Zlatá horúčka
Tomáš Forró
Pemóni žijú v džungli na okraji savany vo Venezuele pri hraniciach s Brazíliou. Sú to šťúpli indiáni, kým Tomáš Forró je dvojmetrový beloch zo Slovenska. Ich osudy sa pretli, lebo Forró je novinár, ktorý sa vydáva vždy tam, kam sa iní reportéri už neodvážia – ako keď sa vydal na Donbas, aby podal správu o hybridnej vojne priamo zo zákopov. Venezuela je krajina s najväčšími zásobami ropy na svete a napriek tomu dováža benzín z iných krajín, ľudia tu hladujú a v miliónoch utekajú do susedných krajín. Ropa je prekliatím, ale ako keby to nestačilo, Venezuelu prenasleduje ďalšie. Na dne riek v oblasti, kde žijú Pemóni, ležia tony zlata, ktoré priťahujú mužov so samopalmi. Na tomto území sa odohráva príbeh ako z filmu Apocalypse Now. Tomáš Forró je jeho svedkom aj účastníkom. Forróv silný literárny talent a slabý pud sebazáchovy sú výnimočnou kombináciou, bez ktorých by kniha Zlatá horúčka nemohla vzniknúť. Forró Venezuelu navštívil niekoľkokrát, posledný krát v marci 2020 - v čase kedy už v krajine neboli žiadni zahraniční reportéri ani neziskové organizácie. Po predčasnom a dramatickom útekom tesne pred uzavretím hraníc kvôli pandémii však v rozhovoroch s aktivistami, majiteľmi baní či utečencami pokračoval aj na diaľku. Kniha Zlatá horúčka je tak jedinečným svedectvom o krajine, ktorá sa za pätnásť rokov prepadla z blahobytu a prosperity do totálneho chaosu a nedostatku všetkého. Je svedectvom o obetiach aj páchateľoch, príčinách aj dôsledkoch, o histórii aj súčasnosti. Po prečítaní tejto knihy vám však začnú dávať zmysel aj mnohé iné vojnové konflikty - mechanizmus vojny je totiž takmer všade rovnaký.... celý text
Literatura slovenská Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2021 , N PressOriginální název:
Zlatá horúčka, 2021
více info...
Přidat komentář
Úžasná práce slovenského investigativního novináře/cestovatele/dobrodruha. Naše civilizace je skutečně křehká, je důležité mít to stále na paměti.
Tato kniha je skutečně cenným zdrojem informací. Tomáš Forró prokázal hluboké a komplexní znalosti nejen venezuelské politické situace, ale i místní mentality. Na celou současnou venezuelskou situaci se dívá očima reportážního novináře a dopřává nám tak nahlédnout a pochopit souvislosti, které uvrhly tuto dříve krásnou zemí na samotné dno. Odkrývá všechny souvislosti, které postupně tuto zemi zničily. Musím smeknout předtím, jak se autor této knihy snaží vysvětlit vše tak, aby si čtenář udělal obrázek o všem, co se v zemi děje. A věřte mi, že to není snadný úkol, protože ta provázanost v událostech je skutečně velmi zapeklitá.
Občas se kniha četla hůře a při čtení můžete mít dojem, že se ztrácíte v čase. Avšak i přesto tuto knihu hodnotím velmi dobře, právě pro to, že nám tak krásně předkládá všechna fakta. Nebudeme si nic nalhávat, není to lehké čtení a mnohdy se nestačíte podivovat nad tím, co se všechno může dít a jak nelidsky se mohou lidé chovat.
Jak jsem napsala, kapitoly mi přišly trošku zmatené, protože jsem se ztrácela v čase, ale přesto jsem si z knihy odnesla mnoho.
Máte-li rádi knihy faktu, pak si tuhle knihu nenechte ujít. Ale i kdybyste neměli rádi literaturu faktu, ale zajímá vás to, jak je možné a snadné zlikvidovat některou zemi, tak neváhejte.
Tomáš Forró odvedl opravdu dobrou práci a já mu děkuji za to, že nám umožnil opět si rozšířit obzory.
Venezuela a její osud mě fascinuje a proto sahám po skoro všech knihách s tímto tématem. Na tuto jsem se moc těšila i díky hodnocení které tady má.
Bohužel však musím hodnotit jako průměr, četla se svižně, ale ne vždy záživně. Pokud vás tento fenomén zajímá, doporučila bych spíše "Venezuela, rozklad ráje" - její zpracování mi sedlo lépe.
Tohle je výborný vhled do jedné kdysi bohaté země a taky návod, jak se to nemá dělat. Změna žánru, který momentálně nejvíce čtu, byla osvěžující, šokující. Všechna čest autorovi, co všechno podstoupil, aby mohl předat takto širokou zprávu celému světu (tohle by se mělo hojně překládat, ne že ne).
Zpráva o konci světa od novináře bez pudu sebezáchovy. Forró zmapoval úpadek Venezuely. Ačkoliv se může zdát, že jde o vzdálenou zemi, mechanismy, které vedly ke katastrofě se mohou objevit všude.
