Zlá doba pro draky
Sergej Lukjaněnko , Nik Perumov (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51311/zla-doba-pro-draky-51311.jpg
4
131
131
V tomto světě je voda průzračná, tráva smaragdově zelená a slunce žluté jako zornice ohnivého draka. Burácejí tu parní píšťaly lokomotiv, nocí sviští otrávené šípy elfů a za neviditelnou hranicí znějí tlumené kroky těch, kteří ani po smrti nedošli pokoje. Nacházejí se tu panství kouzelnických klanů – někteří mágové se umí měnit ve zvířata, jiní poroučí ničivým silám živlů. V tomto světě už možná nic nebude jako dřív. Zbaven svého ochránce musí čelit vpádu odvěkých nepřátel, kteří ho chtějí naprosto a nezvratně přeměnit. Kniha je výsledkem spolupráce Sergeje Lukjaněnka a Nika Perumova, dvojice spisovatelů, jejichž tvorba zásadním způsobem ovlivnila ruskou fantastiku uplynulých dvou desetiletí. Dva naprosto rozdílné autorské styly se spojují ve čtivý a dynamický celek, který nabízí poněkud netradiční pohled na fantazijní světy i na žánr fantasy jako takový.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2010 , Triton , ArgoOriginální název:
Ně vremja dlja drakonov, 1997
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem začal číst a bylo to fajn. Viktorova linka mi přišla vtipná, svěží a záhadná. Jenže pak přišel střih na Rétora a s ním šeď, nuda a zmatek. Tak se to střídalo. Pak se do děje vložila flundra Loi, zábavná, vzrušující a smilná, a k Rétorovu zmatku se přidala Sandra, smilná a vtipně obhroublá. Bohužel obě nezvládly pokrýt ta Rétorova negativa. Navíc se pak přidala snová linka a sní Obžera a to tomu taky moc nepomohlo.
Kniha mě celkem bavila, ale když přišla kapitola na Rétora, tak jsme ji odložil a klidně se k ní týden nevrátil. Došlo to tak daleko že jsem, asi ve třetině, čtečce nakázal ať mi ji přečte do sluchátek. A tehdy jsem objevil hlavní charakteristiku autorů: pomlčka je rozhodně nejpoužívanější znak v knize.
Příběh jsem nedokázal uchopit a ač jsem tušil minulost postav, ani po konci knihy jsem to všechno nepochopil. Navíc ten Rétor mně opravdu sral. A několikrát se v jednom odstavci o Rétorovi mluvilo jako o Viktorovi a obráceně (nevím jestli to byl zmatek v překladu nebo u autora).
Kdyby se s děje vyškrtla postava Rétora a celkově se ubralo na důležitosti klanů živlů hodnotil bych určitě líp. Myšlenka je dobrá, Viktorova zápletka zajímavá. Počínání Tael záhadné a člověk pomalu zjišťuje důvody konání všech postav, jen u Tael je to až skoro do konce dobře skryté.
Podle překladatele je toto Perumovova nejlepší kniha. Stejně ji vychvaluje i v případě Lukjaněnka. Vždycky mně zajímalo jak tyto spolupráce autorů probíhají (a v některých případech si je jen s těží dokážu představit), ale myslím, že v tomto případě byla nějaká spolupráce spíš na škodu. Od Lukjaněnka toho mám v plánu víc, ale nevím jestli se k tomu odhodlám. Od Perumova toho pro mně už moc nezbývá a asi to oželím.
A medailonek na závěr byl opravdu výživný. Marně přemýšlím jestli jsem se s tak obsáhlým už někdy setkal.
Pro mě jedna ze srdečních knih i kvůli oběma autorům a jejich spojení - symfonie. Samozřejmě jsem se těšila na závěr a taky mě krapet zklamal. Ale říkám si, zda to tak nemělo být, přece jen by mohl být čtenář občas rád, když dá spisovatel prostor jeho představivosti :-)
Četlo se mi to sice dobře, ale místy jsem si říkal--- a co bude jako výsledek. To je jako vše? Konec potom vyzněl tak nějak do ztracena. Jako kdyby mělo být pokračování. Aspoň mě to tak trochu přišlo. S Hlídkami jsem byl spokojenější. Průměr.
Docela zklamání. Ono je to sice dost čtivé, ale to je tak všechno. Celý příběh je jedna velká honička s několika důležitými momenty a spoustou zbytečné vaty, která to dost ředí. Pointu člověk chápe prakticky od začátku, hlavní hrdina je dost nevýrazný a motivaci prakticky všech vedlejších postav jsem měl problém pochopit. U některých se mi to ani nepovedlo (možná jsem jen nedával pozor, uznávám). Navíc to opěvované spojení originality (Lukjaněnko) a klasické fantasy (Perumov) zdaleka nedopadlo tak dobře, jak píšou třeba v listopadové Pevnosti nebo v medailoncích obou autorů na konci knihy. Žádný divný mišmaš to není, ale osvěžující mix taky ne. Spíše něco mezi... Ale čtivé a v podstatě zábavné to je, o tom žádná.
