Zločin a trest

10.02.2025

Morální trest je nejhorší

09.02.2025

Za zločin... dostanete trest? Nečekané!

S touto knížkou mám obzvláště speciální vztah (nebojte, ještě spolu nic nečekáme) neboť to byla má první klasika, kterou jsem kdy četl! Vzpomínám si, že to bylo tak v šesté třídě... no jo, to už jsem byl Knihomol. Na první čtení mi kniha přišla divná, složitá a docela ukecaná... Změnil se tento názor po druhém přečtení? Pojďme to zjistit!

Od ostatních klasik se Zločin a Trest liší svým zaměřením na hlavní postavu. I u takového Idiota máme hned 2 postavy. Zde je to vskutku jedna, Raskolnikov, chudý student, který se rozhodne k extrémnímu řešení, aby se mohl stát Napoleonem (nebo tak něco, nažvaní si toho sobě přespříliš). Řešení se mu jaksi vydaří (jedná se o onen zločin, pokud vám to ještě nedošlo), ale… no řekněme, že Raskolnikov s něčím takovým nemůže dále žít. Trest není jen fyzický, ale i mentální, kterého se Raskolnikov nemůže zbavit tak lehce… A k tomu mu na návštěvu přijde máma a ségra, no to snad ne! 

Uf, tuhle recenzi jsem nějak protáhl… co bych tak vytknul na knize? Hahá, už vím! To stejné jako tady! Raskolnikov si pro sebe mluví, až to leje, tak si na to dávejte pozor a očekávejte mnoho myšlenek a žvástů, s kterými se snaží omluvit sám sebe! Nejlepší kniha na zabití času a když hledáte něco na potrápení své morálky ;)
Doporučuji 94/100 :-) 

(sorry, že je recenze obtížná na čtení, recenzi píšu tak měsíc po dočtení knihy)

28.01.2025

posloucháno jako audiokniha u kuchyňských aktivit.. Děkuji Fjodore Michajloviči !!! s poslechem jsem strávila několik nádherných hodin. Vychuntávala si i zdánlivě bezvýznamné tlachy, a nedůležité scénky. Roďova rozervanost, postupně narůstající odhodlání, spravedlivý trest. A snad prozření a vize nových začátků se Soňou, finále teda podáno Soninýma očima...
Velmi se mi líbil návrat do minulého staletí, vychutnávala jsem si květnatou mluvu, (tango na policejní stanici, smčka se utahuje...) rodinné vazby, víru zejména matek. Slova ožila. Emoce vřely. Děkuji, děkuj a ještě jednou děkuji.
a ráda si přečtu další ....
doporučuji komentář Hobo, nedokázala bych to napsat lépe...

20.01.2025

Bál jsem se, že to třeba moc zestárlo. Ale ne, bylo to fakt zajímavé, jo chvilkama to chování postav možná působilo naivně, ale jsme v půlce 19. století. Jsem rád, že jsem si to konečně přečetl.

18.01.2025

Dostojevského klasika a určite jeho najpopulárnejšie dielo zaoberajúce sa nie len otázkami a problémami svojej doby a miesta.

