Zločin a trest

18.02.2023

Literární skvost, doporučuji.

16.02.2023

"Mily Fjodor Michajlovic, pisete obsirne ze som popri Vasom romane stihol precitat este tri dalsie knihy. Vas Peta."

Citam po stvrty krat v zivote. Ano, raz za 8-10 rokov si najdem ten cas... Tentokrat z lenivosti, z nejakej tuzby po zmene zazitku, ako audioknihu. Velmi dobry pozor som daval na to, aby to nebolo nejaka skratena, zdramatizovana verzia. Avsak, preklad je uz zmodernizovany, kedysi som si asi viac uzival archaickejsi preklad. Stale ma vsak sokuje aky moderne posobiaci je ten text odhliadnuc od skeslenia interpretacie prekadatelov. Pripominam ze nie som nejaky adorant Dostojevskeho, Преступление и наказание je jediny roman co som od neho cital, a snad kedysi este nejaku jeho novelu. A ani sa nechystam citat nieco dalsie. MIlujem tento pribeh, toto vnutorne analyzovanie, milujem sceny z pribehu, ako ked sa vraciam k dobremu filmu.

Namiesto toho aby som skusal plocho hodnotit, dame si nieco zaujimavejsie, co tak citat, co o svojom romane napisal sam Dostojevskij? Citujem jeho opis ako ho sam vidi, svoj buduci roman.
"Je to psychologický záznam o jednom zločine. Odohráva sa v súčasnosti v tomto roku (poznámka t. j. 1865). Mladý človek, vylúčený spomedzi poslucháčov univerzity, malomeštiackeho pôvodu, z ľahkomyseľnosti, z názorovej rozkolísanosti podľahol niektorým “nedonoseným” ideám, ktoré sa vznášajú vo vzduchu a rozhodol sa jedným razom zbaviť svojej hanebnej situácie. Rozhodol sa zabiť jednu starenu, vdovu po titulárnom radcovi, ktorá požiačiava peniaze na percentá. Starena je hlúpa, hluchá, chorá, lakomá, berie židovské percentá, je zlá a utláča iný život tým, že pri sebe mučí ako slúžku svoju mladšiu sestru. “Je nanič”, “Prečo len žije”, “Je vôbec nejak užitočná?” atď. – Tieto otázky metú mladého muža. Rozhodne sa ju zabiť a okradnúť s úmyslom zariadiť šťastný život svojej matke, ktorá žije na vidieku, zbaviť sestru, ktorá robí spoločníčku v jednej statkárskej rodine chlípnych ambícii hlavy tejto rodiny, ambícii ktore jej hrozia skazou, dokončiť štúdium odísť za hranice a potom byť celý život čestným, pevným, neochvejným pri plnení “humánnej povinnosti voči ľudstvu”, čím sa pochopiteľne “zmyje zločin”, ak sa dá vôbec nazvať zločinom čin spáchaný na starene hluchej, hlúpej, zlej a chorej, ktorá sama nevie načo žije na svete, a ktorá by možno tak ako tak za nejaký mesiac zomrela. … Čistou náhodou sa mu podarilo svoj úmysel uskutočniť rýchlo a úspešne.
Potom uplynie takmer mesiac, než nastane definitívna katastrofa. Žiadne podozrenie na neho nepadá a ani padnúť nemôže. Tu sa práve rozvíja psychologický proces zločinu. Pred vrahom sa objavujú neriešiteľné otázky, netušené a neočakávané pocity trýznia neho srdce. Božia pravda, pozemský zákon si vymáhajú svoje a vrah končí tým, že je donútený sa priznať. Donútený, aby dajme tomu zahynul v trestnici, ale spojil sa opäť s ľuďmi; pocit odlúčenia a odtrhnutia od ľudstva, ktorý spoznal hneď po spáchaní zločinu, ho trýznil. Zákon pravdy a ľudská prirodzenosť si vzali to čo im patrí… Zločinec sa sám rozhodne prijať muky, aby vykúpil svoj čin."
FMD. Dopisy.

