Zločin a trest

07.06.2020

Geniální samozřejmě... Dlouhé, ale geniální.

14.05.2020

Raskolnikov... je zajímavé se zamyslet nad ne/posunem morálky od líčené doby. A vraždu sekerou tím nemyslím. Skvěle popsané delirium...

08.05.2020

Je tu opravdu strašně moc komentářů a již nejde napsat více o této skvělé knize neuvěřitelného psychologa F.M.Dostojevského, který má můj obrovský respekt. Když jsem knihu četla, nemohla jsem se od ní odtrhnout a úplně mě v určitých chvílích mrazilo. Jednu poznámku bych si přeci jenom dovolila - nechápu, jak může knihu někdo hodnotit jako odpad ... :-( Kdybych mohla, dám hvězdiček deset !!!

28.04.2020

Človek vie, že je to skvelá kniha, keď ide po ulici a obzerá sa ako Raskolnikov, či ho niekto nesleduje, aj keď on sám nič zlé nespravil...

Toto dílo je geniální, o tom není sporu. Dostojevskij je neuvěřitelným psychologem (ano, vím, že je to objevná myšlenka z mé strany, ale některé věci je dobré opakovat) a postavu Raskolnikova popsal naprosto úchvatně. A jaký Raskolnikov je? Odporný. Vůbec celá ta kniha na mě působí poněkud… odporně.
Aby bylo jasno, snažím se tím říct, že Dostojevskij je opravdu geniálním spisovatelem, který dokázal přesně to, co chtěl – vykreslit pocity jednoho mimořádně odpudivého člověka, který spáchá vraždu.
Raskolnikov spáchal vraždu, je to však špatné? Bylo špatné zavraždit parazitující osobu, bez většího významu pro společnost? Těžko říct, o tom lze vést polemiku, důvody mladého Raskolnikova však špatné jsou, stejně jako je špatný jeho nadmíru egocentrický charakter.
Toto dílo velice důkladně rozebírá myšlení psychopata a otevírá několik velice zajímavých filozofických otázek. No a tato filozofie, která stojí za činy mladého studenta, spolu s Dostojevského schopností dokonalé psychoanalýzy, jsou důvodem slávy této knihy a kdybych se měl dívat pouze na tyto dvě objektivní skutečnosti, musel bych knize udělit pět hvězd.
Dávám však pouze čtyři. Proč? Protože se mi u čtení této knihy dělalo špatně, protože na mě působila depresivně – kvůli chorobnosti mysli hlavního charakteru, o nechutném prostředí ani nemluvě – a protože jsem málem bouchal šampaňské, když jsem to dočetl.
Jedná se o fantastické dílo a objektivně je to na pět hvězd (právě proto, že se mi u toho dělalo nevolno), ale z mého soukromého pohledu je to na čtyři.

08.04.2020

Napínavost-rozpínavost lidské psyché.

07.04.2020

Velmi krásná kniha, kterou jsem četla k maturitě, ale i tak hodnotím velmi kladně.

31.03.2020

Škoda, že Dostojevskij nenapsal ještě druhý díl. Zajímalo by mě, jak si vede v životě "proměněný" Raskolnikov, kým se stal a čím se stal, zda zůstal na Sibiři a co tam dělal, nebo se snad vrátil do Petrohradu a začal žít "konvenční" život? Pro mě je ten román prostě nedokončený...

26.03.2020

Nejlepší kniha, co jsem za poslední dobu četla.
Nejsou tam lepší a horší části - děj si neustále udržuje úroveň. Ačkoliv základní dějová linka není nijak složitá, rozhodně se při čtení nenudíte. Hlavní postava je velice vnitřně komplikovaná, ale autor skvěle popisuje její myšlenkové pochody. A závěr představuje elegantní uzavření celého příběhu.

11.03.2020

Tak toto je úžasná psychologická kniha, ku ktorej som sa vrátil už druhýkrát. A ja málo kníh veru čítam viac ako raz. Skvelo vystavaný príbeh, ktorý je úžasnou štúdiou ľudskej duše a má čo povedať aj modernému človeku. Jednoznačne klasika, ktorej žiadne filmové spracovanie nesiaha ani po päty.

23.02.2020

Po zásluze se o románu mluví jako o prvním velkém psychologickém románu a o jednom z nejlepších románů vůbec. Hloubka prokreslení jednotlivých postav je dechberoucí. Pokud se chce někdo podívat na tematicky podobné televizní zpracování můžu doporučit seriál Breaking Bad. Dostojevskij se u mě zařadil jasně mezi další autory, od kterých si musím ještě něco přečíst. A vůbec začínám přicházet na chuť realistické próze druhé poloviny devatenáctého století (totiž po Flaubertovi teď Dostojevskij). Doufám, že v brzké době dojde i na Balzaca a Dickense.

21.02.2020

Má milovaná kniha. Čtena již podruhé. Jednou se k ní opět vrátím.

