Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533202/bmid_zivotice-obraz-po-zapomenute-traged-65e032386cc9c.png
4
2169
2169
Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa. Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení. Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky. A přece jejich tragédie upadla v zapomnění. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného. 1audio CD... celý text
Literatura faktu Literatura česká Historie
Vydáno:
2023
,
Radioservis
Interpreti: Zuzana Truplová , Norbert Lichý
více info...
Přidat komentář
Mám ráda knížky, které mne nutí přemýšlet i poté, kdy je dočtu. Tragédie Životic a okolí je skvěle zpracovaná a obdivuji autorku, kolik práce musela vynaložit. A já mám nyní spoustu témat na přemýšlení. Kdo byl viník? Partyzáni, kteří přepadli hospodu? Ten, který vymyslel odvetnou akci? Ten, kdo využil situaci ke svým potřebám? Hitler? Válka jako taková? Když vezmeme akci partyzánů. Měli úkol rozvracet německou morálku a likvidovat jejich vedení. A stejně jako při atentátu na Heydricha nikdo netušil jaký rozsah budou mít následné akce. Zůstává otázka, šli by do akce, kdyby dopředu znali její důsledky? Stály ty nevinné životy za to? Kdo dnes může tohle hodnotit. Nebyli jsme a nebudeme nikdy v jejich konkrétní situaci. Touha po moci a odměně je v člověku odjakživa. Kdo si nikdy neřekl "já vám (ti) ukážu!" Snad jen že nejsme pod tlakem a masáží, jako byli lidé ve válce, máme nějaké hranice. Neomlouvám nikoho. Jen přemýšlím, co by kdyby... Kdo skutečně je schopný nevyužít možnost, která se nám naskýtá, abychom si nebo své rodině mohli přilepšit? Nemusíme být politici. A proto na si přejme, že najdeme v sobě již teď sílu, abychom dokázali odolat.
Teď nám zbývá jen soucítit s oběťmi, doufat, že k dalším podobným událostem nedojde. Určitě by se našly i další v naší historii. A domnívám se, že by neměly být zapomenuty. Protože jen tak snad se posuneme dál.
Před Karin Lednickou smekám - najít a prostudovat všechny použité materiály a dát dohromady komplexní obraz doby, lidských povah a podhoubí celé životické tragédie, muselo stát obrovské úsilí. Text je velmi krásně doplněný dobovými fotkami - takže při čtení o jednotlivých rodinách jsem stále listovala a hledala si příslušné fotky. Dokumentární styl v precizním provedení, podaný tak, že hltáte každičkou větu.
Výborně zpracované téma smutné tragédie z konce války. Silný příběh, smutné osudy obyčejných lidi. Ukazuje, že nebyly jen Lidice, Ležáky, ale že i jiné obce trpěly za války. Autorka zvolila skvěle kombinaci vyprávění a informací z úředních pramenů a doplnila příběh fotografiemi.
Velmi smutno mi bylo z toho, jak dopadli hlavní vinici :-((
Fabulace je zde minimálně, jedná se více o pravdivý historický popis událostí v Životicích na konci roku 1944 a všechno, co s tím souvisí, včetně potrestání nebo nepotrestání viníků. Kniha je ukázkově vybavena i fotografiemi některých účastníků a některých událostí, jako byl např. řádný pohřeb popravených v roce 1945. Zvláště pro obyvatele severní Moravy a Slezska to musí být hodně zajímavé.
O tragédii v Životicích jsem před objevením této knížky nikdy neslyšela. Knížka je zpracovaná perfektně, klobouk dolů. Doporučuju k přečtení.
Závažné, kruté téma, na které se nesmí zapomínat. Skvěle zpracované. Nesmyslné hrůzy, které se už doufám nebudou opakovat. Pro mě bylo v knize až moc jmen, moc datumů. A zjistila jsem, že literatura faktu není pro mě.