Takze co si ja myslim o diele je nepodstatne a ci som ponal vsetko co Fjodor chcel vyjadrit, netusim. Pamatam si ze pri prvom citani kedysi ked som mal mozno 20 rokov, som si uzival hlavne detektivny pribeh, dialogy Raskolnikova a inspektora, hru macky s mysou. Pri dalsich citaniach si uz viac vsimam myslienky, ideje, vedlajsie postavy a ich stvarnenie. Pri tomto poslednom "pocuvani" som sa uz vlastne vratil k staremu znamemu a vychutnaval som si hrozienka z kolaca. A snad maly dovetok, Fjodorovi by som odkazal ze ja by som tiez kludne dokazal zabit cloveka, ktory je zly, ktory okolo seba rozsieva hrozu alebo nespravodlivost. A asi by som ani nemal take vycitky ako Raskolnikov. Ked mas slabe nervy, nepustaj sa do vrazdy. No, neviem ci toto by prave Dostojevskij chcel pocut, snad by mi to nejak rozhovoril.
Tak...zase o par rokov dasvidania.

PS: Maly myslienkovy experiment, pre tych co tvrdia ze kniha nie je genialna, priekopnicka, ze sa len tvarime ze chvalime po tych co ju chvalili pred nami. Aby ste docenili jej vyznam a velkost, genialitu, skuste si odmysliet vsetky knihy napisane po nej. Alebo jednoduchsie? Nechajte si v kniznici len len diela ktore boli napisane pred rokom 1865, tie citajte, a potom Zlocin a trest. Predstavte si v akom prostredi sa zrodila, v akej dobe. Porovnajte to s nejakymi hoci aj velkymi literatmi predoslej doby. TOP 100 najvplyvnejsich knih vsetkych cias? Zlocin a trest bude urcite v hornej polovici.

19.01.2023

Psal jsem to už u Běsů. Je fascinující, jak se rozebíhá Dostojevského fantazie. To, co by jiným vydalo na tři knihy, on vměstná do jedné. Jenže. Za mě: kdyby se soustředil čistě na ten souboj Raskolnikova s vlastním svědomím a s „detektivem“ Porfirijem Petrovičem, udělal by líp. Ale možná to tlačím moc do současné psychologické detektivky. Každopádně když to srovnám třeba s Tolským, tak tam mi ty odbočky a ten všeobjímající popis všeho nevadí, ale tady mi to překáží a brání si to pořádně užít.

26.12.2022

Zásadní důkaz toho, jakým způsobem Velká říjnová revoluce pošlapala kulturní skvosty, které k nám z carského Ruska přicházely. Dostojevskij nám představuje geniální vykonstruovaný příběh, který nás neušetří jediné emoce na celé její škále. Pokládá nám otázky, na které nám odpovídá až s dalším vývojem příběhu ale zároveň s takovou otevřeností, že žádná odpověď ve výsledku není špatně. Jedná se o prožitek ze zločinu jednoho muže, který prochází klasickými psychologickými fázemi. Otázka, která se nabízí: "Jsme všichni schopni vraždy?" Není to samozřejmě otázka na motiv, kvůli kterému byl zločin spáchán, ale na následné přemýšlení o tom, na nemožnost vrátit tento čin zpět a vyrovnáním se s tím. Není to totiž příběh sociopata ani psychopata, je to příběh někoho, kdo nepřemýšlel nad důsledky vlastního jednání - a takových je nás spousty. Ale jsme schopni přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí? Na to nám kniha neodpoví, musíme sami.

23.12.2022

Ne tak mnohovrstevnaté jako autorův opus magnum Bratři Karamazovi, ale za to je to román určitě přístupnější, méně náročný a zábavnější, proto je také nejznámějším a nejčtenějším Dostojevského dílem. Výborné zpracované je zde jednání vraha a hlavní postavy Raskolnikova po provedené vraždě, jeho myšlenkové pochody a pochyby, obavy z dopadnutí a konečně jakási jeho filozofická obhajoba vlastního činu, nám krásně ukazuje, jak si náš mozek dokáže utvořit vlastní představu o mylné spravedlnosti našich zločinů. Konec nabízí jakýsi skoro až “happyend", na kterém má lví podíl Soňa. Protikladná postava Raskolnikova je Svidrigajlov, který se snaží napravit své křivdy a poté se rozhodne pro zcela jinou cestu. Čteno nové vydání od Rybka publishers s ilustracemi mého oblíbeného kreslíře Dave McKeana, ve stejném formátu už vyšel i Bulgakovův román Mistr a Markétka, snad se v budoucnu dočkáme u nakladatelství i dalších takových bibliofilských skvostů.

