Zločin a trest
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány
Vydáno: 1924 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Преступление и наказание (Prestuplenije i nakazanije), 1866
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih, která byla kdy napsána. Autor dokázal výborně popsat tehdější společnost a především velice rozmanité charaktery. Postava Raskolnikova varuje před tím, aby člověk nepodlehl dojmu, že je výjimečnější než ostatní. To má poté velice neblahé důsledky. Co dělá knihu skutečně výjimečnou, je posledních pár stran. Závěr je nejlepší, jaký jen mohl být.
Literární skvost, který by si měl každý povinně přečíst. Dostojevskij Vás dokáže zatáhnout do reálného děje knihy a postavy se Vám začnou zdát opravdu živé.
,,Hej, Aleno Ivanovno, ty stará můro! Lizaveto Ivanovno, kráso nadzemská! Tak otevřete!´´
Zločin a trest je ukázka toho, že starší věci mohou být oblíbené i v nové době. Stále se sice najde i menšina, která knihu dostane k povinné četbě a stane se pro něj horrorem, ale pro lidi, které po knize sáhnout s chutí a budou se na jednotlivé stránky opravdu těšit, těm je opravdová Petrohradská zábava a drama na úrovni opravdu zaručeno.
Zajímavé dílo. Nejvíc ho oceňuji zpětně po pár měsících, kdy si ještě občas vzpomenu na některé myšlenky a nejsem schopna slova.
Dostojevský musel někoho zabít, protože jinak by tak dokonale nepopsal pocity vraha při vraždě i horečnatý stav po ní. Příběh je hodně propracovaný a situace, kdy je vrah už už odhalený, hrají na nervy dokonale. V začátcích má kniha spád, ale později už je rozvláčnější. Ačkoliv jsem se ke konci do čtení trochu nutil (už jsem věděl jak dopadne), tak přesto je to jedna z těch lepších knih co jsem četl. Rád bych věřil, že na konci 19. století lidé žili tak opravdově.
Bylo to první ruské dílo od prvního ruského autora a nemohla jsem si zvolit lépe. Knihu jsem hltala jedním dechem a její děj se mi vryl do paměti i do srdce. Je to ted mé nejoblíbenější dílo. A Dostojevskij nejoblíbenější autor. Jeho tvorba hladí po duši.
jeden z mnoha pokladů ruské klasiky, jen jsem si ji vychutnala až někdy okolo 18 - 19 let, ale v prváku na gymlu nebo ve druháku okolo těch 14-15, to byl trest to číst, dokonce jsem v jednom týdnu z této knihy při hodině ruského jazyka, chytla 3x za pět :-)
Nechtělo se mi ale přečetl jsem ji a je to opravdu skvost.
pro WEIL: V Dostojevského knize dělá člověka vědomí svého svědomí, proto je konec takový jaký je. Jinak by to byl příběh o patologickém jedinci - (ne)člověku.
Raskolnikov. Už jen při vyslovení toho jména si člověk připadá jako kdyby spolkl mramorový pomník vší literatury.
Dostojevkij bral cloveka takeho aky bol , s tym dobrym aj zlym vo vsetkej prirodzenosti , preto maju jeho diela velky kus pravdy...Sam bol toho dokazom...na to aby sa stal geniom nemusel byt zrovna anjel:)))
Oblíbený román u hodně čtenářů. Řada z nich se s ním identifikovala ještě v polovině minulého století, a to natolik, že sami vytvořili další dramata. (viz i u nás film z tématem první republiky "Proces s vrahy Martenové")
Já teda nevím. Asi nejsem dostatečně duševně na výši, ale mě všechny Dostojevského knihy příjdou ujetý. Alespoň ty co znám. Je v nich sice něco, co nutí člověka číst dál, ale zároveň přitom cítím vztek a naštvání nad debilitou hlavních postav, motivy jejich jednání a demencí ruské společnosti. Ale možná to tak Fjodor chtěl.. :-)
Co je na jeho postavách pravdivého a oč jsou současní autoři horší?
Musím přiznat, že toto je jedna z nejlepších knih dějin světové literatury. Dneska autoři jsou o ničem, nemají podklad. Dostojevskij byl vskutku zajímavý člověk. Byl ve vyhnanství, trpěl epilepsií, žil dobře i bídně, byl gemblér.... A proto psal pravé příběhy ze života.
Dokonalost! Kniha je psána úžasně, všechny psychologické detaily rozebrány (ale nepůsobí tímto nudně), člověk nemůže knihu odložit, protože chce vědět, jak to bude dál! Přečteno za dva dny.
pribeh jednoduchy, ale tie opisy, raskolnikova rozvratena psychika, vahanie, utrpenie, radost citat Dostojevskeho slova, ich plynulost samotna Ruska literatura ma zvlastne miesto vo svete ale Dostojevski ho ma v poprednych radoch, jeho styl mozno len obdivovat
Tlustá a nádherná kniha, plná psychologické polohy člověka a jeho hranic. Byla to paráda a pro mě překvapením, jak špatně se od této knihy odtrhávalo.
Toto bola prvá knižka od Dostojevského, ktorú som mala v ruke a musím povedať, že od toho dňa som sa snažila získať všetky knižky, ktoré tento vynikajúci autor napísal. Zatiaľ v žiadnej zo svojich kníh nesklamal. Jeden z najlepších autorov všetkých čias a u mňa je kráľom realizmu :)
Nadčasová myšlenka, která naláká spoustu čtenářů, ale jinak nic moc. Idiot je stokrát lepší.
Krásné filozofické dílo, klenot ruské literatury. Bohužel mi realistiský způsob psaní příliš nesedí...
Štítky knihy
19. století Rusko zfilmováno ruská literatura svědomí rozhlasové zpracování Petrohrad (Rusko) ruské romány
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2004 | Uražení a ponížení |
Nenadarmo se říká, že za čtenáře se může považovat až ten, kdo zvládne Dostojevskeho. Klasika, která nedokáže omrzet.