Zlá hodina
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161541/bmid_zla-hodina-161541.jpg
4
120
120
Ústrednou témou Zlej hodiny je násilie vytvárajúce zadúšajúcu atmosféru strachu a neistoty v kolumbijskom mestečku na karibskom pobreží. Bezohľadným vykonávateľom zvrchovanej vlády je miestny starosta, typ prešibaného a prospechárskeho kreola, jedného z nespočetných latinskoamerických vidieckych diktátorov, ktorí sa opierajú o tichý súhlas latifundistov a priekopníkov. Apely miestneho farára na dodržiavanie mravných princípov vyznievajú formálne. Popri holičovi, zubárovi a zákerne zavraždenom pesničkárovi, ktorí majú odvahu kritizovať prehmaty, hlavnou zbraňou anonymných odporcov totalitného režimu sú hanopisy, čo tajne vylepujú na mestské brány. Namiesto magických a fantastických prvkov, charakteristických pre rozprávačské postupy v jeho vrcholných dielach, v Zlej hodine Márquez pôsobivo uplatnil absurditu, čierny humor a sarkazmus, pričom čerpal z bohatstva ľudovej slovesnosti v multietnickom rodnom regióne pri ústí rieky Magdaleny.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1986 , Slovenský spisovateľOriginální název:
La mala hora, 1962
více info...
Přidat komentář
Kolumbijské městečko, vedro na padnutí, hanopisy. Nevíte, komu můžete věřit. Změna politického režimu. K té bych potřebovala víc souvislostí. A taky se to neskutečně vleklo, pardon.
Márquez čtenáře zavádí do zapadlé zasmrádlé a zkorumpované kolumbijské vesničky a prostřednictvím krátkých výměn názorů a zdánlivě nepodstatných dialogů mezi jednotlivými obyvateli přináší obrázek o kolumbijském venkově. Z každé věty v textu je cítit obrovské apatické vedro v kontrastu s ostražitostí, kterou se prezentuje každý obyvatel vesničky. Nikdo totiž neví na čem je a zda mu místní starosta spolu s jeho strážníky nevyrazí dveře domku a nevystřílí celou rodinu. Dobré náladě a optimismu vesničanům rozhodně nepřidává ani anonymní vylepování hanopisů. Autentické dílo a celkově výborná příprava Márqueze na Sto roků samoty.
"...život je vlastně jen souvislý sled šancí zůstat naživu."
Dočteno...Milé i nemilé čtení: novela se čte velice dobře, text je přirozený, zajímavý, můžeme se ale ztrácet v množství postav a vět, jak je řečeno v komentářích níže, také horko těžko lovíme samotnou pointu příběhu. Takový "dějový obrázek", kterému jakoby něco chybělo. Nicméně jiné Márquezovy texty zanechaly mocnější dojem, proto 3 *.
Márquez byl a vlastně stále je a bude "pan Spisovatel". Ač je toto dílko v anotaci označeno jako "pokusné dílo" mě ten jeho styl psaní, postavy, i příběh prostě sedí. Ano, děj když ho opravdu hodíme pod mikroskop opravdu je takové chození od ničeho k ničemu, od postavy k postavě a povídání jedné osoby s druhou, ale podívejme se ještě blíž a máme tu pod tím vším krásně vylíčené povahy figurek jednoho města s jejich minulostí a osobními příběhy navíc napsané pro mě osobně hodně čtivou formou.Sto roků samoty je dílko, které na mě stále ještě čeká, ale pokud je Zlá hodina označitelná za jakýsi jeho předstupeň (z povahy komentářů níž), tak se mám opravdu na co těšit :).
Moje první kniha od Márqueze. Celkový dojem je dobrý, ale přiznávám, že přeskakování od jedné postavy k další po jednom odstavci, mě dost mátlo. A taky mi chybělo nějaké ukončení, pointa. Ale pokud tohle bylo pokusné dílo, jak se píše v popisu výše, tak se má další setkání s G.J.G.M. můžou jen zlepšovat.
Trochu jsem se bál, že v této Marquézově novele bude taky 14 000 000 postav jako v ostatních jeho knihách, ale naštěstí jich bylo jen asi sedm a půl milionu a z toho se polovina jmenovala Manuel a druhá Miguel, takže se v tom dalo snadno orientovat. Problém ale je, že i když jsem se orientoval, tak mě teda dvakrát nenadchl příběh,ve kterým farář, soudce, tajemník a starosta chodili po městě a hráli na schovku, přičemž když se našli, tak si řekli nějaký věty a pak šli zase hledat další lidi, aby jim mohli říct nějaký další věty. Jedinou dobrou postavou byl doktor, kterej všechny stíral jako stěrač na volkswagenu. Ve finále se pak nic nestalo, což byla docela škoda. Nikdo taky nemasturbuje jen proto, aby nevystříknul. To přece nedává smysl.
Tohle dílo prý bylo přípravou na Sto roků samoty. Přišlo mi to hodně podobné, taky jsem se občas ztrácela v množství postav.Kniha má úplně jinou atmosféru než moje obvyklá četba beru ji jak úvod do Márqueze a zkusim Lásku za časů cholery.
Zajímavá sonda do života jedné malé vsi. Opět jsem trochu měla problém s orientací v postavách, i když to nebylo tak hrozné jako u Sto roků samoty, kde se všichni jmenovali skoro stejně. Některé souvislosti mi nebyly úplně jasné, ale celkový obraz se mi velmi líbil :-)
Další výborné dokreslení atmosféry Maconda. Čte se o něco lépe než Všechna špína světa a také je Zlá hodina taková "uhlazenější. Malý dílek do fantazijní mozaiky o Macondu.
Štítky knihy
zfilmováno magický realismus Kolumbie kolumbijská literatura romány hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Macondo to není, ale jako by bylo. Starosta po změně režimu (nebo mezi změnami režimu?), soudce Arcadio, doktor Giraldo, Otec Ángel jako smetánka městečka zaplaveného letáky s tajemstvími těch druhých. Taky holič Guardiola, zubař, černošský jedenáctinásobný otec pan Carmichael, pan Benjamín a ženy. Vedro, houstnoucí atmosféra, skrytě dramatický děj v nehybném rozpáleném vzduchu, vytržený zub, vražděné myši a dva mrtví muži. To vše mezi svatým Františkem a svatým Hilarionem... Ano, vleče se to. Ale jako cvičení stylu ok.