11.12.2022

S každou další přečtenou knihou "povinné četby" zjišťuji, že ony knihy nevybírali náhodou. Pro ruské klasiky devatenáctého století to platí obzvlášť. Jednalo se o mé první setkání s Dostojevským. A jsem úplně stejně nadšen jako z Tolstého Vojny a míru. Zločin a trest není tak obsáhlé dílo, ale je také dosti dlouhé. Přesto nemá problém udržet pozornost čtenáře od začátku do konce. A to i přesto, že místy obsahuje i několikastránkové monology různých postav. Nebo snad právě proto? Jedná se o hlubinnou psychologickou sondu do jednoho zločinu, jeho motivu a následků. Na malém prostoru a v malém čase autor rozehrává přesné charakteristiky plně životných postav, každé jedinečné a originální, a jejich interakcí. Děj je ve své postatě velmi prostinký. Okořeněn je množstvím filosofických úvah o podstatě lidského bytí, o smyslu života a podobných hlubinných tématech. Vřele doporučuji nenechat se odradit velikostí románu a pustit se do čtení!

06.12.2022

Před, během i po čtení mně běhal mráz po zádech. Dostojevskij je Shakespeare ruské literatury, a to dokázal především svými opera magna Bratři Karamazovovi a Zločin a trest.
Raskolnikov je člověk, který vyzkoušel své teorie ve skutečnosti. V hlavě vše dávalo a i po selhání dává smysl. Ale všechno se zvrtlo, jako by se svět neřídil jeho řádem. Uvědomil si, že svět se řídí svou etikou. Krutá skutečnost života s ním nemá slitování. Raskolnikovovi přijde, že může obelstít život vůbec takým nesprávným přestupkem. Raskolnikov před oním činem a po něm není táž osoba.
Dostojevskij byl pravoslavný existencialista, ptal se, jak je vůbec člověk schopen žít s vědomím, že bude muset snášet utrpení mnohem větší než plody, které sklidí. Jeho odpověď zněla: žíti ctně podle Boha, přijmouti křesťanství jako jedinou dobrou odpověď. Dostojevskij byl také pravý myslitel a chtěl své myšlenky podrobit tvrdé zkoušce. Jako protihráče svých myšlenek si zvolil nejsilnějšího oponenta, Raskolnikova, jemuž dal ty nejvhodnější a nejlepší podněty a podmínky k zločinu. Tohoto oponenta vybavil i přesvědčením, že bez boha je vše dovoleno, a v něm ho i potvrdil. Poté nechal experiment perem běžet a hle toto dílo.
Naprosto mistrovský román 19. století. Toto je povinné čtení ne školou, nýbrž samo sebou.

19.11.2022

Vskutku působivý kus literatury, u nějž člověka dopředu ani tolik netáhne děj kapitolu od kapitoly jako spíše vývoj celé situace. Nejednou jsem četla se zatajeným dechem, pak musela knihu odložit a chvíli to rozdýchávat. Navzdory hutným popisům a sáhodlouhým rozmluvám se kniha četla jedna báseň, jen na ni, pravda, musí mít člověk klid.

04.11.2022

Psychologicky dokonale zpracované utrpení člověka, který je bičován obavami z prozrazení jeho zločinu a zároveň trýzněn vlastním svědomím.
Dostojevskij vytvořil nezapomenutelné dílo, které patří zaslouženě mezi základní knihy světové literatury.

28.10.2022

Asi jediná kniha, pri ktorej čítaní som mala opakovane nočné mory. A pritom tu netečú potoky krvi, možno tak nervy (že, Raskoľnikov; že, Porfirij Petrovič...), a najväčšia tragédia nespočíva ani tak v hrdelnej dvojnásobnej vražde (koniec koncov, autor nám veľa dôvodov na súcit s obeťami neposkytuje, skôr naopak) a ani v následných psychických stavoch vraha, ale vo všetkých tých „malých“ príbehov okolo. Nepovažujem sa za človeka, ktorý by vnímal a prezentoval mužsko-ženské vzťahy čierno-bielo, ale pri tomto diele som mala pocit, že je plné zvrátených mužov (Svidrigajlov, Marmeladov, Lužin, dokonca aj Porfirij) a silných, zaujímavých, osudom a tými mužmi ubíjaných žien, ktoré napriek všetkému predsa len majú väčší charakter i srdce (Soňa, Duňa, a čiastočne Katerina Ivanovna, ktorá sa hádam nedala neľutovať aj taká, ba práve taká, aká bola). Nuž a Dostojevského ponory do myšlienkových pochodov jednotlivých postáv sú jednoducho geniálne.