12.01.2025

Jak hodnotit klasiku, neutonout ve frázích, případně nepapouškovat, co jsme se o dílu dozvěděli v gymnaziálních hodinách literatury? A navíc co dodat ke 2795 hodnocení na Databázi knih?
Asi jen osobní dojem, všechno ostatní by bylo zbytečné. Dostojevský je génius. Naprosto rozumím jednomu českému spisovateli, který ve svých vzpomínkách říká, že po přečtení Zločinu a trestu dostal horečku a týden se z ní dostával. To je dílo - cloumák. Ta naléhavost, s jakou Dostojevský klade naprosto zásadní, a morálně velmi (za)hraniční otázky, je i dnes nenejvýš aktuální. Jsou lidé skutečně rozděleni na "materiál", který jen žije své životy a je tu kvůli udržování rodu, a na "mimořádné osobnosti", které posouvají svět kupředu a mají tak i právo například zabít, když za jejich jednáním stojí nějaká vznešená idea? (Například dobýt nějaké území za cenu statisíců mrtvých? Je jedna vražda staré ženy víc nebo míň, než vražda sto tisíc lidí, když za tím stojí dobrá idea? Co to je dobrá idea? Kdy je dobrá? Kdy se svět posouvá dopředu? Existuje vůbec nějaké PRÁVO zabít druhého? ...) To není jen nějaký banální příběh vraždy a výčitek svědomí, to je vrcholně společenský román o jednotlivci a jeho vztahu k lidstvu. Ještě když povážíme, kdy to napsal, muselo to v tehdejším Rusku působit jako bomba. Společnost byla v určitém rozkolu, nastupovala už nová generace "bezvěrců" popírajících "tradiční hodnoty" - jak už to třeba psal i Turgeněv a na tomto pomezí se tady vše pohybuje. Samotná hlavní postava, Raskolnikov je toho čelným představitelem (proto to jméno raskol - rozkol v ruštině) se nejenom chová značně rozporuplně a je zmítán vnitřními rozepřemi, ale zárpveň je hnán fixní ideou své výjimečnosti. To se může stát komukoliv a z Raskolnikova není daleká cesta k vrahovi nebo diktátorovi. Ta záplava vnitřních úvah a dialogů, které v románu probíhají jsou samy o sobě závažnými příspěvky k hlubokému promýšlení pozice jedince, vnitřní a vnější svobody. Zároveň je román vyloženě ruský i celou tou všeobjímající exaltovaností, s jakou postavy jednají (a která může střídmého českého čtenáře štvát), na druhou stranu to podle mne také patří k obrazu ruské duše, je to její přirozená součást. Mezi "lidskou vší" a výjimečným jedincem, který "má právo i vraždit" se pohybují všechny postavy, každá z nich si nese nějaký vlastní kříž - násilník, prostitutka, opilce jeden vedle druhého, despota otec, podpantoflák manžel, atd atd., všichni se točí kolem ústředního hrdiny, který nese ten kříž největší, ačkoliv si to sám nemyslí.
Uf. Dílo, které nutí přemýšlet, zamýšlet se nad sebou, při pohledu na zprávy nad celým světem, až se mu točí hlava. Klesám v pokoře k zemi a raduju se, že literatura dokáže takto přidusit a povznést zároveň.

28.12.2024

Dostojevskij mě zklamal. Možná byl extra třída své doby, nyní již poněkud zaostává. Některé postavy se četli poměrně jednoduše, děj nebyl složitý. Čekal jsem od tohoto ceněného díla mnohem více.

23.12.2024

Velkolepě monstrózní sofistikovaný dílo!

28.10.2024

Knihu jsem nečetla fyzicky, ale poslechla jsem si rozhlasové zpracování, které bylo úžasné. Je to klasika, to nezastírám, ale mě to nijak nenadchlo. Není to kniha, ke které se budu vracet, ale je to určitě kniha, nad kterou budete chvíli přemýšlet.

11.10.2024

6.10.2024 - 3,5*
Kniha Zločin a trest byla dárek, nádherná edice z Rybka Publishers, ilustrace Dave McKean. Edice má i jiné, nádherně zpracované klasiky, postupně je sbírám.

Dostojevskij má tu výhodu, že jsem ho jako mladší dost četla, ještě před listem povinné literatury, takže jsem se do knížky pustila relativně brzy poté, co jsem ji dostala. (Popravdě, Zločin a trest jsem přečetla teprve dnes nejspíše proto, že na seznamu povinné byl.)

A dojmy jsou... smíšené. Jak nejspíše napovídá fakt, že jsem knihu četla několik měsíců.

Vykreslení atmosféry ruské dobové společnosti - té chudé především - je brilantní. Možná spíše brutální. Viděla jsem to období, Petrohrad druhé poloviny 19. století, před očima. Jako spadnout do žumpy, v zimě. Hnus a ještě k tomu pak umírám na zápal plic, zatímco lidé bezohledně přihlížejí, v lepším případě, nebo si kopnou a k tomu mě okradou, v tom horším.

