Života bído, přec tě mám rád
Fráňa Šrámek

První básně 1900 - 1906.
Přidat komentář


Fráňa Šrámek v této básnické sbírce, která se dotýká témat, jako je válka, láska a lidské utrpení, jasně dokazuje, jak moc vnímavý a citlivý byl.
Asi nejsilnější pro mne byly básně Zas mne držíš kolem krku a Rukování. Těžký život vojáka, válka, nebezpečí, boj o přežití... Jde mi mráz po zádech z toho, jak těm klukům tenkrát muselo být.


Pro mě překvapivě velice dobrá sbírka, plná smrti, deprese a zmaru. 1 půlka se mi líbila víc (zejména básně Cestou, Naposled a Pohřbím ji v neděli), 2. půlka zase obsahuje notoricky známé básně jako Curriculum Vitae nebo Píšou mi psaní). Šrámek je pro mě mistr vystižení pohaslého momentu. -
"Něco se stalo, souvislost mizí.
Půlnoční krásá v poledne děsí."!


Života bído, tohle nečíst, nevěděla bych o co jsem přišla. Díky Fráňo, rozšířil jsi mé obzory a strávila jsem s tebou příjemné chvíle.


Hodně mě zarazila - možná i proto, že jsem se s panem Šrámkem míjel- řekl bych dost erotická smyslnost jeho básní. Ale ve 24 básních popsat život člověka, od jeho marnosti až k vlastně k tomu co dělá život životem což je radost, pokora, nenávist , strach a naprostý zmar (báseň Raport je toho zmaru důkazem). Rozhodně mně Šrámek a jeho knihy začínají hodně zajímat a těším se na další , po kterých sáhnu.
Autorovy další knížky
1985 | ![]() |
1911 | ![]() |
1967 | ![]() |
2006 | ![]() |
1990 | ![]() |
Jak už to bývá, když je to naposledy,
Netěší svět, netěší svět,
A já přišel, bych sbohem dal
Tomu, co jsem mnoho miloval.
První básnická sbírka tohoto básníka ze Sobotky, kdy toto dílo je rozděleno do dvou částí. V první jsou lyrické básně, ve kterých cítíte hněv, rozpolcenost určitou životní negaci (A umřela, Bylo snad pozdě či Pohřbím jí v neděli), ve druhé spíše antimilitaristické básně, ze kterých cítíte silnou nechuť k armádě a válčení (notoricky známé Píšou mi psaní či Curriculum vitae nebo Raport). Básně Šrámka jsou jednoduché a srozumitelné ve svém vyjádření.
Hlásím, pane hejtmane,
Že se mi zdál sen,
Vojna byla a já ležel
V poli zastřelen,
A zrovna u mne váš kůň taky pad,
Nám přáno bylo spolu umírat,
To z boží vůle jen.