Zlatovláska
Josef Kainar
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453963/bmid_zlatovlaska-wgN-453963.jpg
5
42
42
Zveršovaná klasická pohádka o Zlatovlásce, obohacená o humorné a výchovné situace, patří do zlatého fondu české dětské literatury.
Přidat komentář
Nádherná kniha, která se v naší rodině dědí už od jejího prvního vydání. Můj děda jí četl mému tátovi, potom táta mě a teď ji čtu svým dětem já. Má pro mne naprosto nevyčíslitelnou hodnotu. Dodnes ji mám ve své knihovně, ikdyž už nese známky času - však té knize je už 62 let, prakticky jeden lidský život. Dávám na ni pozor a jednou ji svým dětem jistě budou číst i mé děti :-)
Nevím, jak mi do dnešního dne mohl být ukryt tento skvost, prostě všechno od Kainara je božíííííííííííííííííííííííííí
Zveršovaná Zlatovláska - to je sen a další láska.
Citace :
" Pro mne žádná pomoc není,
marné je mé plahočení."
Co to ale povídá,
zazáří to po krajině,
zasvítí to za tou vodou
jako z démantové síně...
A ta záře je tak živá,
a ta záře se tak míhá,
jako by si tisíc pávů
rozprostřelo pro radost
ten svůj čarokrásný chvost.
"Rybáři, ach, povězte mi,
co to svítí celým krajem?
Hoří lesy za Dunajem?"
"Nehoří les, planou vlásky
spanilé panny Zlatovlásky."
Dárek nad dárky - veršované pohádky
je dnes třeba milých básní,
svět a život zlehka zkrásní.
Tyhle verše jsme nejdříve poslouchali s dětmi z magnetofonu, znali jsme je skoro nazpaměť a často se k nim všichni vraceli. Když se nám dostala do ruky i knížka, výborný dojem z nich byl ještě patřičně umocněn milými obrázky Aleny Ladové : o)
Nejlepší nápad napsat pohádku o Zlatovlásce ve verších! Čtení mi zpříjemňovaly ilustrace. Takové jednorázové čtení pohádky jako básně.
Kainarova veršovaná Zlatovláska je kultovní knihou mého dětství. Krásná a poetická knížka, Josef Kainar byl Pan Básník ...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Nevídáno - neslýcháno |
| 1960 |  Lazar a píseň |
| 1967 | Nové mythy |
| 2007 | Básně |
| 1966 | Moje blues |
Měla jsem pocit, že Kainara a jeho tvorbu celkem znám, ale tahle perla mi skoro unikla. Naštěstí mají Zlatovlásku liberečtí studenti jako povinnou četbu, takže se mi dostala do rukou a já jí s potěšením listovala. A radost udělala i mému synovi.
Kainar používá melodickou, živou češtinu, známý příběh plyne jako voda v potoce, autor se ale nebojí ani jistých aktualizací, takže Zlatovláska krásně zapadá k Hrubínovým veršovaným pohádkám. Vzpomněla jsem si i na Renčovu Perníkovou chaloupku.
Jen ilustrace Aleny Ladové mi bohužel tak úplně nesedly. Co naplat, Trnka, to je úplně jiná liga.