Zločin a trest

Velmi podarena kniha. Osobne davam prednost Idiotovi, ale tato za nim zaostava iba o malicko. Ma sice menej zaujimavo vykreslenu psychologiu postav, aj tie postavy nie su az take zaujimave, ale na druhej strane ma zaujimavejsi dej, kniha je akcnejsia a mozno putavejsia ako Idiot.
Vynikajuci kusok ruskej literatury, urcite odporucam.

Moje hodnotenie: 88%

mohu se zeptat kde najdu dobrý rozbor na tuto vynikající knihu děkuji

genialni knizka, genialni autor. malo autoru mi dokaze naladu ovlivnit i mimo cteni, dostojevskij to ale dokaze, behem cteni teto knizky jsem se citila tak mizerne jako hlavni hrdina, protoze tak genialne dokazal dostojevskij knihu napsat - nevtahne vas jen do deje, naopak dej ovlivni vas. presto, ze se jedna o velmi depresivni pribeh je to uzasne dilo a jasna povinna cetba. dekuji pane Dostojevskij..

Klasika.... asi jsem měla být poctivá a přečíst knihu v době, kdy jsem ji měla na seznamu povinné školní četby. Nyní se do ní už začíst prostě nedokážu. Mám za sebou třetinu, jsem si téměř jistá, že ji dočtu, ale stále odbíhám k jiným knihám, takže netuším, kdy to bude. Dostojevskému neupírám mistrnou empatii při popisu vnitřních pocitů jednotlivých postav... jen já už si vybírám, čemu svůj čas věnuji a té spoustě stále se opakujících slov nějak nemůžu přijít na chuť. V lepším případě dočtu postupně, v horším odložím na ¨stáří¨ :).
-----------------------
Hmmmmmmm, ani téměř po roce jsem se k ní nedokázala vrátit, i když jsem se o to několikrát pokusila .... natrvalo ji odkládám "na stáří".

absolutní klasika, geniální psycho román

Přestože mě od čtení této knihy všichni spíše odrazovali, jsem neskonale vděčná, že jsem si ji přečetla. Tohle naprosto geniální dílo je podle mně snad nejlepší vylíčení myšlenkových pochodů člověka se špatným svědomím! Raskolnikovův svérázný pohled na spáchání zločinu, a hlavně jeho podivínské myšlenky, mně naprosto uchvátily.
A nejkrásnější byl konec románu - epilog dodal tomu skvělému dílu dokonalou tečku, díky které považuji Dostojevského za jednoho z nejskvělejších a hlavně neuvěřitelně bystrých autorů.

Když to čtete, běhá vám mráz po zádech.

Dostojevskij, ty si kúzelník. Raskolnikovy som na chvíľu, naozaj len na malú chvíľočku, chcela ten jeho trest, tak trochu odpustiť. Ale....vo svete, v tom spravodlivom, aj v tom Dostojevskom, je predsa každý zločinec, po zásluhe potrestaný. A tak to má byť. Ale len pre tú malú chvíľku, či už slabosti, alebo dokonalosti Dostojevského umenia, nejde nepovažovať samotného autora za génia. Ukážte mi väčšieho a ja vám budem vďačná.....5/5

"Kde jenom, přemítal vzdalující se Raskolnikov, kde jenom jsem to četl, jak jeden k smrti odsouzený hodinu před smrtí říká nebo uvažuje, že kdyby musel žít někde vysoko na skále a na tak maličké plošce, že by tam nebylo víc místa než pro dvě chodidla, a kolem jen propast, moře, věčná tma, věčná samota a věčná bouře, že i kdyby tak, na té pídi země, měl stát celý život, tisíc let, celou věčnost, raději by tak žil, než teď umíral! Jen žít, žít, žít! Žít jakkoli, ale žít...! Jaká pravda! Bože, jaká pravda!"