Zločin a trest som čítala dlho a musela som si ho „prekladať“ oddychovejšou literatúrou, inak sa to pri mojej citlivejšej povahe nedalo, napriek tomu čas strávený pri tých cca 600 stranách neľutujem a zrejme mi bude Raskoľnikovov vnútorný, čo ako tragický a temný svet aj trochu chýbať.

PS: Čítané slovenské vydanie z roku 1978 s úžasným komentárom Juraja Klauča

06.10.2022

Celkově byla kniha napsána trochu zvláštně, ale konec byl naprosto skvělý. Popis morálky společnosti a jejích postojů k určitým lidem je dobový a věcný i dnes. Pohnuté osudy lidi opravdu provází od nepaměti a trest nemusí být vždy jen ten dle zákona.

02.10.2022

Ako všeobecnú slabosť ruskej literatúry hodnotím tendenciu zaľudňovať romány obrovským a neprehľadným množstvom postáv, z ktorých mnohé sú pre dej úplne nepodstatné. Ďalej som si všimol, že v tých časoch bolo asi v cárskom Rusku bežné, ak niekto začal pri prvom stretnutí hoci aj na ulici viesť s neznámym človekom debaty o zmysle všehomíra a o najhlbšej filozofii. Ďalej ma vyložene štval hlavný hrdina, neustále upadajúci do mdlôb, odpadávajúci, no proste z hovna upletený niktoš, ktorý mal ale na vraždenie síl dosť. Napriek všetkým týmto negatívnym faktom a prostrednej časti knihy, ktorá si nedokázala udržať moju stopercentnú pozornosť, patrí románu plné hodnotenie.

28.09.2022

Úžasné napsaný román o vypočítaném a chladnokrevném studentovi. Kniha je o morálce a její absenci, o společnosti a deviaci, ale taky je o lidských osudech. Velmi propracovaný děj syrově napsaný rozhodně stojí za přečtení.

24.09.2022

Velmi silné nadčasové dílo, které torpeduje svědomí! Ale odkrývá i to velmi zrůdné myšlení, že někdo MŮŽE… byť by se jednalo i o zločin…

28.08.2022

Bohužel půjdu proti proudu, ale mě Román bohužel neoslovil, nenadchl. Klasickou literaturu mám ráda, ale Dostojevskij není to pravé ořechové pro mě.

14.08.2022

Je to Dostojevskij, k tomu nemá cenu nic dodávat, prostě paráda. Doporučuji

12.08.2022

Vlastně si nejsem jistý, jak tuhle knížku hodnotit. Kniha jako taková je napsaná skvěle za 5*, ale se závěrem nebo řekněme spíš vyzněním celé knihy prostě nesouhlasím. Ta dávám 4* a určitě doporučuju k přečtení.

03.08.2022

Tuto knihu jsem četl již dávno a podruhé ji již číst nebudu. Je napsaná opravdu skvěle. Ale o čem? Natlačit několik dnů do snad pětiset stran textu z nichž jako společný jmenovatel z každého řádku, ať se již zde pojednává o čemkoliv, vystupují výčitky svědomí vraha, byť v různých fázích vývoje, ale stále se to jako vír stahuje k tomu jedinému - spáchal jsem zlo, jsem vrah... geniální, ale opravdu to už nemusím. Proto si dovoluji jednu hvězdu ubrat.

01.08.2022

Tato kniha si opravdu zaslouží pověst, která ji předchází. Není jednoduchá na přečtení, ale námaha za to rozhodně stojí, protože Raskolnikov je skutečně jedna z nejzajímavějších hlavních postav, které jsem kdy poznal. Během děje se sám několikrát tolik promění, že ke konci už jde o naprosto jiného člověka než na začátku a jeho jednání je občas zdánlivě zcela iracionální, ovšem když člověk pochopí jeho osobnost a vžije se do tehdejší chorobné ruské společnosti (ne že by se na tom moc změnilo), tak je Raskolnikov rázem více pochopitelný. Nedá se říci, že by se s ním dalo sympatizovat, protože jeho morální kompas je značně pokřivený a poněkud reprezentuje tehdejší Rusko, které jakoby nevědělo, jakým směrem se vydat.

Celkově rozhodně doporučuji, protože tato kniha Vám pomůže alespoň částečně pochopit specifika ruské společnosti a jde o velice zajímavý vhled.