Způsob, jakým Dostojevskij vykresluje své charaktery - smekám. Zjizvení, komplikovaní, dýchající lidi. V tom nejhorším světle, se všemi nedostatky, odhalení. Proto tak lidští. Občas pobavilo vyloženě dramatické vystupování postav (dramatické ve smyslu divadelní hra - vše tak absurdně dohnané do extrému), jindy brnkalo na nervy omdlévání a náhlý pláč - především žen. Ale podstata těch lidí tam byla a občas ten fakt štípl jako facka.

Děj je... obsah knihy... no, to je ta smíšenost dojmů. :D

Máme zde otázky, zločin a trest, očividně, ale i mnoho zamyšlení a prapodivných, pobuřujících, někdy vyloženě depresivních a rebelujících myšlenek.
Dostojevski uměl postavy napsat tak, dokázal zážitky a lidské strasti podat tak, že nezáleží na kulisách, době, kdy je kniha čtená, stále to rezonuje. Je to univerzální, tyto emoce, pocity, situace, a proto i myšlenky stále souzní.

Dojde ke zločinu, a pak se propadáme s hlavním hrdinou do filozoficko-psychedelického rozpadu mysli, v podání knihy spíše spirita/ducha člověka. Nějaký chorobný stav mysli tam byl už i předtím, ale po zločinu to nabere na horečnatém spádu.
A to byl nejspíše ten zakopaný pudl. Záměr to nejspíše byl geniální a styl, jakým kniha byla napsaná, dokonalý. Ale číst to, probírat se všemi těmi myšlenkovými pochody a někdy zcela prostě náznaky šílenství a blouzněním... z pohledu ne tak sympatického vypravěče... a bez pevného děje k tomu. Je to chaos, žádný řád, ale nebývá takový život vždy?

Jak moc se mi psaní Dostojevského líbí, zapomněla jsem, že píše bloky textů délky stránek, a občas to bylo jako honit se za myším ocáskem uprostřed 3D bludiště s tím, že se myška postupně mění v tucet jiných konceptů a na konci vlastně ani není zvířetem, ale abstraktní myšlenkou právě bez toho ocásku.
(Také jsem si s pobavením uvědomila, odkud nejspíše pramení má láska k dlouhým, přehnaně komplikovaným souvětím a volnému toku myšlenek v mém vlastním psaní. :D)

Kdybych tuto knihu četla tehdy, v maturitním období, odnesla bych si ze čtení více. Jsem si tím jistá, jelikož jsem si během četby s mírnou hrůzou uvědomila některé své zaryté názory a můj mozek už bohužel není tak plastický, můj náhled na život se už tak lehce nemění ani ve světle zajímavé myšlenky a... jsem stará koza. xD

Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, připomněla mi mou lásku k těmto občas hůře stravitelným kouskům.
Jediné, z čeho jsem nešťastná, je fakt, že jsem většinu knihy četla v elektronické verzi (MKP epub), jelikož cestovat s takovou pěknou edicí je zločin.
Samo o sobě by to nebyl problém... kdyby ty dvě edice nepřeložili dva různí překladatelé. :')
Začátek jsem četla v překladu Michaela Fišla a tak zpětně musím říct, že se kniha možná četla trochu jednodušeji.. ?
Zbytek, cestou MHD, byl překlad Jaroslava Huláka. Druhá půlka určitě. Ale nejsem si jistá, který překlad byl který, abych mohla usoudit, kdo dobovou atmosféru vystihl lépe, jestli i jiná (pravděpodobně starší) volba slov nepomohla... jsem idiot. xD

19.09.2024

Kniha, kterou jsem četla před mnoha lety a k níž se znovu vracím pro svou sílu. Dostojevskij, ale i další autoři z tohoto období, byl naprosto geniální.

29.08.2024

Naprosto geniální.

18.08.2024

Světová klasika a zatím rozhodně nelze říct, že by zestárla. Motivace postav, morální deformace většiny z nich a bezútěšnost prostředí v němž se příběh odehrává, vytvářejí na čtenáře silný dojem. V podstatě se jedná o psychologický román, zajímavé je sledovat, jak ruská kultura v polovině devatenáctého století obsahovala touhu vyrovnat se francouzské a pruské.