U Lukjaněnka jsem začínala, jak jinak, s Hlídkami a tohle... bylo míň, než jsem po nich čekala. Nápad úžasný, Středosvět se mi moc líbil, i to, jak byl zpracovaný systém klanů. Kdyby se to chytilo za správný konec, dovedu si představit, že by se v takovém prostředí mohlo odehrávat nejedno neobyčejné dobrodružství. Ale připadalo mi, že si autoři dílo, nevím jak jinak to říct, záměrně špinili. Spousta momentů byla navíc, zdržovala. A hlavní hrdina mi byl většinu příběhu nesympatický. Pořád jsem čekala na nějakou pointu a když jsem si asi 160 stránek před koncem dala dohromady to, co mě mělo překvapit v posledních větách, už to byla nuda.
Ale jo , vcelku se mi to líbilo. Potom co jsem knihu místy mechanicky přečetl ( kromě závěru ,kdy jsem se musel k některým pasážím vracet ) jsem zjistil , že mě ani tak nenadchl děj , kdy se z hlavního ufňukaného hrdiny nějak stane überfuhrer, ale - pro mě - krásně vymyšlený svět . Myšlenka živelných a zvířecích klanů okořeněná trochou staempunku v podání trpasličí železnice mě prostě bavila. A elfí broušení čepele , kdy ostří tak trochu putuje masem a zanechává za sebou větší škody , než by člověk čekal mi pevně utkvělo v hlavě.
Jak se člověk blíží k závěru , je to lepší a lepší, ale radši bych se do tohoto světa podíval. Třeba tu pěšinu v lese někdy najdu.
Celkově jsem od mistra zvyklý na vyšší standard
Zlá doba pro draky pro mně představuje dalšího z přátel. Sáhnu po ní vždy, když nemám co číst.
Mám ráda celou náladu knihy, tajemství odkrývaná postupně a to, jak je na konci spousta věcí jinak, než to původně vypadalo. Při každém dalším čtení odkrývám další myšlenky a některé dokonce vnímám odlišně.
A to jsem knihu koupila vlastně náhodou, abych dceru odtáhla od americké produkce. Dobrý kup!
Zlá doba pro draky patří mezi slabší dílka na kterých se Lukjaněnko podílel. Začátek je sice celkem zajímavý a vše se rozjíždí správným směrem, bohužel ale slibné tempo nevydrží dlouho. Hlavní hrdina má totiž tendence pořád tak nějak fňukat, většina bezvýchodných situací se nějak vyřeší zásahem shůry atp. No nakonec vše dopadne přesně tak jak má a ve čtenáři zůstane pocit prázdnoty spíš než cokoliv jiného.
Zlá doba pro draky a možná trochu i zlá doba pro čtenáře. Do "zla" to má tedy daleko, ale do parádní jízdy, na kterou jsem u autora zvyklá, taky. Postavy mi k srdci příliš nepřirostly a v podstatě skrz celou knihu jsem byla ve stupňujícím se očekávání, že to "už už" bude, že to přijde, že něco musí být, minimálně pointa... a ono nic. Závěrečné stránky se mi zdály opravdu zmatené a příběh pěkně uťatý. Zkrátka nenašla jsem to, co jsem hledala, ale nedá se úplně říct, že by to hledání bylo nepříjemné.
Tato kniha mě velmi mile překvapila, skvěle se četla a děj rychle ubíhal. Oproti hlídkám zde nebylo tolik filozofování :) Nicméně závěr byl takový rozpačitý :/ V podstatě v nejlepším to skončilo a ve mě zůstal takový pocit nedokončenosti...
Podivný začátek, zajímavý prostředek a nebýt včasného upozornění pracovníka na letišti, tak nenastoupím na spoj z Rhodu do Prahy :))
P.S. Jinak stále nechápu, z čeho pramení Lukjaněnkova prazvláštní afinita k náctiletým slečnám.
Začátek jemně drhnul, ale potom jsem to přečetl jedním dechem. Originální a promyšlené. Chlapci opravdu vědí, jak psát.