Ano je to potřeba číst, ale já se mnohem raději dozvídám o historii skrz beletrii. Utvořím si vztah s hlavními postavami a mnohem víc knihu prožívám.
Životice proto za dané téma opravdu doporučuji, před pravdou nejde zavírat oči a musíme vědět, ale já si mnohem víc užila Šikmý kostel 1 a 2 nebo Jizva a Varhaník z mrtvé vesnice na podobné téma.
Jinak samozřejmě osud Životické vesnice mě velmi zasáhl. Válka je válka, ale nesmyslné vyvražďování které proběhlo v osudný srpnový den v Životicích je čirá hrůza. Kdo nepodepsal volklist, ten byl napsaný na seznamu na smrt. Že se tam přimotají i mladí kluci, kteří šli odjinud také nikoho nezajímá.
Nejvíc mě asi zasáhlo, jak i po válce se k sobě lidé ze strachu nebo z nenávisti chovali dál. Ani po válce neměli lidé klid.
Uff, těžké čtení. Luxusní zpracování. Zcela upřímně mi je zle od žaludku, ale cením, jakým způsobem paní Lednická příběh zpracovala a tím zařídila aby tyto tragické osudy neupadly v zapomnění. Ještě jednou tleskám, ale pláču zároveň.
Karin Lednická nám zatím představila "jen" 3 knihy. Ale už první díl Šikmého kostela dokázal zaujmout širokou veřejnost i literární kritiky. Osobně se velmi těším na další díl, a bylo mi jasné, že když si dlouhou chvíli zkrátím Životicemi, nebude to šlápnutí vedle.
Přiznám se, že o životických událostech jsem nikdy neslyšela. Forma, kterou autorka zvolila, tedy první část kapitoly vyprávěná z pohledu některého z obyvatel Životic, a druhá část uvedení faktů, které autorka vypátrala v dostupných zdrojích, se mi velmi zamlouvala. Snad i díky tomu se čte kniha rychle, žádná suchá data, ale vše uvedeno i z pohledu zainteresovaných osob. Osobně bych klidně uvítala větší rozsah díla, a to kvůli množství postav, se kterými se setkáme vždy jen letmo, aniž bychom si k nim stihli vypěstovat bližší pouto. Na druhou stranu mi je jasné, že to bychom si pak na další díl Šikmého kostela počkali o dost víc.
Pokud vás zajímá historie naší země, neuděláte s Životicemi chybu. Autorce díky, nenásilně mi doplnila zase další kus skládačky do mých dějepisných vědomostí. Kéž by všichni uměli historii podávat s takovou lehkostí.
Velmi dobře zpracovaná kniha, kde autorka otevírá pro mne naprosto nové příběhy odehrávající se během 2.sv. v. na našem území. Byla jsem palaryzovaná tím, co se stalo nevinym lidem. Celý dojem umocňovaly dobové fotky. Je pravda, že jsem se v jednotlivým rodinách a fotkách, na kterých jsou zobrazení lehce ztrácela...
Knihu jsem dočetla až do poslední věty doslovu... mrazivé, ale jsem moc ráda, že jsem se o této skutečnosti dozvěděla!
Autorka nám v této knize rozkryla tragické období v životicích,které se odehrávalo mezi lety 1941 až 1945. Smutné období ,kdy obyvatelé Životic žili ve strachu o své životy, až do konce války-snažili se pouze toto těžké období přežít ,to jim ale nebylo dopřáno.Po té co partizáni zastřelili tři gestapáky-pomsta byla drtivá,gestapo zastřelilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí.Tato tragédie by upadla v zapomění a právě paní Lednická, posbírala střípky těchto událostí ,aby se nezapomělo i na tuto tragédii.
Kniha je doplněna pro autentičnost fotografiemi tehdejších obyvatel Životic .
