spjata s krásou, moudrostí, čistotou... ale co se divím, zkrátka enormně odlišný kulturní kontext, než ve kterém se nachází naše společnost.
Přesto tam jsou motivy, které mi přijdou nosné – v anotaci zmíněná psychologizace je doopravdy přítomna, projevuje se i do vnitřního života Kateřiny. Nejvýrazněji vnímám proměnu po pokřtění. Kateřinina pýcha a jistá nadřazenost vůči jiným (méně učeným) je tu a tam a středobod vnímání je vnější, byť dle mého spočívá v urputném následování boží vůle a rafinovaném šíření křesťanství, nikoliv v nějaké uvědomělé společenské pomoci a empatii. Zajímavý je i střet světského náboženského, jak je zpočátku dominantní profánnost vytlačována, nakonec se ke křesťanství přidávají i císaři nejbližší osoby, nebo také v tom, jak autor čerpá z typických prvků dvorské lyriky (symbolika), což je vcelku osvěžující.
Oné symboliky tam však zas tolik není (asi hlavně proslulé barvy při bičování, popisu vzhledu a popravy Kateřiny a drahokamy,), biblické odkazy, kompozice s pomocí výtvarných děl, jasně. Ale ta hlavní myšlenka je černobílá až běda, což asi doba zasluhovala. Některé pasáže jsou kvůli formální svázanosti nanejvýš ukecané. Ale nelekal bych se toho, ona ta středověká literatura není zas tak nedobytná.