Živý syn Bdícího
Ibn Tufajl
Životopis člověka narozeného na pustém ostrově a samostatně poznávajícího řád a zákony světa. Autor připisuje této vymyšlené postavě všechny vlastnosti svobodné, filosofující duše a četnými úvahami sleduje vlastní únik před myšlenkovou bigotností islámské sekty, vládnoucí ve 12. století na poarabštěném jihu Španělska.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1957 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Risála Hajj ibn Jakzán
více info...
Přidat komentář
Kniha, o jejíž znovu-přeložení do jazyka Českého se pokusili v roce 2011. Může být, že nový překlad je lépe stravitelný pro moderního pohodlného čtenáře, mě však dal tento překlad pana Hrbka více prostoru k myšlenkovým variacím.
Navíc je tento překlad z roku 1957 je doprovázen nesmírně podrobným a moudře zvoleným popisem geopolitického prostředí, ve kterém původní traktát vznikl.
Samozřejmě, že v dnešní době je téma Platónsko/Aristotelského poznávání světa kolem sebe výrazně narušeno a urychleno stupněm, ve kterém už se nachází současná věda a znalosti lidstva; moderní technologie, které nám dokáží zprostředkovat na pár ťuknutí odpověď překonávají rychlostí světla logické (i nelogické) úvahy nad smyslem života, vesmíru a vůbec (42, sic!). Přesto ale na mnohé otázky člověčí stále nedokáží zmíněné zdroje prozatím odpovědět, a i když osobně nevěřím, že odpovědí je organizované náboženství /tím méně kterékoliv z těch tří zásadně ovlivňujících tzv. západní kulturu/, a byvše člověkem věřícím v něco "nad tím vším" a stejnou měrou fanouškem sci-fi a fantasy a vědy samotné, s respektem přijímám stavbu příběhu (který vznikl ve středověku a v refrénu rozličné podoby se ozývá v literatuře dodnes) za jeden z dílků, z nichž mohu vybírat při svých životních rozhodnutích.
Nelíbil se mi fakt, že autor píše stylem, jako by sežral všechnu moudrost světa, píše o tom, jak je důležité používat rozum, a sám uvažuje jako každý věřící - myšleno nábožensky - tedy naprosto nelogicky, jen se všecko točí kolem boha slitovného a bůh ví jakého ještě. Jo ok, mnoho věcí tam dávalo hlavu a patu, souhlasilo s mým nazíráním na svět, ale to autorovo až moc často sklouzávalo do muslimování.
Pěkné dílo, o tom žádná, ale nesouhlasím s předchozím komentářem, že jde o dílo nadčasové. Mě se zdá právě poněkud zastaralé. Hlavní postava totiž našla "Boha", tedy prý poznala Pravdu, ale vždy když se probrala z meditace šla si schánět potravu lovem zvěře, oblékala se do kůží ... Hloupost nad hloupost.
V zásadě nadčasové dílko, které i bez znalosti kontextů své doby může být obohacující a pro rozvíjení vlastního myšlení inspirující pro dnešního čtenáře, stejně jako jím bylo pro celé generace středověkých a novověkých učenců i laiků. Význam tohoto nenápadného díla dávného arabského lékaře, filosofa a mystika Ibn Tufajla (latinsky Abubacer) na východní i západní myšlenkové proudy prozrazuje fakt, že se údajně jedná o druhou nejčastěji překládanou knihu z arabštiny do cizích jazyků hned po Koránu.
Čistě z komparativních důvodů jsem k překladu z roku 1957 přibrala i aktualizovanou verzi z roku 2011. A bez ohledu na výhrady, které k tomuto překladu můžu mít, jsou recenze této knihy bezmála nespravedlivé.
Snad že je na vině absence krásné předmluvy, která byla v původní knize, že si možná někteří čtenáři neuvědomí, že se jedná o STŘEDOVĚKÝ TRAKTÁT a že zatímco čtenář alespoň částečně vyspělý a nezávislý na rodičovském proviantu dokáže roztomilou nemotornost doby temna naznat "nadčasovým", protože docení co všechno a za jakých okolností se snažil autor sdělit (zde skutečně, skutečně chybí ta Hrbkova předmluva, protože bez znalosti geopolitcké, náboženské a filozofické situace se skutečně může příběh zdát naivní).
A ten donekonečna opakující se refrén robinsonády je otlučený jak stará panenka po babičce, to už shledávám silnější analogií příběh Tarzana, jehož vychovaly opice, a nakonec nejen z českých luhů a hájů i příběh Smolíčka Pacholíčka (nemáte-li gazelu, dejte tam jelena)..
Dosti však žertů. Pokud jste někdy v průběhu střední školy tuhle knihu vyfasovali do povinného čtení, vybodněte se na tuhle verzi, to nejdůležitější tam chybí.. je to pohádka jako z 1000 a 1 noci, a stejně jako z nich (nakonec ani sbírka 1000 a 1 noc nejsou pohádky pro děti, ať se o to PR překladatelé a společnost snažili dlouhá léta) nepřinese ponaučení, pokud nebudete znát kontext, v jakém vznikla.. sáhněte po verzi z 57. roku.. tahle knížka totiž není o "muslimování", to je kniha o SAMOSTATNÉM přemýšlení nad životem, o logické části myšlení, o tom, že byly doby, kdy lidé museli na deskripci a řešení situace přijít SAMI, bez použití Google.. je to pobídka ať má čtenář hlavu otevřenou, ne vždy se dá řešení najít na první dobrou... a varování, že někdy sice hlava otevřená můžete být, ale společenská situace kolem vás vám nevolí mít otevřenou i papulu.. a to je po těch 40+20 letech temna v naší zemi strašně důležité.. používat mozek a nebát se ptát a hledat řešení..