Zkáza lodi Baron Gautsch - příběh jadranského Titaniku

18.02.2020

Ano, příběh v knize podaný je zajímavý i dojemný. Tím méně si ovšem zaslouží to, jak diletantsky je kniha napsána. Autor je patrně schopný potápěč, je možná i dobrý režisér či producent, ale jako spisovatel nestojí za nic, a jeho dílo vypadá podle toho. Text obsahuje nejen řadu překlepů a nekorigovaných sazečských chyb, ale autorovo používání češtiny je velice svérázné, místy až bizarní.
Začíná to typickou scénáristickou manýrou - všechny scény píše v přítomném čase. Nedočtete se, že se lano náhle napnulo a potápěč upadl, nýbrž "lano se náhle napne a potápěč upadne"
Diletantsky a neuměle prezentuje autor "dobovou mluvu". Například je přesvědčen, že v roce 1923 si čeští námořníci "onikají". Možné to je, ale měl si to lépe nastudovat a nepoužívat střídavě třetí osobu množného a jednotného čísla (str. 27). Vysloveně cize pak působí, když si muži v roce 1923 všimnou kolemjdoucí ženy se slovy "to je dobrá baba, co?". A do třetice, oblíbil si slovo "arci" (archaické příslovce s významem "vskutku" nebo "ovšem") a vkládá ho do úst kdekteré postavy v souvislostech vhodných i nevhodných.
Ještě horší je autorův nešvar , kdy osobu jménem např Karel Čermák v textu označuje střídavě jako Čermáka a Karla - čtenáře to plete, než si uvědomí, že jde o jedinou postavu. Tuto bizarnost používá autor u více postav (potápěč Alois Kuba je v textu jednou Alois, podruhé Kuba).
Další ukázky diletantských formulací najde čtenář skoro na každé druhé straně. Loď na bouřlivém moři se "náhle pohne", ozve se "obrovský syčivý zvuk" a jiné a jiné perly.
Věty pronášené cizími jazyky (německy, srbochorvatsky) autor "jedním dechem" hned překládá - působí to dojmem, že překlad pronáší samotná postava. Občas to trochu zaskřípe: věta "Tamo dolje nema ni kapi rakije" zní česky trochu jinak než "Tam dole není láhev kořalky", jak tvrdí autor.
Další problém má autor s přehlížením technických detailů. Nerozlišuje například mezi pojmem pádlo a veslo, používá je zcela libovolně a na přeskáčku při popisu provozu lodních člunů, které ovšem jsou poháněny výhradně vesly. Vrcholem prznění jakzyka je pak asi věta, kdy při pádu spouštěného člunu na hladinu "Karlova hlava klikne a on si rozrazí čelo..." (str.124)
Stylisticky autor podle mého názoru hodně přehrává. Dramatické scény - potoky krve, výbuchy, masakry - jsou popisovány s naturalizmem, jenž mně zavání až sadismem. Rovněž podle velmi rychlého střídání místa a času děje se pozná, že jde v podstatě o filmový scénář - ty střihy a prolínačky jsou téměř fyzicky vidět, a občas z toho až "přecházejí oči".
Ze slov samotného autora na přebalu knihy vyplývá, že tento svazek je vlastně jen přechodnou formou mezi již realizovaným dokumentárním filmem a připravovaným hraným celovečerním filmem. Patrně chce autor prodejem knihy přispět do rozpočtu filmu - nic proti tomu, ale nemohu se prostě ubránit dojmu, že dokumentaristický výkon autora i závažnost a poutavost příběhu si zasloužily o pár tříd lepší literární zpracování a větší péči nakladatele.