05.08.2024

Skvelý psychologický román. Myslela som si, že to bude "ťažké" čítanie, zdĺhavé, ale na moje prekvapenie ma dej veľmi zaujal a nevedela som knihu pustiť z ruky. Výborne vykreslené charaktery postáv, hlavne Raskoľnikova. Jeho myšlienkové pochody a psychický stav pred a po spáchaním zločinu, jeho prerod na iného človeka. Určite si prečítam aj ďalšie romány od tohto autora.

Hvězdičky neuděluji, kdo chce znát mé hodnocení, nechť čte dál.

Po letech (neopodstatněného) odporu k ruským klasikům jsem si řekl, že pokud Zločin a trest zvládnou holky z osmičky, zvládnu to i já.

Byl jsem překvapen, když Raskolnikov svůj zločin spáchá na prvních několika desítkách stran. Říkal jsem si, co může následně pětisetstránkový opus nabídnout... Klišovitá klauzulka o tom, že se jedná o psychologickou studii vraha, je však naprosto trefná. Několik set stran (přestože nemá kniha fixní fokalizaci) sledujeme dění v hlavě vraha a postupné proměny v psychice, chování a názorech člověka, který myslí nekonformě; řečeno dost kulantně. Osobně ale nevnímám Raskolnikův příběh jako rozklad osobnosti, ale jako příběh prozření. Nemohu si pomoci, ale konec příběhu mi připomíná závěr Hitchcockova Psycha nebo Alexe z filmového Mechanického pomeranče. „Byl jsem vyléčen."

Jestli vás obtěžují sáhodlouhé vnitřní monology na jedno téma, případně dialogy o nesmysluplnosti lidské běžnodennosti, knize se raději vyhněte, nepřinese vám nic zajímavého a ke splnění povinné četby vám postačí výtahy na internetu.

Pokud bych měl říct jeden pocit, který ve mně kniha zanechala, byl by to děs. Děs z toho, nakolik mi byli Svidrigajlov a Raskolnikov sympatičtí. To, nakolik jsem dokázal porozumět jejich hodnotám, cílům, myšlenkovým pochodům a motivacím, mě samotného staví do pozice, která mi není úplně komfortní, nicméně asi budu muset být Raskolnikovem a nakonec jít se svou kůží na trh.

21.05.2024

Knihu jsem četla na střední, což už je nějaký ten pátek. Nyní jsem to poslouchala jako audioknihu namluvenou herci a byl to skvělý zážitek. Popisy postav mi tam trochu chyběly co se týče vzhledu, ale popisy rozpolcených pocitů byl dokonalý. Je to fenomenální psychologické dílo.

25.04.2024

Čakala som boj s čítaním a naopak, šlo to samo! Jedna z tých "doporučených" kníh zo školy, kde sa dá naozaj ponoriť do deja, zamyslieť a tiež si tak trochu povedať... možno keby sme na tej strednej boli duševne zrelší, dívali by sme sa na to inak, ale na to treba mať nažité, urobiť pár chýb v živote, rozhodnutí, aby človek mohol oceniť. Vybrala som si ju po návšteve múzea Dostojevského v Kazachstane, malé mesto Semey / Semipalatinsk, ešte menšie múzeum, ale nadšenie miestnych veľké a som rada, že ma tak inšpirovalo!

16.03.2024

Knížka byla opravdu silná, wow. Co bych tu psal by bylo jen opakování toho, co napsali lidé přede mnou. Jednu věc ale mohu předat - není vhodná pro maturanty pro dočítání na poslední chvíli :) Nejspíš ji za víkend nestihnete.

26.02.2024

Prestupljenie i nakazanie..
Dostojevskij byl génius a jeho knihy jsou mnohem více, než jen pouhé romány. V jeho postavách je ukrytý nejhlubší smysl jejich tázání, neklidů, tragických rozhodnutí (jako zde Raskolnikov) a autor dokáže vystihnout právě onen zápas, když jeho hrdinové vlastně teprve poznávají sebe sama, uvědomují si následky svých činů.. V Dostojevského dílech nejsou klišé, ani prvoplánová a plytká rozuzlení...to je na něm tak obdivuhodné! Kdo ze spisovatelů toto dokáže?!
Připadám si vlastně nepatřičně: kdo jsem já, abych komentovala takového velikána. Každý, ať si udělá názor sám, doporučuji rozhodně!