Život ve filmu
Karel Poláček
Satirické popisy filmových nesmyslů a klišé, typických pro kinematografii 20. let 20. století.
Přidat komentář
Běžně Poláčka nečtu, ale nechala jsem se zlákat e-knihou zdarma a extrémně nízkým počtem stran.
Tento styl psaní byl zřejmě dřív oblíben (nebo ještě je?), není to poprvé, co jsem narazila na cosi, co připomíná vtipné sloupky do novin, vždy na určité téma (viz např. Zahradníkův rok od Čapka). Tyto spojuje téma němého filmu.
Nejenže se pobavíme vtipným popisem, jak vypadal běžný film té doby (místy evokuje Limonádového Joea), dozvíme se i spoustu zajímavých reálií, když je to porovnáváno s běžným životem oné doby. Autor si navíc nesmírně hraje s jazykem, používá značné množství personifikací a je zážitek to číst. Dále používá velmi starobylý jazyk, nechybí ani v křížovkách známé zájmeno "an". Hrozně se mi líbil výraz "větrové bonbony, které vzbuzují v ústech libý zefír".
Leč nějak mi tu chybí kontext. Dílko je soupisem různých aspektů vyskytujících se ve filmu, ale proč a nač? Začíná namátkou jedním, končí namátkou jiným. Řazení vypadá nahodilé. Bez úvodu a bez závěru.
Krátké shrnutí všech klišé éry němého filmu. Výstižné, v podstatě na pár stránkách se před čtenářem odehraje báječně tragicky komický film, chybí už jen pianista.
Postřehy z němé filmové tvorby, kdy film trpěl hodně velkým klišé. Škoda, ale možná i naštěstí, život je jiný než, jak ho znázorňoval Hollywood němé éry. Padouch se nepozná jednoduše po knírku a kladný hrdina není vždy blondýn, je-li jaký. To leda naposledy v Limonádovém Joem.
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Vtipně a s nadhledem popsané rozdíly mezi skutečným životem a představou filmových tvůrců. Zejména ti na počátku kinematografie se snažili předkládat divákům líbivé nepřirozené situace. Viz Poláček: Umírání je malebná věc a zvláštní požitek pro uměnímilovné obecenstvo. Vojín, zasažený kulí, učiní ještě několik kroků dopředu.
Pak klesá k zemi, mroucí pohled upřený k zapadajícímu slunci.
Mnohdy sklání nad ním hlavu věrný kůň. Někdy líbá umírající
medailonek, jejž mu na krk zavěsila matička.
Byly učiněny pokusy filmovati skutečnou válku. Ukázalo se, že
snímky se k ničemu nehodí. Zejména umírání není dosti malebné.
Skutečný voják umírá nepřirozeně.