17.02.2020

Od mé maturity z ruštiny, při níž jsem se s Raskolnikovem setkal poprvé, uplynulo již mnoho let. Asi bych si tento román již nepřipomněl, nebýt mé plánované cesty do Petrohradu, kdy budeme celý týden ubytováni v domě, který je s Raskolnikovem spojován. To mne i inspirovalo. A jsem rád. Nejen, že si zpestříme svůj pobyt, ale celkově ve mně román zanechal silný dojem. I přes určitou linii červené knihovny se mu nedá upřít silná filozofie. Diskuse hlavních postav nejsou samoúčelné, ale naopak přesahují rozměr samotného příběhu. Navíc se ukazují silně nadčasové...
Citát:
"Lež je možno vždycky odpustit, to je bohulibá věc, protože vede k pravdě. Lhaní je jediná výsada člověka mezi všemi ostatními organismy. Lži si, ale lži ze své hlavy. Začalo to názorem socialistů: Zločin je protest proti nedostatkům sociálního řádu a dost, nic víc. Žádné jiné příčiny se neuznávají, vůbec nic! A právě tohle je lež!“ Všechno je podle nich zaviněno zhoubným prostředím, a ničím jiným! To je jejich zamilovaná fráze! Z toho přímo vyplývá, že bude-li společnost organizována správně, okamžitě pominou i všechny zločiny, protože nebude proti čemu protestovat a všichni budou naráz bezúhonní. S lidskou povahou se nepočítá, povaha se vylučuje, povaha se nesluší! Podle nich se lidstvo nevyvine historickou, živou cestou k dokonalosti a nevytvoří konečně dokonalou společnost, nýbrž naopak sociální systém vyspekulovaný nějakým mozkem okamžitě vnese řád do celého lidstva a v jediném okamžiku ho učiní spravedlivým a nehřešícím, dřív než prodělá nějaký živý proces, dřív než projde nějakým historickým a živým vývojem! Právě proto mají instinktivně neradi historii; jsou prý to samé ohavnosti a hlouposti..."
A ještě jeden vizionářský:
"Raskolnikov proležel v nemocnici celý konec půstu a celé velikonoce. Když se uzdravoval, rozpomínal se na to, o čem třeštil v horečkách. Byl posedlý chorobnou vidinou, že celý svět je odsouzen k zániku na jakousi strašlivou, neslýchanou a nevídanou morovou ránu, která se valí z nitra Asie na Evropu. Všichni byli odsouzeni k jisté smrti, kromě hrstky vyvolených. Vypukaly požáry, šířil se hladomor. Všecko podléhalo zkáze. Epidemie sílila a šířila se dál a dál. Zachránit se mohlo jen několik lidí na celém světě, několik čistých a Vyvolených, kteří byli předurčeni, aby založili nový lidský rod a nový život, aby obnovili a očistili zemi..."

13.02.2020

uprimne tato kniha se neda nejak hodnotit, popsat nebo okomentovat.

vrcholem je pro me rozhovor porfirije petrovice s raskolnikovem, kdy uz je presvedcen o jeho vine. to je svym zpusobem uplne dokonaly material pro zvraceny (?) sitcom s laughtrackem.

autorovi se podle me podarilo zhmotnit realnejsi postavy nez jsou realni lide. a s takovou divnou lehkosti.

ps. doporucuju pri cteni poslouchat hudbu, nejlepe nejakou, co se k tomu zas tak nehodi, ale nerusi. ja jsem sahnul po skupine spoon - gagagagaga.

11.02.2020

Tuto knihu přečetla nejdřív moje dcera, potom já a potom jsme z našeho oblíbeného antikvariátu Avion objednaly veškerou tvorbu Dostojevského, kterou tam měli (myslím sedm knížek). Z toho vyplývá, jak nás tato kniha, resp. tento autor zaujal.

06.02.2020

Mistrně zpracované téma teorie, její uvedení do praxe a následků. Dostojevskij vyniká v popisech duševních pochodů.

29.01.2020

Kdysi jsem četla, vlastně nečetla jako povinnou četbu. A dnes jsem si toto dílo dokonale užila. Je to strhující drama jednoho člověka. O tom, jak funguje odpovědnost, jak funguje svědomí. Jak se chceme ospravedlnit před světem i sebou samým, o tom, jak přešlap dokáže semlýt lidský život a životy těch nejbližších, kterým nejste jedno. Nadčasové dílo, které dokonale vystihuje psychologii člověka, který spáchal ten nejhorší zločin a který chtěl žít, jako by se nic nestalo i dále - ale to prostě nejde. Kvalitní zážitek přečíst si tuto knihu

27.01.2020

Pokud snesete pětisetstránkovou sondu do nitra jednoho docela odpudivého člověka, čeká vás strhující, fascinující zážitek. Když jsem četl poprvé, nedokázal jsem se odtrhnout, jako bych četl moderní thriller a ne ruskou realistickou klasiku - což znamená rozvláčnější tempo, spoustu dlouhých dialogů a více či méně vyšinutých lidí - jejichž vyšinutost je tu ale jaksi normální a pochopitelná, možná snad ani nejde v pravém slova smyslu o vyšinutost, spíše o přehnanost. Ta tu ovšem v rámci celku a toho, co se Dostojevskij snaží říct, skvěle funguje.

02.01.2020

Slaboučký hlásek co ne a ne utichnout,
to duše se najednou třese,
rozum však nazval ji neklidným svědomím,
zkouší, co vydrží, snese…

V bludech a horečkách hledáš pak slova,
sirénám prohlédneš vábivou lest,
jak skutek odčinit, jak začít znova,
láska ti pomůže překonat trest...