Četl jsem již na střední a již tehdá jsem byl stržen dějem a knihou s mistrným skloubením dramatu s trochou krimi a především psychologie zločince spolu s náboženskou otázkou a vhledem do tehdejšího Ruska. Na této knize je úžasné, že jde o těžkou vybroušenou klasiku, kterou však již mohou číst i mladší ročníky. Jde skutečně o jedno z top 100 světových děl ever. Povinná literatura světa pro všechny! 9,5/10

Knihu jsem četla jedním dechem. Velmi mě zaujal hlavní hrdina a jeho myšlenkové pochody, dále osudy různých lidí a celkové vyústění knihy, že nejpodstatnější lidská vlastnost je pokora. Zajímavě silná kniha se spoustou společenských a filozofických otázek a její jedinou chybou pro mě jsou neuvěřitelně dlouhé dialogy a monology, kde se často opakují již řečené myšlenky, úvahy a věty.

Osm set stran pro mě trestu.... Ne, ale vážně. Příběh je zajímavý, ale tak prošpikovaný opakujícími se zdlouhavými monology, popisy, iluzemi nad sám sebou.... Kdyby se kniha tak o půlku zkrátila, neuškodilo by se jí to. Dostojevskij skvěle postavy po jejich duševní stránce popsal, a vyjádřil hlavní myšlenky knihy, to se mu musí nechat. Nicméně, jsou klasiky, které mě uchvátily... tato to opravdu nebyla.

Dostojevskij je klasika, co je klasika víme všichni. Ne všichni čteme klasiky. Tak i já se ke klasice dostanu málokdy, protože ta mi neuteče a neubere se jí nikde časem na hodnotě.. Za tuto knihu jsem vděčný, že jsem se rozhodl ji číst. Rozbor zločince, jeho myšlenek, rozebrání společnosti, popis té doby, oblečení, prostředí a povah - mohu říct skvělé. Jako bych v té době byl a žil.

Kniha je velmi působivá, když jsem ji četl bylo mi fyzicky špatně, Je skvělá, ale již ji znovu číst nebudu,

Pusobivy popis premeny osobnosti. Jak se muze z obycejneho studenta, ktery je bez penez stat vrah a co to udela s jeho dusi. Tema moci nad ostatnimi, zbytecnosti nekterych lidi, kteri jsou oznacovani jako vsi spolecnosti a ospravedlneni vrazdy, ktera je jedna z mnoha a zabiti takove vsi je dokonce oznacovano za sluzbu vsem. Verila jsem Dostojevskemu od zacatku az dokonce, protoze psychologie jeho postav je jako vzdy dokonala. Jen co mi trochu vadilo, bylo mnozstvi postav s typickymi, ujetymi ruskymi jmeny a mnozstvi vedlejsich pribehu, ktere ponekud stezovali sledovani hlavniho deje...

Jsem ráda, že jsme tuto knihu měli ve druháku jako povinnou četbu. Docela ráda jsem si ji přečetla, ale do mých TOP se prostě nedostane. Není to snad stylem, ten je ukázkový (zvlášť ty vnitřní monology hlavní postavy), ani příběhem, ale je to staré napětím, dobou a hlavně psychologizací postav. Jsme už prostě dál, takových vražd, výčitek svědomí i sebestředných jedinců už jsme zažili víc. Pro mne už Raskolnikov není svým činem výjimečný. Je to další chlap myslící si, že je nadčlověk. druhý díl už byla více méně nuda. Holt už v sobě nemám respekt k autoritám.

Možno trošku ťažšie čítanie, hlavne kvôli svojej hrúbke a opisom, ale človeka táto kniha donúti zamyslieť sa nad koncepciou viny. Som rada, že som sa cez ňu prelúskala a kniha mi dala čitateľský zážitok.

Knihy, které mají nálepku "povinné", nás automaticky přestávají zajímat a jejich čtení je pro nás trestem... Přesto kdyby nebylo seznamu povinné četby, nenapadlo by mě vzít tuto knihu do rukou.

Škoda, že je to povinná četba - ve škole jsem nebyla schopná tuto knihu dočíst. Ocenila jsem jí až mnohem později.

Mé druhé setkání s Dostojevským, po Idiotovi rovněž lehce rozpačité. Jak dokáže bravurně vykreslit mučivě rozervané svědomí vrahovo a dráždí nedoslovností, tak se utápí v dlouhých monolozích, jež příběh poněkud ředí.