Tomáše Forró jsem si oblíbil už u knihy Donbas. Není to jen teoretik, je na místě, mluví s lidmi, a dává prostor více stranám i většímu množství názorů. Rozhovory s lidmi jsou velmi lidské, čtenář má možnost se vcítit do jejich životů, i pochopit, jak se jejich životy změnily za vlády obou diktátorů. Kniha nekončí nějakou bájnou nadějnou myšlenkou, že všechno bude dobré, a že se vše vyřeší, ale nechává na čtenáři, aby si názor udělal sám.
"Myseľ otrávená chronickou chudobou a nedostatkom je v zajatí napĺňania okamžitých potrieb tu a teraz. Nezaoberá sa riešením vzidelenejšej budúcnosti."
Forró písať vie, a vie žiť aj poriadne nebezpečne - dokázal mi to už aj vo svojej knihe Donbas a v knihe Zlatá horúčka nezaostáva. Smutné súčasné dejiny Venezuely pre mňa naozaj ukazujú, kam až môže viesť zánik a kolaps spoločnosti.
Autorovy další knížky
2019 | Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna |
2022 | Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny |
2021 | Zlatá horúčka |
2024 | Spev sirén: Putovanie do srdca ukrajinskej vojny |
CITÁT: Každý, kto nedávno navštívil po dlhšom čase Venezuelu, neverí vlastným očiam ako rýchlo kedysi najbohatší štát Južnej Ameriky skĺzol do chudoby, násilia a úpadku.
O armádě, ozbrojených jednotkách vládnoucí strany, kubánských "pomocnících" nebo korupci slyšel už ve spojitosti s Venezuelou asi každý, kdo se zajímal. Ale že to mimo známé obrysy ze zpravodajství* vypadá v zemi ještě o řád hůř, na to je potřeba znovu Tomáš Forró a jeho další skvělá kniha (a to od roku 2021, kdy vznikla, ještě vše graduje**). Je velmi zajímavé poslouchat při čtení této knihy nové zprávy o Venezuele a opakovaně zfalšovaných volbách, a zároveň s novými znalostmi přemýšlet nad tím, jak to tam vůbec prakticky vypadá. Co pro voliče znamenají třeba všechny ty cesty zablokované mnoha a mnoha zátarasy, kde se vybírají úplatky pod zamířenými zbraněmi? Nebo o hrozbě invaze do sousední Guyany, když ten režim nevládne ani vlastnímu jihu. Chtěl těžbu zlata, kterým chtěl nahradit příjmy z ropy, kterou neuměl těžit, a inflačních peněz, které si vozil v letadlech po tunách, ale místo toho si vychoval mafii a nalákal kolumbijské narkopartizány, kteří ovládli část země. Prostě Venezuela – země, která zažila největší relativní propad a dostala se z nejvyšších úrovní bohatství na tu nejnižší.
Tím, že je součástí knihy mnoho skupin, politiků, velkých historických událostí, i těch na úrovni vesnice nebo dokonce jen zlatého dolu, a vše se různě promíchává, je celé vyprávění velmi složité. Není to proto tak jasně vysoustružené literární dílo jako předchozí "Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna", které se prakticky četlo samo. Ostatně to potvrzuje i autor sám.*** Už jen uvedení do celé knihy je pekelně dlouhé... K tomu je potřeba tří úrovní map, seznam osob i potřebných termínů (díky za to, že vše je pěkně po ruce hned na přebalu). Nemluvě o samotném závěru, kde se autor vše snaží postavit na hlavu – intriky skryté v intrikách! K tomu je navíc mnohem méně součástí celého děje, stává se spíše posluchačem, vnímajícím návštěvníkem, který se dostal někam, kam se už moc lidí ze Západu, natož novinářů, nedostane. Každopádně skvělá práce, to bez debat!
*** CITÁT: Skutočná vojna totiž zároveň znamená istý poriadok, hoci zvrátený a založený na autorite zbraní. Chaos južnej Venezuely je, naopak, jeho popretím a ohrozuje nielen nevinných ľudí, ale aj každú z bojujúcich strán. Nikto z neho tak naozaj neťaží výhody, nikto nemá ozajstný plán na prežitie a žiaden z aktérov ani svetielko nádeje, že sa mu raz podarí nad ostatnými zvíťaziť.
Je pre mňa ťažké si predstaviť, v akom dlhodobom strese a pod akým tlakom tu musia už dlhé roky žiť miestni.
Aj preto takmer každý večer snívam, že sa ráno nezobudím tu. Túžim sa z Venezuely presunúť späť na frontovú líniu Donbasu. Namiesto zradne nádherného spevu tunajších tropických vtákov chcem radšej počúvať hrozivé, no predvídateľné a pravidelné dunenie delostrelectva oboch strán.
A stejně jako u Donbasu, ve slovenském původním vydání velice oceňuji grafiku knihy, práci s typografií i grafické vtípky... Nezlobil bych se za více fotografií, ale je jasné, že o ty tady úplně nejde.
* Kdy se přímo nabízí srovnání s knihou "Venezuela: Rozklad ráje" (Eduard Freisler), která se právě těch základních obrysů drží.
** Nemluvě o covidu na závěr knihy. Po třech letech to je jako z jiného světa.