Knihám co jsem nedočetla dávám ednu hvězdu. A to mám Lukjaněnka ráda, ale tahle kniha byla nuuda. Dělo se tam spoustu věcí, ale žádná z nich mě nezaujala
Mistr žánru opět předvádí hotové spisovatelské kreace. Zlá doba pro draky zaujme především vypracovaným světem, zajímavými lechtivými scénámi, prácí s postavami a dějem jako takovým, kdy každá část příběhu má svoje místo. Postavy vynikající, asi nejvíc mě zaujal Rétor, který za celou knihu projde poměrně zajímavým vývojem a v závěru se pořádně vybarvi, jakmile se začne lámat pomyslný chleba. Otevřený konec nemusí nadchnout každého, ale už Tolkien říkával, že i svět magie, by měl mít nějaká tajemstvá a mě to přidává na zážitku, když je takhle dovoleno pracovat mé fantazii.
Zajímavý příběh, čtivě napsané. Pro mě trochu moc rychlý konec a některé pasáže jsem zcela nepochopila, což nemusí být vina autora. :)
Lukjaněnko kvalitní jako vždy, ale číst Perumovovi pasáže to bylo utrpení. Jeho styl i kvalita je úplně někde jinde a celkově pak kniha působí hrozně nesourodě. Nehledě na to, že Perumov mě vůbec nebavil a ke konci jsem měl tendenci jeho kapitoly přeskakovat. Hloupé, naivní, o ničem.
Naopak z Lukjaněnkovi strany mi to přišlo jako jedno z povedenějších. O to víc škoda za tu nešťastnou koprodukci.
Lukjaněnko opět nezklamal. Fantasy příběh o cestě vyjukaného poutníka z Rubní strany mě zaujal. Opět hlavně Lukjaněnkova práce s magií. I když knihu lze označit jako přímočarou bez nečekaných zvratů, rozhodně jsem se u čtení nenudil.
Některé nápady, jako vymezení „pracovních“ hodin různým formám magie a obecně pojetí mágů živelných klanů, opravdu zaujaly, vývoj hlavního hrdiny však příliš připomínal Draka Jordanova a to v ne o mnoho lepším provedení. Snový symbolismus mě bohužel taky neoslovil a nijak zvlášť oslnivé a propracované nebyly ani dialogy.
Příběhů inspirovaných Tolkienovou Středozemí, podobně jako zápletek o vyvoleném princi či princezně zachraňující svět byly napsány mraky brakových knih. Zpracovat originálním a čtivým způsobem tisíckrát ohrané elementy fantasy žánru dokáže ze soudobých spisovatelů opravdu jen málokterý. Sergeji Lukjaněnkovi a Niku Perumovi se to v této knize povedlo doslova mistrně, a proto Zlou dobu pro draky bez výhrad považuji za jedno z nejlepších děl tohoto žánru.
Hlavní představitel Viktor je vlákán náctiletou dívkou do magického světa elfů a trpasličích lokomotiv, aniž by tušil, že mu namísto role hrdiny bude přiděleno hrát spíše záporáka. Z útěku od ubíjející reality se tak stává boj o holé přežití, během kterého Viktor pochopí, že ptát se je zbytečné a litovat ještě víc. Středosvět čekají krušné časy a otázkou zůstává pouze to, kdo bude schopný porazit uměle vytvořeného draka. Bude to mýtický zabiják? Nebo skutečný drak? Nebo si s ním zvládnout poradit sami mágové?
Hlavní hrdina je původem z Mosky a v knize se vyskytuje mnoho odkazů na ruskou zemi, jimž nejspíše nejeden západní čtenář nebude schopný úplně porozumět. Jednou z takových věcí je mj. i scéna s lupiči na vlakovém nádraží, ve které je patrná ruská mentalita, tolik nepodobná chování západních spojenců, kteří jsou schopni pro záchranu jedince obětovat desítku dalších životů.
Pohádkový Středosvět je totiž ve skutečnosti něčím úplně jiným, než se zpočátku tváří a draci zde nejsou roztomilými okřídlenými ještěrkami, na kterých by spousta knihomolů chtěla v pondělí odlétat do práce. Postav je v knize víc a nejedna má jasnou představu o tom, jak vyřešit nahnutou budoucnost svého světa. A to vůbec nemluvě o tom, že si autoři v textu utahují z jiných známých děl i své vlastní práce.
Zlá doba pro draky rozhodně není zábavnou brakovou literaturou, nýbrž satirickým příběhem, ve kterém se autoři umně spojují psychologii s prvky mytologie. Nechybí zde princip zrcadlení ani odkaz předků, avšak to nejdůležitější je poslání, které Lukjaněnko s Perumovem předávají čtenářům v závěru svého díla. Ten, kdo si volí svobodu nebo otroctví jsme pouze my sami a slabým hlupákům s volbou nepomůže ani drak, jednorožec nebo prsten moci.