Tak toto bylo šlápnutí vedle, kniha mi vůbec nesedla. Čekala jsem příběh na způsob Šikmého kostela nebo Jizvy. Po pár stranách jsem knihu bohužel odložila. A taky se mi nelíbila vazba knihy a jakýsi nepříjemný odér, který vycházel z takto tištěné formy.
Drsné čtení, syrové příběhy. Doporučuji všem. Především lidem, kteří si stěžují na život v dnešní době. Válečná a poválečná doba, život v ní, temná atmosféra jsou popsány K.Lednickou uvěřitelně a žít to prostě nechceš. Uff...
Další hodně podařený výtvor od této autorky. Hodně zajímavé, doporučuji přečíst.
Obdivuji tu podrobnou a velmi náročnou práci, která vedla k sepsání knihy. Doplněné fotografie podtrhly celou skutečnost, neboť pokud se ke jménu mrtvého přiřadí i obličej, je celá věc pro čtenáře mnohem horší, mrazivější. Narozdíl od Šikmého kostela byla ale kniha psána více věcně a jmen bylo tolik, že si čtenář nemohl stihnout vytvořit nějaké osobní pouto. Šikmý kostel byly částečně smyšlené postavy, které ale v příběhu dospívaly, měly děti a umíraly. Pouto k nim z pohledu čtenáře bylo velké. V této knize šlo o naprosto reálné lidi, o některých byla v knize krátká zmínka o některých více stran, i tak jich bylo ale takové množství, že člověka sice zasáhne ta nespravedlnost a celá tragádie, ale mnohem mrazivější by pro samotného čtenáře bylo, kdyby o zmíněném člověku věděl mnohem více, sledoval jeho příběh po více měsíců nebo let. Proto plně souhlasím se zařazením knihy do literatury faktu, neboť příběhovost beletrie je zde minimální.
Jinak napsáno než Šikmý kostel, stále velmi čtivé, podrobné, skvělé. Kdyby se podobnou formou učil dějepis, třeba by konečně začalo platit pravidlo..."historie matka moudrosti". Protože to, že se historie opakuje je zřejmé.
Osudy prostých lidí, kteří chtějí "jen" žít, jsou vykresleny velmi podrobně a přitom jednoduše. Krásné je, jak se postavy těší z malých radostí.... .
Přiložené fotografie dokreslují obraz lidí z Životic.
Podobných vesnic je bohužel mnoho.
Děkuji paní Karin Lednické....
Skvělé, děj i postavy jsou v tomto díle lépe poskládané než ve skvělém Šikmém kostele. Vše jsem zde mnohem víc prožívala s místními. Ten jejich těžký život.
Paní spisovatelka Lednická snad neumí napsat nudnou a špatnou knihu. Opět úplná špička. Ať žiji od Životic nedaleko, o této tragédii jsem teda vůbec nevěděl. A to se o druhou světovou válku docela zajímám a četl jsem už kde co. Shodou okolností jsem pomník v Životicích navštívil před necelým měsícem, ale kdybych už tuto knihu měl přečtenou, nahlížel bych a něho ještě s větší úctou. Tato strašná válka byla hrozná o tom není pochyb, ale jak je napsáno v knize, "Za všechny ty hrůzy nemůže vláka, ale lidi, kteří ji vyvolali." A to přesně sedí a budu si tuto větu pamatovat. Právě proto se trošku divím, že hlavní tři strůjci tohoto neštěstí (Magwitz, Sattler a Mokrosch) z toho vyšli bez trestu nebo jen se minimálním trestem. Hrůza a hnus. Děkuji spisovatelce za krásnou knihu, i když velice smutnou, jakou vlastně celá doba i byla.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Slezsko česko-polské vztahy partyzáni podle skutečných událostí nacistické zločiny Životice Životická tragédie (1944)Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Pěkně zpracovaná knížka, pro mě přínosná, protože jsem o událostech v Životicích nikdy neslyšela. Přidané fotografie jsem ocenila, více jsem se dokázala vžít do děje každé rodiny.