Hvězdy z hlubin
Arthur Charles Clarke , Paul Preuss
Zlatý věk Venuše série
< 6. díl
Román o kosmické tajné agentce Spartě. Konec cyklu, v němž se cestuje časem a je ohrožen vývoj lidstva.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , BaronetOriginální název:
The Shining Ones, 1991
více info...
Přidat komentář
Vyvrcholení celé hexalogie... no, přiznám se, na můj vkus to bylo víc než dost zmatené. Ale určité okamžiky byly docela zajímavé. Celkově však musím říct, že Zlatý věk Venuše mě příliš neuchvátil. Hlavní hrdinka Sparta nebyla nijak moc super, nicméně to snad platí pro všechny ostatní postavy - mimo jejího milence a vrchního vědátora. Čekal jsem Spartu jako něco na způsob T-X, ale ta by si ji dala k snídani. Jinak, celý ten sic-fi svět byl takový osekaný, člověk se v podstatě nic mimo příběh nedozví. Málo omáčky, jak bych řekl. Ale jsem rád, že jsem završil morální povinnost sérii přelouskat. Přeci jen - poslední dva díly se mi v knihovně válely už aspoň dvacet let a až v posledním měsíci jsem se konečně dokopal si sehnat ty předchozí čtyři. Konečně budu klidně spát.
No, já ocenil tuhle čast až teď, po dvaceti letech po přečtení (a rozhodně se mi právě poslední díl nelíbil, že jsem ho dočetl jen kousek... ) a včera jsem skončil. Je to dobré, ach ano, velmi dobré. A těch nápadů je tam spousta,.. A ten nápad s využitím starších Clarkových povídek je super a samozřejmě, poznámky A.C. Clarka k jednotlivým dílům beru jako povedené.
A že to nemá konec? A proč by mělo, život pokračuje dál, taktéž hlavních hrdinů... většinou a záhady jsou celkem vyřešeny a co dál, to už je jen beletrie... panebože, vždyť se v těch knihách stalo tolik a tolik...
Vidí, že i Liuovu Problém tří těles rozvinul jeho krajan Pao, knížku si šetřím, práve začínám už s třetím čtením Problému, ať to mám spolu, že.
(SPOILER)
No nebylo to tak špatné. Nicméně jako konec šestidílné série bych čekal něco víc, cestování časem OK, navíc jsem konečně zjistil, proč se serie jmenuje zlatý věk Venuše. Nicméně uplný konec mi nestačil ke spokojenosti. Dá se říct že nikdo neví, jak to celé dopadlo, milion paradoxů, nikdo neví kde zkončil Nemo, nikdo neví která frakce mimozemštanů vyhrála.
No prostě od 3. dílu čtu serii abych věděl jak to celé dopadne, a nic moc se nedozvím.
Souhlasím s předchozím komentářem, že málo kdo sem došel a četl to celé, bohužel už nesouhlasím s tím, že to stojí za tu snahu :)
Poslední díl šesti dílné série nám volně navazující předchozí díly pěkně zakončil. Spojil všechny nitky, které předchozí příběhy natáhly a uzavřel je do jednoho celku. Podle počtu hodnocení (doteď hodnotili tři lidé včetně mě) moc lidí nedočetlo až sem, což je asi škoda, protože v podstatě přišli o to hlavní, konec. Možná už je nebavily předchozí díly, které možná byly trochu slabší, ale tady se Paulovi Preussovi podařilo vrátit se do formy, kterou měl na začátku.
Když se Jupiterův měsíc Amalthea proměnil v obrovskou mimozemskou světoloď, vinou záškodnických sabotáží bývalého vůdce proroků Svobodného ducha Williama Lairda se lidským výzkumníkům vedených J. Q. R. Forsterem nepodařilo oblast opustit a museli se společně s Amaltheany vydat na dlouhou cestu napříč časem. Závěrečný díl hexalogie Paula Preusse je mixem mimozemských reálií, teraformovacích procesů a pozemské historie. K tomu hrátky s paralelními vesmíry, červími dírami a hlubinným potápěním. Nejspíš to mělo být skvělé a „Zářící“ finále, ale podle mého je to bezradnost, co si s velkým tématem počít. Na začátku měly Hvězdy z hlubin ještě nějaký ten směr strukturu a cíl, ale jak přibývaly stránky, celá složitě budovaná konstrukce se začala bortit a připomínat kašpárské kejkle. Nespojitost původní Clarkovy povídky s etudou Ellen Troyové, posláním proroků Svobodného ducha a světolodě pak pohřbila i závěr, který je v konečném důsledku reprezentován jen velkohubým plácáním moralit a rádoby životních pravd.